Kapitola 14

Manželství a rodina – ustanoveny Bohem

„Rodina je jednou z největších Božích pevností před zlovolnostmi dnešní doby. Pomáhejte své rodině zůstat silnou a semknutou a způsobilou obdržet požehnání našeho Otce v nebi.“

Ze života Ezry Tafta Bensona

Ezra a Flora Bensonovi si již od svého sňatku stanovili, že domov a rodina budou pro ně nejvyšší prioritou. Když byly jejich děti malé, začali je učit, že si přejí, aby v jejich rodině nebyly ve věčnostech žádné „prázdné židle“.¹ President Benson totéž poselství zdůrazňoval během své služby jako vedoucí Církve. Řekl:

„Bůh měl v úmyslu, aby rodina byla věčná. Celou svou duší svědčím o tom, že tato slova jsou pravdivá. Kéž nám Bůh žehná, abychom posilovali svůj domov i život každého člena rodiny, abychom v příslušné době mohli nahlásit Nebeskému Otci v Jeho celestiálním domově, že jsme tam všichni – otec, matka, sestra, bratr, všichni ti, kteří jsou si blízcí. Každá židle je obsazená. Všichni jsme zpátky doma.“²

Pro presidenta a sestru Bensonovy stála na počátku jejich úsilí posilovat rodinu péče o jejich manželství. Chovali se k sobě láskyplně a oddaně, byli jeden druhému věrni. I když neměli sklon k hádkám, často se spolu bavili otevřeně.³ Měli jeden k druhému naprostou důvěru, což považovali za jednu z nejsilnějších stránek svého manželství. „Nikdy, nikdy jsem ani na okamžik nepochyboval o Flořině oddanosti,“ řekl president Benson.⁴

President a sestra Bensonovi se navzájem podporovali a posilovali. „Flora měla větší vizi, pokud jde o mě a o mé schopnosti, než kdokoli jiný v mém životě. Její víra a podpora byly vždy velikým požehnáním,“ řekl president Benson.⁵ Často, když měl pocit, že nezvládá své náročné zodpovědnosti, mu sestra Bensonová setřela slzy a poskytla mu útěchu.⁶ Usilovala o Pánovu pomoc, aby ho dokázala podporovat, a k témuž povzbuzovala i děti. Jejich dcera Barbara řekla: „Za tatínka jsme se hodně modlili a postili.“⁷

President a sestra Bensonovi byli vždy jeden druhému oddaní.

President a sestra Bensonovi stavěli na pevném základě svého manželství a učili své děti tomu, jak důležité jsou věčné rodinné vztahy. „Rodiče nám vštípili hluboký smysl pro oddanost a lásku mezi námi dětmi,“ řekl jejich syn Mark. „Mám pocit, že takováto atmosféra nevzniká doma přirozeně, ale udržují ji a podporují ji starostliví a milující rodiče.“⁸

Měřítko chování, které Bensonovi vyžadovali, i zájem, který projevovali rodině – to vše bylo postaveno na evangeliu. Snažili se vytvořit domov, kde vládne láska, kde se děti učí a rozvíjejí a kde si také užívají zábavu. Bensonovi si přáli, aby jejich domov byl útočištěm před světem. „To neznamená, že jsme neměli problémy,“ řekl jejich syn Reed. „Ne vždy jsme spolu vycházeli. Ne vždy jsme udělali všechny své domácí práce. Občas jsme zkoušeli maminčinu trpělivost až na samé hranice. Za tím vším jsme ale pociťovali rodinnou jednotu – snahu společně táhnout za jeden provaz.“⁹ Sestra Bensonová to potvrdila: „Nikdo není dokonalý. V naší rodině ale není cílem zveličovat nedokonalosti druhých, ale povzbuzovat jeden druhého v tom, aby se zlepšoval.“¹⁰

Bensonovy děti byly ještě malé, když byl jejich otec povolán sloužit v Kvoru Dvanácti apoštolů, a president Benson si dělal starosti s tím, jaký vliv bude možná mít jeho cestování na to, kolik času bude s dětmi trávit. Do deníku si zapsal: „Časté cestování kvůli církevním úkolům mě do značné míry odloučí od rodiny. … Upřímně doufám, že budu věrný rodině, že je udržím nablízku Církvi a že budu přesto plnit své povinnosti jako jedna z generálních autorit. Vím, že to nebude nic snadného.“¹¹

Skutečnost, že to nebylo snadné, přiměla presidenta Bensona usilovně pracovat na tom, aby byl rodině nablízku. „Jedny z nejkrásnějších a pro duši nejvíce uspokojujících dojmů a zážitků [v mém] životě jsou spojeny s domovem a s rodinnými svazky,“ řekl.¹²

V roce 1957 vyrazil president Benson jako ministr zemědělství Spojených států na čtyřtýdenní cestu kolem světa s cílem najít vhodné obchodní příležitosti. Doprovázely ho sestra Bensonová a jejich dcery Beverly a Bonnie. Navštívili 12 zemí, kde se setkali s vedoucími vládními představiteli a navštívili význačná místa, uprchlické osady a zemědělské podniky. President Benson měl pocit, že cesta byla úspěšná, pokud šlo o nalezení dalších obchodních příležitostí i pokud šlo o prosazení dobré vůle vůči Církvi. Když se vrátili domů, čekala na ně při přistání jejich dcera Beth. Jakmile spatřila rodiče, se slzami v očích se za nimi rozeběhla. Její otec rozpřáhl ruce a přivinul si ji s láskou k sobě. Když na toto vzpomínal, řekl: „Nehledě na všechny divy světa, [které jsme viděli], byl tento okamžik najednou tím nejlepším z celé cesty.“¹³

Učení Ezry Tafta Bensona

Rodina je nejdůležitější organizací v čase i ve věčnosti.

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů pohlíží na rodinu jako na nejdůležitější organizaci v čase i v celé věčnosti. Církev učí, že všechno se má zaměřovat na rodinu a na vše kolem ní. Klade důraz na to, že zachovávání rodinného života v čase a ve věčnosti má přednost před všemi ostatními zájmy.¹⁴

Za rodinu neexistuje žádná uspokojivá náhrada. Její základ je tak starý jako svět sám. Její poslání je ustanoveno Bohem.¹⁵

Žádný národ nikdy nedosahuje vyšší úrovně, než na jaké jsou jeho rodiny. Tato Církev nikdy nedosáhne vyšší úrovně, než na jaké jsou její rodiny. Jako lidé nejsme o nic lepší, než jaký je náš krb – naše rodina. … Dobrá rodina je silným základem, úhelným kamenem civilizace. Musí být zachovávána. Musí být posilována.¹⁶

Někteří lidé se mě jako vedoucího Církve ptají, proč klademe takový důraz na domov a rodinu, když jsou kolem nás mnohem větší problémy. Odpověď samozřejmě zní, že tyto větší problémy jsou pouze odrazem problémů osobních a rodinných.¹⁷

Manželský a rodinný život jsou ustanoveny Bohem. Z hlediska věčnosti je spasení rodinnou záležitostí. Bůh činí rodiče zodpovědnými za jejich správcovství při výchově rodiny. Je to nanejvýš posvátná zodpovědnost.¹⁸

Ve šťastném manželství manžel a manželka milují Boha a slouží Mu a také milují jeden druhého a slouží si navzájem.

Manželství, domov a rodina jsou něčím více než pouhými společenskými institucemi. Jsou božské, nikoli vytvořené člověkem. Bůh ustanovil manželství již od samého počátku. V záznamu o onom prvním manželství popisovaném v Genesis Pán uvádí čtyři významná prohlášení: zaprvé – že pro člověka není dobré být sám; zadruhé – že žena byla stvořena, aby byla pro muže pomocnicí; zatřetí – že tito dva mají být jedním tělem; a začtvrté – že muž opustí otce a matku a přilne k manželce. (Viz Genesis 2:18, 24.)

Později, jakoby ve snaze zdůraznit dřívější slova, Pán pravil: „Protož, což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ (Matouš 19:6.) Také řekl: „Budeš milovati manželku svou celým srdcem svým a přilneš k ní a k nikomu jinému.“ (NaS 42:22.)¹⁹

Písma nám praví: „Adam počal obdělávati zemi …, tak jak jsem mu já, Pán, přikázal. A Eva, manželka jeho, s ním také pracovala. … Počali [se] množiti a naplňovati zemi. … A Adam a Eva, manželka jeho, vzývali jméno Páně. … A Adam a Eva velebili jméno Boží a oznámili všechny věci synům svým a dcerám svým. … A Adam a Eva, manželka jeho, neustávali vzývati Boha.“ (Mojžíš 5:1–2, 4, 12, 16.)

Díky tomuto inspirovanému záznamu vidíme, že Adam a Eva nám dali ideální příklad vztahu v manželství podle smlouvy. Pracovali spolu; měli spolu děti; modlili se spolu; a spolu učili své děti evangeliu. To je vzor, který by si Bůh přál, aby všichni spravedliví muži a ženy napodobovali.²⁰

Manželství samotné musí být považováno za posvátnou smlouvu před Bohem. Manželští partneři mají závazek nejen vůči sobě navzájem, ale také vůči Bohu. Těm, kteří tuto smlouvu ctí, Bůh slibuje požehnání.

Věrnost manželským slibům je naprosto nezbytná pro to, aby mohla existovat láska, důvěra a pokoj. Cizoložství Pán jednoznačně odsuzuje. …

Hlavními zásadami v manželském vztahu musí být zdrženlivost a sebeovládání. Manželské páry se musí naučit držet na uzdě svůj jazyk i vášně.

Rodinná modlitba a modlitba s manželským partnerem posílí jednotu [manželského páru]. Myšlenky, touhy a nápady postupně splynou v jedno a vy pak usilujete o tytéž záměry a cíle.

Spoléhejte se na Pána, na učení proroků a na písma, abyste získali vedení a pomoc, zvláště tehdy, kdy možná máte nějaké neshody a problémy.

Duchovní růst se dostavuje tím, že spolu problémy řešíme – nikoli tím, že od nich utíkáme. Dnešní nadměrný důraz na individualismus přináší sobectví a snahu žít odděleně. Pánovo měřítko, že dva jednotlivci se mají stát „jedním tělem“, zůstává nadále v platnosti. (Viz Gen. 2:24.)

Tajemstvím šťastného manželství je sloužit Bohu a jeden druhému. Cílem manželství je nejen jednota a sjednocenost, ale i osobní rozvoj. Je paradoxní, že čím více sloužíme jeden druhému, tím více duchovně a emocionálně sami rosteme.²¹

„Láska, kterou zde poznáváme, … [je] přesně tou látkou, která spojuje rodiny na čas a věčnost.“

Nanejvýš krásná a věcná je rada apoštola Pavla. Jednoduše řekl: „Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev.“ (Efezským 5:25.)

Pán o tomto závazku znovu mluví ve zjevení posledních dnů. Řekl: „Budeš milovati manželku svou celým srdcem svým a přilneš k ní a k nikomu jinému.“ (NaS 42:22.) Pokud vím, tak v celých písmech je jen jediná další bytost, kterou nám je přikázáno milovat celým svým srdcem – totiž samotného Boha. Zamyslete se nad tím, co to znamená!

Tento druh lásky můžete své manželce projevovat mnoha způsoby. Zaprvé a především, nic kromě samotného Boha není ve vašem životě nadřazeno vaší manželce – ani práce ani odpočinek ani koníčky. Vaše manželka je vaše drahocenná a věčná pomocnice – vaše společnice.

Co to znamená milovat někoho celým svým srdcem? Znamená to milovat s veškerým citem a veškerou oddaností. Když svou manželku milujete celým svým srdcem, dozajista ji nemůžete ponižovat, kritizovat, hledat na ní chyby nebo ji týrat slovy a zlomyslným chováním či skutky.

Co to znamená „přilnout k ní“? Znamená to být jí nablízku, být jí oddaný a věrný, komunikovat s ní a vyjadřovat jí lásku.²²

Manžel a manželka, kteří jeden druhého milují, zjistí, že láska a oddanost jsou opětovány. Tato láska pak zajistí výchovné prostředí pro citový rozvoj dětí. Rodinný život má být obdobím naplněným štěstím a radostí, na které budou mít děti vzpomínky plné krásných prožitků i vztahů.²³

V pevných rodinách se pěstuje láska, úcta a podpora vůči každému členovi rodiny.

Posilujme rodinu. Rodinné i osobní modlitby ráno a večer mohou do našeho domova přizvat požehnání Páně. Čas k jídlu je úžasnou příležitostí k tomu, abychom probírali každodenní činnosti a abychom nasytili nejen tělo, ale i ducha tím, že se členové rodiny střídají ve čtení písem, zvláště pak Knihy Mormonovy. Večer je skvělou příležitostí pro zaneprázdněného otce, aby přišel k lůžku jednotlivých dětí, aby si s nimi povídal, odpovídal na jejich otázky a řekl jim, jak moc je má rád.²⁴

Rodina je jednou z největších Božích pevností před zlovolnostmi dnešní doby. Pomáhejte své rodině zůstat silnou a semknutou a způsobilou obdržet požehnání našeho Otce v nebi. Budete-li tak činit, získáte víru a sílu, které vám požehnají život na věky.²⁵

Jednou z důležitých věcí, kterou Pán od každého z nás vyžaduje, je vytvořit domov, kde budou přebývat radostné a pozitivní vlivy ve věci dobra. V budoucích letech nebude příliš záležet na tom, jak drahé bylo vybavení domácnosti, nebo na počtu koupelen, ale hlavně bude záležet na tom, zda naše děti v tomto domově pociťovaly lásku a přijetí. Bude velmi záležet na tom, zda tam panovala radost a smích, či zda tam bylo hašteření a sváry.²⁶

V úspěšných rodinách převládá láska a úcta ke každému členovi rodiny. Členové rodiny vědí, že je druzí mají rádi a že si jich váží. Děti vnímají, že je rodiče mají rádi. A tak se cítí bezpečně a sebejistě.

Pevné rodiny pěstují vlastnosti efektivní komunikace. Mluví o svých problémech, společně plánují a spolupracují na společných cílech. K tomuto účelu konají rodinné domácí večery a rodinné rady a používají je jako účinné nástroje.

Otcové a matky v pevných rodinách jsou dětem nablízku. Mluví s nimi. Někteří otcové mají formální pohovory s jednotlivými dětmi, jiní tak činí neformálně a další využívají příležitosti k tomu, aby pravidelně trávili určitý čas s každým dítětem zvlášť.

Každá rodina má problémy a těžkosti. Ale úspěšné rodiny se snaží společně nacházet řešení, místo aby se uchylovaly ke kritizování a nesvárům. Členové rodiny se modlí jeden za druhého, diskutují spolu a vzájemně se povzbuzují. Občas se tyto rodiny společně postí, aby podpořily některého ze svých členů.

Pevné rodiny se navzájem podporují.²⁷

Domov je pro děti tím nejlepším místem, kde se mohou učit zásadám a praktikám evangelia.

Rodina je tím nejefektivnějším místem, kde lze jejím členům vštěpovat trvalé hodnoty. Tam, kde je rodinný život pevný a založený na zásadách a praktikách evangelia Ježíše Krista, … se problémy nevyskytují tak často.²⁸

Úspěšní rodiče si uvědomují, že není snadné vychovávat děti v prostředí znečištěném zlovolností. Proto se vědomě snaží o to, aby na jejich děti působily ty nejlepší úctyhodné vlivy. Učí je mravním zásadám. Dávají dětem k dispozici dobré knihy a čtou jim je. Regulují sledování televize. Zajišťují dobrou a povznášející hudbu. Co je však nejdůležitější, čtou písma a diskutují o nich, aby svým dětem pomohli rozvíjet mysl zaměřenou na duchovní záležitosti.

V úspěšných domovech Svatých posledních dnů rodiče učí děti porozumět víře v Boha, pokání, křtu a daru Ducha Svatého. (Viz NaS 68:25.)

Rodinná modlitba je v těchto rodinách důsledně prováděnou zvyklostí. Modlitba je prostředek k projevení vděčnosti za požehnání a k pokornému uvědomění si, že jsme odkázáni na Všemohoucího Boha, pokud jde o sílu, výživu i podporu.

Moudré a pravdivé rčení praví, že rodiny, které společně poklekají, stojí před Pánem vzpřímeně!²⁹

Je třeba, aby děti věděly, kdo jsou z hlediska věčnosti. Je třeba, aby věděly, že mají věčného Nebeského Otce, na Něhož se mohou spoléhat, k Němuž se mohou modlit a od Něhož mohou získávat vedení. Je třeba, aby věděly, odkud přišly, aby jejich život měl smysl a účel.

Děti se musí učit modlit, spoléhat se na Pána, aby jim poskytl vedení, a vyjadřovat vděčnost za požehnání, kterých se jim dostává. Vzpomínám si, jak jsem klekával u postele našich malých dětí a pomáhal jsem jim s modlitbou.

Děti se musí učit, co je správné a co špatné. Mohou a musí poznávat přikázání Boží. Musí se učit, že krást, lhát, podvádět a dychtit po tom, co mají druzí, je špatné.

Děti se doma musí učit pracovat. Mají se učit, že poctivá práce rozvíjí důstojnost a sebeúctu. Mají se učit radosti z práce a z dobře vykonaného díla.

Volný čas dětí se musí tvořivě zaměřovat na úctyhodné a pozitivní činnosti.³⁰

Církevní program domácích večerů je navržen tak, aby posiloval a ochraňoval rodinu, a zavádí jeden večer v týdnu, který má být vyhrazen k tomu, aby otcové a matky kolem sebe doma shromáždili své syny a dcery.³¹

Zásady evangelia lze vštěpovat prostřednictvím efektivních rodinných domácích večerů, kdy mladí budou posíleni, takže nebudou muset mít žádné obavy ohledně své budoucnosti. Tato výuka musí probíhat s vírou, se svědectvím a s optimismem.³²

Dát svůj domov do pořádku znamená dodržovat přikázání Boží. To do domova vnáší harmonii a lásku. … Znamená to mít každý den rodinnou modlitbu. Znamená to učit rodinu, aby rozuměla evangeliu Ježíše Krista. Znamená to, že každý člen rodiny dodržuje přikázání Boží. Znamená to, že … jste hodni toho, abyste získali chrámové doporučení, a že všichni členové rodiny přijmou obřady oslavení a že vaše rodina bude zpečetěna na věčnost. Znamená to, že nejste nadměrně zadluženi a že členové rodiny platí poctivý desátek a oběti.³³

Bůh zjevil, že rodina může přetrvat i po smrti.

Láska, kterou zde poznáváme, není nějakým letmým stínem, ale přesně tou látkou, která spojuje rodiny na čas a věčnost.³⁴

Právě skrze Josepha Smitha Bůh nebes zjevil onu pravdu, že rodina může přetrvat i po smrti – že naše náklonnost, city a láska jednoho k druhému mohou existovat věčně.³⁵

Žádná oběť není příliš velká, abychom získali požehnání plynoucí z věčného manželství. Pro většinu z nás je chrám snadno dostupný, možná je tak blízko, že s tímto požehnáním zacházíme až příliš nedbale. Podobně jako ostatní záležitosti věrného života podle evangelia vyžaduje i uzavření manželství podle Pánova způsobu ochotu popřít v sobě bezbožnost – světskost – a odhodlání činit vůli našeho Otce. Tímto skutkem víry projevujeme lásku k Bohu a ohled na dosud nenarozené potomstvo. Vzhledem k tomu, že naše rodina je zdrojem naší největší radosti v tomto životě, může tomu tak být i na věčnosti.³⁶

Domov a rodina. Jak krásné vzpomínky naplňují naše nitro při pouhém vyslovení těchto drahocenných slov! Zbožně a celou svou duší bych si přál, abyste poznali radost a uspokojení, které přináší úctyhodné rodičovství. Pokud se vědomě vyhýbáte zodpovědnostem spojeným s rodičovstvím a s vytvářením domova, přijdete o jednu z nejhlubších radostí tohoto života i věčnosti. Jak bylo zjeveno Prorokem Josephem Smithem, vznešená představa domova a trvalých rodinných vztahů spočívá v samotném jádru našeho štěstí zde i ve světě, který přijde.³⁷

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

President Benson učil: „Z hlediska věčnosti je spasení rodinnou záležitostí.“ (1. oddíl.) Co to pro vás znamená? Co mohou členové rodiny udělat pro spasení jiného člena rodiny?
Při studiu rad presidenta Bensona ve 2. oddíle přemítejte o tom, jak se tyto rady týkají toho, co president Benson nazývá „tajemstvím šťastného manželství“. Proč podle vás toto „tajemství“ vede ke štěstí?
Zamyslete se nad tím, co ve 3. oddíle president Benson řekl ohledně toho, co dělají úspěšné rodiny. Jak tyto činnosti posilují rodinu? Přemítejte o tom, jak se můžete sami těmito radami řídit.
Proč je podle vás rodina „nejefektivnějším místem, kde lze … vštěpovat trvalé hodnoty“? (Viz 4. oddíl, kde jsou uvedeny konkrétní rady presidenta Bensona týkající se výuky v rodině.) Kdy jste měli příležitost vidět, jak si členové rodiny navzájem pomáhají učit se zásadám evangelia?
President Benson svědčil o tom, že rodiny mohou „přetrvat i po smrti“. (5. oddíl.) Zatímco přemítáte o této pravdě, jaké myšlenky a pocity to ve vás vyvolává? Jaké „krásné vzpomínky“ vás napadají, když se zmíní domov a rodina?

Související verše z písem

Žalm 127:3–5; 1. Korintským 11:11; 3. Nefi 18:21; NaS 49:15; 132:18–19; viz také „Rodina – prohlášení světu“, Liahona, listopad 2010, 129

Pomůcka ke studiu

„Vaše studium evangelia je nejefektivnější, když vás učí Duch Svatý. Na začátku studia evangelia se vždy pomodlete o to, aby vám Duch Svatý při studiu pomáhal.“ (Kažte evangelium mé [2004], 18.)