Kapitola 21

Zásady časného a duchovního blaha

„Vše, co se týká ekonomického, sociálního a duchovního blaha lidské rodiny, je a navždy bude zájmem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“

Ze života Ezry Tafta Bensona

V roce 1936, když lidé po celém světě bojovali s ekonomickými problémy Velké hospodářské krize, zavedlo První předsednictvo nový program sociální péče. Tento program, nazývaný Církevní zajišťovací plán, nebyl založen proto, aby zajišťoval dávky pro potřebné lidi, ale proto, „aby pomáhal lidem, aby si dokázali pomoci sami“.¹ Když První předsednictvo a ostatní církevní vedoucí zaváděli tento program, učili základním zásadám usilovné práce, soběstačnosti a služby. Vyzývali členy Církve, aby platili desátek a postní oběti, vyráběli a skladovali potraviny, vyhýbali se zbytečným dluhům a šetřili si peníze na budoucí potřeby.

V té době president Ezra Taft Benson sloužil jako rádce v předsednictvu kůlu v Boise v Idahu. Byl zároveň ekonomem a specialistou v oblasti marketingu a řízení farem ve státě Idaho. Přijal od svého presidenta kůlu úkol zúčastnit se schůzky, na níž měl být Církevní zajišťovací plán představen. Později vzpomínal: „Má duše bezvýhradně souhlasila se vším, co jsem onoho dne slyšel. Vrátil jsem se do kůlu Boise a sdělil jsem bratřím, že tento program, který byl ohlášen, je rozumný po stránce ekonomické, sociální i duchovní, a vyjádřil jsem důvěru v to, že lidé v Církvi ho nadšeně přijmou jako něco, co je nejen rozumné, ale také potřebné.“²

Dva měsíce poté, co president Benson s tímto programem seznámil svůj kůl, „bylo v plném proudu mnoho projektů sociální péče – v jednom sboru osázeli mnohahektarovou zahradu, v druhém zasadili šest hektarů cukrové řepy a sestry z Pomocného sdružení dalšího sboru zavařovaly potraviny, vyráběly prošívané přikrývky a šily oblečení. [V jednom sboru] dokonce postavili i malou konzervárnu.“³

Starší Ezra Taft Benson (vpravo) s presidentem Maxem Zimmerem, zastupujícím presidentem Švýcarské misie, při kontrole zásob humanitární pomoci ve švýcarské Ženevě v roce 1946.

O deset let později byl president Benson svědkem rozsáhlého vlivu tohoto programu sociální péče. Jako člen Kvora Dvanácti apoštolů byl pověřen, aby bezprostředně po 2. světové válce předsedal Církvi v Evropě. V těchto válkou zbídačených zemích vedl úsilí Církve zajistit lidem věci, které by jim pomohly znovu nabýt soběstačnosti. Vyprávěl o své zkušenosti, když první církevní zásilka s humanitární pomocí dorazila do Berlína v Německu:

„Vzal jsem s sebou zastupujícího presidenta misie, presidenta Richarda Ranglacka. Kráčeli jsme ke starému oprýskanému skladišti, v němž se, pod dozorem ozbrojené stráže, nacházela drahocenná humanitární pomoc. Na vzdáleném konci onoho skladu jsme uviděli bedny navršené až téměř ke stropu.

‚To jsou bedny s jídlem?‘ zeptal se Richard. ‚Chcete mi říci, že ty bedny jsou plné jídla?‘

‚Ano, bratře,‘ odpověděl jsem, ‚je v nich jídlo, oblečení a lůžkoviny – a, jak doufám, i nějaké zdravotnické potřeby.‘

Jednu z oněch beden jsme s Richardem sundali a otevřeli ji. Byla plná té nejobyčejnější z obyčejných potravin – suchých fazolí. Když to ten dobrý muž uviděl, vstrčil do nich ruce a prosíval je mezi prsty; pak se rozplakal vděčností jako malé dítě.

Otevřeli jsme další bednu, v níž byla lámaná pšenice – nic více, nic méně – přesně tak, jak ji Pán stvořil a jakou ji chtěl mít. Dal si jí špetku do úst. Po chvíli se na mě podíval očima plnýma slz (a i v mých očích byly slzy), zavrtěl nevěřícně hlavou a řekl: ‚Bratře Bensone, je těžké uvěřit, že lidé, kteří nás nikdy neviděli, toho pro nás mohli tolik udělat.‘

To je Pánův způsob! Dobrovolné dary motivované bratrskou láskou a ochotnou obětí a pomoc druhým, aby si dokázali pomoci sami. Prostřednictvím toho je zachována důstojnost i sebeúcta příjemce.“⁴

Učení Ezry Tafta Bensona

Pán je dychtivý a ochotný svému lidu žehnat jak po stránce časné, tak po stránce duchovní.

Uvědomuji si, bratři a sestry, že když Pán hovořil o časných záležitostech, řekl:

„… Všechny věci jsou pro mne duchovní, a nikdy jsem vám nedal zákon, jenž byl časný. …“ [NaS 29:34.]

Cíl je samozřejmě duchovního rázu. Žijeme však v hmotném, fyzickém a časném světě. …

Člověk je dvojaká bytost, časná i duchovní, a v raných zjeveních určených tomuto lidu Pán mnohokrát využil příležitosti k tomu, aby mu dal pokyny nebo přikázání ohledně časných záležitostí. Vedl Svaté a vedoucí Církve při koupi pozemků a dalšího majetku; při stavbě chrámů; dokonce i při zřízení tiskárny a obchodu a stavby hostince pro unaveného poutníka. [Viz NaS 124:22–23.] Ve velkolepém zjevení známém jako Slovo moudrosti nejenže poukázal na to, co je a co není dobré pro člověka, ale zároveň nastínil plán výživy hospodářských zvířat, který je postupně v průběhu více než sta let potvrzován lidským vědeckým výzkumem. [Viz NaS 89.] Cokoli ovlivňuje blaho lidí, vždy bylo a navždy bude zájmem Církve. Našim členům byly vždy poskytovány rady ohledně časných záležitostí. …

Je však důležité zachovat si jasnou mysl, bratři a sestry. Mějme na paměti, že všechny materiální věci nejsou ničím více než prostředkem k dosažení cíle a že onen cíl je duchovního charakteru, přestože Pán je dychtivý a ochotný svému lidu žehnat po stránce časné. Dal to najevo v mnoha zjeveních. Často zdůrazňoval, že se máme modlit o úrodu, o svá zvířata, o domácnosti, o domovy a prosit Ho, aby nám požehnal v časných záležitostech. A přislíbil, že bude připraven a ochoten nám žehnat. …

Pán za nás neudělá to, co můžeme a máme udělat sami. Má však v úmyslu se o své Svaté postarat. Vše, co se týká ekonomického, sociálního a duchovního blaha lidské rodiny, je a navždy bude zájmem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.⁵

Při řízení kterékoli stránky programu sociální péče musíme mít stále na paměti prvořadý záměr, s nímž byl vytvořen. Oním zmíněným záměrem je „vytvořit tak dalece, jak jen to je možné, systém, který by odňal kletbu lenivosti, který by odstranil zla plynoucí ze žití z podpory a který by znovu mezi našimi členy ustanovil soběstačnost, pracovitost, hospodárnost a sebeúctu. Cílem Církve je pomoci lidem, aby si dokázali pomoci sami. Práce má být znovunastolena jako vládnoucí zásada v životě členů naší Církve.“⁶

Síla církevního programu sociální péče spočívá v tom, že každá rodina bude následovat inspirované pokyny církevních vedoucích, přičemž se prostřednictvím přiměřené přípravy stane soběstačnou. Bůh chce, aby se Jeho Svatí připravili tak, „aby církev [jak pravil Pán] mohla býti nezávislá nad veškerým ostatním stvořením pod celestiálním světem“. (NaS 78:14.)⁷

Podobenství v písmech, které pojednává o pěti moudrých a pěti pošetilých pannách [viz Matouš 25:1–13], nám připomíná, že člověk může příliš dlouho vyčkávat, než se pokusí dát svůj duchovní a časný dům do pořádku. Jsme připraveni?⁸

Skrze činorodou, cílevědomou a nesobeckou práci získáváme věci nezbytné k životu a rozvíjíme božské vlastnosti.

Jedna z prvních zásad zjevených otci Adamovi, když byl vyhnán ze zahrady Eden, zněla: „V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země.“ (Gen. 3:19.) Všechny věci materiálního charakteru, které v životě obdržíme, jsou výsledkem práce a Boží prozřetelnosti. Jedině prací lze dosáhnout věcí nezbytných k životu.⁹

Bůh člověku přikazuje, aby získával obživu v potu tváře své, nikoli v potu tváře někoho jiného.¹⁰

Naše evangelium je evangeliem práce – cílevědomé, nesobecké a vykonávané v duchu pravé lásky Kristovy. Jen takto můžeme rozvíjet božské vlastnosti. Jen takto se můžeme stát užitečným nástrojem v rukou Páně, aby se druhým lidem dostalo požehnání skrze onu moc, která může vést k tomu, že se život mužů a žen změní k lepšímu.

S pokorou máme být vděční za tento úkol, za toto dědictví, za tuto příležitost ke službě a za mnohé odměny, které z ní plynou. Ti, kteří se mohou řídit plánem Páně a rozvíjet tuto moc a používat ji k tomu, aby žehnali druhým, jsou nesmírně šťastní. To je to, co činil Kristus. To je to, co máme výsadu činit i my.¹¹

Příjemci sociální pomoci mají v rámci svých možností pracovat na tom, aby si zasloužili případné zboží nebo pomoc z postních obětí. Pokud by nebyla zajištěna smysluplná pracovní místa a pokud by lidé nebyli povzbuzováni k práci, vznikla by jakási demoralizující církevní sociální dávka, a účel, za nímž byl program sociální péče založen, by byl zmařen. Jeden ze zákonů nebe, který jsme si zde na zemi plně neosvojili, říká, že z dlouhodobého hlediska nemůžete pomoci lidem, když za ně budete dělat něco, co mohou a mají udělat oni sami.¹²

Měli bychom žádat, aby nám Pán žehnal ve všem, co děláme, a neměli bychom dělat nic, co by nám bránilo Ho o tato požehnání žádat. Neměli bychom očekávat, že Pán za nás udělá to, co můžeme udělat sami. Věřím ve víru a v činy a také v to, že Pán požehná v plnější míře člověku, který pracuje, aby dosáhl toho, za co se modlí, než člověku, který se pouze modlí.¹³

Činorodá, cílevědomá práce vede k pevnému zdraví, chvályhodným výsledkům, čistému svědomí a osvěžujícímu spánku. Práce vždy byla pro člověka požehnáním. Kéž máte zdravou úctu k práci, ať již intelektuální, citové, či fyzické. Kéž navždy zakoušíte uspokojení z poctivé tvrdé práce. … Do nebe se nikdy nedostanete tím, že si to budete pouze přát či o tom budete snít. Musíte zaplatit příslušnou cenu prostřednictvím práce, oběti a spravedlivého života.¹⁴

Když vyrábíme a skladujeme potraviny, sklízíme okamžitý užitek a připravujeme se na potřeby v budoucnu.

Zamysleli jste se někdy nad tím, co by se stalo s vaší obcí či národem, kdyby byla ochromena doprava nebo došlo k válce či krizi? Jak byste vy a vaši sousedé získali potraviny? Na jak dlouho by byl místní obchod – nebo supermarket – schopen uspokojit potřeby celé obce?

Brzy po 2. světové válce jsem byl Prvním předsednictvem povolán, abych odjel do Evropy znovu založit misie a vytvořit program pro distribuci potravin a oblečení Svatým. Mám v živé paměti lidi, kteří každé ráno nasedali na vlak s náručí plnou různých tretek a odjížděli na venkov, aby svůj majetek vyměnili za potraviny. K večeru se vlakové nádraží naplnilo lidmi nesoucími spoustu ovoce a zeleniny a přehršlí kuřat a kvičících prasat. Takový rozruch jste nikdy neslyšeli. Tito lidé byli samozřejmě ochotní vyměnit prakticky cokoli za zboží, které je udrží na živu – za potraviny.

Domácí produkce potravin je téměř zapomenutým prostředkem ekonomické soběstačnosti. Příliš jsme si zvykli na to, že jdeme do obchodu a koupíme si, co potřebujeme. Tím, že budeme část svých potravin vyrábět sami, snížíme ve velké míře dopad inflace na své finanční prostředky. A co je důležitější, naučíme se vyrábět své vlastní potraviny a zapojíme všechny členy rodiny do prospěšného projektu. …

Všichni členové rodiny se mohou zapojit do snahy vyrábět potraviny.

Chtěl bych vám navrhnout, abyste udělali to, co jiní už udělali před vámi. Spojte se s druhými lidmi a požádejte o povolení využít prázdného pozemku jako zahrady nebo si pronajměte políčko a začněte něco pěstovat. Některá kvora starších toto udělala v rámci celého kvora a všichni, kteří se na tom podíleli, sklízeli plody pěstování ovoce a zeleniny a požehnání spolupráce a zapojení rodiny. Mnohé rodiny, aby si mohly založit zahrádku, zryly trávník.

Chtěli bychom vás povzbudit, abyste se stali soběstačnějšími, aby, jak pravil Pán, „nehledě na soužení, jež na vás sestoupí, … církev mohla býti nezávislá nad veškerým ostatním stvořením pod celestiálním světem“. (NaS 78:14.) Pán chce, abychom byli nezávislí a soběstační, protože tato doba bude dobou soužení a strastí. Varoval nás před touto situací a upozornil nás na ni dopředu. …

Produkce potravin je jen jednou součástí opakovaně zdůrazňované výzvy, abyste si skladovali zásoby potravin, … kdekoli je to zákonem povoleno. Církev nám neříká, jaké potraviny se mají skladovat. Toto rozhodnutí je ponecháno na jednotlivých členech. …

Zjevení týkající se výroby a uskladňování potravin je pro naše časné blaho v dnešní době možná stejně tak zásadní, jako bylo pro lidi za dnů Noémových nastoupení do archy. …

Naplánujte si, že si budete ukládat potraviny do zásoby, stejně jako byste si ukládali prostředky na spořicí účet. Po každé výplatě si uložte trochu zásob stranou. Konzervujte a zavařujte ovoce a zeleninu ze svých zahrad a sadů. Naučte se, jak konzervovat potraviny sušením a případně i zamrazením. Učiňte vytváření zásob potravin součástí svého rozpočtu. Skladujte semena a mějte k dispozici dostatek nástrojů k obdělávání půdy. Pokud šetříte na to, abyste si koupili druhé auto nebo televizi či jinou věc, která pouze přispěje k vašemu pohodlí nebo zábavě, možná byste měli přehodnotit své priority. Vyzýváme vás, abyste tak učinili s modlitbou a – učinili tak hned. …

Příliš často se oddáváme pohodlí nečinnosti a namlouváme si, že zde nemůže dojít k hrůzám války, hospodářským pohromám, hladomoru a zemětřesení. Ti, kteří tomu věří, buď nejsou obeznámeni s Pánovými zjeveními, nebo jim nevěří. Ti, kteří se samolibě domnívají, že k těmto pohromám nedojde, že budou nějakým způsobem díky spravedlivosti Svatých ušetřeni, se mýlí a budou litovat dne, kdy se oddali takovéto falešné představě.

Pán nás varoval a upozornil nás dopředu na den velikého soužení a dal nám skrze své služebníky radu ohledně toho, jak se můžeme na tyto těžké časy připravit. Dbáme Jeho rady? …

Bratři a sestry, buďte této radě věrní a budete požehnáni – ano, budete nejpožehnanějšími lidmi na zemi. Jste dobří lidé. Vím to. Ale všichni musíme být ještě lepší, než jsme nyní. Dostaňme se do situace, kdy budeme schopni prostřednictvím domácí výroby a zásob schopni uživit nejen sami sebe, ale i druhé.

Bůh nám žehnej, abychom byli připraveni na dobu, která je před námi a která může být nejtěžší ze všeho, co svět kdy zažil.¹⁵

Naše srdce bude naplněno pokojem a uspokojením, když si budeme dávat část svého výdělku stranou a vyhýbat se zbytečným dluhům.

S úctou vás vyzývám, abyste žili podle základních zásad práce, šetrnosti a soběstačnosti a abyste jim vlastním příkladem učili své děti. … Žijte v mezích svého výdělku. Část tohoto výdělku pravidelně spořte. Vyhýbejte se zbytečným dluhům. Buďte moudří a nesnažte se všechno získat příliš rychle. Než začnete pomýšlet na rozšiřování svého majetku, naučte se dobře spravovat to, co již máte.¹⁶

Naneštěstí se v mysli některých lidí usídlilo očekávání, že když prožíváme těžké chvíle, když jsme se svými prostředky naložili nemoudře nebo marnotratně a žili jsme si nad poměry, měli bychom spoléhat na Církev nebo na vládu, že nás vytáhnou z nesnází. Někteří naši členové pozapomněli na základní zásadu církevního plánu sociální péče – totiž že „žádný opravdový Svatý posledních dnů, pokud je fyzicky v pořádku, se dobrovolně nevzdá břemene starosti o své vlastní potřeby“. …

Více než kdykoli dříve se musíme učit zásadám ekonomické soběstačnosti a uplatňovat je. Nevíme, kdy náš vlastní osud může ovlivnit pohroma v podobě nemoci nebo nezaměstnanosti. Víme však, že Pán oznámil, že v budoucnosti dojde k celosvětovým katastrofám, a varoval nás a upozornil nás předem, abychom byli připraveni. Z tohoto důvodu Bratří opakovaně zdůrazňují v souvislosti s časným a duchovním blahem program „návratu k základním potřebám“.¹⁷

Pán si přeje, aby v nadcházejícím kritickém období byli Jeho Svatí svobodní a nezávislí. Ale žádný člověk, který žije ve finančním područí, není ve skutečnosti svobodný.¹⁸

V knize 2. Královská se dočítáme o ženě, která s pláčem přišla k proroku Elizeovi. Její manžel zemřel a ona dlužila částku, kterou nemohla zaplatit. Věřitel již byl na cestě, aby vzal její dva syny a prodal je do otroctví.

Elizeus jí prostřednictvím zázraku umožnil získat značnou zásobu oleje. Pak jí řekl: „Jdi, prodej ten olej, a spokoj věřitele svého, ty pak s syny svými budeš se živiti z ostatku.“ (Viz 2. Král. 4:1–7.)

„Spokoj věřitele svého [a žij].“ Jak přínosná jsou odedávna tato slova! Jak moudrou radu pro nás představují v dnešní době! …

Mnoho lidí nevěří, že ještě někdy dojde k závažné hospodářské recesi. Pociťují jistotu ve svém očekávání stálého zaměstnání a plynulého přísunu výplat a mezd, a tak zatěžují své budoucí příjmy dluhy, aniž by pomysleli na to, co by dělali, kdyby ztratili práci nebo kdyby o svůj příjem přišli z nějakého jiného důvodu. Nejlepší odborníci však opakovaně tvrdí, že ještě nejsme dost chytří na to, abychom své hospodářství řídili tak, že by nedocházelo k poklesům. Dříve či později k takovýmto poklesům dojde.

Další důvod k nárůstu zadlužení je ještě hlubší a vyvolává ještě větší obavy. V protikladu k oddanosti duchovním hodnotám je na vzestupu materialismus. Mnohé rodiny, aby „udělaly dojem“, si v bohaté čtvrti pořídí větší a dražší dům, než je potřeba. … Se vzrůstající životní úrovní se ono pokušení prohlubuje s každým novým přístrojem, který je uveden na trh. Nenápadné, pečlivě navržené techniky současné reklamy se zaměřují na ta nejslabší místa odolnosti spotřebitelů. Naneštěstí je důsledkem toho prohlubující se pocit, že materiální věci si máme dopřát ihned, aniž bychom čekali, aniž bychom šetřili a aniž bychom si něco odepřeli.

A co je ještě horší, velká část rodin s osobním dluhem nemá žádná likvidní aktiva [úspory], na něž by se mohla spoléhat. Říkají si o velké problémy, kdyby došlo k náhlému výpadku jejich příjmu nebo jeho značnému snížení! Všichni víme o rodinách, které dluží více, než kolik jsou schopny splácet. Takovéto případy doprovází obrovská spousta zármutku.¹⁹

Následkem života nad poměry může být „obrovská spousta zármutku“.

Nechci tím však říci, že veškeré dluhy jsou špatné. Tak tomu samozřejmě není. Rozumný podnikatelský dluh je jedním z prvků růstu. Rozumná hypotéka představuje pro rodinu, která si musí vypůjčit na pořízení domu, opravdovou pomoc.²⁰

Z dlouhodobého hlediska je jednodušší žít v rámci svých příjmů a odolávat pokušení půjčovat si z budoucích rezerv kromě nutných případů – nikdy však ne na přepychové věci. Vůči nám samotným ani vůči našemu okolí není spravedlivé, abychom při svém utrácení byli natolik lehkomyslní, že onoho dne, kdy přijdeme o své příjmy, se budeme muset s žádostí o finanční pomoc obrátit na sociální úřad nebo na Církev.

Se vší vážností vás vyzývám, abyste se nezavazovali ke splácení dlouhodobých půjček, jejichž výše je často astronomická. Nyní šetřete a kupujte později, a budete ve velké výhodě. Vyhnete se vysokým úrokům a dalším poplatkům a peníze, které ušetříte, vám možná dají později příležitost k nákupu se značnou slevou při platbě v hotovosti.

… Odolejte pokušení zadlužit se kvůli nemovitosti, která je mnohem okázalejší nebo prostornější, než opravdu potřebujete.

O co lépe se vám bude dařit, což platí zejména pro právě začínající mladé rodiny, když si nejprve koupíte malý dům, u něhož lze očekávat, že ho v relativně krátké době splatíte. …

Neponechávejte sebe a svou rodinu nechráněné před finančními bouřemi. Vzdejte se alespoň pro nynějšek luxusu, abyste si vytvořili úspory. Je velmi moudré zajistit prostředky na budoucí vzdělávání svých dětí a na dobu stáří. …

Bratři a sestry, když budeme žít v mezích svých příjmů, naplní to naše srdce pokojem a uspokojením. Kéž nám Bůh udělí moudrost a víru, abychom dokázali být poslušni inspirovaných rad kněžství – abychom se zbavili dluhů, žili v mezích svých příjmů a průběžně platili, co je potřeba – abychom zkrátka „spokojili věřitele svého [a žili]“.²¹

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

V 1. oddíle president Benson nastiňuje základní zásady církevního programu sociální péče. V jakém směru tyto zásady přispívají k našemu časnému blahu? V jakém směru přispívají k našemu duchovnímu blahu?
Jmenujte některé výhody „[činorodé, cílevědomé] práce“. (Několik příkladů je uvedeno ve 2. oddíle.) Jmenujte některé věci, které vás na práci těší. Co můžeme dělat pro to, abychom pomohli dětem a mládeži naučit se mít z práce radost?
Jmenujte některá požehnání, jichž se nám dostane, pokud se budeme řídit radou presidenta Bensona uvedenou ve 3. oddíle. Přemýšlejte o tom, co uděláte pro to, abyste se touto radou řídili, a vezměte přitom v úvahu svou současnou situaci.
Proč podle vás vede moudré užívání peněz k pokoji a uspokojení? Co nás může naopak potkat, pokud nebudeme „[žít] v mezích svého výdělku“? (Viz 4. oddíl.)

Související verše z písem

Jákob 2:17–19; Alma 34:19–29; NaS 19:35; 42:42; 75:28–29; 104:78; Mojžíš 5:1

Pomůcka k výuce

„Abyste pomohli studentům připravit se na zodpovězení otázek, můžete jim předtím, než bude něco přečteno nebo proneseno, říci, že je požádáte o jejich reakci. … Mohli byste například říci: ‚Až budu číst tuto pasáž, věnujte tomu pozornost, abyste se mohli podělit o to, co vás na ní nejvíce zaujalo.‘“ (Učení – není většího povolání [2000], 69.)