Knihy a lekce
Kapitola 26: Oběť

Kapitola 26

Oběť

Obrázek
Jesus Christ depicted in red and black robes. Christ is talking to a rich young man. Christ has His arms extended as He gestures toward a poorly dressed man and woman. The painting depicts the event wherein Christ was approached by a young man who inquired of Christ what he should do to gain eternal life. Christ instructed him to obey the commandments and to give his wealth to the poor and follow Him. The young man was unable to part with his wealth and went away sorrowfully. (Matthew 19:16-26) (Mark 10:17-27) (Luke 18:18-27)

Význam obětování

Obětovat znamená odevzdat Pánu cokoli, co požaduje z našeho času, našeho pozemského majetku a naší energie k podpoře Jeho díla. Pán přikázal: „Hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho.“ (Matouš 6:33.) Naše ochota obětovat je ukazatelem naší oddanosti Bohu. Lidé byli odjakživa zkoušeni a prověřováni, aby se vidělo, zda dají věci Boží na první místo ve svém životě.

  • Proč je důležité obětovat – jak nás vyzývá Pán – aniž bychom za to něco očekávali?

Zákon oběti byl praktikován již v dávných dobách

  • Jaký byl význam obětí, které přinášel Pánův lid smlouvy v dávných dobách?

Od časů Adama a Evy až do doby Ježíše Krista Pánův lid praktikoval zákon oběti. Bylo jim přikázáno, aby jako oběť přinášeli prvorozené ze svých stád. Tato zvířata měla být dokonalá, bez vady. Tento obřad byl dán proto, aby lidem připomínal, že Ježíš Kristus, prvorozený Otce, přijde na svět. Bude ve všech ohledech dokonalý a přinese sám sebe jako oběť za naše hříchy. (Viz Mojžíš 5:5–8.)

Ježíš přišel a přinesl sám sebe jako oběť právě tak, jak tomu lidé byli učeni. Díky Jeho oběti bude každý zachráněn před fyzickou smrtí prostřednictvím Vzkříšení a všichni mohou být zachráněni od svých hříchů prostřednictvím víry v Ježíše Krista (viz kapitola 12 v této knize).

Kristova smírná oběť znamenala konec obětování proléváním krve. Tato viditelná oběť byla nahrazena obřadem svátosti. Obřad svátosti byl dán proto, aby nám připomínal Spasitelovu velkou oběť. Svátost máme přijímat často. Symboly chleba a vody nám připomínají Spasitelovo tělo a Jeho krev, kterou za nás prolil (viz kapitola 23 v této knize).

  • Proč se o Usmíření mluví jako o velké a poslední oběti?

I dnes musíme obětovat

  • Jak zachováváme zákon oběti dnes?

I když bylo obětování proléváním krve ukončeno, Pán nás stále žádá, abychom obětovali. Nyní ale požaduje jiný druh oběti. Řekl: „Nebudete mi již obětovati proléváním krve; … a zápalné oběti vaše skončí. … A budete mi přinášeti jako oběť srdce zlomené a ducha zkroušeného.“ (3. Nefi 9:19–20.) „Srdce zlomené a duch zkroušený“ znamená, že přinášíme hluboký zármutek za své hříchy, když se pokořujeme a činíme z nich pokání.

Musíme být ochotni obětovat Pánu vše, co máme.

  • Proč jsou lidé ochotni přinášet oběti?

Apoštol Pavel napsal, že se máme stát žijící obětí, svatou a přijatelnou Bohu (viz Římanům 12:1).

Máme-li být žijící obětí, musíme být ochotni odevzdat vše, co máme, Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů – k budování království Božího na zemi a k práci na nastolení Sionu (viz 1. Nefi 13:37).

Bohatý mladý kníže se zeptal Spasitele: „Co čině, život věčný obdržím?“ Ježíš odpověděl: „Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.“ A bohatý muž řekl: „Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.“ Když to mladý muž slyšel, zarmoutil se. Byl velmi bohatý a srdcem lpěl na svém bohatství. (Viz Lukáš 18:18–23; viz také obrázek v této kapitole.)

Mladý kníže byl dobrý člověk. Ale když byl podroben zkoušce, nebyl ochoten obětovat svůj světský majetek. Pánovi učedníci Petr a Ondřej byli naopak ochotni obětovat vše pro věc království Božího. Když jim Ježíš řekl: „Poďte za mnou, … oni hned opustivše síti, šli za ním.“ (Matouš 4:19–20.)

Podobně jako učedníci i my můžeme přinášet své každodenní činnosti jako oběť Pánu. Můžeme říci: „Buď vůle tvá.“ Toto učinil Abraham. Žil na zemi před Kristem, za dnů, kdy byly vyžadovány zvířecí a zápalné oběti. Pán, aby vyzkoušel Abrahamovu víru, mu přikázal, aby přinesl jako oběť svého syna Izáka. Izák byl jediným synem Abrahama a Sáry. Příkaz přinést ho jako oběť bylo pro Abrahama nanejvýš bolestné.

Nicméně on a Izák podnikli dlouhou cestu na horu Moria, kde měla být oběť přinesena. Putovali tři dny. Představte si Abrahamovy myšlenky a jeho bolest. Jeho syn měl být obětován Pánu. Když dorazili na horu Moria, Izák nanosil dřevo a Abraham přinesl oheň a nůž na místo, kde měli postavit oltář. Izák řekl: „Otče můj! … Aj, teď oheň a dříví, a kdež hovádko k zápalné oběti?“ Abraham odpověděl: „Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné, synu můj.“ Potom Abraham postavil oltář a připravil na něm dříví. Svázal Izáka a položil ho na dříví. Potom uchopil nůž, aby Izáka zabil. V tom okamžiku ho zastavil anděl Páně a řekl: „Abrahame, nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi [mi neodepřel syna svého, jediného syna svého].“ (Viz Genesis 22:1–14.)

Abraham musel být přemožen radostí, když již po něm nebylo požadováno, aby obětoval svého syna. Ale miloval Pána natolik, že byl ochoten udělat cokoli, co Pán požaduje.

  • Jaké příklady obětí jste pozorovali v životě lidí, které znáte? Jaké příklady obětí jste pozorovali v životě svých předků, v životě prvních členů Církve a v životě lidí, o nichž se zmiňují písma? Čemu jste se z těchto příkladů naučili?

Přinášení obětí nám pomáhá připravit se na život v přítomnosti Boží

Pouze přinášením obětí se můžeme stát hodni toho, abychom žili v přítomnosti Boží. Pouze přinášením obětí se můžeme těšit z věčného života. Mnozí, kteří žili před námi, obětovali vše, co měli. Musíme být ochotni učinit totéž, chceme-li získat bohatou odměnu, ze které se těší oni.

Možná nebudeme požádáni o to, abychom obětovali vše. Ale podobně jako Abraham máme být ochotni obětovat cokoli, abychom se stali hodni života v přítomnosti Pána.

Pánův lid vždy přinášel mnoha různými způsoby velké oběti. Někteří pro evangelium vytrpěli těžkosti a posměch. Některé nově obrácené do Církve zavrhla jejich rodina. Celoživotní přátelé se odvrátili. Někteří členové ztratili práci, někteří ztratili život. Ale Pán si našich obětí všímá a slibuje nám: „A každý, kdož opustil by domy, neb bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží.“ (Matouš 19:29.)

Jak naše svědectví o evangeliu roste, stáváme se schopnými přinášet větší oběti Pánu. Povšimněte si obětí přinesených v těchto případech, které se skutečně staly:

Člen Církve v Německu po léta střádal desátek, dokud nepřišel někdo s kněžskou pravomocí a nepřijal ho.

Navštěvující učitelka Pomocného sdružení sloužila 30 let a nevynechala ani jednu návštěvu.

Skupina Svatých v Jižní Africe cestovala tři dny autobusem vstoje, aby mohla slyšet a vidět proroka Páně.

Při územní konferenci v Mexiku spali členové Církve na zemi a během jejího trvání se postili. Všechny peníze použili k tomu, aby se dostali na konferenci, a nezbylo jim nic na jídlo a nocleh.

Jedna rodina prodala auto, aby získala peníze, kterými chtěla přispět na fond pro výstavbu chrámu.

Jiná rodina prodala svůj dům, aby získala peníze a mohla jet do chrámu.

Mnozí věrní Svatí posledních dnů mají velmi málo na živobytí, ale přesto platí desátek a oběti.

Jeden bratr obětoval svoje pracovní místo, protože odmítl pracovat v neděli.

V jedné odbočce mladí bezplatně a ochotně věnovali svůj čas péči o malé děti, zatímco jejich rodiče pomáhali stavět sborový dům.

Mladí muži a mladé ženy se vzdávají dobrých pracovních příležitostí, vzdělání či sportu nebo je odkládají na pozdější dobu proto, aby sloužili jako misionáři.

Mohlo by být uvedeno mnohem více příkladů těch, kteří obětovali Pánu. Nicméně místo v království našeho Nebeského Otce stojí za jakoukoli oběť, kterou ze svého času, nadání, energie, peněz a života musíme přinést. Prostřednictvím oběti můžeme získat poznání od Pána, že jsme pro Něho přijatelní (viz NaS 97:8).

  • Jak podle vás naše ochota obětovat souvisí s naší připraveností žít v přítomnosti Boha?

Další verše z písem