Knihy a lekce
Kapitola 12: Usmíření

Kapitola 12

Usmíření

Obrázek
Jesus Christ depicted leaning on a rock in the Garden of Gethsemane. The image depicts the Atonement of Christ.

Usmíření je nutné pro naše spasení

  • Proč je Usmíření nutné pro naše spasení?

Ježíš Kristus „přišel na svět, … aby byl ukřižován pro svět a aby nesl hříchy světa a aby posvětil svět a aby jej očistil od veškeré nespravedlivosti; [aby] skrze něho [mohli] býti spaseni všichni.“ (NaS 76:41–42.) Tato velká oběť, kterou přinesl, aby zaplatil za naše hříchy a překonal smrt, se nazývá Usmíření. Je to nejdůležitější událost, která se kdy stala v historii lidstva: „Neboť je nezbytné, aby bylo učiněno usmíření; neboť podle velikého plánu Věčného Boha musí býti učiněno usmíření, nebo jinak musí veškeré lidstvo nevyhnutelně zahynouti; … ano, všichni jsou padlí a ztracení a museli by zahynouti, kdyby nebylo usmíření.“ (Alma 34:9.)

Pád Adama uvedl do světa dva druhy smrti – fyzickou smrt a smrt duchovní. Fyzická smrt je odloučení těla a ducha. Duchovní smrt je odloučení od Boha. Kdyby tyto dva druhy smrti nebyly překonány Usmířením Ježíše Krista, mělo by to dva důsledky – naše tělo a náš duch by byly navždy odloučeny a také bychom nemohli znovu žít s naším Nebeským Otcem (viz 2. Nefi 9:7–9).

Ale náš moudrý Nebeský Otec připravil úžasný, milosrdný plán, aby nás zachránil od fyzické a duchovní smrti. Naplánoval, že na zemi přijde Spasitel, aby nás vykoupil z našich hříchů a ze smrti. Kvůli svým hříchům a slabosti našeho smrtelného těla bychom se nedokázali vykoupit sami (viz Alma 34:10–12). Ten, kdo měl být naším Spasitelem, by musel být bez hříchu a musel by mít moc nad smrtí.

Ježíš Kristus byl tím jediným, kdo mohl usmířit naše hříchy

  • Proč byl Ježíš Kristus tím jediným, kdo mohl usmířit naše hříchy?

Je několik důvodů, proč byl Ježíš Kristus tím jediným, kdo mohl být naším Spasitelem. Jedním z důvodů je to, že Nebeský Otec Ho vyvolil, aby byl Spasitelem. Byl Jednorozeným Synem Boha, a tak měl moc nad smrtí. Ježíš vysvětlil: „Pokládám duši svou, abych ji zase vzal. Nižádnýť ji nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji.“ (Jan 10:17–18.)

Ježíš byl také schopen být naším Spasitelem díky tomu, že jako jediný z těch, kteří kdy žili na zemi, se nikdy nedopustil hříchu. Díky tomu se Jeho život stal přijatelnou obětí, jíž bylo možné zaplatit za hříchy druhých.

Kristus trpěl a zemřel, aby usmířil naše hříchy

  • Při čtení tohoto oddílu si představujte, že se nacházíte v zahradě getsemanské nebo u kříže a jste svědkem utrpení Ježíše Krista.

Spasitel usmířil naše hříchy skrze utrpení v Getsemanech a tím, že za nás položil svůj život na kříži. Je pro nás nemožné, abychom plně pochopili, jak moc trpěl za všechny naše hříchy. Tíha našich hříchů způsobila, že v zahradě getsemanské pociťoval takovou agónii, že krvácel z každého póru (viz NaS 19:18–19). Později, když visel na kříži, vytrpěl Ježíš bolestivou smrt jedním z nejkrutějších způsobů, které člověk zná.

Jak moc nás Ježíš miluje, že pro nás podstoupil takové duchovní a fyzické utrpení! Jak velká je láska Nebeského Otce, že seslal svého Jednorozeného Syna, aby trpěl a zemřel za ostatní Jeho děti! „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16.)

Usmíření a Vzkříšení přinášejí vzkříšení všem

Třetího dne po svém Ukřižování vzal Kristus na sebe znovu své tělo a stal se prvním člověkem, který byl vzkříšen. Když Ho šli Jeho přátelé hledat, andělé, kteří střežili Jeho hrob, jim řekli: „Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl.“ (Matouš 28:6.) Jeho duch znovu vstoupil do Jeho těla, aby již nikdy nebyl oddělen.

A tak Kristus překonal fyzickou smrt. Díky Jeho Usmíření bude každý, kdo se narodil na této zemi, vzkříšen (viz 1. Korintským 15:21–22). Stejně jako byl vzkříšen Ježíš, bude i náš duch spojen s naším tělem, takže již nebudeme moci zemřít a náš duch a naše tělo již nikdy nebudou rozděleni (viz Alma 11:45). Tento stav se nazývá nesmrtelnost. Všichni lidé, kteří kdy žili, budou vzkříšeni, staří i mladí, porobení i svobodní, muži i ženy, zlovolní i spravedliví (viz Alma 11:44).

  • Jak vám pomáhá vaše znalost týkající se Vzkříšení?

Usmíření umožňuje těm, kteří mají víru v Krista, aby byli spaseni od svých hříchů

  • Přemýšlejte o tom, jak nám podobenství v tomto oddíle pomáhá porozumět Usmíření. Koho postavy v tomto podobenství představují v našem životě?

Spasitelovo Usmíření nám umožňuje překonat duchovní smrt. Ačkoli všichni lidé budou vzkříšeni, pouze ti, kteří přijmou Usmíření, budou spaseni od duchovní smrti (viz Články víry 1:3).

Kristovo Usmíření přijímáme tím, že v Něho vkládáme svou víru. Skrze tuto víru činíme pokání ze svých hříchů, dáváme se pokřtít, přijímáme Ducha Svatého a jsme poslušni Jeho přikázání. Stáváme se věrnými učedníky Ježíše Krista. Je nám odpuštěno, jsme očištěni od hříchu a jsme připraveni vrátit se k našemu Nebeskému Otci a žít s ním navěky.

Spasitel nám říká: „Neboť viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti … stejně jako já.“ (NaS 19:16–17.) Kristus odvedl svůj díl práce, aby usmířil naše hříchy. Abychom učinili Jeho Usmíření plně účinným ve svém životě, musíme se Ho snažit poslouchat a musíme činit pokání ze svých hříchů.

Starší Boyd K. Packer z Rady Dvanácti použil následující objasnění, aby ukázal, jak nám Kristovo usmíření umožňuje, abychom byli spaseni od hříchu, pokud odvedeme svůj díl práce.

„Dovolte mi, abych vám vyprávěl příběh – podobenství.

Byl jednou jeden člověk, který si něco velmi přál. Zdálo se mu, že je to důležitější než cokoli jiného v jeho životě. Aby si splnil své přání, velice se zadlužil.

Byl varován před tak velkým dluhem, a zejména před svým věřitelem. Ale zdálo se mu, že udělat to, co udělat chce, a mít to, po čem touží, právě nyní, je nanejvýš důležité. Byl si jist, že dluh dokáže později splatit.

A tak podepsal smlouvu. Někdy v budoucnu dluh splatí. Příliš se o to nestaral, protože datum splatnosti se zdálo velmi daleko. Nyní měl to, co chtěl, a to bylo pro něho důležité.

Na svého věřitele ovšem nikdy zcela nezapomněl a tu a tam něco splatil a myslel si, že den zúčtování třeba ve skutečnosti ani nepřijde.

Ale jak je tomu vždy, ten den přišel, a smlouva měla být naplněna. Dluh však nebyl plně uhrazen. Objevil se věřitel a domáhal se plného splacení.

Teprve teď si dlužník uvědomil, že jeho věřitel má nejenom moc zabavit mu vše, co má, ale že má také moc uvrhnout ho do vězení.

‚Nemohu vám zaplatit, protože na to nemám,‘ přiznal se.

‚Potom,‘ řekl věřitel, ‚si plnění smlouvy vynutíme, zabavíme vám majetek a vy půjdete do vězení. Souhlasil jste s tím. Bylo to vaše rozhodnutí. Podepsal jste smlouvu a její platnost nyní musí být vynucena.‘

‚Nemůžete mi prodloužit lhůtu nebo mi dluh prominout?‘ prosil dlužník. ‚Zařiďte nějak, abych si ponechal to, co mám, a abych nemusel jít do vězení. Jistě věříte v milosrdenství? Což mi neprojevíte milosrdenství?‘

Věřitel odpověděl: ‚Milosrdenství je vždy jednostranné. Poslouží pouze vám. Když vám prokážu milosrdenství, nedostanu zaplaceno. Požaduji spravedlnost. Věříte ve spravedlnost?‘

‚Věřil jsem ve spravedlnost, když jsem podepisoval smlouvu,‘ řekl dlužník. ‚Tehdy byla na mé straně, protože jsem si myslel, že mě ochrání. Tehdy jsem milosrdenství nepotřeboval, a ani jsem si nepomyslel, že ho budu někdy potřebovat. Myslel jsem si, že spravedlnost nám poslouží oběma stejně.‘

‚Spravedlnost vyžaduje, abyste splatil smlouvou stanovenou částku, nebo si odpykal trest,‘ odpověděl věřitel. ‚Tak to stanoví zákon. Souhlasil jste s ním, a tak to musí být. Milosrdenství nemůže okrádat spravedlnost.‘

A tak stáli proti sobě – jeden prosazoval spravedlnost a druhý naléhavě prosil o milosrdenství. Nikdo nemohl být uspokojen, leda na úkor druhého.

‚Neodpustíte-li dluh, neprojevíte milosrdenství,‘ prosil dlužník.

‚Odpustím-li, neprojevím spravedlnost,‘ zněla odpověď.

Zdálo se, že ani jeden zákon nemohl být zcela uspokojen. Jsou to dva věčné ideály, které si zdánlivě vzájemně protiřečí. Cožpak není možné, aby byla uspokojena spravedlnost, a také milosrdenství?

Je to možné! Zákon spravedlnosti může být plně uspokojen a milosrdenství může být plně poskytnuto – ale vyžaduje to někoho dalšího. A tak se to stalo i tentokrát.

Dlužník měl přítele. Ten přišel na pomoc. Dobře dlužníka znal. Věděl, že byl krátkozraký. Považoval za pošetilé, že se dostal do takové nesnáze. Nicméně mu chtěl pomoci, protože ho měl rád. Vstoupil mezi ně, obrátil se k věřiteli a učinil tuto nabídku:

‚Zaplatím dluh, pokud vyvážete dlužníka ze smlouvy, aby si tak mohl ponechat majetek a nemusel jít do vězení.‘

Když věřitel zvažoval nabídku, prostředník dodal: ‚Požadoval jste spravedlnost. Ačkoli vám nemůže zaplatit, udělám to já. To bude pro vás spravedlivé a nemůžete žádat nic víc. To by nebylo spravedlivé.‘

A tak věřitel souhlasil.

Prostředník se potom obrátil k dlužníkovi. ‚Zaplatím-li tvůj dluh, přijmeš mne za svého věřitele?‘

‚Ó ano, ano,‘ volal dlužník. ‚Zachránil jsi mne před vězením a prokázal jsi mi milosrdenství.‘

‚Tedy,‘ řekl dobrodinec, ‚budeš splácet dluh mně a já stanovím podmínky. Nebude to snadné, ale bude to možné. Zajistím, abys to zvládl. Nemusíš jít do vězení.‘

A tak se stalo, že věřiteli bylo plně zaplaceno. Bylo s ním jednáno spravedlivě. Žádná smlouva nebyla porušena.

Dlužníkovi bylo na druhou stranu projeveno milosrdenství. Oba zákony byly dodrženy. Protože se našel prostředník, spravedlnost dostala vše, co požadovala, a milosrdenství bylo zcela uspokojeno.“ (Conference Report, Apr. 1977, 79–80; nebo Ensign, May 1977, 54–55.)

Naše hříchy jsou naše duchovní dluhy. Bez Ježíše Krista, který je naším Spasitelem a Prostředníkem, bychom všichni zaplatili za hřích svou duchovní smrtí. Ale díky Němu, pokud budeme dodržovat Jeho podmínky, kterými jsou činit pokání a dodržovat Jeho přikázání, se můžeme vrátit k našemu Nebeskému Otci.

Je úžasné, že Kristus poskytl způsob, kterým můžeme být uzdraveni ze svých hříchů. Řekl:

„Vizte, přišel jsem na svět, … abych zachránil svět z hříchu.

Tudíž, kdo bude činiti pokání a přijde ke mně jako malé dítě, toho přijmu, neboť takových je království Boží. Vizte, za takové jsem položil život svůj a opět jej vzal na se; tudíž čiňte pokání a pojďte ke mně, vy končiny země, a buďte spaseni.“ (3. Nefi 9:21–22.)

  • Přemítejte o tom, jak můžete projevovat vděčnost za dar Usmíření.

Další verše z písem