8. krok: Sepsat si seznam všech těch, kterým jsme ublížili, a dospět k ochotě zjednat vůči nim nápravu.

Klíčová zásada: příprava na zjednání nápravy

Než jsme se začali léčit, náš životní styl založený na závislosti byl jako tornádo plné destruktivní energie, které ničilo naše vztahy s druhými a zanechávalo za sebou mnoho škod. Když jsme pracovali na 7. kroku, pocítili jsme uzdravující moc Spasitelova milosrdenství a přáli si pochroumané vztahy napravit. 8. krok je příležitostí k tomu, abychom si sepsali seznam lidí a institucí, kterým jsme ublížili, a poté si naplánovali, jak vztahy s druhými narovnáme a znovu vybudujeme.

Když jsme pracovali na jednotlivých krocích léčby, zjistili jsme, že jednou z nejinspirovanějších věcí na těchto 12 krocích je to, v jakém pořadí jsou napsány. Kroku, který vyžaduje velkou odvahu, často předchází krok přípravný. 8. krok je spolu se všemi předchozími kroky přípravou na 9. krok, který vyžaduje odvahu přesahující naše vlastní síly.

Od těch, kteří již na 8. kroku pracovali, jsme se dozvěděli, že impulzivně spěchat, abychom zjednali nápravu bez přípravy, může být stejně tak škodlivé, jako kdybychom nápravu nezjednali vůbec. A tak jsme si udělali čas na to, abychom se modlili, vyhledali rady od těch, kterým důvěřujeme, jako jsou naši patroni nebo církevní vedoucí, a připravili plán. Tato příprava v 8. kroku zabránila tomu, abychom vztahy s druhými ještě více poškodili, když jsme v rámci 9. kroku začali kontaktovat druhé.

Sepište si seznam

Než jsme začali vztahy s druhými znovu budovat, bylo nejprve zapotřebí, abychom zjistili, které vztahy byly poškozeny, a abychom si je sepsali. K přípravě tohoto seznamu jsme využili sebehodnocení z 4. kroku. Když jsme si s modlitbou procházeli své sebehodnocení, Duch nám pomáhal rozpoznat vztahy, v nichž jsme ublížili. Ti z nás, kteří si při práci na kroku 4 vytvořili tabulku, zjistili, že je snazší tyto lidi a instituce identifikovat (příklad tabulky najdete v dodatku).

Při vytváření seznamu nám pomohla následující vodítka. Položili jsme si tuto otázku: „Je v mém životě, ať již minulém nebo současném, někdo, v jehož přítomnosti se cítím trapně, nepříjemně nebo zahanbeně?“ Zapsali jsme si jména těchto osob a odolali jsme pokušení ospravedlňovat své pocity nebo omlouvat své negativní jednání vůči nim. Zahrnuli jsme ty, kterým jsme chtěli ublížit, i ty, kterým jsme ublížit nechtěli. Zahrnuli jsme ty, kteří již zemřeli, i ty, u nichž jsme vůbec nevěděli, jak je kontaktovat. Na tyto zvláštní případy jsme se zaměřili v 9. kroku. Při práci na 8. kroku jsme se zaměřovali na to, abychom byli ve své čestnosti a upřímnosti odvážní.

Snažili jsme se nevynechat maličkosti. Upřímně jsme se zamysleli nad újmou, kterou jsme lidem způsobili, když jsme se oddávali závislosti, a to i v případě, když jsme k nim nechovali agresivně. Sepsali jsme si své blízké a přátele, kterým jsme ublížili tím, že jsme byli rozzlobení, nezodpovědní, vznětliví, kritičtí, netrpěliví, nepoctiví a nečestní. Pokud jsme někomu jakkoli přitížili v jeho starostech, zahrnuli jsme do svého seznamu i tyto lidi. Snažili jsme se zahrnout všechny ty, kteří byli ovlivněni našimi lžemi, sliby, které jsme porušili, a tím, jak jsme s nimi manipulovali nebo je využívali. Vzpomněli jsme si na lidi, kterým jsme neodpustili, a i ty jsme si připsali na seznam.

Poté, co jsme sepsali všechny ty, kterým jsme ublížili, jsme na seznam přidali ještě jedno jméno − to své. Když jsme se oddávali závislosti, ubližovali jsme sobě stejně tak jako druhým. Nejlepším způsobem, jak můžeme zjednat nápravu vůči sobě samým, je žít tak, abychom se ze závislosti vyléčili. Bůh nám může pomoci, abychom si odpustili a zjednali vůči sobě nápravu. Když jsme pociťovali Boží lásku a odpuštění, pocity hanby nahradila ochota vše napravit.

Dospějte k ochotě vše napravit

Poté, co jsme si seznam vytvořili, bylo zapotřebí, abychom dospěli k ochotě zjednat nápravu. Mnozí z nás zjistili, že nedokážeme sepsat lidi a instituce, kterým jsme ublížili, aniž bychom byli rozrušeni svou zlobou vůči těm, kteří ublížili také nám. Lidé se často ocitají v hrozném koloběhu vzájemné zloby. Aby bylo možné tento koloběh přerušit, někdo musí být ochoten odpustit.

Když jsme upřímně vyznali své negativní pocity, Bůh nám pomohl tento koloběh zloby přerušit. Ukázal nám, že musíme odpouštět druhým právě tak, jako On odpouští nám. V podobenství o muži, kterému byly odpuštěny všechny dluhy, ale který nechtěl odpustit druhým, mu jeho pán řekl: „Všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil. Zdaliž i ty neměl [by ses] smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?“ (Matouš 18:32–33.)

Když jsme se snažili dospět k ochotě zjednat nápravu vůči těm, kteří nám ublížili, prosili jsme o Kristovu milost, aby nám pomohla projevit jim totéž milosrdenství, které On udílí nám. Uposlechli jsme Spasitelovu radu, abychom se modlili za jejich blaho, a prosili jsme, aby obdrželi všechna požehnání, která bychom si pro sebe přáli i my sami (viz Matouš 5:44).

Když jsme pracovali na 8. kroku, snažili jsme se pamatovat na to, že tento krok není cvičením v tom, abychom kohokoli zostuzovali či zahanbovali − ať už nás samotné, nebo druhé. Z vlastní zkušenosti víme, že když upřímně nahlížíme na své problematické vztahy s druhými a na to, jakou roli v nich sehráváme, Spasitel snímá břemena viny a hanby. V 8. kroku jsme začali přistupovat k sobě, k druhým i k životu z pozice toho, kdo má nové srdce. Namísto sváru a negativity jsme v životě začali pociťovat pokoj.

Dospěli jsme k ochotě přestat nespravedlivě soudit druhé a hodnotit jejich život a nedostatky. Dospěli jsme k ochotě přestat zlehčovat své negativní chování nebo je omlouvat. Tím, že jsme dospěli k ochotě zjednat nápravu, jsme pociťovali pokoj díky vědomí, že Nebeského Otce naše úsilí těší. Tento krok nám pomohl konat skutky, které Spasiteli umožňují osvobodit nás od našich minulých chyb. To, že jsme dospěli k ochotě zjednat nápravu, nás připravilo na to, abychom pracovali na 9. kroku.

Akční kroky

Tento program zahrnuje konání a jednání. Náš pokrok závisí na důsledném uplatňování těchto kroků v každodenním životě. Tomuto se říká „práce na krocích“. Následující jednání nám pomáhá přicházet ke Kristu a získávat vedení a moc nutnou k tomu, abychom podnikli další krok v našem odvykání.

Sepsat seznam lidí, kterým jsme ublížili

Při sepisování seznamu nás vedl náš patron a opět jsme zjistili, že zapisování je velmi cenné. Mnozí z nás použili následující osnovu, abychom dokázali psát jednoduše, ale konkrétně.

Nejprve jsme použili sebehodnocení ze 4. kroku a napsali jsme si lidi či instituce, které potřebujeme kontaktovat.

Vedle každé osoby či instituce jsme stručně zdůvodnili, proč je zapotřebí zjednat nápravu.

Poté jsme si pod vedením Ducha naplánovali, že budeme lidi na našem seznamu kontaktovat − ať již osobně, telefonicky, nebo dopisem či e-mailem. Své plány jsme probrali se svým patronem nebo důvěryhodným poradcem.

Nakonec jsme uvedli datum, do kdy tak učiníme. Na seznamu jsme si nechali prostor pro zaznamenání data, kdy jsme danou osobu kontaktovali, a výsledku kontaktování. (Užitečným nástrojem je tabulka uvedená v dodatku.)

Odpustit

Je těžké žádat o odpuštění ty, kteří nám ublížili. Pokud s tímto zápolíte, může být užitečné si nejprve sepsat seznam lidí, kterým potřebujete odpustit vy, a pak si sepsat seznam těch, které potřebujete požádat o odpuštění. Možná budete překvapeni, že některá jména se objeví na obou těchto seznamech.

Zatímco budeme s modlitbou usilovat o to, abychom odpustili lidem, které jsme si zapsali, musíme mít sami se sebou trpělivost. President James E. Faust řekl: „Většina z nás potřebuje čas, abychom se propracovali bolestí a ztrátou. Můžeme najít všechny možné důvody pro odkládání odpuštění. Jedním z nich je očekávání, že provinilci učiní pokání [a zjednají nápravu] předtím, než jim odpustíme. Nicméně toto odkládání nám způsobuje ztrátu pokoje a štěstí, které bychom mohli mít. Pošetilost omílání dávno minulých křivd nepřináší štěstí. … Dokážeme-li ve svém srdci najít odpuštění pro ty, kteří nám způsobili bolest a křivdu, povzneseme se k vyšší úrovni sebeúcty a duševní pohody.“ (Uzdravující moc odpuštění, Liahona, květen 2007, 68.)

Odpustit někomu neznamená, že budeme schvalovat jeho špatná rozhodnutí nebo že mu dovolíme, aby se k nám choval špatně. Ale odpuštění nám umožňuje posunout se kupředu duchovně, emočně i fyzicky. Tak jako jsou ti, kteří nám ublížili, v poddanství, může nás i naše neochota odpustit držet v zajetí. Když odpustíme, oprostíme se od pocitů, které mají moc nás „rozežírat, nahlodávat a nakonec zničit“ (Thomas S. Monson, „Hidden Wedges“, Ensign, May 2002, 20). Odpuštění nám také pomáhá mít ve větší míře Ducha a pokračovat po cestě učednictví. Jak nám připomněl president Dieter F. Uchtdorf, tehdy člen Prvního předsednictva: „V nebi jsou ti, kteří mají toto společné: je jim odpuštěno; a sami odpouštějí.“ („Milosrdní obdrží milosrdenství“, Liahona, květen 2012, 77.)

Modlit se o pravou lásku

I když možná budete podobně jako my z představy, že byste měli zjednat nápravu, vyděšeni, svědčíme o tom, že se Spasitelovou pomocí můžete dospět k ochotě setkat se s lidmi z vašeho seznamu, až se k tomu naskytne příležitost. Abychom se na zjednání nápravy připravili, modlili jsme se o odvahu žít s vírou v Boha, a nikoli se strachem z toho, co by lidé mohli udělat nebo říci. A snažili jsme se spíše řídit zásadami evangelia než studem či strachem. Jednou z mocných zásad, které nám pomohly, byla pravá láska − „čistá láska Kristova“ (Moroni 7:47).

Než jsme se pustili do práce na 8. kroku, mnohé z nás překvapilo, že jsme navzdory všem svým nedokonalostem dokázali pocítit lásku Ježíše Krista. Tato Jeho láska způsobila, že jsme pocítili větší lásku k Němu a probudila v nás touhu Ho následovat. Když jsme se Ho snažili ze všech sil následovat, byli jsme naplněni Jeho láskou k nám i k druhým. Modlili jsme se o pravou lásku a postupem času jsme zjistili, že jsme ochotnější odpouštět druhým a zjednávat nápravu. Také jsme objevili větší míru lásky a odpuštění ve vztahu k sobě. Prosili jsme Boha, aby obměkčil srdce lidí z našeho seznamu tak, že by k nám pociťovali pravou lásku, a modlili jsme se o sílu přijmout jakýkoli výsledek.

Když jsme se modlili o pravou lásku, mnozí z nás zjistili, že je užitečné vybrat si někoho ze seznamu a vědomě pokleknout a modlit se za dotyčného každý den po dobu dvou týdnů. Náš seznam pro zjednání nápravy nám pomohl být v modlitbách k Nebeskému Otci ohledně našich nevyřešených pocitů konkrétní. Když jsme se modlili − i když nám naše slova zprvu zněla neupřímně − byli jsme nakonec požehnáni zázračným soucitem. Dokonce i v extrémních situacích Bůh žehná těm, kteří se modlí o pravou lásku, aby dokázali odpustit a zjednat nápravu.

Studium a porozumění

Následující verše z písem a citáty církevních vedoucích nám mohou v naší léčbě pomáhat. Můžeme je používat k přemítání, při studiu a psaní deníku. Musíme pamatovat na to, že při psaní je třeba být upřímní a konkrétní, abychom z toho získali co největší užitek.

Pokojní následovníci Krista

„Chci promluviti k vám, kteří jste z církve, kteří jste pokojnými následovníky Kristovými a kteří jste obdrželi dostatečnou naději, kterou můžete vejíti v odpočinutí Páně, od této doby nadále, dokud nebudete odpočívati u něj v nebi.

A nyní, bratří moji, soudím tyto věci o vás pro vaše pokojné kráčení s dětmi lidskými.“ (Moroni 7:3–4.)

V prvních sedmi krocích jsme zahájili proces, kterým se stáváme pokojnými následovníky Krista. Máme-li pokojný vztah s Kristem, jsme lépe připraveni mít pokojný vztah i s druhými.

• Jak mi to, že na krocích spojených s procesem léčby pracuji ve správné pořadí, pomáhá stát se pokojným následovníkem/pokojnou následovnicí Krista?

• Co dalšího musím udělat, abych měl(a) pokojný vztah s lidmi ve svém životě?

Boží dokonalá láska

„Bázněť není v lásce, ale láska dokonalá ven vyhání bázeň; nebo bázeň trápení má, kdož se pak bojí, není dokonalý v lásce.

My milujeme [Boha], nebo on prvé miloval nás.“ (1. Janova 4:18–19.)

• Jak mohu důvěřovat dokonalé lásce, kterou Bůh chová ke mně i k člověku, kterého žádám o odpuštění?

• Jak může vědomí toho, že Bůh miluje mne i všechny své děti, posílit mé odhodlání napravit, kdykoli je to možné, to, co je zapotřebí?

Kontaktujte druhé

„Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.

Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a [vrchovatou] dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám zase odměřeno.“ (Lukáš 6:37–38.)

I když se můžeme obávat, že někteří lidé naši snahu se s nimi smířit odmítnou, nemají nám tyto obavy zabránit v tom, abychom si tyto lidi napsali na svůj seznam a připravili se na to, že je budeme kontaktovat. Požehnání, která obdržíme, jsou mnohem větší než tato bolest.

„Čím více se přibližujeme k našemu Nebeskému Otci, tím více máme sklon pohlížet se soucitem na hynoucí duše; přejeme si je vzít na svá bedra a odhodit jejich hříchy za sebe. … Chcete-li, aby k vám byl Bůh milosrdný, buďte milosrdní jeden k druhému.“ (Joseph Smith, in: History, 1838−1856 [Manuscript History of the Church], volume C-1 Addenda, 74, josephsmithpapers.org.)

• Všichni jsme nedokonalé duše, které potřebují milosrdenství Ježíše Krista. Jak mi pomáhá vědomí toho, že práce na 8. kroku mi otevírá dveře k přijetí milosrdenství a milosti Ježíše Krista?

Odpouštějte a proste o odpuštění

„Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmi-likrát?

I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.” (Matouš 18:21–22.)

Je snazší odpustit a požádat o odpuštění za jedno provinění než odpustit nebo požádat o odpuštění za dlouhotrvající situaci spojenou s četnými proviněními. Zamyslete se nad minulými nebo současnými dlouhodobými situacemi, ve spojení s nimiž potřebujete odpustit nebo o odpuštění požádat.

• Jak mohu získat sílu odpustit a požádat o odpuštění?

• V jakém ohledu je Ježíš Kristus tím největším příkladem toho, jak odpouštět druhým? Jak mi Jeho příklad může pomoci druhým odpustit?

„Pravím vám, že si máte navzájem odpouštěti; neboť ten, kdo neodpouští bratru svému přestupky jeho, stojí před Pánem odsouzen; neboť v něm zůstává větší hřích.

Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“ (Nauka a smlouvy 64:9–10.)

Ježíš učil, že neodpustit druhým je větší hřích než samotný původní prohřešek.

• Proč se odmítnutí odpustit sobě nebo druhým rovná popření Spasitelova Usmíření?

• Jak mi zášť a hořkost škodí fyzicky, emočně i duchovně?

Přerušte koloběh zahořklosti a prohřešku

Prorok Joseph Smith popsal, jak může laskavost vést k pokání a odpuštění:

„Nic tak nevede lidi k tomu, aby zanechali hříchu, než to, že je vezmeme za ruku a bdíme nad nimi s něžností. Projeví-li mi lidé sebenepatrnější laskavost a lásku, ó, jak mocně to působí na mou mysl, zatímco opačné chování má sklon vzbudit veškeré trpké pocity a sklíčit lidskou mysl.“ (Joseph Smith, in: History, 1838–1856 [Manuscript of the Church], volume C-1 Addenda, 74, josephsmithpapers.org.)

• Jsem ochotný/ochotná být tím, kdo onen koloběh zahořklosti a prohřešku přeruší?

• Jak mě ti, kteří mi projevili laskavost a lásku, inspirovali nebo motivovali k tomu, abych jednal(a) jinak?

• Jak by se mohly problematické vztahy v mém životě změnit, kdybych se k druhým choval(a) s láskou a laskavostí?