Knihy a lekce
Kapitola 30: Pravá láska

Kapitola 30

Pravá láska

Obrázek
The Good Samaritan holding up a wounded man's head and giving him a drink. A donkey is in the background.

Co je to pravá láska?

  • Jak byste popsali pravou lásku?

Život Spasitele odráží Jeho čistou lásku ke všem lidem. Položil za nás dokonce život. Pravá láska je čistá láska, kterou má náš Spasitel Ježíš Kristus. Přikázal nám, abychom se navzájem milovali tak, jako On miluje nás. V písmech se píše, že pravá láska vychází z čistého srdce (viz 1. Timoteovi 1:5). Čistou lásku máme tehdy, když ze srdce projevujeme opravdový zájem a soucit vůči všem svým bratrům a sestrám.

Pravá láska je největší ze všech ctností

Prorok Mormon nám říká: „Pročež, přilněte k pravé lásce, která je největší ze všeho, neboť všechny věci musejí pominouti – ale pravá láska je čistá láska Kristova a vytrvá na věky.“ (Moroni 7:46–47; viz také 1. Korintským 13; 2. Nefi 26:30; Moroni 7:44–45, 48.)

Spasitel nám dal svým životem příklad, který máme následovat. Byl to Syn Boží. Měl dokonalou lásku a ukázal nám, jak máme mít rádi druhé. Svým příkladem nám ukázal, že duchovní a fyzické potřeby našich bližních jsou stejně tak důležité jako ty naše. Než za nás položil život, řekl:

„Totoť jest přikázaní mé, abyste se milovali vespolek, jako já miloval jsem vás.

Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.“ (Jan 15:12–13.)

Když Moroni mluvil s Pánem, řekl:

„Pamatuji si, že jsi pravil, že jsi miloval svět, dokonce tak, že jsi za svět položil život svůj, …

A nyní, já vím, že tato láska, kterou máš k dětem lidským, je pravá láska; pročež, pokud lidé nebudou míti pravou lásku, nemohou zděditi ono místo, které jsi připravil v příbytcích svého Otce.“ (Eter 12:33–34.)

Nemusí být pro nás nutné, abychom obětovali svůj život, jako to učinil Spasitel. Můžeme ale mít pravou lásku, pokud Ho učiníme středem svého života a budeme následovat Jeho příklad a učení. Podobně jako Spasitel můžeme i my žehnat životu svých bratrů a sester zde na zemi.

  • Proč je pravá láska největší ze všech ctností?

Pravá láska zahrnuje dávání nemocným, postiženým a chudým

Spasitel často učil pomocí příběhů nebo podobenství. Podobenství o milosrdném Samaritánovi nás učí tomu, že máme dávat potřebným bez ohledu na to, zda jsou našimi přáteli či nikoli (viz Lukáš 10:30–37; viz také James E. Talmage, Jesus the Christ, 3rd ed. [1916], 430–432). V tomto podobenství Spasitel vyprávěl o muži, který cestoval do jiného města. Na cestě ho přepadli lupiči. Ukradli mu šaty a peníze, zbili ho a opustili ho téměř mrtvého. Šel kolem kněz, viděl ho, a pokračoval v cestě. Potom šel kolem muž, který chodíval do chrámu, podíval se na něj, a šel dál. Když ale šel kolem Samaritán, kterým Židé pohrdali, a spatřil onoho člověka, pocítil soucit (viz ilustrace v této kapitole). Milosrdný Samaritán vedle něho poklekl, ovázal mu rány, naložil ho na osla a odvezl do hostince. Zaplatil majiteli hostince, aby o muže pečoval, dokud se neuzdraví.

Ježíš učil, že máme poskytovat jídlo hladovějícím, přístřeší těm, kteří ho nemají, a oděv chudým. Když navštěvujeme nemocné a ty, kteří jsou ve vězení, je to, jako kdybychom totéž činili Jemu. Ježíš nám slibuje, že když toto budeme dělat, zdědíme Jeho království. (Viz Matouš 25:34–46.)

Nemáme se snažit přemýšlet o tom, zda si někdo naši pomoc skutečně zaslouží či nikoli (viz Mosiáš 4:16–24). Pokud jsme se nejprve postarali o potřeby vlastní rodiny, potom máme pomáhat všem těm, kteří pomoc potřebují. Tímto způsobem budeme podobni Otci v nebi, který dává déšť spravedlivým i nespravedlivým (viz Matouš 5:44–45).

President Thomas S. Monson nám připomněl, že někteří lidé potřebují něco jiného než jen hmotné statky:

„Sami si položme otázku: ,Udělal jsem dnes ve světě něco dobrého? Pomohl jsem někomu, kdo to potřeboval?‘ [Hymns, no. 223.] Jaký to návod na štěstí! Jaký to recept na spokojenost, na vnitřní mír – vzbudit vděčnost v jiné lidské bytosti!

Naše příležitosti dávat ze sebe jsou vskutku neomezené, jsou ale také pomíjivé. Existují srdce, která mohou být potěšena. Existují laskavá slova, která mohou být vyslovena. Existují dary, které mohou být dány. Existují skutky, které mohou být vykonány. Existují duše, které mohou být spaseny.“ (Liahona, leden 2002, 69.)

  • Jak byste popsali ty, kteří v podobenství o milosrdném Samaritánovi viděli zraněného muže, ale šli dál? Jak byste popsali Samaritána? Jak můžeme ve svém životě uplatňovat to, čemu se učíme z tohoto podobenství?

Pravá láska vychází ze srdce

  • Jak můžeme mít rádi druhé nehledě na jejich hříchy a chyby?

Dokonce i když dáváme potřebným, pokud s nimi necítíme soucit, nemáme pravou lásku (viz 1. Janova 3:16–17). Apoštol Pavel učil, že když máme pravou lásku, jsme naplněni dobrými pocity vůči všem lidem. Jsme trpěliví a laskaví. Nevychloubáme se, nejsme pyšní, sobečtí nebo hrubí. Máme-li pravou lásku, nevzpomínáme na to špatné, co druzí udělali, ani z toho nemáme radost. Také nekonáme dobro jen proto, že z toho máme prospěch. Místo toho sdílíme radost těch, kteří žijí podle pravdy. Máme-li pravou lásku, jsme oddaní, věříme v dobro, které je v lidech, a jsme k nim laskaví. Písma nás učí, že pravá láska nikdy nepomíjí. (Viz 1. Korintským 13:4–8.)

Spasitel je naším příkladem v tom, co máme pociťovat vůči druhým a jak s nimi máme jednat. Opovrhoval zlovolností, ale miloval hříšníky nehledě na jejich hříchy. Měl soucit s dětmi, starými lidmi, chudými a potřebnými. Měl tak velkou lásku, že mohl prosit Nebeského Otce, aby odpustil vojákům, kteří Mu do rukou a nohou zatloukali hřeby (viz Lukáš 23:34). Učil nás, že pokud neodpustíme druhým, Nebeský Otec neodpustí nám (viz Matouš 18:33–35). Řekl: „Jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví. … Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte?“ (Matouš 5:44, 46.) Musíme se naučit pociťovat vůči druhým to, co k nim pociťoval Ježíš.

Rozvíjení pravé lásky

  • Jak můžeme mít více pravé lásky?

Jedním ze způsobů, jak můžeme získat pravou lásku, je zkoumat život Ježíše Krista a dodržovat Jeho přikázání. Můžeme zkoumat, co udělal v určitých situacích, a dělat totéž, když se ve stejné situaci ocitneme my.

Zadruhé – když máme neláskyplné pocity, můžeme se modlit, abychom měli více pravé lásky. Mormon nás nabádá: „Modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou [pravou láskou], kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista.“ (Moroni 7:48.)

Zatřetí – můžeme se naučit mít rádi sami sebe, což znamená, že rozumíme své pravé hodnotě jako dětí našeho Nebeského Otce. Spasitel učil, že musíme mít rádi druhé tak, jak máme rádi sami sebe (viz Matouš 22:39). Abychom mohli mít rádi sami sebe, musíme mít k sobě úctu a musíme si důvěřovat. To znamená, že musíme být poslušni zásad evangelia. Musíme činit pokání z jakéhokoli špatného jednání. Když jsme učinili pokání, musíme si odpustit. Lásku k sobě získáme pouze tehdy, když dokážeme pociťovat hluboké utěšující ujištění, že nás Spasitel skutečně miluje.

Začtvrté – můžeme se vyvarovat toho, abychom si mysleli, že jsme lepší než druzí. Můžeme mít trpělivost s jejich chybami. Joseph Smith řekl: „Čím více se přibližujeme k našemu nebeskému Otci, tím více máme sklon pohlížet se soucitem na hynoucí duše; přejeme si je vzít na svá bedra a odhodit jejich hříchy za sebe.“ (Teachings of Presidents of the Church: Joseph Smith [2007], 428–429.)

V Knize Mormonově čteme o Enosovi, mladém muži, který chtěl poznat, že mu byly hříchy odpuštěny. Říká nám:

„A duše má hladověla; a já jsem poklekl před svým Tvůrcem a volal jsem k němu v mocné modlitbě a v úpěnlivé prosbě za svou vlastní duši; a po celý den jsem k němu volal; ano, a když přišla noc, stále ještě jsem pozvedal svůj hlas vysoko, až dosáhl nebes.

A přišel ke mně hlas řka: Enosi, tvoje hříchy jsou ti odpuštěny a ty budeš požehnán..“ (Enos 1:4–5.)

Pán Enosovi vysvětlil, že díky jeho víře v Krista mu byly jeho hříchy odpuštěny. Když Enos slyšel tato slova, neměl již starosti o sebe. Věděl, že Pán ho miluje a že mu bude žehnat. Místo toho začal cítit obavy o blaho svých přátel a příbuzných, Nefitů. Vylil za ně svou duši Bohu. Pán odpověděl a řekl, že budou požehnáni podle své věrnosti v dodržování přikázání, která jim již byla dána. Po těchto slovech Enosova láska ještě vzrostla, a on se s mnohým dlouhým zápolením modlil za Lamanity, kteří byli nepřáteli Nefitů. Pán vyhověl jeho tužbám, a on strávil zbytek života snahou zachránit duše Nefitů a Lamanitů. (Viz Enos 1:6–26.)

Enos byl tak vděčný za Pánovu lásku a odpuštění, že ochotně strávil zbytek života tím, že pomáhal druhým, aby obdrželi stejný dar. Enos získal skutečnou pravou lásku. My ji můžeme získat také. Ve skutečnosti ji získat musíme, abychom zdědili místo, které bylo pro nás připraveno v království našeho Otce.

Další verše z písem