Kapitola 3

Svoboda volby – věčná zásada

„Každému z nás byla dána svoboda jednání k tomu, abychom mohli činit důležitá rozhodnutí, jež budou mít velký vliv na naše spasení. Tato rozhodnutí ovlivňují naše štěstí ve věčnosti.“

Ze života Ezry Tafta Bensona

Život a práce na farmě Ezru Tafta Bensona naučily, jaké následky s sebou přinášejí dobrá rozhodnutí. Vzpomínal: „Vyrůstal jsem v přesvědčení, že ochota a schopnost pracovat jsou základními předpoklady úspěšného farmaření. Klíčem je tvrdá, promyšlená práce. Budete-li se tím řídit, máte velkou naději uspět.“¹ Už v mladém věku si Ezra uvědomil, že by on a jeho rodina získali více potravin, kdyby se rozhodli obdělávat zahradu. Zjistil, že pokud chce, aby jeho rodina měla úspěch při prodeji mléka, musí se rozhodnout, že každý den ráno brzy vstane a podojí krávy.² Získal zkušenost, že když se rozhodl pilně pracovat, místní farmáři si ho najímali, aby jim pomáhal jednotit řepu a svážet seno.³ Byl svědkem toho, že i věrní lidé procházejí zkouškami, ale také viděl, že se jednotlivci a rodiny mohou rozhodnout reagovat na zkoušky takovým způsobem, který jim pomůže dosáhnout štěstí a úspěchu.⁴

Mladý Ezra Taft Benson měřil některé následky dobrých rozhodnutí na vědra mléka, na nákladní auta naložená senem a na štědrou mzdu za den naplněný tvrdou prací. Jiné z těchto následků se daly změřit hůře, ale zato měly delší trvání. Když například sledoval své rodiče, povšiml si radosti, pokoje a síly pramenících z rozhodnutí členů rodiny, že budou věrni sobě navzájem a Pánu.⁵ Zjistil, že zákon sklizně – „cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti“ (Galatským 6:7) – se vztahuje jak na duchovní úsilí, tak na fyzickou práci.

Na základě těchto zkušeností president Ezra Taft Benson Svatým posledních dnů i ostatním často připomínal důležitost svobody jednání – svobody „zvolit si směr, jímž se vydají“.⁶ Jeho učení o zásadě svobody jednání však zahrnovalo víc než jen připomínku, abychom se „[rozhodovali] mezi tím, co je správné, a tím, co je špatné“.⁷ O svobodě jednání hovořil jako o schopnosti „činit důležitá rozhodnutí, jež budou mít velký vliv na naše spasení“ a která „[ovlivní] naše štěstí ve věčnosti“.⁸ Vyzýval Svaté posledních dnů i ostatní, aby svou svobodu jednání využívali k tomu, aby jednali sami za sebe, aniž by očekávali, že jim bude ve všech věcech přikazováno.⁹ Zásada svobody jednání, řekl, „se vine jako zlatá nit skrze Pánův plán evangelia, který má žehnat Jeho dětem“.¹⁰

Ježíš Kristus v předsmrtelné existenci následoval plán spasení Nebeského Otce, díky čemuž byla zachována naše svoboda volby.

Učení Ezry Tafta Bensona

Svoboda jednání – svoboda volby – je Bohem daná věčná zásada.

Svědčím o tom, že jsme duchovní potomci milujícího Boha, našeho Nebeského Otce. (Viz Skutkové 17:29; 1. Nefi 17:36.) On má veliký plán spasení, prostřednictvím něhož mohou být Jeho děti učiněny dokonalými, jako je On, a mohou získat plnost radosti, jaké se těší On. (Viz 1. Nefi 10:18; 2. Nefi 2:25; Alma 24:14; 34:9; 3. Nefi 12:48; 28:10.)

Svědčím o tom, že v našem předsmrtelném stavu se náš Starší Bratr v duchu, Ježíš Kristus, stal naším předustanoveným Spasitelem v Otcově plánu spasení. (Viz Mosiáš 4:6–7; Alma 34:9.) Je vůdcem našeho spasení a jediným prostředkem, skrze nějž se můžeme vrátit ke svému Otci v nebi, abychom získali plnost radosti. (Viz Židům 2:10; Mosiáš 3:17; Alma 38:9.)

Svědčím o tom, že na Radě v nebi byl rovněž přítomen Lucifer. Usiloval o zničení svobody jednání člověka. Vzbouřil se. (Viz Mojžíš 4:3.) V nebi došlo k válce a třetina zástupů byla svržena na zemi a bylo jim upřeno tělo. (Viz Zjev. 12:7–9; NaS 29:36–37.) Lucifer je nepřítel veškeré spravedlivosti a usiluje o to, aby celé lidstvo trpělo. (Viz 2. Nefi 2:18, 27; Mosiáš 4:14.)¹¹

Ústředním tématem na předsmrtelné radě byla tato otázka: Mají mít děti Boží neomezenou svobodu jednání, aby si zvolily, jakou cestou se vydají, ať již cestou dobra, či zla, nebo mají být podrobeny nátlaku a přinuceny k poslušnosti? Kristus a všichni, kteří Ho následovali, se postavili za první z návrhů – svobodu volby; Satan se zasazoval o ten druhý – nátlak a donucení.¹²

V písmech je jasně uvedeno, že v nebi došlo k velké válce, k boji za zásadu svobody, za právo volby. (Viz Mojžíš 4:1–4; NaS 29:36–38; 76:25–27; Zjev. 12:7–9.)¹³

Válka, která v nebi kvůli této záležitosti začala, ještě neskončila. Konflikt pokračuje na bojišti tohoto smrtelného života.¹⁴

Svoboda volby je Bohem daná věčná zásada. Dokonalý plán svobody je plánem evangelia. Není v něm místo pro žádný nátlak, násilí ani zastrašování. Člověk může evangelium přijmout, nebo ho odmítnout. Může ho přijmout a pak odmítnout podle něj žít, nebo ho může přijmout a uplatňovat ho v životě v plné míře. Ale Bůh nás nikdy nebude nutit žít podle evangelia. Bude se nás prostřednictvím svých služebníků snažit přesvědčit. Bude nás volat, bude nás vést, přemlouvat a povzbuzovat a bude nám žehnat, když Mu budeme odpovídat, ale nikdy nebude lidskou mysl k ničemu nutit. (Viz Náboženské písně, 2014, č. 149.)¹⁵

Tento život je časem zkoušek, kdy se můžeme svobodně rozhodovat mezi dobrem a zlem.

Abrahamovi bylo umožněno vidět duchovní děti našeho Nebeského Otce ještě předtím, než přišly na zemi. Rovněž viděl stvoření země a Pán mu pravil: „A budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže.“ (Abraham 3:25.) Tato božská slova v sobě skrývají rovněž i právo volby.¹⁶

Tento život je zkušební lhůtou – zkušební lhůtou, v níž vy i já prokazujeme své odhodlání, zkušební lhůtou, která má pro každého z nás věčné důsledky. A nyní nám nastal čas, tak jako nastal každému pokolení před námi, abychom zjistili, jaké máme povinnosti, a plnili je.¹⁷

To, že Pána popouzí zlovolnost, je pravda. To, že si přeje, aby k ní nedocházelo, je rovněž pravda. To, že bude pomáhat těm, již se zlovolnosti staví na odpor, je pravda. Ale to, že dopouští, aby skrze Jeho děti ve smrtelnosti ke zlovolnosti vůbec docházelo, je důkazem toho, že jim dal svobodu rozhodování, zatímco On si ponechal právo na poslední soud.¹⁸

Neexistuje žádné zlo, které by [Ježíš Kristus] nedokázal zastavit. Vše je v Jeho rukou. Tato země podléhá Jeho právoplatné moci. Přesto však dopouští zlo, aby nám tak umožnil volit si mezi dobrem a zlem.¹⁹

Život je ve věčné existenci člověka zkušební dobou, v níž je mu dáno … právo rozhodovat se mezi tím, co je správné, a tím, co je špatné. … Z těchto rozhodnutí vyplývají veliké důsledky, a to nejen v tomto životě, ale i, což je ještě důležitější, v životě, který přijde. Existují hranice, které Satan nemůže překročit. V rámci těchto hranic je mu nyní dovoleno nabízet nečestnou alternativu k Božím spravedlivým zásadám, a tím umožnit lidem rozhodovat se mezi dobrem a zlem, a určovat tak postavení, které zaujmou v dalším životě.²⁰

Svobodu jednání využíváme k tomu, abychom činili rozhodnutí, která mají určující vliv na to, zda budeme šťastní ve svém současném životě i po celou věčnost.

Bůh vás miluje, tak jako miluje každičké ze svých dětí, a je Jeho touhou, záměrem a slávou, abyste se k Němu vrátili čistí a neposkvrnění, poté, co prokážete, že jste hodni těšit se věčné radosti v Jeho přítomnosti.

Váš Otec v nebi na vás myslí. Dal vám přikázání, aby vás vedl a ukázňoval. Také vám dal svobodu jednání, svobodu volby, „[aby viděl, budete-li] činiti všechny věci, jež [vám] … přikáže“. (Abr. 3:25.) Jeho království zde na zemi je dobře zorganizováno a vaši vedoucí se oddaně zaměřují na to, aby vám byli ku pomoci. Chtěl bych, abyste věděli, že vás neustále máme rádi, máme o vás starost a modlíme se za vás.

Satan na vás také myslí. Dal si za cíl vás zničit. Neukázňuje vás pomocí přikázání, ale místo toho vám nabízí, abyste si svobodně „dělali, co je vám libo“. … Satanův program zní: „Teď si užívej, zaplatíš později.“ Usiluje o to, aby všichni byli tak bídní, jako je on. [Viz 2. Nefi 2:27.] Pánovým programem je to, abychom byli šťastní nyní a prožívali radost na věky skrze život podle evangelia.²¹

Je nám umožněno se rozhodovat, ale nemůžeme změnit následky těchto svých rozhodnutí.²²

Naše víra by byla zcela jistě málo zkoušena, kdyby se nám ihned dostalo plné odměny za každý dobrý skutek, či okamžité odplaty za každý hřích. Ovšem není sporu o tom, že v obou případech dojde ke konečnému zúčtování.²³

I když člověku může hřích přinášet jakési dočasné potěšení, nakonec to vše vyústí v neštěstí. „Zlovolnost nikdy nebyla štěstím.“ (Alma 41:10.) Hřích vyvolává nesoulad s Bohem a skličuje ducha. Proto by bylo pro každého dobré, aby zpytoval sebe sama, aby zjistil, zda jedná v souladu se všemi Božími zákony. Každé zachovávání zákona s sebou přináší určité požehnání. Každé porušení zákona s sebou přináší určitou pohromu. Ti, kteří jsou obtíženi zoufalstvím, mají přijít k Pánu, neboť Jeho jho je snadné nést a Jeho břímě je lehké. (Viz Mat. 11:28–30.)²⁴

Tím největším úkolem v životě každého člověka je rozhodování. I když … právo volby neboli právo rozhodovat se je jedním z největších darů, které Bůh člověku dal, dal člověku také zodpovědnost spojenou s těmito rozhodnutími. … My sami svůj život směřujeme buď k úspěchu, nebo k neúspěchu. Nemusíme si jen volit své konečné cíle, ale také si v mnoha případech můžeme sami určit a sami se můžeme rozhodnout, jakými prostředky oněch cílů dosáhneme, a naše píle, nebo její nedostatek, určuje, jak rychle oněch cílů můžeme dosáhnout. To vyžaduje osobní úsilí a energii, a nevyhneme se protivenství ani konfliktu.²⁵

Osud lidstva a celé civilizace je určován tím, zda člověk použije … svobodu jednání k tomu, aby se ovládal, či zda bude na vlastní nebezpečí ignorovat věčné zákony a sklízet následky. Těmi opravdu zásadními tématy dneška tedy nejsou témata ekonomická nebo politická. Jsou to ta duchovní – což znamená, že se musíme naučit přizpůsobovat se zákonům, které Bůh lidstvu dal.²⁶

Každému z nás byla dána svoboda jednání k tomu, abychom mohli činit důležitá rozhodnutí, jež budou mít velký vliv na naše spasení. Tato rozhodnutí ovlivňují naše štěstí ve věčnosti.²⁷

Díky svým rozhodnutím jsme takoví, jací jsme. Náš věčný osud určí rozhodnutí, která teprve učiníme.²⁸

Rozhodnutí klíčového významu od nás vyžadují úsilí provázené modlitbou.

Máme-li se rozhodovat správně – tak, jak by se rozhodoval Kristus – nejprve ze všeho musíme žít tak, abychom mohli vztáhnout ruku a získat onu neviditelnou moc, bez níž nikdo při rozhodování nedokáže co nejlépe zúročit své možnosti.

Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí této doby bylo rozhodnutí chlapce Josepha Smitha, že se bude řídit nabádáním v Jakubově epištole: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu. Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.“ (Jakub 1:5–6.)

Na onom rozhodnutí závisí samo spasení milionů mužů a žen v dispensaci plnosti časů! Musíme mít na paměti, že na jednotlivcích skutečně záleží a že jejich rozhodnutí mohou významně ovlivnit život ostatních.²⁹

Pán řekl: „Tlucte, a bude vám otevříno.“ (3. Nefi 14:7; Matouš 7:7.) Jinými slovy, z naší strany je potřeba jistého úsilí.³⁰

K moudrým rozhodnutím člověk obvykle dospěje po určité práci, námaze a úsilí spojeném s modlitbou. Toto objasňuje Pánova odpověď týkající se neúčinné snahy Olivera Cowderyho: „Ale, viz, pravím tobě, že ty to musíš promysleti v mysli své; potom se mne musíš tázati, zda je to správné, a jestliže je to správné, já způsobím, aby nitro tvé v tobě hořelo; tudíž, ty pocítíš, že je to správné.“ (NaS 9:8.)

Na začátku tudíž řekněme, že když se upřímně snažíme hledat našeho Otce v nebi a když máme víru, že zodpoví naše modlitby, je to dobrý základ, na němž lze začít stavět. … Pán nebude čerpat vodu z prázdné studny, takže musíme udělat svůj díl. Snaha najít správné rozhodnutí někdy vyžaduje velmi mnoho energie, studia a trpělivosti.³¹

V případě rozhodnutí zásadního významu může půst spojený s modlitbou přinést velké duchovní porozumění.³²

Jednáme sami za sebe a Pán od nás očekává, že budeme činit dobré skutky z vlastní svobodné vůle.

V roce 1831 Pán své Církvi řekl:

„Neboť vizte, není vhodné, abych přikazoval ve všech věcech; neboť ten, kdo je nucen ve všech věcech, ten je nedbalý a není moudrým služebníkem; pročež neobdrží žádnou odměnu.

Vpravdě pravím, lidé mají býti horlivě zaměstnáni v dobré věci a konati mnoho věcí ze své vlastní svobodné vůle a uskutečňovati mnoho spravedlivosti;

Neboť ta moc je v nich, čímž jednají sami za sebe. A nakolik lidé konají dobro, neztratí nikterak odměnu svou.

Ale ten, kdo nečiní nic, dokud mu není přikázáno, a přijímá přikázání s pochybujícím srdcem a zachovává je s lenivostí, ten je zatracen.“ (NaS 58:26–29.)

Pán chce, abychom používali svobodu jednání k tomu, abychom byli „horlivě zaměstnáni v dobré věci“. (NaS 58:27.)

Záměry Páně – ony veliké cíle – zůstávají stále stejné: spasení a oslavení Jeho dětí.

Pán nám obvykle ukládá, jaké cíle obecně máme splnit, a poskytuje nám některá vodítka, jichž se máme držet, ale očekává od nás, že na většinu podrobností a postupů přijdeme sami. Takové metody a postupy se obvykle vytvářejí prostřednictvím studia a modlitby a prostřednictvím toho, že žijeme tak, abychom mohli přijímat nabádání Ducha a řídit se jimi. Méně duchovně vyspělým lidem, jako například těm za dnů Mojžíše, bylo zapotřebí přikazovat v mnoha věcech. V dnešní době duchovně bdělí lidé zapřemýšlí nad cíli, prozkoumají vodítka stanovená Pánem a Jeho proroky a poté s modlitbou jednají, aniž by bylo zapotřebí jim přikazovat „ve všech věcech“. Takovýto postoj člověka připravuje na božství. …

Pán někdy s nadějí očekává, že Jeho děti budou jednat samy za sebe, a když nejednají, ztrácejí větší odměnu a Pán se celé záležitosti buď vzdá a nechá je vytrpět důsledky, nebo danou záležitost bude muset vysvětlit podrobněji. Obvykle, a toho se obávám, čím více ji bude muset vysvětlovat, tím menší bude naše odměna.³³

Máme být „horlivě zaměstnáni“ v dobré věci a měnit svět k lepšímu díky tomu, že v něm žijeme.³⁴

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

V jakém smyslu jste byli svědky toho, že „válka, která [začala … v nebi], ještě neskončila“? (Viz 1. oddíl.) Co můžeme dělat pro to, abychom neustále hájili zásadu svobody jednání?
Lidé se často ptají, proč Bůh dopouští, aby na tomto světě existovalo zlo. Jak nám učení presidenta Bensona uvedené ve 2. oddíle pomáhá tuto otázku zodpovědět?
Jak můžeme dětem a mládeži pomoci porozumět pravdám uvedeným ve 3. oddíle? Jak můžeme dětem a mládeži pomoci porozumět dopadům jejich rozhodnutí?
Přemítejte o radě presidenta Bensona o tom, že se máme „rozhodovat správně – tak, jak by se rozhodoval Kristus“. (4. oddíl.) Čemu jste se naučili ohledně toho, že je při rozhodování důležité spojit modlitbu s pilným úsilím?
Co pro vás znamená být „horlivě zaměstnáni v dobré věci“? Jak se váš život mění, když činíte dobré věci „ze své vlastní svobodné vůle“, než abyste čekali, až vám někdo něco přikáže? (Viz 5. oddíl.)

Související verše z písem

Deuteronomium 11:26–28; Jozue 24:15; 2. Nefi 2:14–16; Alma 42:2–4; Helaman 14:30–31; NaS 29:39–45; 101:78

Pomůcka k výuce

Diskuse v malých skupinkách umožňují „většímu počtu lidí, aby se zapojili do lekce. Ti, kteří se obvykle zdráhají do lekce zapojit, mohou v menších skupinkách vyjádřit myšlenky, které by neřekli před celou skupinou studentů.“ (Učení – není většího povolání [2000], 160–161.)