6. krok: Připravit se ve všech ohledech na to, aby nás Bůh mohl zbavit všech našich charakterových slabostí.

Klíčová zásada: změna srdce

Mnozí z nás dosáhli úspěchu a uzdravení díky 5. kroku. Byli jsme ohromeni a vděčni za proměnu, která se v nás odehrála. Většina z nás zjistila, že nás závislost pokouší s menší intenzitou a méně často. Někteří z nás již začali vnímat požehnání plynoucí z léčení. Všichni jsme se cítili blíže Nebeskému Otci a pociťovali jsme v životě více pokoje. Kvůli těmto mocným změnám si někteří z nás kladli otázku, zda potřebujeme dělat něco dalšího. Přesto jsme se potřebovali dál uzdravovat, abychom dokázali v procesu léčby pokračovat a udržet se v něm.

Všimli jsme si, že kvůli abstinenci jsou naše charakterové slabosti viditelnější. Díky tomu, že jsme přestali používat závislost jako únikový prostředek, jsme své problémy viděli jasněji. Snažili jsme se mít své negativní myšlenky a pocity pod kontrolou, ale ty se stále vracely, pronásledovaly nás a ohrožovaly náš nový způsob života v rámci odvykání. Byli jsme pokoušeni dostat své charakterové slabosti pod kontrolu a vyrovnávat se se stresem pomocí našeho návykového chování a vlastní vůlí, jako jsme to dělali v minulosti.

Ti, kteří rozumějí duchovnímu významu léčebného procesu, nás žádali, abychom si uvědomili, že ačkoli jsou všechny ony vnější změny v našem životě úžasné, Ježíš Kristus má pro nás více požehnání. Jiní nám pomohli pochopit, že pokud se své závislosti chceme nejen vyhnout, ale také ztratit touhu se k ní vrátit, musíme prožít změnu srdce. Tato touha po změně srdce je cílem 6. kroku.

Možná si kladete otázku, jak můžete takové změny dosáhnout. 6. krok se podobně jako kroky předcházející může jevit jako ohromující výzva. Nenechte se tím odradit. Ať již to může být jakkoli bolestivé, budete si možná muset přiznat, stejně jako jsme to udělali my, že když si ve 4. a 5. kroku uvědomíme své charakterové slabosti a vyznáme je, neznamená to, že jsme připraveni se jich vzdát. Když se snažíme zvládat stres, může se stát, že budeme dál lpět na svých starých způsobech.

To, co vyžaduje nejvíce pokory, je uvědomění si toho, že se možná snažíme změnit bez pomoci Boží. 6. krok vyžaduje, abychom Bohu odevzdali všechny zbytky své pýchy a svévole. Podobně jako 1. a 2. krok i 6. krok vyžaduje, abychom se dál pokořovali a přiznávali si, že potřebujeme Kristovu vykupující a proměňující moc. Koneckonců právě Jeho smírná oběť nám umožnila projít všemi dosavadními kroky až do tohoto bodu. Ani 6. krok není výjimkou.

Když přijdeme k Ježíši Kristu a požádáme Ho o pomoc s tímto krokem, nebudeme zklamáni. Budeme-li Mu důvěřovat a budeme-li přistupovat k tomuto procesu s trpělivostí, budeme svědky toho, jak naši pýchu postupně vystřídá pokora. Kristus bude trpělivě čekat, až budeme unaveni svým úsilím změnit se sami, bez pomoci. Jakmile se na Něj obrátíme, budeme opět svědky Jeho lásky a moci. Místo toho, abychom lpěli na starých vzorcích chování, můžeme mít otevřenou mysl, zatímco nás bude Duch jemně nabádat k lepšímu způsobu života. Naše obavy ze změny se zmenší, když si uvědomíme, že Ježíš Kristus rozumí bolesti a úsilí, které je k tomu zapotřebí. Toto všechno se opět děje v průběhu času a u každého z nás se to liší. Cvičíme se díky tomu v tom, jak neustále odevzdávat svou vůli Pánu. Jedná se o proces, nikoli o jednorázovou událost.

Když se proces přicházení ke Kristu usídlí v našem srdci, naše falešné názory, které byly živnou půdou pro naše negativní myšlenky a pocity, budou nahrazeny pravdou. Když budeme dál studovat slovo Boží a uplatňovat ho v praxi, naše síla poroste. Prostřednictvím svědectví druhých nám Pán pomůže poznat, že nejsme mimo dosah Jeho uzdravující moci. Touha obviňovat druhé nebo si rozumově zdůvodňovat, jak z tohoto náročného procesu uniknout, bude vystřídána touhou být odpovědnými ve vztahu k Pánu a podrobovat se Jeho vůli. Pán prostřednictvím proroka Ezechiela prohlásil: „Dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné z těla vašeho.“ (Ezechiel 36:26.)

Spasitel nám chce žehnat a změnit naši povahu. Když Mu to umožníme, více se s Ním sjednotíme, stejně jako On je sjednocen s Nebeským Otcem. Spasitel si přeje nám ulevit od pocitu izolovanosti a obav, které k naší závislosti přispívaly. Chce nám žehnat svou milostí a mocí, které jsou nám dostupné prostřednictvím Jeho smírné oběti.

Když se podvolíme nabádáním Ducha a budeme hledět k Bohu, aby nás zachránil a zbavil nejen závislosti, ale i našich charakterových slabostí, změní naše sklony a charakter, budeme-li ochotní. Naše rostoucí touha být Bohem posvěceni nás připraví na to, aby mohlo dojít ke změně v samotné naší povaze. President Ezra Taft Benson popsal tuto změnu takto:

„Pán působí směrem zevnitř ven. Svět působí směrem zvenku dovnitř. Svět chce lidi dostat pryč z neutěšených podmínek. Kristus dostane neutěšené podmínky pryč z lidí, a ti se z nich potom dostanou sami. Svět chce formovat člověka tím, že změní jeho prostředí. Kristus změní člověka, který poté změní své prostředí. Svět chce formovat lidské chování, ale Kristus dokáže změnit lidskou povahu. …

Kéž jsme přesvědčeni, že Ježíš je Kristus, kéž se rozhodneme, že Ho budeme následovat, že se díky Němu změníme, že Jím budeme vedeni, že Jím budeme pohlceni a že budeme znovuzrozeni.“ („Born of God“, Ensign, Nov. 1985, 6–7.)

Akční kroky

Tento program zahrnuje konání a jednání. Náš pokrok závisí na důsledném uplatňování těchto kroků v každodenním životě. Tomuto se říká „práce na krocích“. Následující jednání nám pomáhá přicházet ke Kristu a získávat vedení a moc nutnou k tomu, abychom podnikli další krok v našem odvykání.

Být ochotni se změnit mocí Boží

Když jsme se poprvé dozvěděli o 6. kroku, někteří z nás si řekli: „Samozřejmě, že jsem připraven na to, aby mě Bůh zbavil slabostí!“ Kvůli mnohým neúspěšným pokusům překonat své slabosti vlastními silami jsme se totiž cítili poraženi. Když jsme však o tom přemítali a získali rady od našich patronů, uvědomili jsme si, že se svých slabostí vzdáváme mnohem neochotněji, než jsme si mysleli.

Duch svatý a druzí lidé nám pomohli pochopit, že své slabosti často používáme jako obranný mechanismus nebo jako způsob, jak posílit své ego. Někteří z nás se například uchylovali ke zlobě a pocitu nadřazenosti, když jsme se cítili ohroženi. Líbil se nám pocit, že máme pravdu, i když jsme se často mýlili.

Někteří z nás ponižovali sami sebe a snižovali svou božskou podstatu, abychom tím zabránili druhým v tom, aby nám ublížili. Domnívali jsme se, že když se dokážeme pohanět sami, pak kdokoli jiný, kdo by nás ponížil, jen dospěje ke stejnému závěru jako my.

Ale tyto nezdravé reakce na těžkosti a výzvy vyplývaly ze slabostí našeho charakteru, nikoli z našich silných stránek. Báli jsme se, že když se vzdáme svých slabostí, staneme se zranitelnějšími. Když jsme však Bohu dovolili, aby nás našich slabostí zbavil, a když jsme spolupracovali se svými patrony, zjistili jsme, jak moc na nás Bohu záleží.

Vyzýváme vás, abyste si uvědomili svou skutečnou hodnotu a vložili svou důvěru v to, že Bohu na vás záleží, a ne ve své obranné mechanismy.

Navazovat kontakt s druhými, kteří procházejí léčbou, a s lidmi v Církvi

Když jsme se mezi ostatními lidmi v rámci odvykání začali cítit lépe, začali jsme si uvědomovat, že jsou nám podobnější, než jsme se domnívali. Když jsme vyprávěli své životní příběhy a naslouchali příběhům druhých, náš soucit se prohluboval. Začali jsme si uvědomovat společný stav všech Božích dětí a cítili jsme se v jejich přítomnosti více jako doma. Rodina, přátelé a církevní vedoucí nás vyzvali, abychom se vrátili do Církve nebo abychom ve větší míře dodržovali své stávající závazky. Místo abychom se tomu bránili nebo se vymlouvali, rozhodli jsme se chodit na církevní shromáždění. Postupně jsme zjistili, že mnohé z toho, co se nám na odvykacích setkáních líbilo, bylo zároveň součástí církevních bohoslužeb.

Když jsme se dali pokřtít, jen málo z nás rozumělo tomu, že opravdové obrácení je celoživotní proces. President Marion G. Romney to však vysvětlil jasně: „V člověku, který je skutečně zcela obrácen, touha po tom, co je v rozporu s evangeliem Ježíše Krista, uhasla. A místo toho nastupuje láska k Bohu s pevným a vědomým odhodláním dodržovat Jeho přikázání.“ (In: Conference Report, Guatemala Area Conference 1977, 8.)

Zatímco budeme zažívat onen zázrak pokračujícího uzdravování − nejprve od návykového chování a poté i od charakterových slabostí − zažijeme skutečné obrácení. Probudíme se a přijdeme sami k sobě, tak jako „sám k sobě“ přišel marnotratný syn (Lukáš 15:17).

Studium a porozumění

Následující verše z písem a citáty církevních vedoucích nám mohou v naší léčbě pomáhat. Můžeme je používat k přemítání, při studiu a psaní deníku. Musíme pamatovat na to, že při psaní je třeba být upřímní a konkrétní, abychom z toho získali co největší užitek.

Odložte všechny své hříchy

„Král pravil: … Co mám činiti, abych mohl býti zrozen z Boha, aby byl tento zlovolný duch vykořeněn z mé hrudi, a abych přijal jeho Ducha, abych mohl býti naplněn radostí…? …Vzdám se všeho, co mám, … abych mohl obdržeti tuto velikou radost. …

Král se sklonil před Pánem na kolena; ano, dokonce padl na zem a mocně zvolal řka:

Ó Bože, … já odložím všechny hříchy své, abych tě poznal a abych mohl býti pozvednut z mrtvých a býti spasen posledního dne.“ (Alma 22:15, 17–18.)

• Znovu si tyto verše pozorně přečtěte. Jaké překážky, včetně mých postojů a pocitů, mi brání odložit „všechny [mé] hříchy“ a přijímat Ducha ve větší míře?

Zapojte se do společenství Církve

„A nyní, pro smlouvu, kterou jste učinili, budete nazýváni dětmi Kristovými, syny jeho a dcerami jeho; neboť vizte, tohoto dne vás duchovně zplodil; neboť vy pravíte, že srdce vaše je změněno vírou ve jméno jeho; tudíž jste z něho zrozeni a stali jste se syny jeho a dcerami jeho.“ (Mosiáš 5:7.)

Když na sebe vezmeme jméno Kristovo a jsme posilováni Jeho Duchem, začínáme se ztotožňovat se Svatými − s bratry a sestrami, kteří se dali pokřtít a stali se součástí Jeho rodiny na zemi.

• Jak jsem se díky tomu, že jsem lépe poznal(a) ostatní Svaté, stal(a) ochotnější(m) zapojovat se do společenství Církve?

Zažijte vykoupení

„Přirozený člověk je nepřítelem Boha a byl jím od pádu Adamova a bude na věky věků, ledaže se poddá nutkáním Svatého Ducha a odloží přirozeného člověka a stane se svatým skrze usmíření Krista Pána a stane se jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky.“ (Mosiáš 3:19.)

Mnozí z nás se při křtu stanou Svatými jen podle jména a zbytek života strávíme zápolením s tím, abychom dokázali odkládat „přirozeného člověka“ a rozvíjet vlastnosti uvedené v tomto verši.

• Jak mě toto zápolení připravilo na přijetí skutečnosti, že jedině prostřednictvím Kristova Usmíření − tím, že budu zajedno s Ježíšem Kristem a s Nebeským Otcem − mohu zažít vykoupení?

Přijďte ke Kristu

Starší Richard G. Scott učil: „Ať už je zdrojem obtíží cokoli a ať už začnete přijímat pomoc od kohokoli – kvalifikovaného profesionálního terapeuta, lékaře, kněžského vedoucího, přítele, starostlivého rodiče nebo někoho blízkého – ať začnete jakkoli, takováto řešení nikdy neposkytnou konečnou odpověď. Definitivní uzdravení přichází vírou v Ježíše Krista a v Jeho učení, na základě zlomeného srdce a zkroušeného ducha a poslušnosti Jeho přikázání.“ („To Be Healed“, Ensign, May 1994, 9.)

Spasení nepřinese žádná míra podpory nebo přátelství − dokonce ani ve skupinách pro odvykání závislosti, ani v církevních kongregacích. Druzí nás na naší cestě mohou podporovat a žehnat nám, ale nakonec musíme přijít k samotnému Kristu.

• Jak začala má cesta za vyléčením?

• Kdo mi pomohl nastoupit na cestu vedoucí k pokání a k vyléčení? Jak mě příklad dotyčného člověka nasměroval ke Spasiteli?

• Co z toho, co jsem se o Spasiteli dozvěděl(a), mi pomohlo nebo ovlivnilo mou touhu či schopnost změnit své chování?

Mějte během tohoto procesu trpělivost

„Vy jste malé děti a vy nemůžete snésti všechny věci nyní; vy musíte růsti v milosti a v poznání pravdy.

Nebojte se, malé děti, neboť jste moje a já jsem přemohl svět. …

A žádný z těch, které mi Otec můj dal, nebude ztracen.“ (Nauka a smlouvy 50:40–42.)

Někdy jsme netrpěliví nebo ztrácíme odvahu kvůli tomu, že naše léčení je pokračující proces. Tyto verše ukazují, jakou trpělivost s námi, kteří jsme „malé děti“, Ježíš Kristus a Nebeský Otec mají. Vztáhněte tyto verše na sebe tím, že si je napíšete tak, aby byly adresovány přímo vám osobně.

• Jak mě mohou zaslíbení uvedená v tomto verši posilovat, když ztrácím odvahu?

Přijímejte pomoc od Ježíše Krista

„Milovaní bratří moji, poté, co jste vstoupili na tuto těsnou a úzkou cestu, chci se zeptati, je-li vše vykonáno? Vizte, pravím vám: Nikoli; neboť nedošli byste tak daleko, jestliže by to nebylo slovem Kristovým s neochvějnou vírou v něho, cele spoléhajíce na zásluhy toho, který má moc ke spasení.

Pročež, musíte se tlačiti kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem. Pročež, budete-li se tlačiti kupředu, hodujíce na slově Kristově, a vytrváte-li do konce, vizte, tak praví Otec: Budete míti život věčný.“ (2. Nefi 31:19–20.)

• Jak mi Ježíš Kristus na této těsné a úzké cestě pomáhá?

• Jak mě má prohlubující se láska k Bohu a k druhým osvobozuje od závislosti, jak mi pomáhá pokračovat s abstinencí a jak obnovuje mou naději na věčný život?