Kapitola 4

Žijme radostně v neklidných dobách

„Štěstí zde a nyní spočívá v tom, že s volností, láskou a radostí uznáváme Boží vůli ohledně sebe samých – a že ji konáme všemi způsoby a ve všech věcech, velkých i malých.“

Ze života Ezry Tafta Bensona

Jedním z úkolů, kterými byl president Ezra Taft Benson pověřen na začátku svého působení v úřadu apoštola, bylo pomáhat zajistit dodávky humanitární pomoci Svatým v Evropě po 2. světové válce. Na cestách po Německu se setkal s mnoha věrnými lidmi, kteří se dokázali pozvednout nad onu všudypřítomnou zkázu. Do deníku si zapsal:

„Dnes jsem byl svědkem toho nejhoršího zpustošení, jaké jsem kdy viděl. … Když jsem projížděl ulicemi [Berlína] a procházel některými z těch, jimiž nebylo možné projet autem, … viděl jsem vyhladovělé ženy, jak dychtivě platí horentní sumy za slupky od brambor. … Viděl jsem staré muže a ženy, jak se malými sekyrkami snaží z pařezů a kořenů stromů dostat kousky dřeva na otop a jak je pak odvážejí domů kilometry daleko na čemkoli, co má kola – od dvou malých koleček bývalého dětského kočárku po malé vozy – jako tažná zvířata.

Pak jsem se na jedné konferenci ve studeném, napůl rozbořeném sále v druhém podlaží domu na rozbombardované ulici setkal se 480 prokřehlými a hladovými, ale věrnými Svatými posledních dnů. Bylo inspirující vidět to světlo víry. … Nepanovala tam žádná zatrpklost ani zlost, nýbrž vzájemná vlídnost a projevy víry v evangelium.“¹

„Ani jeden člen nevyjádřil jakoukoli stížnost na svou situaci, přestože někteří z nich byli zcela zjevně na pokraji smrti hladem.

… Naši Svatí, ať žijí kdekoli, … jsou plni naděje, odvahy a víry a radostně hledí vpřed s výrazem nejhlubší víry v evangelium a ve své členství v Církvi. Byl to jeden z největších projevů opravdových plodů evangelia, které jsme kdy v životě mužů a žen viděli.“²

President Benson se setkal s příklady naděje a optimismu i ve své vlasti, kde si mnoho jeho kolegů farmářů udrželo veselou mysl, i když čelili vážným obtížím. Řekl:

„Vzpomínám, jak jsem navštívil shromáždění nedaleko Bancroftu v Idahu. … Měli jsme krásné shromáždění, a když skončilo, tak jsem se s několika těmito úžasnými farmáři, kteří tam byli, pozdravil, a byl mezi nimi jeden muž, který se jmenoval bratr Yost a kterému jsem řekl: ‚Bratře Yoste, jak to jde u vás na farmě?‘ Bratr Yost odpověděl: ‚Dobře, bratře Bensone, jen jsem na tom asi o 20 tisíc dolarů hůře než před třemi dny.‘ Zeptal jsem se: ‚Jak je to možné – další mráz?‘ On na to: ‚Ano, zasáhl pšenici, když už byly klasy téměř zralé, a jistě víte, co to znamená.‘ Pokračoval: ‚Zítra ráno vyjedeme s žacími stroji, ale i tak je to v pořádku. Ještě máme trochu pšenice v zásobníku a dali jsme si stranou aspoň část své roční zásoby. Nebudeme hladovět a bude další sklizeň.‘ Když jsme se rozloučili, řekl jsem manželce: ‚Úžasný duch!‘

Později jsme pokračovali dál do Loganu [město v Utahu, asi 130 kilometrů od Bancroftu]. Jely s námi i naše děti, a tak jsme zastavili na Hlavní ulici, abychom jim v obchodě koupili nějaké sušenky. A koho jsem nepotkal na chodníku? Bratra Yosta! ‚Co děláte tak daleko?‘ zeptal jsem se ho. ‚Dnes máme chrámový den, bratře Bensone,‘ odpověděl. ‚Jak je vidět, těžkosti vás neoslabily na duchu, viďte?‘ řekl jsem na to. A pak se mi od něho dostalo ponaučení. Řekl: ‚Bratře Bensone, když přijdou těžkosti, potřebujeme chrám ještě více.‘“³

To, jak president Benson reagoval na protivenství ve vlastním životě, pozvedalo ty, kteří ho znali, podobně jako jeho posiloval příklad druhých Svatých. Starší Neal A. Maxwell z Kvora Dvanácti apoštolů řekl o presidentu Bensonovi, že je „pozorným pozorovatelem událostí, který si vždy udržuje určitou míru optimismu a veselé mysli, a bylo by přínosné, abychom si z něho brali příklad. Tento optimismus,“ řekl starší Maxwell, „nepramení z toho, že by probíhající události přehlížel, ale z toho, že je bere na vědomí, ale přitom hledí za ně až k zaslíbením spojeným s konečným triumfem království.“⁴

President Ezra Taft Benson byl příkladem v tom, jak vést radostný život.

Učení Ezry Tafta Bensona

S vírou v našeho Nebeského Otce si můžeme uchovat naději do budoucna, optimismus při plnění svých současných úkolů a vnitřní klid.

Všichni budeme prožívat zklamání a neúspěchy – to patří k životu. Budeme-li však mít víru, naše nezdary potrvají jen chviličku a naše zdánlivé prohry se promění v úspěchy. Náš Nebeský Otec může prostřednictvím každého z nás uskutečňovat zázraky, pokud v Něj vložíme důvěru a pokud se budeme na Něj spoléhat.⁵

Mít vnitřní klid, mít ujištění, mít ducha vyrovnanosti a duševní pokoj je velkým požehnáním v dobách svárů a problémů, v dobách smutku a těžkostí. Pomyšlení, že Bůh je nade vším, že pamatuje na své děti a že v Něho můžeme s naprostou jistotou vložit svou důvěru, je pro duši útěchou.⁶

Modlitbou – vytrvalou modlitbou – můžeme dosáhnout spojení s Bohem, který je náš největší zdroj útěchy a rady. „Modli se vždy, abys mohl vyjíti jako vítěz.“ (NaS 10:5.) Mladý Joseph Smith popsal, jak v Posvátném háji zabránil protivníkovi, aby ho zničil: „[Použil jsem] veškerou svou moc, abych volal k Bohu, aby mne vysvobodil.“ (JS–Ž 1:16.)⁷

Bez víry v Nebeského Otce nemůžeme být úspěšní. Víra nám dává vizi toho, co se může stát, naději do budoucna a optimismus při plnění našich současných úkolů. Kde je víra, tam nepochybujeme o konečném úspěchu daného díla.⁸

Jako Svatí posledních dnů máme být ze všech lidí nejvíce optimističtí a nejméně pesimističtí. Neboť i když víme, že „mír bude odňat ze země a ďábel bude míti moc nad svým vlastním panstvím“, máme také ujištění, že „Pán bude míti moc nad svatými svými a bude vládnouti v jejich středu“. (NaS 1:35–36.)

Díky ujištění, že Církev zůstane nedotčena a že ji Bůh povede i během neklidných dob, jež nás čekají, zůstává naší osobní zodpovědností zajistit to, aby každý z nás zůstal věrný Církvi a jejímu učení. „Ten, kdo zůstane stálým a nebude přemožen, ten bude spasen.“ (JS–M 1:11.)⁹

Štěstí si musíme zasloužit každodenním úsilím, ale za tu námahu to stojí.

Nemáme důvod si dělat vážné starosti. Žijte podle evangelia, dodržujte přikázání. Pamatujte na to, abyste se ve svém domově modlili ráno i večer. Dodržujte měřítka Církve. Snažte se a žijte klidně a radostně. … Štěstí si musíme zasloužit každodenním úsilím. Ale za tu námahu to stojí.¹⁰

Když jednou George A. Smith vážně onemocněl, navštívil ho jeho bratranec, Prorok Joseph Smith. Nemocný bratr Smith později vyprávěl: „Řekl mi, abych nikdy neklesal na mysli, ať již procházím jakýmikoli těžkostmi. Kdybych byl ponořen do nejhlubší propasti Nového Skotska a navršily se na mě celé Skalisté hory, nemám klesat na mysli, ale mám vytrvat, mít víru a udržovat si nezlomnou odvahu, a nakonec se dostanu až na vrchol oné haldy.“ …

Občas je třeba zkrátka jen vytrvat ve spravedlivosti a vydržet déle než ďábel, dokud vás neopustí jeho depresivní duch. Jak řekl Pán Proroku Josephu Smithovi: „Strasti tvé potrvají jen malou chvilku;

A potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti.“ (NaS 121:7–8.)

Pilná snaha pokračovat v ušlechtilém úsilí i ve chvílích, kdy jste obklopeni oblakem sklíčenosti, vás nakonec přivede na vrchol do slunečního svitu. I náš mistr Ježíš Kristus, když čelil té největší zkoušce spočívající v tom, že Ho náš Otec během Ukřižování dočasně opustil, pokračoval v práci na svém díle pro děti lidské a krátce poté byl oslaven a obdržel plnost radosti. Když procházíte zkouškou, můžete si připomínat svá dosavadní vítězství a sčítat požehnání, která přese všechno máte, s pevnou nadějí, že ještě větší požehnání budou následovat, pokud budete věrni. A můžete s jistotou vědět, že Bůh vám v pravý čas setře všechny slzy a že „oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo [to], co připravil Bůh těm, kteříž jej milují“. (1. Kor. 2:9.)¹¹

Ve všem, co děláte, si uchovávejte veselou mysl. Žijte radostně. Žijte šťastně. Žijte s nadšením a pamatujte na to, že Bůh nepřebývá ve smutku a rozlítostnění, nýbrž ve světle a v lásce.¹²

„Žít šťastně znamená růst v duchovní síle směrem k dokonalosti.“

Nebeský Otec si přeje, abychom byli šťastní, a požehná nám, jestliže se budeme řídit Jeho vůlí ohledně sebe samých.

„Lidé jsou, aby mohli míti radost.“ (2. Nefi 2:25.) Náš Nebeský Otec si přeje, abychom byli šťastní. Očekává od nás, že budeme šťastní. Pokud však budeme snižovat svá měřítka, žádného štěstí tím nedosáhneme. Když nežijeme podle svého přesvědčení, podle toho, co víme, že je správné, štěstí nám to nepřinese. Je velmi snadné navyknout si brát některé věci tak trochu na lehkou váhu. Je velmi snadné navyknout si hledat na druhých chyby či je kritizovat nebo v srdci chovat výhrady vůči některým věcem v Církvi. Je velmi snadné trochu zahořknout a pak si na tom trvat, zasmušit se a pak si uchovávat smutnou tvář. Smutná tvář však ještě žádnou bitvu nevyhrála – ani ve válce ani v lásce.¹³

Uvědomujeme si, že štěstí zde a nyní spočívá v tom, že s volností, láskou a radostí uznáváme Boží vůli ohledně sebe samých – a že ji konáme všemi způsoby a ve všech věcech, velkých i malých? Žít dokonale znamená žít šťastně. Žít šťastně znamená růst v duchovní síle směrem k dokonalosti. Každý čin vykonaný v souladu s Boží vůlí je součástí tohoto růstu. Nerozdělujme svůj život na části. Sjednoťme svůj život tím, že pohrdneme domnělými poctami a slávami, které nepřinášejí Boží uznání. Pamatujme na to, že skutečný zdroj naší síly a štěstí leží mimo dosah člověka a vliv okolností.¹⁴

Musíme si znovu a znovu uvědomovat, že pouta nevědomosti a pochybností, která nás svazují, můžeme zlomit jedině tím, že přijmeme evangelium lásky, kterému učil Mistr, a budeme podle něj žít, a jedině skrze konání Jeho vůle. Musíme se naučit této prosté a vznešené pravdě, abychom mohli zakoušet ony krásné radostné duchovní chvíle nyní i na věčnosti. Musíme ztratit sami sebe v konání Jeho vůle. Musíme Ho dát v životě na první místo. Ano, naše požehnání se násobí tím, že se o Jeho lásku dělíme s bližními.¹⁵

„Bratří,“ řekl Pavel, „ale to jedno činím, na ty věci, kteréž jsou za mnou, zapomínaje, k těm pak, kteréž jsou lepší přede mnou, úsilně chvátaje,

K cíli běžím, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši.“ (Filip. 3:13–14.)

Naplňte svou mysl cílem být takovými, jako je Pán, a depresivní myšlenky vytěsníte tím, že se budete pilně snažit poznat Ho a činit Jeho vůli. „To tedy, ciťte při sobě.“ (Filip. 2:5.) „Hleďte ke mně v každé myšlence,“ řekl Ježíš. (NaS 6:36.) A co se stane, budeme-li to dělat? „Člověka spoléhajícího na tě [ochráníš] v pokoji.“ (Iz. 26:3.)¹⁶

Nikdy nebudeme sami, budeme-li žít tak, jak máme, protože náš Otec bude vždy s námi, aby nám žehnal. Přeje si, aby se nám dařilo. Přeje si, abychom byli šťastní. Přeje si, abychom dosahovali dobrých cílů, které si stanovujeme. Vykoná svůj díl práce, pokud my vykonáme ten svůj.¹⁷

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Proč nám podle vašeho názoru dává víra v Boha „naději do budoucna a optimismus při plnění našich současných úkolů“? O které rady z 1. oddílu byste se mohli podělit s někým, kdo touží po vnitřním klidu? Proč byste si vybrali tato slova?
Při čtení 2. oddílu se zamyslete nad tím, kdy jste během nějakého protivenství museli „vytrvat ve spravedlivosti“. Uvažujte o tom, co jste díky této zkušenosti získali. Jak nám Pán pomáhá, když jsme ochotni zůstat ve zkouškách věrní?
Které zkušenosti vám pomohly poznat, že Nebeský Otec si přeje, abyste byli šťastní a aby se vám dařilo? Proč podle vás „štěstí zde a nyní spočívá v tom, že … uznáváme Boží vůli ohledně sebe samých“? (Viz 3. oddíl.)

Související verše z písem

Matouš 11:28–30; Jan 14:27; 16:33; Galatským 5:22; Mosiáš 2:41; Moroni 9:25–26; NaS 101:11–16

Pomůcka ke studiu

„Získejte přehled buď rychlým přečtením knihy, kapitoly nebo pasáže, nebo tím, že si projdete záhlaví. Snažte se porozumět kontextu a historickému pozadí.“ (Kažte evangelium mé [2004], 23). Abyste dané kapitole nebo pasáži lépe porozuměli, můžete si ji přečíst vícekrát. Díky tomu možná získáte mnohem hlubší postřehy.