2. krok: Uvěřit, že se díky moci Boží můžeme duchovně zcela uzdravit.

Klíčová zásada: naděje

Když jsme si uvědomili, že nad svou závislostí nemáme žádnou moc, většina z nás měla pocit, že jsme přišli o veškerou naději. Tolikrát jsme se pokoušeli přestat. Někteří z nás se nesčetněkrát modlili k Bohu. Za své chování jsme se omlouvali a slibovali jsme, že se změníme. Ale poté, co jsme opakovaně selhávali, jsme si začali myslet, že jsme Boha zklamali a že nám nepomůže. Ti z nás, kteří vyrůstali bez představy, že Bůh existuje, si byli jisti, že vyčerpali všechny možné způsoby, jak získat pomoc. Ať tak či onak, 2. krok nám nabídl řešení, které jsme buď již opustili, nebo které jsme nikdy nevzali v potaz − najít naději v Ježíši Kristu a v moci Jeho Usmíření.

Nakonec jsme se pokořili a požádali o pomoc. Vydali jsme se za tím, co nám připadalo jako ten nejnepatrnější záblesk naděje, a začali jsme chodit na odvykací setkání a spolupracovat se svými patrony. Když jsme poprvé přišli na setkání, byli jsme naplněni pochybnostmi a obavami. Byli jsme vystrašení, unavení a možná i cyničtí, ale aspoň jsme přišli.

Na odvykacích schůzkách lidé upřímně popisovali, jaký byl jejich život, co je změnilo a jaké to je žít v rámci odvykání. Zjistili jsme, že mnozí z těch, s nimiž jsme se na těchto setkáních potkali, mívali kdysi stejné pocity beznaděje jako my. Když jsme se ale přicházeli dál, viděli jsme, jak se mnozí z nich upřímně smějí, povídají si, usmívají se a nahlíží optimisticky do budoucna. Viděli jsme mnohé, kteří v životě zažili mocnou změnu − změnu, kterou jsme si přáli zažít i my.

Zásady, o které se s námi podělili a které sami uplatňovali, postupně začaly fungovat i v našem životě. Přicházeli jsme dál a znovu a začali jsme pociťovat něco, co jsme nepociťovali již léta − naději. Pokud existovala naděje pro druhé, kteří byli na samém pokraji zničení, možná existuje naděje i pro nás. Začali jsme věřit tomu, že pokud se obrátíme k Ježíši Kristu, nebude „žádný zlozvyk, závislost, vzpoura, přestupek, odpadlictví ani zločin, který by byl ze slibu úplného odpuštění vyňat“ (Boyd K. Packer, „The Brilliant Morning of Forgiveness“, Ensign, Nov. 1995, 19).

V tomto prostředí víry a svědectví jsme našli naději, díky níž jsme si začali uvědomovat milosrdenství a moc Boží. Začali jsme věřit, že nás Bůh může z područí závislosti vysvobodit. Řídili jsme se příkladem našich přátel, kteří se zotavovali se ze závislosti. Začali jsme pracovat na jednotlivých krocích, získávat podporu od druhých − včetně našich patronů − a chodit na odvykací setkání. Zatímco jsme se modlili, přemítali a používali písma, postupem času jsme začali být znovu aktivní v Církvi. I nám se začaly dít zázraky a my jsme byli požehnáni milostí Ježíše Krista, která nám den za dnem pomáhala udržet si schopnost abstinovat.

Zatímco jsme pracovali na 2. kroku, získali jsme ochotu nahradit důvěru v sebe sama a ve svou závislost vírou v lásku a moc Ježíše Krista. Uplatňovali jsme tento krok v mysli a v srdci s podporou od druhých a poznali jsme, že základ léčby závislosti musí být duchovní. Když jsme se pak tlačili kupředu a pracovali na jednotlivých krocích doporučených v tomto průvodci, opakovaně nám byla potvrzována duchovní podstata naší léčby.

Tento program je duchovní a je to program vyzývající k činu. Pro nás i pro bezpočet dalších stojí úsilí spojené s odvykáním za veškerou námahu. Když tyto zásady uplatňujeme a umožňujeme jim ve svém životě působit, osvojujeme si znovu zdravou mysl a duchovně se zcela uzdravujeme. Nacházíme opravdový vztah k sobě samým, k druhým a ke Spasiteli Ježíši Kristu.

U některých se zázrak vyléčení dostavil rychle; u jiných byla léčba pozvolnější. Ať tak či onak, důležité je, že jsme se dál cvičili ve víře a důvěře v to, že Bůh pro nás udělá to, co my sami pro sebe udělat nemůžeme. Časem jsme nakonec mohli říci, že díky „[stálosti] v Kristu“ jsme byli ze závislosti vysvobozeni a získali jsme „dokonalý jas naděje“ (2. Nefi 31:20).

Náš milující Nebeský Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus jsou s námi na každém kroku naší cesty. Pomáhají nám pěstovat a rozšiřovat naději v Kristu. President M. Russell Ballard učil:

„Pro ty z vás, kteří jste padli za oběť jakékoli závislosti, existuje naděje díky tomu, že Bůh miluje všechny své děti a že skrze Usmíření Pána Ježíše Krista je možné všechno.

Byl jsem svědkem zázračného požehnání uzdravení, které může člověka vysvobodit z pout závislosti. Pán je náš Pastýř, a my nebudeme mít nedostatku, když budeme důvěřovat v moc [Jeho] Usmíření. Vím, že Pán může osvobodit toho, kdo má nějakou závislost, ze zajetí, a také to učiní, neboť apoštol Pavel prohlásil: ‚Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje.‘ (Filipenským 4:13.)“ (Ó, ten lstivý plán onoho zlého, Liahona, listopad 2010, 110.)

Pokud opět upadneme do závislosti, zjišťujeme, že je velmi cenné obrátit se k Bohu a promluvit si se svým patronem. Můžeme být pokoušeni, abychom se vzdali veškeré naděje. Ale opětovné upadnutí do závislosti neničí pokrok, kterého jsme dosáhli, a nemusí zničit ani naši naději. Opětovné upadnutí je mocnou připomínkou toho, že je zapotřebí, abychom dál chodili na odvykací setkání, čerpali podporu od patronů a dalších, odevzdali se Bohu a pracovali na těchto krocích. Zatímco se tlačíme kupředu, začínáme v životě pociťovat moc Ježíše Krista. Jsme lépe schopni abstinovat a naše naděje se prohlubuje.

Starší David A. Bednar učil: „Můžeme se mylně domnívat, že taková požehnání a dary jsou určeny jiným lidem, kteří se jeví jako spravedlivější nebo slouží ve viditelných církevních povoláních. Svědčím, že Pánova láskyplná milosrdenství jsou dostupná nám všem a že Vykupitel Izraele si velmi přeje nám takové dary udělovat.“ (Láskyplná milosrdenství Páně, Liahona, květen 2005, 101.) Ježíš Kristus nám na naší cestě k vyléčení poskytne mnohá láskyplná milosrdenství, přičemž jedním z nejdůležitějších z nich je naděje, že se díky moci Boží můžeme zcela duchovně uzdravit.

Akční kroky

Tento program zahrnuje konání a jednání. Náš pokrok závisí na důsledném uplatňování těchto kroků v každodenním životě. Říká se tomu „práce na krocích“. Následující jednání nám pomáhá přicházet ke Kristu a získávat vedení a moc nutnou k tomu, abychom podnikli další krok v našem odvykání.

Osvojit si správné porozumění Božího charakteru

Náš stud často stojí v cestě porozumění povaze Boha a lásce, kterou k nám chová. Zaslepeni svou bolestí a závislostí na Něj často pohlížíme jako na někoho, kdo je pomstychtivý, koho jsme zklamali či kdo se na nás zlobí. Účelem tohoto akčního kroku je odložit své nesprávné představy o Bohu a lépe porozumět Jeho lásce, milosrdenství a také ochotě a touze nám žehnat.

Zaprvé je důležité porozumět tomu, že Bůh je nám nablízku i tehdy, když Jeho přítomnost nepociťujeme. Poznat Boha vyžaduje úsilí a trpělivost. To může být obtížné, pokud jsme zvyklí na získání okamžitého uspokojení, ale časem můžeme rozpoznávat a zažívat Jeho božské vlastnosti. Začínáme poznávat Boha lépe.

Můžeme žádat Nebeského Otce, aby nám pomohl lépe porozumět Jeho povaze. Můžeme vyhledávat Boží ruku ve svém životě a zaměřovat se na to, kolik toho pro nás Bůh dělá. Můžeme studovat verše z písem o Spasitelově milosrdenství a milosti a pak o nich diskutovat se svým patronem a s dalšími lidmi, kteří nás podporují.

Když začínáme lépe chápat Boží lásku a milosrdenství, začínáme pociťovat větší důvěru a naději v Boží moc nás vysvobodit. President J. Reuben Clark ml. svědčil o milosrdenství našeho Nebeského Otce těmito slovy: „Věřím, že Nebeský Otec chce spasit každé ze svých dětí. … Věřím, že ve své spravedlnosti a milosrdenství nám dá maximální odměnu za naše skutky, dá nám vše, co nám dát může, a naopak, věřím, že nám uloží ten nejmenší trest, který nám uložit může.“ (In: Conference Report, Oct. 1953, 84.)

Modlit se a studovat písma

President M. Russell Ballard prohlásil: „Pokud má někdo, kdo má nějakou závislost, přání ji překonat, existuje cesta k duchovní svobodě – cesta k úniku ze zajetí – cesta, která je osvědčená. Začíná modlitbou – upřímnou, usilovnou a neustálou komunikací se Stvořitelem našeho ducha a těla – s naším Nebeským Otcem. („Ó, ten lstivý plán onoho zlého“, Liahona, listopad 2010, 110.)

Když se zbavujeme pýchy a každý den se snažíme ze všech sil, máme touhu se modlit o vedení a pokyny od milujícího Nebeského Otce. Někteří z nás se nikdy opravdu nemodlili ani nepřemítali o písmech. Někteří z nás byli pokoušeni přestat se modlit nebo studovat. Mylně jsme se domnívali, že toto úsilí nefunguje, protože jsme se necítili být Bohu nablízku nebo protože jsme stále bojovali se závislostí.

Zjistili jsme, že jedním z klíčů k úspěchu je tyto duchovní nástroje dál používat. Modlit se nahlas, modlit se během celého dne pomocí prosté vděčnosti a modlit se za druhé byly pro mnohé z nás nové mocné návyky. Jedním ze způsobů, jak posílit moc modlitby, je upřímněji Bohu vyjadřovat, s čím zápolíme. Dokonce i když jsme Nebeskému Otci řekli, že nemáme dost ochoty se změnit, naše ochota se posílila. Také jsme častěji pociťovali tichá a jemná vnuknutí od Ducha Svatého. Začali jsme se Boha ptát, jaké malé krůčky můžeme každý den podniknout, místo abychom Ho pouze žádali o to, aby nás okamžitě zbavil našich těžkostí a závislostí.

A konečně − touha rozmlouvat s Bohem nás vede ke studiu slov novodobých i dávných proroků. Když s modlitbou studujeme písma, hledáme odpovědi na otázky a zaznamenáváme si vnuknutí od Ducha, může nám to pomoci uvěřit, že Bůh nám může pomoci a že tak skutečně učiní.

Skvělou možností, jak začít studovat slovo Boží, jsou písma a citáty na konci každé kapitoly v tomto průvodci. Každý verš z písem a citát byl vybrán s ohledem na proces odvykání a každá otázka je položena s nadějí, že by nám mohla pomoci uplatňovat tyto verše z písem a citáty v našem životě. Přišli jsme na to, že když každý den věnujeme třebas jen několik minut tomu, abychom se snažili zjistit, co si nám Bůh přeje sdělit, přináší to velkou odměnu. Svědčíme o této pravdě: „Ano, vidíme, že kdokoli si to přeje, může se chopiti slova Božího, které je živé a mocné a které rozetne vedví veškerou vychytralost a pasti a nástrahy ďáblovy.“ (Helaman 3:29.)

Studium a porozumění

Následující verše z písem a citáty církevních vedoucích nám mohou při naší léčbě závislosti pomoci. Můžeme je používat k přemítání, při studiu a psaní deníku. Musíme pamatovat na to, že při psaní je třeba být upřímní a konkrétní, abychom z toho získali co největší užitek.

Věřte v Boha

„Věřte v Boha; věřte, že on je a že stvořil všechny věci jak na nebi, tak na zemi; věřte, že má veškerou moudrost a veškerou moc jak na nebi, tak na zemi; věřte, že člověk neobsáhne všechny věci, jež může obsáhnouti Pán.“ (Mosiáš 4:9.)

• O existenci Boha svědčí mnozí svědkové na nebi i na zemi. Jaké důkazy o Bohu a o Jeho lásce jsem zažil(a)?

Prohlubte svou víru v Ježíše Krista

President Russell M. Nelson učil: „[Začněte dnes] prohlubovat svou víru. Díky vaší víře prohloubí Ježíš Kristus vaši schopnost přenášet v životě hory.“ („Kristus vstal z mrtvých; víra v Něj bude hory přenášet“, Liahona, květen 2021, 102.)

Mnozí z nás se snažili vyléčit ze závislosti pouhou silou vůle nebo tím, že měli víru v přítele nebo v terapeuta. Dříve nebo později jsme zjistili, že víra v sebe nebo v druhé nám neumožnila překonat naši závislost zcela. Víra v Ježíše Krista a v Jeho schopnost nás uzdravit je základem našeho vyléčení.

• Jaký mám dnes postoj k tomu, že se mám při úsilí dosáhnout vyléčení obracet na Spasitele?

• Co mi pomáhá mít víru v Ježíše Krista?

• Co mi můj patron, církevní vedoucí a další navrhují dělat, aby mi to pomohlo prohloubit mou víru?

Moc a síla pramenící z naděje

Když budeme mít v srdci a v mysli naději, budeme se jasně zaměřovat na své budoucí skutky a jednání. Naděje přináší stálou sílu a důvěru, nikoli jen dočasný optimismus. Naděje může být také zdrojem pokoje, klidu a emoční stability při tom, jak v procesu léčby ze závislosti postupujeme vpřed.

President Russell M. Nelson ohledně této zásady prohlásil: „Naděje je mocnější než toužebné přání. Naděje, posílená vírou a pravou láskou, vytváří sílu pevnou jako ocel. Naděje se stává kotvou pro duši. … Budeme-li se držet kotvy naděje, bude na věky naší záštitou.“ („A More Excellent Hope“ [zasvěcující shromáždění Univerzity Brighama Younga, 8. ledna 1995], 3, speeches.byu.edu.)

• Kdy jsem díky naději v Krista pocítil(a) moc a důvěru?

• Jaké každodenní duchovní praktiky a činnosti jsem v té době používal(a) či provozoval(a)?

• Jaký vliv měl postoj naplněný nadějí na mou mysl, náladu a ducha? Jak to ovlivňovalo mé budoucí cíle a plány?

• Jak to ovlivnilo mé vztahy a jednání s lidmi, kteří mě mají rádi a kterým na mně záleží?

Seznam toho, za co jsme vděční

Jednou z možností, jak vidět Boha ve svém životě, je často přemítat o svých požehnáních a zapisovat si je. Lásce, kterou k nám Nebeský Otec chová, můžeme lépe porozumět tím, že budeme vyhledávat důkazy Jeho lásky a moci v osobním životě.

• Za co jsem vděčný/vděčná?

• Co dobrého se mi v životě přihodilo?

• V jakém smyslu spatřuji Boží ruku ve svém životě?

Držte se naděje, i když znovu upadnete do závislosti

Starší Dale G. Renlund učil: „Svatí jsou hříšníci, kteří se nepřestávají snažit. … Bohu mnohem více záleží na tom, kdo jsme a kým se stáváme, než na tom, kým jsme byli kdysi. Chce, abychom se nepřestávali snažit.“ („Svatí posledních dnů se nepřestávají snažit“, Liahona, květen 2015, 56.) Každý z nás čas od času, zatímco usilujeme o vyléčení, zažívá pocity beznaděje. To platí zejména tehdy, když znovu upadneme do závislosti. Naše naděje a naše vyléčení jsou však spíše založeny na pokroku než na dokonalosti. Opětovné upadnutí do závislosti nevymaže naše předchozí úsilí ani hybnou sílu vedoucí k obracení se na Ježíše Krista. Můžeme se naučit uchovávat si naději v Kristu, i když znovu upadneme.

• Jak se snažím měnit, zlepšovat se a činit pokrok?

• Jaká vítězství nebo úspěchy jsem v poslední době ve svém životě zaznamenal(a)?

• Co o mém úsilí a pokroku říká můj patron, církevní vedoucí, členové rodiny a přátelé?

Pán nás může vysvobodit ze zajetí

„Ale jestliže se obrátíte k Pánu s celým úmyslem srdce a vložíte v něho důvěru svou a budete mu sloužiti s veškerou pílí mysli, jestliže budete toto činiti, on vás podle své vlastní vůle a libosti své vysvobodí z poroby.“ (Mosiáš 7:33.)

• Co mi pomáhá mít více víry v zaslíbení, že mě Ježíš Kristus vysvobodí?

• Jak se mohu lépe obracet k Ježíši Kristu, vkládat v Něj důvěru a sloužit Mu s veškerou pílí mysli? V čem konkrétně se mohu zlepšit?

• Co pro mě znamená čekat na Ježíše Krista, aby mě vysvobodil „podle [Jeho] vlastní vůle a libosti“?