Kapitola 19

Vedení

„Máte-li v budoucnu poskytovat vedení v Církvi, [ve své] zemi a ve vlastním domově, budete muset být pevní ve víře a neochvějně čelit zlu.“

Ze života Ezry Tafta Bensona

Ezra Taft Benson se začal učit být vedoucím již v mládí. Když mu bylo téměř 13 let, byl jeho otec povolán sloužit na misii. Ezra, jakožto nejstarší dítě v rodině, během jeho nepřítomnosti převzal mnohé vedoucí zodpovědnosti na rodinné farmě. O několik let později, když byl povolán do Britské misie, sloužil jako vedoucí odbočky a jako president konference Newcastle (obdoba dnešního okrsku). Poté sloužil ve třech předsednictvech kůlu – jednou jako rádce, jednou krátce jako president kůlu a jednou po delší období jako president kůlu. Během své profesní dráhy pracoval na mnoha vedoucích postech v zemědělství. A protože se v oblasti zemědělství stal vůdčí osobností a odborníkem, požádal ho president Dwight D. Eisenhower, aby sloužil na nejvyšším zemědělském postu ve Spojených státech. S presidentem Eisenhowerem pracoval jako ministr zemědělství Spojených států osm let.

Než se president Benson stal presidentem Církve, sloužil 12 let jako president Kvora Dvanácti apoštolů. Členové kvora si ho jako svého vedoucího velmi vážili. Starší Bruce R. McConkie „často říkával členům své rodiny, že co se správy Církve týče, nikdy neviděl nikoho, kdo by se presidentu Bensonovi vyrovnal“.¹

Když president Benson vedl Dvanáct, povzbuzoval členy kvora k tomu, aby upřímně vyjadřovali své myšlenky, a to i v případech, kdy byli jiného názoru. Když byl starší Russell M. Nelson v kvoru novým členem, domníval se, že by se možná se svými názory měl držet zpátky. „Ale o tom [president Benson] nechtěl ani slyšet,“ řekl. „Naopak, když jsem ohledně něčeho mlčel, přiměl mě k tomu, abych se vyjádřil.“²

Přestože president Benson vyžadoval, aby se vyjadřovali všichni, nedopouštěl bezcílné diskuse. President Howard W. Hunter uvedl, že „věděl, jak u Bratří docílit otevřené a upřímné diskuse, dokázal ji vést a řídit a přimět všechny, aby se sjednotili a dosáhli jednomyslného rozhodnutí“.³ Když „pociťoval, že proběhla dostatečná diskuse, obvykle řekl: ‚Myslím, že sena teď máme dost. Pojďme z něj udělat balíky,‘ čímž v dané věci dospěli Bratří k rozhodnutí.“⁴

President Benson měl starost o ty, které vedl, a učil vlastním příkladem. „Neznám nikoho, kdo by byl ke svým spolupracovníkům ohleduplnější nebo komu by více leželo na srdci jejich blaho,“ uvedl president Gordon B. Hinckley. „Nežádá od jiných to, co není ochoten udělat sám, ale místo toho udává příklad služby, který my ostatní můžeme následovat.“⁵ President Benson také dokázal efektivně pověřovat prací druhé, přičemž je učil a rozvíjel.

Na generální konferenci, kdy presidentu Bensonovi byla vyjádřena podpora jako presidentovi Církve, vyslovil president Gordon B. Hinckley své přesvědčení, že Pán si presidenta Bensona vybral a připravil ho k tomu, aby vedl Církev:

„Svědčím vám o tom, že to byl Pán, kdo si vybral Ezru Tafta Bensona před téměř třiačtyřiceti lety, aby se stal členem Rady Dvanácti. Byl to Pán, kdo ho po všechny ty roky zkoušel a ukázňoval, učil a připravoval. …

Jako někdo, kdo ho zná a kdo mu stojí po boku, svědčím o tom, že on je mužem víry a prověřeným vedoucím a že chová hlubokou lásku k Pánu a k Jeho dílu a má rád syny a dcery Boží na celém světě. Je to muž prověřených schopností.“⁶

President Ezra Taft Benson a jeho rádci v Prvním předsednictvu: president Gordon B. Hinckley (vlevo) a president Thomas S. Monson (vpravo)

Učení Ezry Tafta Bensona

Efektivní vedoucí jsou pevní ve víře a jsou dobrým příkladem.

Moc Kristova vedení pramenila z náročnosti Jeho úkolu být nám příkladem. Jeho důrazná výzva zněla: „Poď, následuj mne.“ … To, [nakolik úspěšně dokázal nadchnout lidi k] věrnosti a oddanosti zásadám spravedlivosti, [záviselo] na lásce jakožto na význačném motivačním faktoru. Pomohl nám uvědomit si, že božské vlastnosti, které se snaží v každém z nás prosadit, se mohou stát nádhernou živou skutečností. Jeho příklad je stále přítomen jakožto nejnádhernější naděje a síla lidstva.⁷

Máte-li v budoucnu poskytovat vedení v Církvi, [ve své] zemi a ve vlastním domově, budete muset být pevní ve víře a neochvějně čelit zlu a, jak řekl Pavel, „[obléci] se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským. Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko.“ (Efezským 6:11–12.)⁸

Naši mladí lidé potřebují méně kritiků a více vzorů. Jste pro ně příkladem, u něhož budou hledat vzor, podle kterého by se v životě mohli řídit a kterého by se mohli držet. Budou potřebovat inspiraci, která může pramenit z toho, jak vy uvádíte svůj život plně v soulad s učením evangelia.⁹

Lidé reagují na efektivní vedení.

Pokora

Jedním ze znaků velikých vedoucích vždy byl a vždy bude pokorný duch.¹⁰

Duchovní síla

Duchovní síla povzbuzuje optimistické myšlení, kladné ideály, dobré zvyky, kladný přístup a pozitivní úsilí. Tyto vlastnosti podporují moudrost, fyzické i duševní blaho a nadšené přijetí a reakce druhých.¹¹

Jen ti, kteří jsou sami morálně na výši, mohou pozvedat druhé a povzbuzovat je k další službě, k dosažení lepších výsledků a k tomu, aby byli silnější.¹²

Ke správnému vedení je zapotřebí inspirace. … Ducha inspirace potřebujeme, ať již učíme (NaS 50:13–14), nebo spravujeme záležitosti království (NaS 46:2).¹³

Duch se nedá ničím uspokojivě nahradit.¹⁴

Poznání

Opravdový vůdce se snaží být stále dobře informován. Je to člověk, jehož jednání je spíše než osobním prospěchem vedeno zásadami. Snaží se učit z veškerých lidských zkušeností poměřovaných zjevenými zásadami božské moudrosti.¹⁵

Jedním z nejlepších způsobů, jak mohou vedoucí porozumět správným zásadám, je mít důkladnou znalost a pochopení písem a příslušné příručky. Většina situací již vyvstala v minulosti, možná i mnohokrát, a pro řešení daného problému již byl stanoven určitý postup a pravidlo. A proto, když vyvstanou nějaké otázky, je vždy moudré podívat se do stávajících psaných pokynů a církevních pravidel a obeznámit se s nimi.¹⁶

Vedoucím se doporučuje studovat nauky Církve, aby je byli schopni vhodným způsobem podávat druhým. Řečeno slovy apoštola Pavla, očekáváme, že budete „[dělníkem], za nějž by se nebylo proč styděti“. (2. Timoteovi 2:15.)¹⁷

Oddanost

Dobrý vedoucí očekává od druhých oddanost. On je na oplátku oddaný jim. Podporuje ty, jimž zadal nějaký úkol. Oddanost sahá daleko za rámec povinností. Oddaný je ten, který pocty přenechává lidem, jimž slouží. Je hrdý na jejich úspěch. Nepoužívá práva veta, aniž by nejprve nepohovořil s tím, jehož rozhodnutí hodlá vetovat. Nepřivádí žádného spolupracovníka před ostatními do rozpaků. Chová se k němu upřímně a otevřeně.¹⁸

Jednota

Existuje „[jednota požadovaná] zákonem celestiálního království; a Sion nemůže býti zbudován, ledaže to bude podle zásad zákona celestiálního království“. (NaS 105:4–5.) Mezi potřebné zásady a vlastnosti patří i jednota mysli a srdce. Spasitel své dnešní Církvi nařizuje: „Pravím vám: Buďte jedno; a nejste-li jedno, nejste moji.“ (NaS 38:27; Jan 17:20–23.) Toto nařízení nemá nikde jinde tak zásadní důležitost než právě mezi těmi, které Spasitel povolal, aby předsedali Jeho království.¹⁹

Láska a vyjadřování důvěry

Pro efektivní vedení je nezbytné, abychom měli rádi lidi. Máte rádi ty, s nimiž pracujete? Uvědomujete si, že cena duší je veliká v očích Božích? (Viz NaS 18:10.) Máte víru v mladé? Vážíte si jich za jejich ctnosti a chválíte je za jejich úspěchy? Nebo vůči nim zaujímáte kvůli jejich chybám kritický postoj?²⁰

To, že ohledně přidělené práce nemáme od svého vedoucího žádnou odezvu, neseme často hůře, než kdyby se nám dostalo kritiky. Krátké, upřímně míněné a konkrétní komentáře či vzkazy jsou při práci velkým povzbuzením.²¹

Jsme si vědomi toho, … že čas, který vedoucí stráví osobním kontaktem se členy, je produktivnější než čas, který je naplněn schůzkami a administrativními povinnostmi. Osobní kontakt je klíčem k obrácení neaktivního člena.²²

Zvláště v Církvi platí, že žádost nebo prosba přináší lepší výsledky než nařízení – a také i lepší pocit. Nezapomeňte vždy sdělit i důvod. Průběžně sledujte, jak to jde. Když někdo plní zadané pokyny dobře, projevte mu uznání a vděčnost. Tam, kde je to s upřímností možné, projevte i důvěru. Když se něco nepodaří, je nejlepší vše překontrolovat a zjistit, kde se stala chyba – a nebojte se přiznat, že jste ji udělali vy. Pamatujte na to, že naši členové pracují dobrovolně, z vlastní vůle. I oni milují Pána a Jeho dílo. Mějte je rádi. Važte si jich. Když jste pokoušeni k tomu, abyste některého spolupracovníka pokárali, tak to nedělejte. Místo toho mu zkuste předložit zajímavou výzvu a poplácejte ho po zádech. Děti našeho Otce po celém světě jsou ve své podstatě dobré. On je miluje. A my máme činit totéž.²³

Lidé nemají rádi, když jsou do něčeho nuceni, i kdyby to mělo být pro jejich dobro. Reagují však na efektivní vedení.²⁴

Dobří vedoucí moudře delegují zodpovědnosti na druhé.

Spasitelův příklad delegování

Samotné základy světa byly položeny skrze delegovanou pravomoc. Ježíš často lidem připomínal, že Jeho poslání zde na zemi přišlo skrze delegovanou pravomoc. Delegovaná pravomoc stála i na samém počátku znovuzřízení Jeho Církve.

Když Ježíš promlouval k Židům v synagoze, řekl jim, že byl delegován svým Otcem: „Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.“ (Jan 6:38.)²⁵

Ježíš nám dává mistrovský příklad dobrého správcovství prostřednictvím správného delegování. … Mnozí misionáři, které delegoval, cestovali bez peněz či osobních věcí. Muži při plnění Jeho pokynů zažívali velké těžkosti. Někteří z nich v Jeho službách zemřeli krutou smrtí. Přesto však učedníci, které delegoval, vycházeli do světa pod Jeho vedením směle jako lvi. Dokázali věci, o nichž se jim ani nesnilo. Žádný vedoucí nikdy nedokázal motivovat muže a ženy takovým způsobem jako On.²⁶

Církev Ježíše Krista vytváří vedoucí prostřednictvím zapojování lidí delegovaných skrze pravomoc. Když byl [Ježíš] na zemi, povolal dvanáct apoštolů, aby Mu pomáhali spravovat církev. Rovněž povolal sedmdesátníky. Delegoval zodpovědnosti [na] druhé. V Jeho Církvi neměli být žádní diváci. Všichni měli být zapojeni a pomáhat budovat království. A při budování království „budovali“ i sami sebe.

Ježíš měl v úmyslu oslavit jednotlivce. …

Ježíš zamýšlel udělat z každého muže krále a připravit ho na vedení ve věčnosti. Onoho památného večera po Poslední večeři řekl jedenácti …: „Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude; nebo já jdu k Otci svému.“ (Jan 14:12.) Ježíš chtěl prostřednictvím delegování jednotlivce spíše pozvedat, než aby ho nějak omezoval. A v celé dnešní Církvi muži a ženy rostou prostřednictvím povolání, jež jsou na ně delegována.²⁷

Během své služby ve smrtelnosti Ježíš delegoval pravomoc na svých Dvanáct apoštolů.

Delegování v našich organizacích

Dobré řízení znamená delegování pravomoci. Delegování části pracovního zatížení pomůže jak vám samotným, tak i vaší organizaci. Efektivní řízení je umění znásobit své schopnosti prostřednictvím druhých.²⁸

Rozumné delegování, stejně jako efektivní učení nebo kázání, vyžaduje zbožnou přípravu. Pán to dává jasně najevo těmito slovy: „A Duch vám bude dán skrze modlitbu víry; a neobdržíte-li Ducha, učiti nebudete.“ (NaS 42:14.) A my můžeme dodat: neobdržíte-li Ducha, nebudete delegovat.²⁹

Moudrý správce v dnešní Církvi se nebude snažit udělat všechnu práci sám, čímž by vyvolal dojem, že nikdo jiný by to neudělal zdaleka tak dobře. A když bude delegovat, ujistí toho, koho deleguje, že má jeho plnou podporu.³⁰

Když už byla někomu dána určitá zodpovědnost, vedoucí nezapomíná ani na toho, koho pověřil, ani na jeho úkol. Se zájmem vše sleduje, ale „nedívá se dotyčnému přes rameno“. Chválí konkrétně to, co si pochvalu zasluhuje. Když je to zapotřebí, ochotně dotyčného povzbudí. Když pociťuje, že práce není vykonávána a že je zapotřebí změny, jedná odvážně a pevně, ale zároveň laskavě. Když je doba výkonu úřadu u konce, vyjádří své uznání a poděkování.³¹

Žádný moudrý vedoucí nevěří tomu, že všechny dobré nápady pocházejí od něj. Vítá návrhy těch, které vede. Umožňuje jim pociťovat, že jsou důležitou součástí procesu rozhodování. Umožňuje jim pociťovat, že se řídí svými vlastními pravidly, a ne jen těmi jeho.³²

Církevní vedoucí jsou nástrojem v rukou Božích a mají při vedení a rozvíjení druhých usilovat o Ducha.

V dnešní Církvi vedoucí obvykle dosáhne toho, že je vykonáno to, co skutečně očekává. Je zapotřebí, aby měl vysoká očekávání. Ty, kterým přiděluje úkoly, má ujišťovat o tom, že ve službě Pánu mají ještě větší schopnosti než při vykonávání běžných povinností. Pokud se při práci na Božím díle [snažíme] ze všech sil, nemůžeme neuspět. Jsme pouhými nástroji; toto je dílo Páně. Toto je Jeho Církev, Jeho plán evangelia. Toto jsou Jeho děti, s nimiž pracujeme. On nám nedovolí, abychom selhali, pokud odvedeme svůj díl práce. Zvelebí nás dokonce nad rámec našich talentů a schopností, bude-li to nutné. Tím jsem si jist.³³

Musíme mít na paměti, že … Církev … není svět obchodu. Její úspěch se poměřuje počtem spasených duší, nikoli ziskem a ztrátou. Samozřejmě je zapotřebí, abychom byli výkonní a produktivní, ale také je zapotřebí, abychom se stále zaměřovali na věčné cíle. Buďte opatrní, abyste na posvátné úlohy a úkony kněžství neaplikovali světské postupy a názvosloví. Pamatujte na to, že racionální postupy při řešení problémů, přestože jsou užitečné, nebudou samy o sobě pro práci na království dostatečné. Boží dílo je třeba vykonávat skrze víru, modlitbu a Ducha „a je-li to nějakým jiným způsobem, není to od Boha“. (NaS 50:18.)³⁴

Veškerým záměrem Církve je rozvíjet muže a ženy, kteří budou ve svých postojích, vlastnostech a ideálech podobní Bohu.³⁵

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

President Benson učil, že vedoucí mají být spravedlivým příkladem. (Viz 1. oddíl.) Proč má příklad tak mocný vliv? Jak spravedlivý příklad vedoucích ovlivnil nebo ovlivňuje vás samotné?
Prostudujte si vlastnosti dobrých vedoucích, které jsou uvedeny ve 2. oddíle. Proč podle vás lidé „reagují na [takové] vedení“? Zamyslete se nad tím, co můžete udělat pro to, abyste si takové vlastnosti vypěstovali.
President Benson učil, že vedoucí v Církvi mají při delegování následovat příklad Spasitele. (Viz 3. oddíl.) Jak delegování napomáhá budování království Božího? Jaký užitek vám přinášejí zodpovědnosti, které na vás byly delegovány?
Jak by se mohla změnit naše služba v Církvi, kdybychom pamatovali na to, že „toto je dílo Páně“ a že „toto jsou Jeho děti, s nimiž pracujeme“? (Viz 4. oddíl.) Co jste například zažili, když jste jednali jako nástroj v rukou Páně, abyste pomohli druhým lidem?

Související verše z písem

Exodus 18:13–26; Matouš 5:13–16; Lukáš 22:31–32; Alma 17:1–11; NaS 38:23–27

Pomůcka k výuce

„Na jednotlivce zapůsobí, když jejich přínos oceníte. Můžete vyvinout zvláštní úsilí, abyste ocenili poznámky každého jednotlivce a abyste, je-li to možné, zahrnuli tyto poznámky do diskuse ve třídě.“ (Učení – není většího povolání [2000], 35–36.)