Kapitola 13

Drahocenná požehnání plynoucí z domu Páně

„Právě v chrámech získáváme největší požehnání Boží přináležející k věčnému životu. Chrámy jsou vskutku branou do nebe.“

Ze života Ezry Tafta Bensona

„Jsem Pánu vděčný za to, že mé vzpomínky na chrám sahají daleko do minulosti – dokonce až do doby, kdy jsem byl malý chlapec,“ řekl president Ezra Taft Benson. „Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem se jako malý chlapec vracel z pole domů a přicházel ke starému farmářskému domu ve Whitney v Idahu. Slyšel jsem, jak si maminka zpívá: ‚Co jsem dobrého dnes pro svět vykonal?‘ (Náboženské písně, č. 137.)

Dosud ji v duchu vidím, jak se naklání nad žehlicím prknem, na zemi jsou noviny a ona žehlí dlouhé pruhy bílé látky a na čele má krůpěje potu. Když jsem se jí zeptal, co to dělá, odpověděla: ‚To jsou chrámová roucha, synu. Jdeme s tatínkem do chrámu. …‘

Pak položila starou žehličku na kamna, přisunula si židli ke mně a vyprávěla mi o chrámové práci – jak je důležité, že můžeme chodit do chrámu a účastnit se posvátných obřadů, které se tam vykonávají. Také vyjádřila upřímnou naději, že jednoho dne budou mít i její děti, vnoučata a pravnoučata příležitost tato drahocenná požehnání získat.

Tyto dojemné vzpomínky na ducha chrámové práce byly v našem domově na farmě požehnáním. … Tyto vzpomínky se vrátily pokaždé, když jsem pod vlivem Ducha v domě Páně vykonal sňatek každého z našich dětí a vnoučat – vnoučat a pravnoučat mé matky.

Jsou to pro mne vzácné vzpomínky.“¹

Učení Ezry Tafta Bensona

Chrámy jsou symbolem všeho, co je pro nás drahocenné.

Chrám je na této smrtelné zemi místem, které je nejblíže nebi.²

Chrám bude světlem pro všechny v [dané] oblasti – bude symbolem všeho, co je pro nás drahocenné.³

Chrám je všudypřítomnou připomínkou toho, že Bůh má v úmyslu, aby rodina byla věčná.⁴

[Chrám je] trvalým a viditelným symbolem toho, že Bůh nenechává člověka tápat v temnotě. Je to místo zjevení. I když žijeme v padlém světě, ve zkaženém světě, jsou zde vyčleněna a posvěcena svatá místa, aby se způsobilí muži a ženy mohli učit o nebeském řádu a být poslušni Boží vůle.⁵

[Chrám je] trvalým svědectvím toho, že moc Boží může zadržet mocnosti zla mezi námi. Mnozí rodiče, v Církvi i mimo ni, si dělají starosti s tím, jak se ochránit před stupňující se lavinou zlovolnosti, která hrozí pohlcením křesťanských zásad. Jde-li o mě, zcela souhlasím se slovy presidenta Harolda B. Leeho, která pronesl během 2. světové války. Řekl: „Mluvíme v této době o bezpečí, a přesto nechápeme, že … máme svaté chrámy, v nichž můžeme najít symboly, jež mohou být zdrojem moci, která tento národ zachrání před zničením.“⁶

Na jednom večírku v hotelu Hilton v Beverly Hills v Los Angeles [v Kalifornii] mě president Spojených států [jako svého ministra zemědělství] požádal, abych se pozdravil s presidentem jedné nové republiky, presidentem národa čítajícího osmdesát osm milionů obyvatel žijících na zhruba 3 000 ostrovech, které jsou rozesety na území dlouhém tisíc mil, národa, který vznikl teprve před několika málo lety. Když jsme tam seděli u večeře, která byla z velké míry sponzorována filmovým průmyslem a na níž bylo přítomno mnoho filmových hvězd, měl jsem výhled z krásného arkýřového okna. O kus dál na hlavní třídě, na vyvýšeném místě, jsem viděl náš vznešený chrám Los Angeles zalitý měkkým světlem a s radostí jsem ho ukázal svým hostům a přátelům u našeho stolu i u dalších stolů. Když jsme tam tak seděli, pomyslel jsem si: „To, co zde dnes večer probíhá, je do značné míry jen pouhá pomíjivá bublina. To, co přetrvává, to skutečné, to důležité, je to, co představuje chrám Boží.“⁷

Kéž je [chrám] trvalou připomínkou toho, že život je věčný a že smlouvy, které ve smrtelnosti uzavřeme, mohou být také věčné.⁸

Chrámové obřady a smlouvy potřebujeme k tomu, abychom mohli vstoupit do plnosti kněžství a připravit se na návrat do Boží přítomnosti.

Když Nebeský Otec umístil na tuto zemi Adama a Evu, učinil tak se záměrem učit je, jak se mohou znovu vrátit do Jeho přítomnosti. Náš Otec jim slíbil Spasitele, aby je vykoupil z padlého stavu. Dal jim plán spasení a řekl jim, že mají své děti učit o víře v Ježíše Krista a o pokání. Dále Bůh Adamovi a jeho potomstvu přikázal, že se mají dát pokřtít a přijmout Ducha Svatého a že mají vstoupit do řádu Syna Božího.

Vstoupit do řádu Syna Božího je dnes totéž jako vstoupit do plnosti Melchisedechova kněžství, kterou lze přijmout pouze v domě Páně.

Vzhledem k tomu, že Adam a Eva tyto požadavky splnili, Bůh jim řekl: „Ty jsi podle řádu toho, jenž byl bez počátku dnů nebo konce roků, od veškeré věčnosti do veškeré věčnosti.“ (Mojžíš 6:67.)

Tři roky před Adamovou smrtí se přihodila jistá významná událost. Adam vzal svého syna Seta, svého vnuka Enose a další vysoké kněze, kteří byli jeho potomky v přímé linii, společně s dalšími svými spravedlivými potomky do údolí zvaného Adam-ondi-Ahman. Tam dal Adam těmto spravedlivým potomkům své poslední požehnání.

Poté se jim zjevil Pán. [Viz NaS 107:53–56.] …

Jak Adam přivedl své potomky do přítomnosti Páně?

Odpověď zní takto: Adam a jeho potomci vstoupili do kněžského řádu Božího. Dnes bychom řekli, že šli do domu Páně a obdrželi svá požehnání.

Řádu kněžství, o němž se mluví v písmech, se někdy říká patriarchální řád, protože se předával z otce na syna. Tento řád je však jinak popsán v novodobém zjevení jako řád rodinné správy, kdy muž a žena vstoupí do smlouvy s Bohem (přesně tak, jak to učinili Adam s Evou), aby byli zpečetěni na věčnost, měli potomstvo a konali vůli a dílo Boží po dobu svého smrtelného života.

Pokud jsou oba manželé věrni svým smlouvám, mají nárok na požehnání spočívající v nejvyšším stupni celestiálního království. Tyto smlouvy lze dnes uzavřít pouze tím, že vstoupíte do domu Páně.

Adam tento řád následoval a přivedl své potomstvo do přítomnosti Boží. …

… Do tohoto řádu kněžství lze vstoupit jedině tehdy, když dodržujeme všechna přikázání Boží a usilujeme o požehnání otců, jako to činil Abraham [viz Abraham 1:1–3], tím, že jdeme do domu našeho Otce. Nikde jinde na zemi je obdržet nelze!

… Jděte do chrámu – do domu našeho Otce, abyste obdrželi požehnání svých otců a získali právo na nejvyšší požehnání kněžství. „Neboť bez tohoto žádný člověk nemůže viděti tvář Boží, vpravdě Otcovu, a žíti.“ (NaS 84:22.)

Dům našeho Otce je domem pořádku. Chodíme do Jeho domu, abychom vstoupili do onoho řádu kněžství, který, budeme-li věrní, nás oprávní obdržet vše, co má Otec.⁹

Skrze chrámové obřady a smlouvy můžeme obdržet ochranu a největší požehnání Boží přináležející k věčnému životu.

Požehnání plynoucí z domu Páně jsou věčná. Jsou pro nás nanejvýš důležitá, protože právě v chrámech získáváme největší požehnání Boží přináležející k věčnému životu. Chrámy jsou vskutku branou do nebe.¹⁰

Pán si přeje, aby každý dospělý muž a dospělá žena v Církvi obdrželi obřady chrámu. To znamená, že mají být obdarováni a že všechny manželské páry mají být zpečetěny na věčnost. Tyto obřady poskytují jejich manželství ochranu a požehnání. Jejich děti jsou rovněž požehnány tím, že se narodí ve smlouvě. Díky narození ve smlouvě mají tyto děti právo na požehnání prvorozenství, které je pro ně zárukou věčného rodinného původu bez ohledu na to, co se stane rodičům – za podmínky, že děti zůstanou těchto požehnání hodny.¹¹

Nemyslíte, že je významné, že v dnešní době jsou Svatí rozptýleni po tváři celého světa a že v tomto rozptýleném stavu jsou pro ně stavěny chrámy? Díky obřadům, které obdrží ve svatém chrámu, budou vyzbrojeni spravedlivostí a ve velké míře obdarováni mocí Boží.¹²

S těmito nebeskými obřady je spojena určitá moc – moc božskosti, která může zhatit, a opravdu zhatí, síly zla, budeme-li těchto posvátných požehnání hodni. Když budeme žít podle evangelia, navštěvovat chrám a budeme nablízku Pánu, [naše] společenství bude ochraňováno, naše rodina bude ochraňována a naše děti budou v bezpečí. … Kéž nám, Svatým, Bůh žehná, abychom žili tak, abychom byli hodni smluv a obřadů prováděných na tomto posvátném místě.¹³

Chrámový obřad nám dal moudrý Nebeský Otec, aby nám pomohl stát se více takovými, jako je Kristus.¹⁴

Nebudeme-li čistí a svatí, nebudeme schopni přebývat ve společnosti celestiálních bytostí. Zákony a obřady, díky nimž mohou muži a ženy vyjít ze světa a stát se posvěcenými, se provádějí pouze na těchto svatých místech. Byly dány skrze zjevení a jen skrze zjevení je lze pochopit. Právě z tohoto důvodu jeden z Bratří nazval chrám „univerzitou Páně“.¹⁵

Žádný člen Církve nemůže být zdokonalen bez chrámových obřadů. Naším posláním je pomáhat těm, kteří tato požehnání nemají, aby je obdrželi.¹⁶

Máme výsadu otevírat dveře spasení svým předkům.

Chrámy se budují a jsou zasvěcovány proto, aby skrze kněžství mohli být rodiče zpečetěni se svými dětmi a děti mohly být zpečetěny se svými rodiči. Tyto pečeticí obřady se týkají jak žijících, tak mrtvých. Nebudeme-li zpečetěni se svými předky a potomky, účel této země, oslavení člověka, bude, pokud je nám známo, zcela zmařen.¹⁷

Pro zajištění oslavení manžela a manželky – jsou-li věrni – nestačí, aby byli zpečetěni v chrámu, ale musí být také na věky spojeni se svými předchůdci a musí zajistit, aby za tyto předky byla vykonána nezbytná práce. Apoštol Pavel řekl: „Oni bez nás nemohou býti učiněni dokonalými – ani my nemůžeme bez mrtvých svých býti učiněni dokonalými.“ (NaS 128:15.) Naši členové tudíž musí porozumět tomu, že mají osobní zodpovědnost dohlédnout na to, aby byli spojeni se svými předchůdci – neboli, jak se uvádí ve svatých písmech, s našimi „otci“. Takový je význam 2. verše v oddílu 2 v Nauce a smlouvách, kde Moroni prohlásil, že Eliáš „zasadí do srdce dětí zaslíbení učiněná otcům a srdce dětí se obrátí k otcům jejich“.¹⁸

Když myslím na genealogii, vidím lidi – lidi, které mám rád a kteří čekají na to, až jim naše rodina, jejich potomstvo, pomůže získat oslavení v celestiálním království.¹⁹

Naší výsadou je otevírat dveře spasení oněm duším, které jsou možná uvězněné v temnotě ve světě duchů, aby mohly obdržet světlo evangelia a být souzeny tímtéž způsobem jako my. Ano, „skutky, kteréž já činím“ – nabízení spásných obřadů evangelia druhým – „i vy činiti budete“. [Viz Jan 14:12.] Kolik tisíc našich příbuzných ještě čeká na tyto pečeticí obřady?

Je dobré si klást otázku: „Dělám já, na této straně závoje, vše, co je v mých silách? Budu pro ně – pro své předchůdce – spasitelem?“

Bez nich nemůžeme být učiněni dokonalými! Oslavení je rodinná záležitost.²⁰

Závoj je velmi tenký. My nyní žijeme ve věčnosti. U Boha je vše jako jeden den. Představuji si, že pro Pána žádný závoj neexistuje. Toto vše je jeden veliký plán. Jsem si jist, že v nebi se radují, když se setkáváme [v chrámu]. Naši předchůdci se radují a já si přeji, a modlím se o to, abychom využívali příležitosti, které nyní máme, chodit pravidelně do chrámu.²¹

Je třeba, abyste vy, kteří pracujete na své genealogii, kteří si uvědomujete důležitost tohoto díla a pociťujete nadšení, které se dostavuje, když propojujete rodiny a dozvídáte se o svém vznešeném původu, sdíleli toto nadšení s ostatními. Pomozte jim poznat radost a pocit naplnění, které v této práci spatřujete vy. Je třeba, abychom pro tuto práci získali více našich členů. Jak všichni víte, je toho zapotřebí vykonat mnoho, a je mnoho a mnoho členů, kteří by tuto práci dělat mohli a kteří by ji dělali rádi, kdyby jen někteří z nás – každý z vás – v nich zažehli onu jiskru svým nadšením, příkladem a zanícením.²²

Je třeba, aby se děti a mládež učily o požehnáních, která na ně čekají v chrámu.

Chrám je posvátným místem a obřady v chrámu mají posvátnou povahu. Vzhledem k posvátnosti chrámu se někdy zdráháme říci o něm něco svým dětem a vnoučatům.

V důsledku toho si mnohé z nich nevypěstují skutečnou touhu do chrámu jít, nebo, když tam jdou, tak tam přicházejí bez velké průpravy, která by je připravila na závazky a smlouvy, které tam uzavřou.

Jsem přesvědčen, že správné pochopení nebo průprava nesmírně pomůže připravit naši mládež na chrám. Myslím, že toto pochopení v nich vypěstuje touhu usilovat o kněžská požehnání právě tak, jako Abraham usiloval o to svoje. [Viz Abraham 1:1–4.]²³

Když se vás děti zeptají, proč uzavřít sňatek v chrámu, máte je učit, že chrámy jsou jediným místem na zemi, kde lze vykonávat určité obřady. Máte se také s dětmi podělit o osobní pocity týkající se toho, když jste společně poklekli před posvátný oltář a vzali na sebe smlouvy, díky nimž k vám mohou být vaše děti připečetěny na věky.²⁴

„Kéž nám Bůh žehná, abychom své děti a vnoučata učili tomu, jak velká požehnání na ně čekají, když budou chodit do chrámu.“

Je velmi vhodné, aby matky a otcové ukázali na chrám a řekli svým dětem: „Toto je to místo, kde jsme byli oddáni na věčnost.“ Budete-li tak činit, může se do mysli a srdce vašich dětí, i když jsou ještě velmi malé, vštípit ideál chrámového sňatku.²⁵

Měli bychom se se členy rodiny dělit o lásku ke svým předkům a o vděčnost za to, že jim můžeme pomoci obdržet spásné obřady, jako to udělali moji rodiče se mnou. Budeme-li tak činit, v naší rodině se rozvine pevnější pouto vzájemného uznání a náklonnosti.²⁶

Jsem přesvědčen, že mládež je nejen ochotná a schopná provádět genealogické bádání, ale že je také dobrým prostředkem k tomu, jak celému tomuto programu vdechnout život.²⁷

Kéž nám Bůh žehná, abychom své děti a vnoučata učili tomu, jak velká požehnání na ně čekají, když budou chodit do chrámu.²⁸

Častější navštěvování chrámu vede k hlubšímu osobnímu zjevení.

Vytvořil jsem si takový zvyk, že kdykoli vykonávám obřad sňatku, doporučuji mladým manželům, aby se do chrámu co nejdříve vrátili a aby jako manžel a manželka prošli chrámem znovu. Není možné, aby plně pochopili význam svatého obdarování nebo pečetění při jedné návštěvě chrámu; ale budou-li navštěvovat chrám opakovaně, pocítí ve větší míře krásu, význam a důležitost toho všeho. Od několika těchto mladých manželů jsem později dostal dopisy, v nichž vyjadřují vděčnost za to, že jim tato věc byla zvlášť zdůrazněna. Zatímco opakovaně navštěvují chrám, jejich vzájemná láska má tendenci se prohlubovat a jejich manželství má tendenci se posilovat.²⁹

Během návštěv chrámu získáváme postřehy týkající se smyslu věčného putování člověka. Jsme svědky krásných a působivých symbolů těch nejdůležitějších událostí (minulých, přítomných i budoucích), které symbolizují poslání člověka ve vztahu k Bohu. Když uzavíráme posvátné smlouvy týkající se poslušnosti, zasvěcení, oběti a oddané služby našemu Nebeskému Otci, připomínáme si tím své závazky.³⁰

Slibuji vám, že díky častějším návštěvám chrámů našeho Boha získáte hlubší osobní zjevení, které požehná vašemu životu tak, jako vy žehnáte těm, kteří již zemřeli.³¹

V pokojné atmosféře těchto nádherných chrámů někdy nacházíme řešení závažných životních problémů. Pod vlivem Ducha k nám tam někdy přichází čisté poznání. Chrámy jsou místem osobního zjevení. Vždy když mě tížil nějaký problém nebo nějaká nesnáz, šel jsem do domu Páně a v srdci jsem se modlil o získání odpovědi. A tyto odpovědi přišly jasně a nezpochybnitelně.³²

Vracíme se do chrámu často, abychom obdrželi osobní požehnání, která přicházejí díky pravidelnému chrámovému uctívání? Ve svatých chrámech Páně jsou zodpovídány modlitby a přichází zjevení a poučení skrze Ducha.³³

Učiňme chrám posvátným domovem, zatímco jsme vzdáleni od svého domova věčného.³⁴

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

President Benson řekl, že chrám je „symbolem všeho, co je pro nás drahocenné“, a uvedl několik pravd, které chrámy symbolizují. (Viz 1. oddíl.) Co chrámy představují pro vás?
Jak se učení presidenta Bensona ohledně požehnání kněžství, které je uvedeno ve 2. oddíle, týká všech členů rodiny? Zatímco si budete tento oddíl procházet, přemítejte o své výsadě a zodpovědnosti pomáhat členům rodiny připravit se na návrat do Boží přítomnosti.
Při četbě 3. oddílu přemítejte o tom, čemu president Benson učil ohledně požehnání, která získáváme díky chrámovým obřadům. Jak jste byli nebo jste požehnáni díky chrámovým obřadům? Pokud jste ještě chrámové obřady neobdrželi, přemítejte o tom, co můžete dělat pro to, abyste se na jejich přijetí připravili.
President Benson řekl: „Když myslím na genealogii, vidím lidi – lidi, které mám rád.“ (4. oddíl.) Jaký vliv mohou mít tato slova na váš přístup k rodinné historii? Co můžeme dělat, abychom pomohli většímu počtu svých předků obdržet požehnání evangelia?
Co například můžeme dělat, abychom dětem a mládeži pomohli připravit se na chrámové obřady a smlouvy? V jakém smyslu může mládež „vdechnout život“ celému programu rodinné historie? (Viz 5. oddíl.)
President Benson nás povzbuzoval, abychom učinili „chrám posvátným domovem, zatímco jsme vzdáleni od svého domova věčného“. (6. oddíl.) Co pro vás tato slova znamenají? Zamyslete se nad požehnáními, která jste obdrželi díky opakovaným návštěvám chrámu.

Související verše z písem

Izaiáš 2:1–3; NaS 97:15–16; 109:8–23; 124:39–41; 138:32–34

Pomůcka k výuce

„Lekce bude často obsahovat více učební látky, než kolik jí budete schopni probrat v čase, který máte k dispozici. V takových případech máte vybrat učební látku, která těm, které učíte, pomůže nejvíce.“ (Učení – není většího povolání [2000], 98.)