3. krok: Rozhodnout se, že svoji vůli a svůj život předáme do péče Boha, Věčného Otce, a Jeho Syna, Ježíše Krista.

Klíčová zásada: důvěra v Boha

3. krok je krokem rozhodovacím. V prvních dvou krocích jsme si uvědomili, co sami pro sebe udělat nemůžeme a co potřebujeme, aby pro nás udělal Bůh. Ve 3. kroku jsme byli seznámeni s tím, co jediného můžeme udělat my pro Boha. Mohli bychom se rozhodnout, že se Mu otevřeme a že Mu odevzdáme celý svůj život − minulý, současný i budoucí − a svou vůli. 3. krok je projevem svobody jednání. Je to to nejdůležitější rozhodnutí, které v tomto životě činíme.

Starší Neal A. Maxwell o tomto nejdůležitějším rozhodnutí prohlásil: „Podrobení vlastní vůle je ve skutečnosti tou jedinou výhradně osobní věcí, kterou vlastníme a kterou můžeme položit na Boží oltář. Je to nauka tvrdá, ale je pravdivá. A i když je od nás hezké, že Bohu dáváme ty mnohé další věci, ve skutečnosti to jsou věci, které On dal již předtím nám a které nám půjčil. Když se však nakonec podrobíme tím, že necháme svou vůli pohltit ve vůli Boží, pak Mu skutečně něco dáváme.“ („Insights from My Life“, Ensign, Aug. 2000, 9.)

President Boyd K. Packer popsal své rozhodnutí odevzdat svou vůli Bohu a svobodu, kterou mu toto rozhodnutí přineslo: „Možná ten největší objev mého života a bezpochyby největší závazek přišel tehdy, když jsem konečně důvěřoval Bohu natolik, abych Mu poskytl neboli přenechal svou svobodu jednání – bez donucování či nátlaku. … Když vezmete svou svobodu jednání… a řeknete: ‚Udělám, jak mi přikážeš‘, v určitém smyslu zjistíte, že tím více ji díky tomu získáte.“ (Obedience, Brigham Young University Speeches of the Year [7. prosince 1971], 4.)

Když jsme se účastnili prvních odvykacích setkání, měli jsme možná pocit, že na nás druzí tlačí nebo že nás dokonce nutí, abychom tam byli. Ale pro práci na 3. kroku bylo nutné se rozhodnout, že budeme jednat sami za sebe. Uvědomili jsme si, že změna našeho života musí být naše vlastní rozhodnutí. Nebylo to o tom, co si myslí nebo přejí členové naší rodiny či přátelé. Museli jsme být ochotni setrvat v procesu léčby bez ohledu na názory nebo rozhodnutí někoho jiného.

Zatímco jsme pracovali na 3. kroku, zjistili jsme, že vyléčení je mnohem více výsledkem Pánova úsilí než našeho vlastního. Když jsme Ho přizvali do svého života, způsobil zázrak. Rozhodli jsme se dovolit Bohu, aby nás vyléčil a vykoupil. Rozhodli jsme se Mu dovolit, aby řídil náš život, přičemž jsme samozřejmě pamatovali na to, že vždy ctí naši svobodu jednání. Tím, že jsme se rozhodli pokračovat v tomto duchovně zaměřeném programu léčení, jsme vložili svůj život do Jeho rukou.

Když jsme udělali tento krok, pociťovali jsme strach z neznáma. Co se stane, když se pokoříme a odevzdáme svůj život a svou vůli zcela do péče Boha? Pro mnohé z nás bylo dětství velmi těžké a báli jsme se, že se staneme znovu tak zranitelnými jako malé děti. Kvůli předchozím zkušenostem jsme byli přesvědčeni, že učinit závazek, že se vyléčíme, je téměř nemožné. Viděli jsme, jak druzí lidé porušili příliš mnoho závazků, a my sami jsme příliš mnoho závazků porušili také. Ale rozhodli jsme se vyzkoušet to, co nám navrhovali naši přátelé, kteří se zotavovali ze závislosti: „Abstinujte. Choďte na setkání. Požádejte o pomoc.“ Ti, kteří kroky k vyléčení podnikli před námi, nás vyzvali, abychom tento nový způsob života vyzkoušeli. Trpělivě čekali, až budeme ochotni alespoň trochu pootevřít dveře Bohu.

Ježíš Kristus nám dává tutéž výzvu: „Stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou.“ (Zjevení 3:20.)

Naše úsilí bylo zpočátku úzkostlivé a váhavé. Střídavě jsme Ježíši Kristu odevzdávali svou důvěru a pak si ji zase brali zpět. Báli jsme se, že bude nespokojen s naší nedůsledností a že nám odejme svou podporu a lásku. On to však neudělal.

Postupně jsme Ježíši Kristu umožnili projevit svou uzdravující moc a bezpečí, které plyne z následování Jeho cesty. Každý z nás si uvědomil, že se musíme nejen vzdát své závislosti, ale že také musíme odevzdat Bohu celou svou vůli a celý svůj život. Když jsme tak učinili, zjistili jsme, že Bůh je trpělivý a že přijímá naše klopýtavé úsilí o to, abychom se Mu ve všem poddali.

Naše schopnost odolávat pokušení je nyní zakotvena v pokorném podrobení se Boží vůli. Vyjadřujeme svou potřebu obdržet onu moc plynoucí ze Spasitelova Usmíření a tuto moc začínáme pociťovat ve svém nitru, protože nás posiluje, když přicházejí další pokušení. Naučili jsme se přijímat život podle podmínek, které stanovil Spasitel.

Podvolit se Bohu pro nás může být těžké. Vyžaduje to, abychom se Jeho vůli znovu zasvětili každý den, někdy každou hodinu, či dokonce okamžik za okamžikem. A když jsme ochotni toto činit, získáváme milost a uschopňující moc udělat to, co sami pro sebe udělat nemůžeme.

Neustálé podrobování se Boží vůli zmírňuje stres a dává našemu životu větší smysl. Jsme méně podrážděni kvůli maličkostem, které nás dříve trápily. Přijímáme zodpovědnost za své skutky. Chováme se k druhým tak, jak by se k nim choval Spasitel. Naše oči, mysl i srdce jsou otevřené vůči pravdě, že smrtelnost je náročná a že bude vždy možné, že nám přinese strasti a zklamání, ale i štěstí.

Svůj závazek podrobit se vůli Boží obnovujeme každý den. Právě to má většina z nás na mysli, když říkáme: „Den za dnem.“ Rozhodli jsme se, že se vzdáme tvrdohlavosti a egoismu, které byly podstatou naší závislosti. A rozhodli jsme se užívat si další den klidu a síly, které plynou z toho, že důvěřujeme Bohu a Jeho dobrotivosti, moci a lásce.

1., 2. a 3. krok nám pomáhají porozumět tomu, jak uplatňovat víru. Jedním z nejjasnějších ukazatelů toho, že pracujeme na 3. kroku, je skutečnost, že jsme ochotni důvěřovat Bohu natolik, že pokračujeme dalším krokem.

Akční kroky

Tento program zahrnuje konání a jednání. Náš pokrok závisí na důsledném uplatňování těchto kroků v každodenním životě. Tomuto se říká „práce na krocích“. Následující jednání nám pomáhá přicházet ke Kristu a získávat vedení a moc nutné k tomu, abychom podnikli další krok v našem odvykání.

Rozhodnout se důvěřovat Bohu a být Ho poslušni

Když se rozhodujeme důvěřovat Bohu a být Ho poslušni, pomáhají nám tato slova přejatá z „Modlitby za klid“ od Reinholda Niebuhra: „Bože, dopřej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, odvahu, abych dokázal změnit to, co změnit mohu, a moudrost, abych to dokázal rozeznat.“ Tato slova krásně souzní se slovy Proroka Josepha Smitha v Nauce a smlouvách 123:17: „Tudíž… vesele čiňme všechny věci, jež leží v naší moci; a potom, kéž můžeme v klidu státi, s naprostou jistotou, abychom viděli spasení Boží, a jak rámě jeho bude zjeveno.“

Bůh nám dopřává klid, když důvěřujeme Jeho schopnosti nám pomoci. Přijímáme, že ačkoli nemůžeme mít kontrolu nad rozhodnutími a skutky druhých, můžeme se rozhodnout, jak budeme v každé situaci, které čelíme, jednat my. Odvážně se rozhodujeme důvěřovat Otci v nebi a jednat v souladu s Jeho vůlí. Svou vůli a svůj život odevzdáváme do Jeho péče. Rozhodujeme se, že Ho budeme poslušni a budeme dodržovat Jeho přikázání.

Zjistili jsme, že během své léčby musíme 3. krok uplatňovat často. Někdy se zdá, že musíme svůj závazek znovu potvrzovat každý okamžik nebo každý den. Nezáleží ale na tom, kolikrát to musíme udělat. Pokaždé, když tak činíme, pociťujeme Boží pomoc a lásku a jsme v naší léčbě posíleni. Starší Neal A. Maxwell nám připomněl: „Duchovní poddajnosti nedosáhneme okamžitě, ale postupným zlepšováním a postupným využíváním nášlapných kamenů. Nášlapné kameny jsou určeny k tomu, aby se po nich stoupalo postupně. … Nakonec může být naše vůle ‚pohlcena ve vůli Otcově‘, když jsme ochotni ‚podrobiti se…, stejně jako se dítě podrobuje otci svému‘. (Viz Mosiáš 15:7; 3:19)“ („Consecrate Thy Performance“, Ensign, May 2002, 36.)

Procházet si své smlouvy s Bohem a obnovovat je

Důvěřovat Bohu ve všem může být podobné tomu, jako když si nasadíme nové brýle a vidíme vše jasně. Když se rozhodneme odevzdat svou vůli Bohu, začneme pociťovat útěchu a radost, které vyplývají z vyhledávání a konání vůle Nebeského Otce. Jedním ze způsobů, jak projevujeme ochotu důvěřovat Bohu, je připravovat se na způsobilé přijímání svátosti.

Promluvte si o své závislosti a o svém rozhodnutí řídit se Boží vůlí se svým biskupem nebo presidentem odbočky. Dělejte vše pro to, abyste se každý týden účastnili shromáždění svátosti. Při bohoslužbě pozorně naslouchejte modlitbám svátosti a přemýšlejte o darech, které vám Nebeský Otec nabízí. Poté obnovte svůj závazek přijmout Jeho vůli ohledně svého života a řídit se jí tím, že přijmete svátost, pokud váš biskup nebo president odbočky bude souhlasit s tím, že jste na to připraveni.

Tak, jak bude vaše léčba postupovat, zjistíte, že jste stále ochotnější se zařadit mezi ty, kteří vzdávají čest Spasitelově oběti. Začnete zažívat skutečnost, že s Bohem není nic nemožné (viz Lukáš 1:37).

Studium a porozumění

Následující verše z písem a citáty církevních vedoucích nám mohou v naší léčbě pomáhat. Můžeme je používat k přemítání, při studiu a psaní deníku. Naší přirozeností je najít při léčbě tu nejjednodušší a nejlehčí cestu. Nyní již ale víme, že je užitečnější být upřímní a konkrétní. Při procházení odpovědí na následující otázky se svým patronem a s druhými můžeme jasně vidět svůj úhel pohledu a motivy.

Nacházejte soulad s vůlí Boží

„Smiřte se s vůlí Boží, a ne s vůlí ďábla a těla; a pamatujte poté, co se smíříte s Bohem, že je to pouze milostí Boží a skrze ni, že jste spaseni.“ (2. Nefi 10:24.)

• Co znamená slovo smířit se?

• Co to znamená žít v souladu s vůlí Boží?

• Jak mohu v životě pociťovat uschopňující moc Boha, když se k Němu obrátím?

• Jaký je můj postoj k tomu, že bych Bohu dovolil(a) řídit můj život?

• Co mi brání dovolit Bohu, aby řídil můj život?

Podvolte se vůli Boží

„Břemena, jež byla vložena na Almu a jeho bratří, byla učiněna lehkými; ano, Pán je posílil, takže snášeli svá břemena lehce a podrobovali se radostně a s trpělivostí veškeré vůli Páně.“ (Mosiáš 24:15.)

Bůh mohl Almovi a jeho lidu jejich břemena odejmout. On je místo toho posílil, aby dokázali snášet „svá břemena lehce“. Všimněte si, že tito lidé si nestěžovali, ale radostně a s trpělivostí se podrobili vůli Boží. Zamyslete se nad tím, jak velká pokora je zapotřebí k tomu, abychom byli ochotni přijmout, že naše břímě bude ulehčováno postupně, nikoli hned a najednou.

• Co to znamená podrobit se Bohu?

• Jak se já podrobuji Bohu?

• Jaký je můj postoj k ochotnému a trpělivému podrobování se Božímu načasování?

• Jak mohu získat odvahu k tomu, abych se nadále snažil(a) řídit se Jeho vůlí?

Postěte se a modlete

„Často se postili a modlili a stávali se silnějšími a silnějšími v pokoře své, a pevnějšími a pevnějšími ve víře v Krista, až se jejich duše naplnila radostí a útěchou, ano, až k očištění a posvěcení svého srdce, kteréžto posvěcení přichází proto, že vzdali své srdce Bohu.“ (Helaman 3:35.)

• Tento verš popisuje lidi, kteří odevzdali své srdce Bohu. Jak mi může půst pomoci odevzdat srdce Bohu a abstinovat?

• Dám si závazek, že se ve chvíli pokušení budu modlit o pokoru a víru v Krista? Proč ano, nebo proč ne?

• Jak silná je má ochota odevzdat srdce Bohu namísto závislosti?

Pokořte se před Bohem

„Ale vizte, on je vysvobodil, protože se před ním pokořili; a protože k němu mocně volali, vysvobodil je z poroby; a tak Pán působí svou mocí ve všech případech mezi dětmi lidskými a vztahuje rámě milosrdenství k těm, kteří v něho vkládají svou důvěru.“ (Mosiáš 29:20.)

Pokořit se je rozhodnutí. Můžeme být pokoušeni se domnívat, že i když Bůh pomáhá druhým, nám pomáhat nebude, protože nám není pomoci a jsme beznadějný případ. Toto je lež sama o sobě a my ji můžeme rozpoznat. Ve skutečnosti jsme děti Boží.

• Jak mi toto poznání pomáhá pokořit se a usilovat o Boží pomoc?

• Jaké jiné názory či falešné domněnky o Bohu a o mně mi brání mocně volat k Bohu o vysvobození ze zajetí?

Rozhodněte se důvěřovat Bohu

„Chtěl bych, abyste byli pokorní a poddajní a jemní; aby se s vámi dalo snadno vycházeti; abyste byli plni trpělivosti a shovívavosti; jsouce umírnění ve všech věcech; jsouce pilní v zachovávání přikázání Božích za všech dob; žádajíce všeho, čeho je vám zapotřebí, jak věcí duchovních, tak časných; vždy Bohu vzdávajíce díky za vše, co dostáváte.“ (Alma 7:23.)

Důvěřovat Bohu je otázka rozhodnutí. K zotavování dochází díky Boží moci, ale až poté, co se rozhodneme podrobit se Boží vůli. Naše rozhodnutí pak otevírá cestu k tomu, aby do našeho života proudila Jeho moc. Tento verš popisuje, jaké vlastnosti potřebujeme, abychom mohli svůj život a vůli svěřit do Boží péče.

• Které z těchto vlastností postrádám?

• Kdo mi může pomoci rozvíjet vlastnosti, které postrádám?

• Na kterých vlastnostech mohu dnes pracovat?

• Co mohu udělat již nyní, abych tyto vlastnosti začal(a) rozvíjet?

Staňte se takovými, jako jsou děti

„Přirozený člověk je nepřítelem Boha a byl jím od pádu Adamova a bude na věky věků, ledaže se poddá nutkáním Svatého Ducha a odloží přirozeného člověka a stane se svatým skrze usmíření Krista Pána a stane se jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na něj vložiti, stejně jako se dítě podrobuje otci svému.“ (Mosiáš 3:19.)

Mnozí z nás zažili nelaskavé zacházení ze strany rodičů nebo opatrovníků, a tak se stát takovými, jako jsou děti, je velkou výzvou a možná i děsivé.

• Je tomu tak i v mém případě? Mám nějaké nevyřešené problémy s některým z rodičů?

• Co mohu dělat pro to, abych oddělil(a) své pocity k rodičům od pocitů, které chovám k Bohu?

Rozmlouvejte s Bohem

„[Ježíš] poklek na kolena, modlil se, řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.“ (Lukáš 22:41–42.)

V této modlitbě Spasitel projevil svou ochotu podrobit se Nebeskému Otci. Vyjádřil svá přání, ale pak pokorně vykonal vůli svého Otce. Mít možnost říci Bohu o svých pocitech je požehnáním.

• Jak mi vědomí toho, že Nebeský Otec rozumí mým obavám, bolesti nebo čemukoli, co pociťuji, pomáhá upřímně říci: „Buď vůle tvá“?