Knihy a lekce
Kapitola 23: Svátost

Kapitola 23

Svátost

Obrázek
Jesus Christ depicted preparing the sacrament for the Last Supper.

Kristus zavedl svátost

  • Co učí symboly svátosti o Usmíření Ježíše Krista?

Náš Spasitel si přeje, abychom si připomínali Jeho velkou smírnou oběť a dodržovali Jeho přikázání. Aby nám v tom pomohl, přikázal nám, abychom se často scházeli a přijímali svátost.

Svátost je posvátný obřad kněžství, který nám pomáhá připomínat si Spasitelovo Usmíření. Během svátosti přijímáme chléb a vodu. Činíme to na památku Jeho těla a Jeho krve, které dal jako oběť za nás. Když přijímáme svátost, obnovujeme posvátné smlouvy s naším Nebeským Otcem.

Krátce před svým Ukřižováním shromáždil Ježíš Kristus kolem sebe své apoštoly ve večeřadle. Věděl, že brzy zemře na kříži. Byla to poslední chvíle, kterou měl před smrtí strávit s těmito milovanými muži. Chtěl, aby Ho měli neustále na paměti, aby mohli být silní a věrní.

Aby jim pomohl mít Ho na paměti, zavedl svátost. Rozlámal chléb na kousky a požehnal ho. Potom řekl: „Vezměte, jezte; toto je na památku těla mého, které dávám jako výkupné za vás.“ (Překlad Josepha Smitha, Matouš 26:22.) Poté vzal pohár s vínem, požehnal jej, podal jej svým apoštolům, aby z něj pili a řekl: „Toto je na památku mé krve, … která je prolévána pro všechny, kteří budou věřiti ve jméno mé, na odpuštění hříchů jejich.“ (Překlad Josepha Smitha, Matouš 26:24; viz také Matouš 26:26–28; Marek 14:22–24; Lukáš 22:15–20.)

Po svém Vzkříšení přišel Spasitel na americký kontinent a učil Nefity témuž obřadu (viz 3. Nefi 18:1–11; 20:1–9). Poté, co byla Církev v posledních dnech znovuzřízena, Ježíš ještě jednou přikázal svému lidu, aby přijímal svátost na Jeho památku, a řekl: „Je nutné, aby se církev scházela často, aby přijímala chléb a víno na památku Pána Ježíše.“ (NaS 20:75.)

Jak je svátost podávána

Písma přesně vysvětlují, jak má být svátost podávána. Členové Církve se scházejí každého sabatního dne, aby uctívali a přijímali svátost (viz NaS 20:75). Svátost je podávána těmi, kteří mají patřičnou kněžskou pravomoc. Kněz nebo nositel Melchisedechova kněžství naláme chléb na kousky, poklekne a požehná jej (viz NaS 20:76). Jáhen nebo jiný nositel kněžství potom chléb svátosti roznese shromážděným. Potom kněz nebo nositel Melchisedechova kněžství požehná vodu, a ta je také roznesena členům. Když Ježíš zaváděl svátost, podal svým učedníkům víno. Avšak ve zjevení posledních dnů řekl, že nezáleží na tom, co během svátosti jíme a pijeme, pakliže Ho máme na paměti (viz NaS 27:2–3). Dnes pijí Svatí posledních dnů místo vína vodu.

Ježíš zjevil přesné znění obou modliteb svátosti. Máme těmto nádherným modlitbám pečlivě naslouchat a snažit se porozumět tomu, co slibujeme, a tomu, co je slibováno nám. Toto je modlitba, která je pronášena k požehnání chleba:

„Ó Bože, Věčný Otče, prosíme tě ve jménu tvého Syna, Ježíše Krista, abys požehnal a posvětil tento chléb duším všech těch, kteří jej přijímají, aby jej mohli jísti na památku těla tvého Syna a tobě dosvědčiti, ó Bože, Věčný Otče, že jsou ochotni vzíti na sebe jméno tvého Syna a vždy na něj pamatovati a zachovávati jeho přikázání, jež jim dal; aby mohli vždy míti jeho Ducha, aby byl s nimi. Amen.“ (NaS 20:77.)

Toto je modlitba, která je pronášena k požehnání vody:

„Ó Bože, Věčný Otče, prosíme tě ve jménu tvého Syna, Ježíše Krista, abys požehnal a posvětil toto víno [tuto vodu] duším všech těch, kteří je [ji] pijí, aby to mohli činiti na památku krve tvého Syna, která byla pro ně prolita; aby ti mohli dosvědčiti, ó Bože, Věčný Otče, že na něj vždy pamatují, aby mohli míti jeho Ducha, aby byl s nimi. Amen.“ (NaS 20:79.)

Obřad svátosti je vykonáván velmi prostě a uctivě.

  • Pozorně si přečtěte modlitby svátosti. Přemýšlejte o významu každé věty.

Smlouvy, které během svátosti obnovujeme

  • Jaké smlouvy během svátosti obnovujeme? Jaká požehnání nám Pán slibuje, když dodržujeme tyto smlouvy?

Pokaždé, když přijímáme svátost, obnovujeme smlouvy s Pánem. Smlouva je posvátný slib mezi Pánem a Jeho dětmi. Smlouvy, které uzavíráme, jsou jasně vyjádřeny v modlitbách svátosti. Je důležité, abychom tyto smlouvy znali a abychom věděli, co znamenají.

Slibujeme, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Ježíše Krista. Tím projevujeme, že jsme ochotni ztotožnit se s Ním a s Jeho Církví. Zavazujeme se k tomu, že budeme sloužit Jemu a svým bližním. Slibujeme, že na toto jméno nepřivedeme hanbu nebo pohanu.

Činíme smlouvu, že budeme vždy pamatovat na Ježíše Krista. Všechny naše myšlenky, pocity a skutky budou ovlivněny Jím a Jeho posláním.

Slibujeme, že budeme dodržovat Jeho přikázání.

Tyto závazky na sebe bereme tehdy, když jsme pokřtěni (viz NaS 20:37; Mosiáš 18:6–10). A tak když přijímáme svátost, obnovujeme smlouvy, které jsme učinili, když jsme byli pokřtěni. Ježíš nám dal vzor pro přijímání svátosti (viz 3. Nefi 18:1–12) a řekl, že když se tímto vzorem budeme řídit, budeme činit pokání ze svých hříchů a budeme věřit v Jeho jméno, získáme odpuštění svých hříchů (viz Překlad Josepha Smitha, Matouš 26:24).

Pán slibuje, že budeme-li dodržovat své smlouvy, budeme vždy mít Jeho Ducha, aby byl s námi. Člověk vedený Duchem bude mít poznání, víru, moc a spravedlivost k tomu, aby získal věčný život.

  • Co můžeme dělat pro to, abychom na tyto sliby pamatovali i během týdne?

Náš postoj při přijímání svátosti

  • Jak se můžeme připravit na přijímání svátosti? O čem můžeme během svátosti přemýšlet, aby nám to pomohlo pamatovat na Spasitelovo Usmíření?

Před přijímáním svátosti se máme duchovně připravit. Pán zdůrazňuje, že nikdo nemá přijímat svátost nehodně. To znamená, že před přijetím svátosti musíme činit pokání. Písma říkají: „Jestliže se někdo dopustil přestupku, ať nepřijímá, dokud se nesmíří.“ (NaS 46:4.) Pán poučil svých dvanáct nefitských učedníků: „Nebudete nikomu vědomě trpěti, aby požíval nehodně z těla mého a z krve mé, když je budete podávati; Neboť kdokoli nehodně jí a pije tělo mé a krev mou, jí a pije zatracení duše své.“ (3. Nefi 18:28–29.)

Během obřadu svátosti máme z mysli vypudit všechny světské myšlenky. Má nás naplňovat duch modlitby a uctivosti. Máme přemýšlet o Usmíření našeho Spasitele a být za ně vděční. Máme zkoumat svůj život a hledat způsoby, jak se zlepšit. Máme také obnovovat své odhodlání dodržovat přikázání.

Před přijetím svátosti nemusíme být dokonalí, ale musíme mít v srdci ducha pokání. Postoj, se kterým přijímáme svátost, ovlivňuje náš zážitek z ní. Přijímáme-li svátost s čistým srdcem, obdržíme Pánova zaslíbená požehnání.

  • Proč podle vás přispívá způsobilé přijímání svátosti k růstu naší duchovní síly?

Další verše z písem