7. krok: S pokorou požádat Nebeského Otce, aby nás zbavil našich nedokonalostí.

Klíčová zásada: pokora

Všechny předchozí kroky nás připravily na tento krok. 1. krok nám pomohl pokořit se a přiznat si, že nad svou závislostí nemáme moc. 2. a 3. krok nám pomohly mít dostatek víry a důvěry v Pána, abychom Ho požádali o pomoc. Sebehodnocení, které jsme provedli ve 4. kroku, nám pomohlo vidět náš charakter a chování jasněji. Když jsme pracovali na 5. kroku, prokázali jsme odvahu být čestní k Bohu, k sobě i k druhým. 6. krok nám pomohl stát se připravenými a ochotnými zbavit se svých charakterových slabostí. Nyní jsme připraveni na 7. krok. Zaměřujeme se na to, „JAK“ na jednotlivých krocích pracovat − být pokorní, otevření a ochotní.

Všechny tyto kroky vyžadují, abychom byli pokorní, ale 7. krok to vyžaduje zcela otevřeně: „S pokorou požádat Nebeského Otce, aby nás zbavil našich nedokonalostí.“ Když jsme se propracovali několika prvními kroky léčby, zjistili jsme, že bez ohledu na to, jak moc se snažíme vlastními silami, nemůžeme se změnit ani vyléčit bez Pánovy pomoci. Ani tento krok není jiný. V brožurce Věrni víře se pokora popisuje takto: „Být pokorný znamená přiznat si s vděčností, že vám nezbývá nic jiného, než spoléhat na Pána − porozumět tomu, že stále potřebujete Jeho podporu.“ (Věrni víře − slovník evangelia [2004], 105.)

Někteří z nás se začali vracet ke starým zvyklostem a snažili jsme se změnit vlastními silami. Když jsme si však uvědomili své mnohé chyby a slabosti, poznali jsme, že se musíme spoléhat na Pána, aby nám pomohl se změnit. V 7. pracovním kroku jsme se nevyhnuli úsilí, které jsme do toho museli vložit my. Museli jsme být trpěliví a „tlačiti [se] kupředu se stálostí v Kristu“ (2. Nefi 31:20). Potřebovali jsme si neustále připomínat, že se máme obracet na Boha a žádat Ho o pomoc.

Kladli jsme si otázku, jak k těmto zázrakům dojde v našem případě. U každého z nás to probíhalo jinak, ale do určité míry máme něco společného. Lidé jen zřídka zažili dramatické a náhlé změny svého charakteru − postupný proces související s 6. a 7. krokem obvykle probíhá tak, jak to popisuje starší David A. Bednar:

„My, členové Církve, máme sklon natolik zdůrazňovat zázračné a nápadné duchovní projevy, že možná nedoceňujeme nebo dokonce přehlížíme onen obvyklý způsob, jímž Duch Svatý uskutečňuje své dílo,… [což se děje prostřednictvím] drobných a částečných duchovních vnuknutí.“ („Duch zjevení“, Liahona, květen 2011, 88.)

Když se rozhodneme odevzdat se Bohu a uvést svou vůli do souladu s tou Jeho, naše dny budou plné malých okamžiků, kdy nás Pán vybídne, abychom se ve chvíli, kdybychom chtěli reagovat starým, impulzivním způsobem, zastavili a místo toho se spoléhali na Jeho schopnost pomáhat, pozvedat a milovat. Sestra Rebecca L. Cravenová učila: „Nenechte se odradit. Změna je celoživotní proces. … Pán má s naší snahou měnit se trpělivost.“ („Změňte se nastálo“, Liahona, listopad 2020, 59.)

Ať už jsme závislí na alkoholu, drogách, hazardních hrách, sexuálním chtíči, sebepoškozujících stravovacích návycích, nutkavém utrácení nebo na jiném návykovém chování či látkách, které užíváme, abychom se v životě vyrovnávali se stresem, Spasitel nám pomůže „podle slabostí [našich]“ (Alma 7:12). Když jsme ochotni měnit se tím, že přicházíme k Ježíši Kristu, zakoušíme Jeho uzdravující moc.

Při práci na tomto kroku mnozí z nás zjistili, že musí bojovat se sklonem cítit se zahanbeně. Když jsme se dívali na své nedostatky, měli jsme pocit, že nejsme dost dobří nebo že jsme opět selhali. Ale práce na těchto krocích a přicházení ke Kristu nám poskytlo nový pohled na sebe sama. Pociťovali jsme lásku, kterou k nám Bůh chová jako ke svým milovaným synům a dcerám. Tato láska nám pomáhala zahánět pocity hanby a sebelítosti.

Své nedostatky a slabosti jsme začali vnímat jako příležitosti k tomu, abychom pokorně požádali Boha o pomoc, tak abychom se na své cestě za vyléčením dokázali posouvat kupředu.

Akční kroky

Tento program zahrnuje konání a jednání. Náš pokrok závisí na důsledném uplatňování těchto kroků v každodenním životě. Tomuto se říká „práce na krocích“. Následující jednání nám pomáhá přicházet ke Kristu a získávat vedení a moc nutnou k tomu, abychom podnikli další krok v našem odvykání.

Žádat Boha, aby udělal to, co sami pro sebe udělat nedokážeme

Jak každý den žijeme podle 7. kroku? Během dne se ve chvílích, kdy se vrací naše svévole nebo když vidíme své slabosti, zastavíme. V takových chvílích se odevzdáváme Bohu a nasloucháme. Pamatujeme na to, že nejsme schopni se změnit bez pomoci, a důvěřujeme tomu, že Pán nás změnit může. A pak vykročíme kupředu a spoléháme se na Něj. Zanecháváme toho, co nezvládáme, a prosíme Boha o pomoc.

To vyžaduje, abychom se obraceli k Bohu v modlitbě. „Každý z nás má problémy, které nedokážeme vyřešit, a slabosti, které nedokážeme překonat, aniž bychom se prostřednictvím modlitby obrátili k vyššímu zdroji síly.“ (James E. Faust, „The Lifeline of Prayer“, Ensign, May 2002, 59.)

Když se modlíme smysluplně a s určitým záměrem, můžeme získat přístup k Boží lásce. Když si dopřejeme klidnou chvíli a místo, abychom se spojili s tím, co je božské, můžeme vztah s Bohem budovat a posilovat. Tím, že si v srdci budeme uchovávat jednoduchou modlitbu, jako například: „Pane, co chceš, abych činil?“ (Skutkové 9:6) nebo: „Staň se vůle tvá“ (Nauka a smlouvy 109:44), budeme si neustále připomínat svou naprostou závislost na Pánu. Naše láska k Bohu a Jeho láska k nám nám pomohou vytvořit si vztah, kterému budeme moci odevzdat celé své já.

Studovat modlitby svátosti

Modlitby svátosti jsou úžasným vyjádřením pokory a záměru, který je obsažen v 7. kroku. Každý týden máme příležitost přijímat svátost a rozjímat o slovech modliteb svátosti.

Doporučujeme vám přečíst si Moroniho 4:3; 5:2 a s pokorou pronést tato slova a vztáhnout je na sebe: „Ó Bože, Věčný Otče, [prosím] tě ve jménu tvého Syna, Ježíše Krista, abys požehnal a posvětil tento chléb [mé duši, zatímco ho přijímám]; [abych] jej [mohl(a)] jísti na památku těla tvého Syna a tobě dosvědčiti, ó Bože, Věčný Otče, že [jsem ochoten/ochotna] vzíti na sebe jméno tvého Syna a vždy na něj pamatovati a zachovávati jeho přikázání, jež [mi] dal, [abych mohl(a)] vždy míti jeho Ducha, aby byl [se mnou]. Amen.“ (Moroni 4:3.)

Když budeme o modlitbách svátosti přemýšlet tímto způsobem, budeme moci přistupovat ke Spasiteli osobněji, se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem. Když přemýšlíme o svých slabostech nebo chybách, kterých jsme se dopustili, můžeme se pak v srdci obrátit na Něj. Můžeme Ho požádat, aby nám pomohl činit pokání, stát se lepšími a tyto nedostatky odstranit.

Studium a porozumění

Následující verše z písem a citáty církevních vedoucích nám mohou v naší léčbě pomáhat. Můžeme je používat k přemítání, při studiu a psaní deníku. Musíme pamatovat na to, že při psaní je třeba být upřímní a konkrétní, abychom z toho získali co největší užitek.

Jeho milost je postačující

„A jestliže lidé přijdou ke mně, ukáži jim jejich slabost. Dávám lidem slabost, aby mohli býti pokorní; a milost má postačuje pro všechny, kteří se přede mnou pokoří; neboť pokoří-li se přede mnou a budou-li míti víru ve mne, pak učiním, že slabé věci se pro ně stanou silnými.“ (Eter 12:27.)

Vzhledem k tomu, že jsme smrtelní a nedokonalí, podléháme všichni mnoha slabostem. V tomto verši Pán vysvětluje, že nás nechává prožívat smrtelnost a setkávat se s takovými slabostmi, aby nám pomohl být pokornými. Všimněte si, že je naším rozhodnutím, že se pokoříme.

• Co pro mě znamenají slova „milost má postačuje pro všechny“?

• Mám víru v to, že Pánova milost postačuje i pro mě?

• Co to znamená pokořit se před Pánem?

• Uveďte některé své charakterové slabiny. Vedle nich napište silné stránky, kterými se tyto slabé stránky mohou stát, když přijdete ke Kristu.

Rozhodněte se být pokornými

„Jak jsem vám pravil, protože jste byli donuceni býti pokornými, byli jste požehnáni, nedomníváte se snad, že požehnanější jsou ti, kteří se vpravdě pokořují pro slovo?“ (Alma 32:14.)

Většina z nás přišla na odvykací setkání ze zoufalství − naší motivací byly důsledky naší závislosti. Byli jsme donuceni být pokornými. Pokora popsaná v tomto kroku je však dobrovolná. Pokořit se je výsledkem našeho vlastního rozhodnutí.

• Jak se změnil můj vztah k pokoře od doby, kdy jsem začal(a) s léčením?

Naplněni radostí

„Spatřili sami sebe ve svém vlastním tělesném stavu, že jsou dokonce méně nežli prach země. A všichni volali nahlas jedním hlasem řkouce: Ó, buď milosrdný a obrať k nám smírnou krev Kristovu, abychom mohli obdržeti odpuštění hříchů svých a aby srdce naše mohlo býti očištěno; neboť my věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, který stvořil nebe a zemi a všechny věci; a který sestoupí mezi děti lidské.

A stalo se, že poté, co promluvili tato slova, sestoupil na ně Duch Páně a byli naplněni radostí, obdrževše odpuštění hříchů svých, majíce pokoj svědomí pro nesmírnou víru, kterou měli v Ježíše Krista, který přijde.“ (Mosiáš 4:2−3.)

Lid krále Beniamina pronesl podobnou modlitbu, jakou jsme pronesli i my, když jsme pracovali na 7. kroku. Když na ně sestoupil Duch Páně a udělil jim odpuštění hříchů, pociťovali pokoj a radost.

• Jaké zážitky jsem měla, když jsem pociťoval(a) pokoj a radost?

• Jaké by to bylo, kdybych ve svém životě pociťoval(a) každý den pokoj a radost?

Dodržujte přikázání

„Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně.

Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti. …

Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.

Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstávala v vás, a radost vaše byla plná.“ (Jan 15:4–5, 10–11.)

• Co to pro mě znamená, že když budu dodržovat Spasitelova přikázání, zůstanu v Jeho lásce? (Viz verš 10.)

• Jaká zaslíbená požehnání plynou podle těchto veršů z toho, když v Něm zůstáváme?

• Jaký postoj mám dnes ohledně dodržování Spasitelových přikázání?

• V jakém smyslu je dodržování přikázání vyjádřením mé lásky k Bohu?

Boží láska

„Když dáme Boha na první místo, všechny ostatní věci zaujmou své správné místo, nebo z našeho života vypadnou. Naše láska k Pánu bude řídit to, co si činí nárok na naši náklonnost, na náš čas, bude řídit naše zájmy a pořadí našich priorit.“ (Ezra Taft Benson, „The Great Commandment − Love the Lord“, Ensign, May 1988, 4.)

Do této doby jsme poznávali milosrdenství a dobrotivost Boží, a proto jsme pravděpodobně začali pociťovat i Boží lásku − svoji lásku k Bohu i lásku, kterou k nám chová Bůh.

• Pociťoval(a) jsem při práci na jednotlivých krocích rostoucí míru lásky? Pokud ano, tak proč?

• Jak mi 7. krok pomohl znovu si uspořádat priority a dát v životě Boha na první místo?

Vezměte na sebe jméno Kristovo

„A nyní, pro smlouvu, kterou jste učinili, budete nazýváni dětmi Kristovými, syny jeho a dcerami jeho; …

Chtěl bych, abyste na sebe vzali jméno Kristovo, vy všichni, kteří jste vstoupili do smlouvy s Bohem, že budete poslušni do konce života svého. …

Kdo toto učiní, bude shledán na pravici Boží, neboť pozná jméno, jímž je nazván; neboť bude nazván jménem Kristovým.“ (Mosiáš 5:7−9.)

• Co to znamená být nazýván jménem Kristovým a zastupovat Ho?

• Co musím dělat, abych byl(a) shledán(a) na pravici Boží?

• K čemu se smluvně zavazuji při křtu a když přijímám svátost? (Viz Mosiáš 5:7–9; 18:8–10, 13; Nauka a smlouvy 20:77, 79.)

• Jaké mám pocity, když myslím na Spasitelovu ochotu dát mi své jméno výměnou za to, že s Ním uzavřu smlouvu, že Ho budu poslušen/poslušna a budu Mu sloužit, což zahrnuje i to, že se vzdám svých nedokonalostí?

Odevzdejte své slabosti

„Náboženství, které nevyžaduje oběť všech věcí, nemá moc dostatečnou k tomu, aby vytvořilo víru nutnou pro život a spasení.“ (Lectures on Faith [1985], 69.)

• Když lidé čtou tato slova, někteří se domnívají, že slova „všech věcí“ znamenají veškerý majetek. Jak mi odevzdání všech mých slabostí Pánu rozšířilo chápání toho, co to znamená obětovat všechny věci?