9. krok: Ve všech případech, kdy to je možné, zjednat přímou nápravu vůči všem, kterým jsme ublížili.

Klíčová zásada: zjednání nápravy

Když jsme přešli k 9. kroku, byli jsme připraveni žádat o odpuštění. Podobně jako kajícní synové Mosiášovi, kteří se „horlivě [snažili] napraviti veškeré škody, jež… učinili“ (Mosiáš 27:35), jsme si i my přáli zjednat nápravu. Když jsme však stáli před 9. krokem, věděli jsme, že své přání nedokážeme uskutečnit, pokud nám Bůh nepožehná svým Duchem. Potřebovali jsme odvahu, zdravý úsudek, vnímavost, opatrnost a správné načasování. Většina z nás v té době tyto vlastnosti neměla. Uvědomili jsme si, že 9. krok znovu prověří naši ochotu pokořit se a usilovat o Pánovu pomoc a milost.

Na základě vlastních zkušeností s tímto náročným procesem vám chceme nabídnout několik doporučení. Je velmi důležité, abychom ve snaze zjednat nápravu nejednali impulzivně ani nedbale. Stejně důležité je také neodkládat to na později. Mnozí v procesu léčení znovu upadli do závislosti, když dopustili, aby jim strach zabránil zjednat nápravu. Musíme se modlit o Pánovo vedení ohledně toho, kdy a jak máme zjednat nápravu. Kromě toho je užitečné promluvit si s naším patronem, církevními vedoucími nebo jinými lidmi, kterým důvěřujeme.

Někdy můžeme být pokoušeni vyhnout se setkání s určitou osobou z našeho seznamu. Doporučujeme však, abyste tomuto pokušení odolali, pokud vám v nějakém setkání samozřejmě nebrání omezení z hlediska zákona. Když jsme pokorní a upřímní a vynaložíme rozumné úsilí, abychom se s dotyčným člověkem setkali osobně, můžeme napravit poničené vztahy. Dáváme lidem najevo, že za nimi přicházíme s cílem zjednat nápravu. Respektujeme jejich přání, pokud dají najevo, že o této záležitosti raději nechtějí mluvit. Pokud nám dají možnost se omluvit, jsme ohledně dané situace struční a konkrétní. Dáváme si pozor na to, abychom se nevymlouvali ani nemanipulovali s těmi, za kterými přicházíme. Cílem zjednání nápravy není ospravedlňovat své chování nebo kritizovat druhé − cílem je přiznat své chyby, omluvit se a napravit, co jsme udělali, kdykoli je to možné. Nehádáme se s druhými, a to ani v případě, že jejich reakce není příznivá nebo že naši nabídku nepřijímají. Ke každému člověku přistupujeme s pokorou a nabízíme smíření, nikoli ospravedlňování.

Obzvláště náročné může být omluvit se za určité skutky. Je například možné, že budeme muset řešit záležitosti, které by mohly mít právní důsledky, jako je například krádež nebo zneužívání či týrání. Můžeme být pokoušeni, abychom reagovali přehnaně, vymlouvali se nebo se nápravě vyhýbali. Než v těchto závažných případech něco podnikneme, s modlitbou žádáme o radu od církevních vedoucích nebo o odbornou pomoc.

V jiných případech možná nebudeme schopni zjednat nápravu přímo. Dotyčný člověk možná již zemřel nebo nevíme, kde žije. V takovýchto případech můžeme přesto zjednat nápravu nepřímo. Můžeme napsat dopis, v němž vyjádříme lítost a touhu po smíření, i když tento dopis nebude moci být doručen. Můžeme například najít někoho, kdo nám tuto osobu připomíná, a udělat něco pro něj, abychom mu pomohli, nebo můžeme udělat něco anonymně, abychom pomohli členovi rodiny dotyčného člověka.

V některých případech jsme možná napáchali škodu, kterou nemůžeme napravit. Starší Neil L. Andersen učil:

„Existuje mnoho prohřešků, které ten, kdo druhému ublížil nebo se proti němu provinil, nemůže napravit, a existuje bolest a utrpení, které nelze zcela odškodnit. Nikdy se však nevzdávejte velkorysé nápravy, kterou můžete učinit, a zmírnění utrpení, které můžete zajistit, přestože možná nebude možné obnovit lásku, čistotu, ctnost, důvěru a úctu bez Pánova zásahu. … Jediný způsob, jak napravit některé hříchy, může spočívat v tom, že budeme žehnat životu druhých a staneme se nástrojem v rukou Páně, abychom druhým přinášeli Jeho dobrotivost a milost.“ (The Divine Gift of Forgiveness [2019], 218, 221.)

Ve chvíli, kdy se rozhodneme přijmout tyto pravdivé zásady do svého nového způsobu života, začínáme napravovat svůj život. Napravujeme to, jak žijeme, a když žijeme tak, abychom se vyléčili, žehná to všem kolem nás.

Mohou nastat situace, kdy by snaha obrátit se na druhého člověka s cílem zjednat nápravu byla pro danou osobu bolestná, či dokonce škodlivá. Pokud se domníváte, že by to mohl být váš případ, proberte situaci se svým patronem nebo důvěryhodným poradcem. Tento krok na cestě k vyléčení nemá nikdy působit druhým další újmu nebo utrpení.

Poté, co zjednáme nápravu ohledně většiny svých minulých skutků, zde přesto může být člověk nebo dva, u nichž máme pocit, že se s nimi nedokážeme setkat tváří v tvář. S tímto se potýkali i mnozí z nás. Doporučujeme vám obrátit se v upřímné modlitbě na Pána. Pokud dál máte z někoho strach nebo k němu pociťujete hněv, měli byste setkání s dotyčným nejspíš odložit na později. Negativní pocity můžeme překonat tím, že se budeme modlit o pravou lásku, abychom dotyčného viděli tak, jak ho vidí Pán. Můžeme se zaměřovat na pozitivní důvody, proč nám zjednání nápravy a smíření pomůže. Budeme-li tak činit a budeme-li trpěliví, Pán nám může (a skutečně tak učiní) − svým vlastním způsobem a ve svém vlastním čase − poskytnout onu zázračnou příležitost požádat o odpuštění každého z našeho seznamu.

V některých případech nám tento člověk neodpustí nebo nám odpustit nedokáže. Ostatní lidé nám mohou odpustit, ale nechtějí se s námi usmířit nebo s námi nechtějí mít žádný vztah. I když to pro nás může být odrazující nebo bolestivé, je důležité respektovat jejich pocity a ctít jejich svobodu jednání. 9. krok spočívá v tom, že vykonáme svůj díl ve snaze zjednat nápravu. Tento krok nevyžaduje, aby nám dotyčný odpustil nebo aby se s námi smířil. Když děláme svůj díl a upřímně se snažíme zjednat nápravu, pracujeme tím na 9. kroku a postupujeme kupředu po své cestě k vyléčení.

Akční kroky

Tento program zahrnuje konání a jednání. Náš pokrok závisí na důsledném uplatňování těchto kroků v každodenním životě. Tomuto se říká „práce na krocích“. Následující jednání nám pomáhá přicházet ke Kristu a získávat vedení a moc nutnou k tomu, abychom podnikli další krok v našem odvykání.

Kontaktovat druhé

V 8. kroku jsme si vytvořili seznam a s modlitbou jsme zvažovali, kdy a jak oslovit lidi na našem seznamu. Probrali jsme své plány s patronem nebo s důvěryhodnými poradci a poté jsme byli připraveni na 9. krok − kontaktovat ty, kteří jsou na našem seznamu (je-li to možné a vhodné). Když kontaktujeme druhé, abychom zjednali nápravu, nemusíme detailně mluvit o své závislosti. Měli bychom jim ale říci dostatek podrobností, abychom jim pomohli lépe pochopit, proč s nimi potřebujeme mluvit.

Přiznáme jim své chyby a zeptáme se, co můžeme udělat pro to, abychom je napravili. To, zda nám odpustí, nebo ne, je na nich. Lidé, které kontaktujeme, možná mají otázky, které je vhodné, abychom zodpověděli. Pamatujte na to, abyste na jejich otázky odpovídali tak, aby to váš vztah s nimi ještě více nepoškodilo. Máte-li jakékoli pochybnosti, jednoduše jim řekněte, že byste o tom chtěli popřemýšlet a že se jim znovu ozvete. Poté můžete se svým patronem nebo důvěryhodným poradcem probrat, jak a kdy na tyto otázky odpovědět.

Někdy nás mohou během tohoto procesu přemoci emoce. Modlíme se a prosíme Pána o pomoc, abychom zůstali klidní a soustředili se na účel naší návštěvy. Můžeme být pokoušeni ospravedlňovat nebo vysvětlovat své skutky tím, že budeme zmiňovat něco, co udělal někdo jiný, nebo se na to zaměřovat, ale tomuto pokušení máme odolat. Je třeba se dál zaměřovat na to, abychom zjednali nápravu za své skutky.

S tím, komu jsme ublížili, probíráme, co můžeme dělat, abychom škodu napravili. Pokud například potřebujeme zjednat nápravu tím, že někomu vrátíme peníze, může se stát, že nám dotyčný dluh odpustí, požádá o zaplacení hlavní částky, nebo požádá o zaplacení částky i s úroky. Možná nebudeme muset jejich očekávání naplnit, avšak je důležité porozumět tomu, co podle názoru dotyčného máme pro zjednání nápravy udělat, a to bychom měli s modlitbou zvážit.

Poté, co nápravu zjednáme, vyplníme poslední dva sloupce tabulky, kterou jsme vytvořili ve 4. kroku (příklad tabulky je uveden v dodatku). Zadáváme datum uskutečnění každého kontaktu, nápravu, kterou jsme zjednali, a výsledky. Výsledky pak probíráme se svým patronem. Uvědomujeme si, že se ze všech sil snažíme mít s lidmi ze svého seznamu harmonický vztah. Udělali jsme vše, co bylo v našich silách, abychom vše napravili, a můžeme důvěřovat Pánu, že uzdraví to, co sami uzdravit nedokážeme. Pokoj přichází prostřednictvím našeho vztahu s Pánem. Druzí mají svobodu reagovat podle svého přání.

Uvědomovat si požehnání plynoucí z léčby

Když jsme sbírali odvahu, abychom dokázali zjednat nápravu, bylo povzbudivé zhodnotit požehnání, která jsme díky své dosavadní práci na krocích obdrželi. Začali jsme si uvědomovat, že požehnání plynoucí z léčby dalece předčila naše očekávání. Doporučujeme vám, abyste si začali vytvářet seznam toho, co se ve vašem životě změnilo. Zde je několik změn, kterých jsme si u sebe všimli, když jsme se dostali do tohoto bodu naší cesty za vyléčením:

• Pociťujeme dokonalou lásku, kterou k nám Bůh chová.

• Pociťujeme v životě novou radost, štěstí a svobodu.

• Rozumíme lidem, vztahům a situacím s hlubším náhledem na danou věc a pociťujeme větší empatii k druhým.

• V životě jsme nalezli nový směr a účel.

• Více přijímáme sebe i druhé a pociťujeme větší lásku k sobě i k druhým.

• Myslíme méně na sebe a zaměřujeme se více na službu lidem, kteří potřebují naši pomoc.

• Vnímáme intenzivněji a osobněji nekonečné Usmíření Ježíše Krista.

• Máme více naděje a víry v naši věčnou budoucnost.

• Máme méně obav ohledně života a naší finanční situace.

• Pociťujeme, že nám bylo odpuštěno, a dokážeme snadněji odpouštět druhým.

• Věříme, že s Boží mocí dokážeme zvládnout to, co sami nedokážeme.

Studium a porozumění

Následující verše z písem a citáty církevních vedoucích nám mohou v naší léčbě pomáhat. Můžeme je používat k přemítání, při studiu a psaní deníku. Musíme pamatovat na to, že při psaní je třeba být upřímní a konkrétní, abychom z toho získali co největší užitek.

Mějte na druhé pozitivní vliv

„Duch Páně mi praví: Přikaž dětem svým, aby činily dobro, aby nesvedly srdce mnoha lidí ke zkáze; tudíž ti přikazuji, synu můj, v bázni Boží, aby ses zdržel svých nepravostí;

aby ses obracel k Pánu celou svou myslí, mocí a silou; abys již nesváděl srdce dalších k tomu, aby činili zlovolně; ale raději aby ses k nim vrátil a aby ses přiznal k svým chybám a k tomu zlu, které jsi učinil.“ (Alma 39:12–13.)

Jeden z nejškodlivějších důsledků našeho návykového chování spočívá v tom, že jsme možná ovlivnili druhé do té míry, že si sami vytvořili nějakou závislost.

• Koho jsem ve svém životě takto ovlivnil(a)?

• Kde mohu najít odvahu, podle Almova učení v těchto verších, abych ve vztahu k těmto lidem zjednal(a) nápravu?

Buďte přesvědčeni, nikoli donuceni

„Každý, kdo chce přijíti, může přijíti a volně požíti z vod života; a kdo nechce přijíti, ten není nucen, aby přišel; ale v poslední den mu bude navráceno podle skutků jeho.“ (Alma 42:27.)

Existuje mnoho přesvědčivých důvodů, proč pracovat na 9. kroku, ale nikdy se nesmíme poddat rozumovému zdůvodňování nebo lžím spočívajícím v tom, že nemáme na výběr. Program pro odvykání závislosti je program založený na přesvědčování, nikoli na donucování.

• Cítím se být přesvědčován(a), nebo nucen(a) zjednat nápravu?

• Z jakých důvodů mohu být podle tohoto verše přesvědčen(a)?

Připravujte se na setkání s Bohem

„Chtěl bych, abyste vyšli a nezatvrzovali již déle srdce své; neboť vizte, nyní je doba a den spasení vašeho; a tudíž, budete-li činiti pokání a nebudete-li zatvrzovati srdce své, veliký plán vykoupení se pro vás bude ihned uskutečňovati.

Neboť vizte, tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem; ano, vizte, den tohoto života je dnem na to, aby lidé vykonávali práce své.“ (Alma 34:31–32.)

• Čeho dosáhnu, když obměkčím své srdce a zjednám nápravu?

• V jakém smyslu se prohloubí moje ochota zjednat nápravu, když si uvědomím, že se tím zároveň připravuji na setkání s Bohem?

Aktivita v Církvi

„A [Alma mladší a synové Mosiášovi] putovali po celé zemi Zarahemla a mezi všemi lidmi, kterým vládl král Mosiáš, horlivě se snažíce napraviti veškeré škody, jež církvi učinili, vyznávajíce veškeré své hříchy a oznamujíce veškeré věci, jež viděli, a vysvětlujíce proroctví a písma všem, kteří si je přáli slyšeti.“ (Mosiáš 27:35.)

Mnozí lidé kvůli své závislosti přestanou chodit na církevní shromáždění. Někteří poukazují na chyby druhých, aby tak ospravedlňovali svou omezenou aktivitu v Církvi.

• Jaké jsou mé zkušenosti s aktivitou v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů?

• Jak mi přiblížení se ke Spasiteli díky léčbě pomohlo pocítit znovusjednocení s Jeho Církví?

• Jak mi to, že jsem v Církvi aktivní, pomáhá zjednávat nápravu a lépe se léčit?

Ochota zjednat nápravu

„Tak dalece, jak je to možné, musíte nahradit vše, co bylo ukradeno, poškozeno nebo poskvrněno. Ochota zjednat nápravu je pro Pána jasným důkazem toho, že jste odhodláni udělat vše, co je ve vašich silách, abyste činili pokání.“ (Richard G. Scott, „Finding Forgiveness“, Ensign, May 1995, 76.)

• V jakém smyslu je zjednání nápravy nejen vůči Pánu, ale i vůči sobě a druhým, důkazem toho, že jsem odhodlán(a) vést život vyznačující se pokorou a čestností?

Záměry našeho srdce

„Tomu, kdo činí pokání a poslouchá přikázání Páně, bude odpuštěno.“ (Nauka a smlouvy 1:32.)

Při zjednávání nápravy možná narazíme na ty, kteří nám neodpustí. Možná, že jsou vůči nám v srdci stále zatvrzelí nebo možná nevěří našim úmyslům.

• Jak mi pomáhá vědomí toho, že Pán chápe opravdový záměr mého srdce a že přijme mou nabídku činit pokání a napravit škodu, i když to jiní lidé možná nechápou a nepřijímají?

Co pro nás může Spasitel udělat

„Lidé si nemohou odpustit své hříchy; nemohou sami sebe očistit od důsledků svých hříchů. Lidé mohou přestat hřešit a nadále dělat to, co je správné, a potud jsou jejich skutky přijatelné před Pánem a hodny zřetele. Kdo ale napraví zlo, které učinili sobě i druhým, neboť jim se zdá nemožným, aby to napravili sami? Usmířením Ježíše Krista budou hříchy kajícníka smyty; i kdyby byly jako šarlat, budou učiněny bílé jako vlna. Toto je zaslíbení, které vám bylo dáno.“ (Joseph F. Smith, in: Conference Report, Oct. 1899, 41.)

Zatímco zjednáváte nápravu, nenechte se odradit myšlenkami typu: „To je nemožné! Neexistuje způsob, jak bych mohl adekvátně odčinit to špatné, co jsem tomuto člověku udělal.“ I když to může být pravda, zamyslete se nad mocí Ježíše Krista napravit to, co vy sami napravit nedokážete. Musíme důvěřovat tomu, že Ježíš Kristus udělá vše, co my udělat nedokážeme.

• Jak mohu dát Pánu najevo, že Mu důvěřuji? Jak mohu tuto důvěru prohlubovat?