Kapitola 6

Ježíš Kristus – náš Spasitel a Vykupitel

„Prohlašujeme, že Ježíš Kristus je božský. Vzhlížíme k Němu jako k jedinému zdroji svého spasení.“

Ze života Ezry Tafta Bensona

„Nevzpomínám si, že bych někdy nevěřil v Ježíše Krista,“ řekl president Ezra Taft Benson. „Zdá se, že vědomí toho, že skutečně žil, zemřel a byl vzkříšen, bylo vždy mou součástí. Doma mě vychovávali věrní rodiče, kteří v Krista opravdově věřili a svědčili o Něm, za což jsem jim velmi vděčný.“¹

Toto svědectví o Ježíši Kristu se pro presidenta Bensona stalo základem života. Formovalo jeho priority, bylo pro něj vodítkem při rozhodování a pomáhalo mu během zkoušek. Dodalo mu nadhled, pokud jde o účel smrtelnosti, a důvěru ve sliby a požehnání věčného života.

Během působení v úřadu apoštola svědčil president Benson často o Spasiteli jako zvláštní svědek Ježíše Krista. S vědomím, že lidé se „občas ptají: ‚Jsou mormoni křesťané?‘“, vydal toto svědectví:

„Prohlašujeme, že Ježíš Kristus je božský. Vzhlížíme k Němu jako k jedinému zdroji svého spasení. Snažíme se žít podle Jeho učení a těšíme se na dobu, kdy opět přijde na tuto zemi, aby zde vládl a panoval jako Král králů a Pán pánů. Slovy proroka z Knihy Mormonovy i dnes říkáme …: ‚[Není] dáno žádného jiného jména ani žádné jiné cesty ani prostředku, jímž k dětem lidským může přijíti spasení, pouze ve jménu a skrze jméno Krista, Pána Všemocného.‘ (Mosiáš 3:17.)“²

Prohlášení presidenta Bensona o božskosti Ježíše Krista se často odvolávala na Knihu Mormonovu.³ „Bůh prostřednictvím Knihy Mormonovy poskytl pro dnešní dobu hmatatelný důkaz, že Ježíš je Kristus,“ řekl.⁴ Učil, že „hlavním posláním“ Knihy Mormonovy je přesvědčit lidi o této pravdě.⁵ „O našem Pánu se zmiňuje více než polovina všech veršů v Knize Mormonově,“ poznamenal. „V Knize Mormonově se pro Něj vyskytuje přes sto různých pojmenování. Tato jména významně napomáhají vystihnout Jeho božskou povahu.“⁶

Ze svědectví presidenta Bensona o Spasiteli je znát, jakou osobní blízkost k Němu pociťoval:

„Z celé duše Ho miluji.

Pokorně svědčím o tom, že i dnes je tímtéž milujícím, soucitným Pánem, jakým byl, když kráčel po prašných cestách Palestiny. Je nablízku svým služebníkům na této zemi. I v dnešní době pečuje o každého z nás a miluje nás. Tím si můžete být jisti.

Žije dnes jako náš Pán, náš Mistr, náš Spasitel, náš Vykupitel a náš Bůh.

Bůh žehnej nám všem, abychom v Něj věřili, přijímali Ho, uctívali Ho, plně Mu důvěřovali a následovali Ho.“⁷

„Pro jedince nebo národy [nemůže být] žádná událost důležitější než Vzkříšení Mistra.“

Učení Ezry Tafta Bensona

Ježíš Kristus nás díky své nekonečné lásce k nám vykoupil z tělesné a duchovní smrti.

Nic jiného nemělo a nemá na tuto zemi takový vliv jako život Ježíše Krista. Bez Jeho učení nemůžeme pochopit svůj život. Bez Něho bychom byli ztraceni v přeludech různých přesvědčení a uctívání vzešlých ze strachu a temnoty, kde vládnou smyslnost a materialismus. Jsme daleko od cíle, který nám stanovil, ale nesmíme tento cíl nikdy ztratit ze zřetele; ani nesmíme zapomínat na to, že náš výstup směrem ke světlu a k dokonalosti by bez Jeho učení, Jeho života, Jeho smrti a Jeho Vzkříšení nebyl možný.⁸

Abychom dokázali alespoň do určité míry ocenit, co pro nás [Ježíš Kristus] udělal, a být za to vděčni, musíme pamatovat na tyto velmi důležité pravdy:

Ježíš přišel na zemi, aby vykonal vůli našeho Otce.

Přišel s předzvěděním, že ponese břímě hříchů nás všech.

Věděl, že bude pozvednut na kříž.

Narodil se, aby byl Spasitel a Vykupitel celého lidstva.

Své poslání byl schopen uskutečnit díky tomu, že byl Syn Boží a měl Boží moc.

Své poslání byl ochoten uskutečnit proto, že nás miluje.

Žádná smrtelná bytost neměla moc ani schopnost vykoupit všechny ostatní smrtelníky z jejich ztraceného a padlého stavu, ani nikdo jiný nemohl dobrovolně obětovat svůj život a tím uskutečnit všeobecné vzkříšení všech ostatních smrtelníků.

Jen Ježíš Kristus byl schopen a ochoten vykonat takovýto vykupující skutek lásky.⁹

Ježíš Kristus … přišel na tuto zemi v předem stanoveném čase a díky svému královskému původu si zachoval své božství. V Jeho povaze se mísily lidské vlastnosti Jeho smrtelné matky s božskými vlastnostmi a mocemi Jeho Věčného Otce.

Tyto jedinečné vlastnosti, jež zdědil, Ho učinily také dědicem titulu – Jednorozený Syn Boha v těle. Jako Syn Boží zdědil moci a inteligenci, které neměl žádný člověk předtím ani potom. Byl to doslovný Immanuel, což znamená „Bůh s námi“. (Viz Iz. 7:14; Mat. 1:23.)

I když byl Ježíš Boží Syn poslaný na zemi, Otcův božský plán vyžadoval, aby se podrobil všem těžkostem a soužením smrtelnosti. Proto musel snášet „pokušení, … hlad, žízeň a únavu“. (Mosiáš 3:7.)

Aby byl Ježíš hoden stát se Vykupitelem všech dětí našeho Otce, musel být dokonale poslušen všech Božích zákonů. Protože se podrobil Otcově vůli, rostl „od milosti k milosti, dokud neobdržel plnost“ Otcovy moci. Díky tomu měl „veškerou moc na nebi i na zemi“. (NaS 93:13, 17.)¹⁰

Protože [Ježíš] byl Bůh, samotný Syn Boží, dokázal sám nést tíhu a břímě hříchů ostatních lidí. O ochotě našeho Spasitele toto učinit prorokoval Izaiáš takto: „Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, … raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.“ (Iz. 53:4–5.)

To, že na sebe takto svatě, nesobecky a dobrovolně vzal hříchy všech ostatních lidí, představuje Usmíření. Jak může Jeden nést hříchy za všechny, přesahuje chápání smrtelného člověka. Toto však vím: On na sebe opravdu vzal hříchy všech lidí a udělal to kvůli své nekonečné lásce ke každému z nás. Řekl: „Neboť viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání; … kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu – a přál jsem si, abych nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti.“ (NaS 19:16, 18.)

Přes toto nesmírné utrpení však Ježíš onen kalich vzal a vypil. Vytrpěl bolesti všech lidí, abychom my nemuseli trpět. Snesl pokořování a útoky těch, kteří Mu působili utrpení, aniž by si postěžoval nebo se pokusil jim to oplatit. Strpěl bičování a pak potupu surové popravy – kříž.¹¹

V Getsemanech a na Kalvárii uskutečnil [Ježíš] nekonečné a věčné Usmíření. Byl to ten největší jedinečný skutek lásky, který byl kdy v historii zaznamenán. Pak následovala Jeho smrt a Vzkříšení.

A tak se stal naším Vykupitelem, který nás všechny vykoupil z fyzické smrti a který vykoupil z duchovní smrti ty z nás, kteří budou poslušni zákonů a obřadů evangelia.¹²

Možná ve smrtelnosti nikdy nedosáhneme poznání a pochopení toho, jak dokázal udělat to, co udělal, ale nesmí nám chybět pochopení toho, proč to udělal.

Vše, co činil, bylo motivováno Jeho nesobeckou, nekonečnou láskou k nám.¹³

„Nic jiného nemělo a nemá na tuto zemi takový vliv jako život Ježíše Krista.“

Ježíš Kristus vyšel z hrobu a dnes žije jako vzkříšená bytost.

Největší události v historii jsou ty, které ovlivní největší počet lidí na nejdelší dobu. Podle tohoto měřítka nemůže být pro jedince nebo národy žádná událost důležitější než Vzkříšení Mistra.

Doslovné vzkříšení každé duše, která kdy na této zemi žila a zemřela, je zaručený fakt a každý člověk se má dozajista na tuto událost pečlivě připravit. Velkolepé vzkříšení má být cílem každého muže a ženy, neboť ke vzkříšení skutečně dojde.

Nic není tak naprosto všeobecné jako vzkříšení. Vzkříšena bude každá živá bytost. „Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.“ (1. Kor. 15:22.)

Ze záznamů v písmech se dozvídáme, že třetí den po Ježíšově Ukřižování došlo k velikému zemětřesení. Kámen u vstupu do hrobu byl odvalen. Několik žen, které patřily mezi Ježíšovy nejoddanější následovníky, přišlo na toto místo s vonnými mastmi a „nenalezly těla Pána Ježíše“.

Zjevili se jim andělé a pronesli tato prostá slova: „Co hledáte živého s mrtvými? Neníť ho tuto, ale vstalť jest.“ (Lukáš 24:3–6.) Nic v historii se nevyrovná tomuto pozoruhodnému prohlášení: „Neníť ho tuto, ale vstalť jest.“

Skutečnost, že náš Pán byl vzkříšen, je podložena svědectvími mnoha důvěryhodných svědků. Vzkříšený Pán se zjevil několika ženám, dvěma učedníkům na cestě do Emaus, Petrovi a apoštolům; a „potom“, jak napsal Pavel, „vidín více než od pěti set bratří spolu. … Nejposléze pak ze všech, jako nedochůdčeti, ukázal se i mně [Pavlovi].“ (1. Kor. 15:6, 8.) …

Jako jeden z Jeho svědků v posledních dnech svědčím i já o tom, že Ježíš dnes žije. Je vzkříšenou bytostí. Je to náš Spasitel, náš Pán, samotný Syn Boží. Dosvědčuji, že znovu přijde jako náš oslavený, vzkříšený Pán. Ten den není příliš vzdálený. Pro ty, kteří Ho přijímají jako Spasitele a Pána, znamená Jeho doslovné Vzkříšení to, že život neskončí smrtí, protože On slíbil: „Nebo já živ jsem, i vy živi budete.“ (Jan 14:19.)¹⁴

Moc vzkříšení byla v Něm samotném. A tak třetí den po svém pohřbu vyšel z hrobu živý a ukázal se mnohým. … Jako jeden z [Jeho] zvláštních svědků k tomuto povolaných vám svědčím, že On žije. Žije ve vzkříšeném těle. Ohledně žádné jiné pravdy nebo skutečnosti nemám tolik jistoty a přesvědčení jako ohledně toho, že náš Pán byl skutečně vzkříšen.¹⁵

Ve svém svědectví o Ježíšovi musíme být udatní.

Svědectví o božskosti Ježíše Krista a Jeho Církve je nanejvýš vzácným požehnáním dostupným každému členovi Církve. Svědectví je jedno z mála vlastnictví, která si můžeme vzít s sebou, až opustíme tento život.

Mít svědectví o Ježíši znamená mít prostřednictvím Ducha Svatého znalost o božském poslání Ježíše Krista.

Svědectví o Ježíši je znalost o božské povaze narození našeho Pána – že On je opravdu Jednorozený Syn v těle.

Svědectví o Ježíši znamená vědět, že On byl onen zaslíbený Mesiáš a že zatímco pobýval mezi lidmi, vykonal mnoho mocných zázraků.

Svědectví o Ježíši znamená vědět, že zákony, které předepsal jako svou nauku, jsou pravdivé, a poté v souladu s těmito zákony a obřady žít.

Mít svědectví o Ježíši znamená vědět, že v zahradě getsemanské na sebe dobrovolně vzal hříchy celého lidstva, kvůli čemuž trpěl jak tělesně, tak duchovně, a krvácel z každého póru. Toto vše udělal proto, abychom my nemuseli trpět, pokud budeme činit pokání. (Viz NaS 19:16, 18.)

Mít svědectví o Ježíši znamená vědět, že vyšel vítězně z hrobu s hmotným, vzkříšeným tělem. A protože žije On, bude žít i celé lidstvo.

Mít svědectví o Ježíši znamená vědět, že Bůh Otec a Ježíš Kristus se opravdu zjevili Proroku Josephu Smithovi, aby zahájili novou dispensaci Jeho evangelia, tak aby všem národům mohlo být kázáno spasení před tím, než Kristus přijde.

Mít svědectví o Ježíši znamená vědět, že Církev, kterou založil v zenitu času a kterou znovuzřídil v dnešní době, je, jak Pán prohlásil, jediná pravá a živá církev na tváři celé země. (Viz NaS 1:30.)

Mít toto svědectví je životně důležité. Ale ještě důležitější je být ve svém svědectví udatný.

Svědectví o Ježíši znamená, že uznáváme božské poslání Ježíše Krista, přijímáme Jeho evangelium a pracujeme na Jeho díle. Také to znamená, že přijímáme prorocké poslání Josepha Smitha a jeho nástupců a že se řídíme jejich radami. Jak Ježíš řekl: „Ať [praveno] mým vlastním hlasem nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“ (NaS 1:38.)

Ohledně těch, kteří nakonec obdrží požehnání celestiálního království, Pán Josephu Smithovi řekl:

„To jsou ti, kdož přijali svědectví o Ježíšovi a uvěřili ve jméno jeho a byli pokřtěni podle způsobu pohřbení jeho, jsouce pohřbeni do vody ve jménu jeho, a to podle přikázání, jež on dal.“ (NaS 76:51.)

To jsou ti, kteří jsou udatní ve svém svědectví o Ježíši, kteří, jak prohlásil Pán, „přemáhají vírou a jsou zpečetěni Svatým Duchem zaslíbení, kterého Otec vylévá na všechny ty, kdož jsou spravedlní a pravdiví“. (NaS 76:53.)¹⁶

Podstatou víry v Ježíše Krista je to, že se na Něj bezvýhradně spoléháme a řídíme se Jeho učením.

Základní zásadou našeho náboženství je víra v Pána Ježíše Krista. Proč máme svou důvěru, svou naději a svou jistotu zaměřovat na jednu jedinou osobu? Proč je víra v Něj tak nezbytná pro vnitřní klid v tomto životě a pro naději ve světě, který přijde?

Naše odpovědi na tyto otázky určují, zda budoucnosti čelíme s odvahou, nadějí a optimismem, nebo s obavami, strachem a pesimismem.

Mé poselství a mé svědectví zní takto: Pouze Ježíš Kristus je schopen poskytnout nám onu naději, onu důvěru a onu sílu, kterou potřebujeme k tomu, abychom přemohli svět a pozvedli se nad všechna lidská selhání. Abychom toto dokázali, musíme v Něj vložit víru a žít podle Jeho zákonů a učení. …

Mít v Něj víru znamená něco více než jen připustit, že žije. Znamená to něco více než jen prohlásit, že tuto víru máme.

Víra v Ježíše Krista znamená zcela se na Něj spoléhat. Kristus má jako Bůh nekonečnou moc, inteligenci a lásku. Žádný lidský problém nepřevyšuje Jeho schopnosti ho vyřešit. Protože On sestoupil pod všechny věci (viz NaS 122:8), ví, jak nám pomoci pozvednout se nad naše každodenní těžkosti.

Mít víru v Něj znamená věřit, že i když nerozumíme všemu, On tomu rozumí. Proto je třeba, abychom k Němu vzhlíželi v každé myšlence, nepochybovali a nebáli se. (Viz NaS 6:36.)

Mít víru v Něj znamená důvěřovat tomu, že má veškerou moc nad všemi lidmi a národy. Neexistuje zlo, které On nedokáže zastavit. Všechno je v Jeho rukou. Tato země podléhá Jeho právoplatné moci. Přesto však dopouští zlo, aby nám tak umožnil rozhodovat se mezi dobrem a zlem.

Jeho evangelium je dokonalý recept na všechny lidské problémy a společenské neduhy.

Avšak Jeho evangelium má účinek jen tehdy, pokud ho ve svém životě uplatňujeme. Proto musíme hodovat „na slovech Kristových; neboť vizte, slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti.“ (2. Nefi 32:3.)

Pokud se podle Jeho učení nechováme, svou víru v Něho neprojevujeme.

Představte si, jak jiný by byl tento svět, kdyby se všichni lidé chovali podle toho, co řekl On: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. … Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ (Mat. 22:37, 39.)

Jak tedy zní odpověď na otázku: „Co je třeba udělat pro řešení problémů a dilemat, se kterými se v dnešní době potýkají jednotlivci, obce a národy?“ Zde je Jeho jednoduchý návod:

„Věřte v Boha; věřte, že on je a že stvořil všechny věci jak na nebi, tak na zemi; věřte, že má veškerou moudrost a veškerou moc jak na nebi, tak na zemi; věřte, že člověk neobsáhne všechny věci, jež může obsáhnouti Pán. …

Věřte, že musíte činiti pokání z hříchů svých a zanechati jich a pokořiti se před Bohem; a prositi v upřímnosti srdce, aby vám odpustil; a nyní, věříte-li všem těmto věcem, hleďte, abyste je činili.“ (Mosiáš 4:9–10; kurzíva přidána.)¹⁷

Nejvíce požehnání a štěstí máme tehdy, když se snažíme být takovými, jako je Ježíš Kristus.

Jedním z účelů života je to, abychom byli zkoušeni, zda budeme „činiti všechny věci“, jež nám Pán, náš Bůh, přikáže. (Abr. 3:25.) Krátce řečeno, máme poznávat Pánovu vůli a konat ji. Máme se řídit příkladem Ježíše Krista a být takoví, jako je On.

Základní otázkou života má být ta, kterou položil Pavel: „Pane, co chceš, abych činil?“ (Skutkové 9:6.) …

Potřebujeme více Kristových mužů a žen, kteří Ho budou mít vždy na paměti a kteří budou dodržovat Jeho přikázání, jež jim dal. Skutečným měřítkem úspěchu je to, jak věrně dokážeme v každé chvíli kráčet v Jeho stopách.¹⁸

Někteří lidé … jsou ochotni za svou víru zemřít, ale nejsou ochotni podle ní plně žít. Kristus za nás zemřel i žil. Díky Jeho Usmíření a tím, že budeme kráčet v Jeho stopách, můžeme získat ten největší dar ze všech – věčný život, který je životem, jejž vede onen velký Věčný – náš Otec v nebi.

Kristus se zeptal: „Jakými lidmi [máme] býti?“ Na to pak odpověděl, že máme být takovými, jako je On. (3. Nefi 27:27.)

Největší, nejpožehnanější a nejšťastnější je [ten], kdo se v životě nejvíce přibližuje Kristovu vzoru. Nemá to nic společného se světským bohatstvím, mocí ani významností. Jedinou skutečnou mírou velikosti, požehnání a radosti je to, nakolik se náš život dokáže přiblížit tomu, jaký byl Mistr, Ježíš Kristus. On je ta správná cesta, úplná pravda a bohatý život.

V mysli máme trvale mít tuto stále se opakující otázku, která se dotýká každé myšlenky a skutku v našem životě: „Pane, co chceš, abych činil?“ (Skutkové 9:6.) Odpověď na tuto otázku přichází pouze skrze Světlo Kristovo a Ducha Svatého. Šťastni jsou ti, kteří žijí tak, že jejich bytost je obojím naplněna. …

Když si uvědomíme vše, co pro nás [Ježíš Kristus] udělal a stále dělá, existuje něco, co můžeme dát na oplátku my Jemu.

Jedním z velkých darů, které nám Kristus dal, byl Jeho život a oběť. Neměli bychom tedy my dávat Jemu malý dar – svůj život a oběti, nejen nyní, ale i do budoucna?¹⁹

[Ti, které] vede Kristus, budou v Kristu pohlceni. … Jejich vůle je pohlcena Jeho vůlí. (Viz Jan 5:30.) Vždy dělají to, co těší Pána. (Viz Jan 8:29.) Jsou za Pána ochotni nejen zemřít, ale, což je ještě důležitější, chtějí pro Něj žít.

Vstupte do jejich domova a obrázky na stěnách, knihy na policích, hudba ve vzduchu a jejich slova a skutky dokazují, že jsou křesťané. Stojí jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech. (Viz Mosiáš 18:9.) Mají Krista na mysli, neboť k Němu hledí v každé myšlence. (Viz NaS 6:36.) Mají Krista v srdci, protože svou náklonnost navždy věnovali Jemu. (Viz Alma 37:36.)

Téměř každý týden přijímají svátost a znovu Věčnému Otci dosvědčují, že jsou ochotni vzít na sebe jméno Jeho Syna, vždy na Něj pamatovat a zachovávat Jeho přikázání. (Viz Moroni 4:3.)

Slovy Knihy Mormonovy, hodují na slovech Kristových (viz 2. Nefi 32:3), mluví o Kristu (viz 2. Nefi 25:26), radují se v Kristu (viz 2. Nefi 25:26), jsou obživeni v Kristu (viz 2. Nefi 25:25) a radují se z Ježíše svého (viz 2. Nefi 33:6). Krátce řečeno, v Pánovi ztrácejí sami sebe a nacházejí věčný život. (Viz Lukáš 17:33.)²⁰

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

President Benson učil, že i když nemůžeme plně pochopit, jak Spasitel vykonal Usmíření, můžeme chápat, proč to udělal. (Viz 1. oddíl.) Jaký vliv má toto porozumění na váš život?
Při studiu 2. oddílu se zamyslete nad dopadem Spasitelova Vzkříšení. Jaký vliv má Jeho Vzkříšení na váš život?
Proč je podle vás svědectví o Ježíši Kristu „nanejvýš vzácným požehnáním“? (Viz 3. oddíl.) Co pro vás znamená být udatným ve svědectví o Ježíšovi?
Zamyslete se nad slovy presidenta Bensona o víře v Ježíše Krista. (Viz 4. oddíl.) V jakém smyslu tato definice víry v Krista znamená „něco více než jen připustit, že žije“?
President Benson řekl, že lidé, které „vede Kristus“, jsou „za Pána ochotni nejen zemřít, ale, což je ještě důležitější, chtějí pro Něj žít“. (5. oddíl.) Co pro vás znamená žít pro Spasitele?

Související verše z písem

Jan 10:17–18; 2. Nefi 9:20–24; 31:20–21; Mosiáš 16:6–11; 3. Nefi 27:20–22; Moroni 7:33; NaS 19:1–3, 16–19; 76:22–24; Články víry 1:3

Pomůcka ke studiu

„Až pocítíte radost, která přichází z pochopení evangelia, budete si přát uplatňovat to, čemu se učíte. Usilujte o to, abyste žili v souladu se svým poznáním. Bude to posilovat vaši víru, poznání a svědectví.“ (Kažte evangelium mé [2004], 19.)