Knihy a lekce
Kapitola 19: Pokání

Kapitola 19

Pokání

Obrázek
An Hispanic young woman crying. She is holding a handkerchief. Tears are rolling down her face.

Všichni potřebujeme činit pokání

  • Co je to hřích? Jaký vliv mají na nás naše hříchy?

Víra v Ježíše Krista přirozeně vede k pokání. Od časů Adama až do současnosti bylo ve světě zapotřebí pokání. Pán poučil Adama: „Pročež, uč tomu děti své, že všichni lidé, všude, musejí činiti pokání, jinak nemohou nikterak zděditi království Boží, neboť žádná nečistá věc tam nemůže přebývati, nebo přebývati v přítomnosti jeho.“ (Mojžíš 6:57.)

Přicházíme na zem za účelem růstu a pokroku. To je celoživotní proces. Během této doby všichni hřešíme (viz Římanům 3:23). Všichni potřebujeme činit pokání. Někdy hřešíme z nevědomosti, někdy kvůli svým slabostem a někdy kvůli úmyslné neposlušnosti. V Bibli čteme, že „není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil“ (Kazatel 7:20) a že „pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není“ (1. Janova 1:8).

Co je to hřích? Jakub řekl: „Kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.“ (Jakub 4:17.) „Každá nepravost“ (1. Janova 5:17) a „přestoupení zákona“ (1. Janova 3:4) představují podle Jana hřích.

Z tohoto důvodu Pán řekl: „Všichni lidé, všude, musejí činiti pokání.“ (Mojžíš 6:57.) Kromě Ježíše Krista, který žil dokonalým životem, každý, kdo žil na zemi, zhřešil. Nebeský Otec ve své velké lásce pro nás opatřil tuto příležitost činit pokání ze svých hříchů.

Osvoboďte se od hříchu prostřednictvím pokání

  • Co je to pokání?

Pokání je předem připravený způsob, kterým se můžeme osvobodit od svých hříchů a získat jejich odpuštění. Hříchy zpomalují náš duchovní pokrok a mohou ho dokonce zastavit. Pokání nám umožňuje, abychom znovu rostli a duchovně se rozvíjeli.

Výsada činit pokání je umožněna prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista. Způsobem, kterému plně nerozumíme, Ježíš zaplatil za naše hříchy. President Joseph Fielding Smith o tom řekl:

„Já jsem vytrpěl bolest, vy jste vytrpěli bolest, a někdy to byla velmi silná bolest, ale neumím si představit bolest … která by způsobila, že krev vystoupí na těle jako pot. To bylo něco hrozného, něco strašného. …

… Na tomto světě se nikdy nenarodil člověk, který by mohl unésti váhu břemene, které spočívalo na Synu Božím, když nesl moje i vaše hříchy a umožnil, abychom mohli svým hříchům uniknout.“ (Doctrines of Salvation, sel. Bruce R. McConkie, 3 vols. [1954–1956], 1:130–131; kurzíva je součástí originálu.)

Pokání někdy vyžaduje velkou odvahu, mnoho síly, mnoho slz, neochabující modlitby a neúnavné úsilí žít podle Pánových přikázání.

Zásady pokání

  • Jaké jsou zásady pokání?

President Spencer W. Kimball prohlásil: „Neexistuje žádná královská cesta k pokání, žádná privilegovaná stezka k odpuštění. Každý člověk musí projít stejnou cestou, ať je bohatý nebo chudý, vzdělaný nebo neškolený, vysoký nebo malý, princ nebo chuďas, král nebo neurozený člověk.“ (Teachings of Presidents of the Church: Spencer W. Kimball [2006], 38; kurzíva je součástí originálu.)

Musíme si své hříchy uvědomit

Abychom mohli činit pokání, musíme si připustit, že jsme se dopustili hříchu. Nepřiznáme-li si to, nemůžeme činit pokání.

Alma radil svému synu Koriantonovi, který byl nevěrný svému misionářskému poslání a dopustil se vážných hříchů: „dovol hříchům svým, aby tě trápily oním trápením, které tě sníží ku pokání. … Nesnaž se … omlouvati ani v tom nejmenším.“ (Alma 42:29–30.) Písma nám dále radí, abychom neospravedlňovali své hříšné praktiky (viz Lukáš 16:15–16).

Neexistuje skutek v našem životě, který bychom mohli skrýt před sebou samými nebo před Pánem.

Nad svými hříchy musíme pociťovat zármutek

Kromě uvědomění si svých hříchů musíme pociťovat upřímný zármutek nad tím, co jsme učinili. Musíme pociťovat, že naše hříchy jsou hrozné. Musíme pociťovat touhu setřást je a opustit je. Písma nám říkají, že „všichni ti, kteří se pokoří před Bohem a přejí si býti pokřtěni a přicházejí se srdcem zlomeným a s duchem zkroušeným a … opravdově činili pokání ze všech hříchů svých… budou přijati křtem do jeho církve“ (NaS 20:37).

Musíme svých hříchů zanechat

Náš upřímný zármutek nás má vést k tomu, abychom svých hříchů zanechali (přestali se jich dopouštět). Pokud jsme něco ukradli, nemáme již nikdy krást. Pokud jsme lhali, nemáme již nikdy lhát. Pokud jsme se dopouštěli cizoložství, přestaneme. Pán zjevil proroku Josephu Smithovi: „Podle toho můžete poznati, činí-li člověk pokání z hříchů svých – vizte, vyzná je a zanechá jich“ (NaS 58:43).

Musíme své hříchy vyznat

Vyznání našich hříchů je velmi důležité. Pán nám přikázal, abychom své hříchy vyznávali. Vyznání snímá z hříšníka těžké břímě. Pán slíbil: „Já, Pán, odpouštím hříchy a jsem milosrdný k těm, již vyznávají hříchy své se srdcem pokorným.“ (NaS 61:2.)

Všechny své hříchy musíme vyznat Pánu. Závažné hříchy, jako cizoložství, smilství, homosexuální vztahy, zneužívání nebo týraní manželského partnera nebo dítěte, prodej nebo užívání drog, tedy hříchy, které by mohly mít vliv na naše členství v Církvi, musíme kromě toho vyznat i patřičné kněžské autoritě. Pokud jsme zhřešili vůči jiné osobě, máme se vyznat člověku, kterému jsme ublížili. Některé méně vážné hříchy se týkají pouze nás a Pána. Ty mohou být vyznány Pánu v soukromí.

Musíme poskytnout náhradu

Součástí pokání je poskytnutí náhrady. To znamená, že v tom rozsahu, v jakém je to možné, musíme napravit jakékoli zlo, kterého jsme se dopustili. Například zloděj má vrátit to, co ukradl. Lhář má oznámit pravdu. Pomlouvač, který pošpinil charakter nějakého člověka, má pracovat na tom, aby obnovil dobré jméno poškozeného. Když toto učiníme, Bůh nám nepřipomene naše hříchy, až budeme souzeni (viz Ezechiel 33:15–16).

Musíme odpouštět druhým

Nezbytnou součástí pokání je odpustit těm, kteří zhřešili proti nám. Pán nám neodpustí, pokud naše srdce nebude zcela očištěno od veškeré nenávisti, hořkosti a špatných pocitů vůči druhým lidem (viz 3. Nefi 13:14–15). „Pročež, pravím vám, že si máte navzájem odpouštěti; neboť ten, kdo neodpouští bratru svému přestupky jeho, stojí před Pánem odsouzen; neboť v něm zůstává větší hřích.“(NaS 64:9.)

Musíme dodržovat přikázání Boží

Aby naše pokání bylo úplné, musíme dodržovat Pánova přikázání (viz NaS 1:32). Nečiníme plné pokání, pokud neplatíme desátek, nesvětíme den sabatu nebo nejsme-li poslušni Slova moudrosti. Nečiníme pokání, pokud nepodporujeme autority Církve a nemilujeme Pána a své bližní. Nemodlíme-li se a nejsme-li laskaví k druhým, jistě nečiníme pokání. Když činíme pokání, náš život se mění.

President Kimball řekl: „Zaprvé učiníme pokání. Když se dostaneme až sem, musíme poté žít podle Pánových přikázání, abychom si uchovali toto výhodné postavení. To je nezbytné k tomu, abychom si úplné odpuštění zajistili“ (Teachings of Presidents of the Church: Spencer W. Kimball, 43).

  • Čím se učení v tomto oddíle liší od nesprávných představ, že pokání znamená vykonat seznam jednoduchých kroků nebo rutinních činností?

Jak nám pokání pomáhá

  • V jakých směrech nám pokání pomáhá?

Činíme-li pokání, Usmíření Ježíše Krista se stává plně účinným v našem životě a Pán nám naše hříchy odpouští. Osvobozujeme se ze zajetí svých hříchů a nalézáme radost.

Alma líčil svou zkušenost s pokáním ze své hříšné minulosti:

„Duše má byla nejvyšší měrou drásána a trýzněna všemi hříchy mými.

Ano, vzpomněl jsem si na všechny hříchy své a na nepravosti, pro které jsem byl trýzněn bolestmi pekla; ano, viděl jsem, že jsem se bouřil proti svému Bohu a že jsem nezachovával svatá přikázání jeho.

… Nepravosti mé byly tak veliké, že sama myšlenka na příchod do přítomnosti mého Boha trýznila duši mou nevýslovnou hrůzou.

… A stalo se, že jak jsem … byl drásán vzpomínkou na mnohé hříchy své, viz, vzpomněl jsem si také, že jsem slyšel otce svého prorokovati … ohledně příchodu jistého Ježíše Krista, Syna Božího, který usmíří hříchy světa.

Nyní, když se mysl moje zmocnila této myšlenky, zvolal jsem v srdci: Ó Ježíši, ty Synu Boží, buď milosrdný ke mně. …

A nyní viz, když jsem si toto pomyslel, nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své. …

A ó, jaká radost a jaké podivuhodné světlo jsem uzřel; ano, duše má byla naplněna radostí tak nesmírnou, jakou byla bolest má!

… Nic nemůže býti tak pronikavé a sladké, jako byla radost má.“ (Alma 36:12–14, 17–21.)

  • Jak mohlo pokání a odpuštění způsobit, že Alma pocítil radost?

Nebezpečí odkládání našeho pokání

  • Jaké následky může mít to, když budeme své pokání odkládat?

Proroci prohlásili, že „tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem“ (Alma 34:32). Máme činit pokání nyní, každý den. Když ráno vstaneme, máme přezkoumat sami sebe, abychom viděli, zda je s námi Duch Boží. Večer, předtím, než jdeme spát, si máme projít své skutky a slova uplynulého dne a máme požádat Pána, aby nám pomohl rozpoznat to, z čeho musíme činit pokání. Tím, že budeme každý den činit pokání a Pán nám bude odpouštět naše hříchy, budeme svědky každodenního procesu, skrze který se stáváme dokonalými. Stejně jako v případě Almy i naše štěstí a radost mohou být sladké a nádherné.

Další verše z písem