5. krok: Vyznat sobě, Nebeskému Otci ve jménu Ježíše Krista, příslušnému kněžskému vedoucímu a nějaké další osobě přesnou povahu svého špatného chování.

Klíčová zásada: vyznání

Během závislosti se většina z nás cítila izolovaně nebo osaměle. Dokonce i v situacích, kdy druzí mohli pociťovat pospolitost, jsme měli pocit, že mezi druhé nezapadáme. Mnozí z nás se cítili zlomení a domnívali jsme se, že nás nikdo nepřijme ani nebude mít rád, zvláště pokud by se dozvěděli o naší závislosti. Když jsme přicházeli na odvykací setkání, začali jsme se z izolace, ve které se naší závislosti dařilo, dostávat. Zpočátku mnozí z nás jen seděli a poslouchali, ale nakonec jsme se cítili dostatečně sebejistí na to, abychom se podělili i o své zážitky. Přesto jsme si toho mnoho nechávali pro sebe − to, za co jsme se styděli, kvůli čemu jsme se cítili trapně, co nás hluboce zarmucovalo, co v nás vyvolávalo pocit zranitelnosti.

Práce na 4. kroku může tyto pocity studu a rozpaků znovu vyvolat, a proto doporučujeme pracovat na 5. kroku hned po dokončení 4. kroku. Odkládání 5. kroku by bylo jako uznat, že máme zanícenou ránu, aniž bychom ji chtěli vyčistit. Přiznat si své špatné chování se zdálo zdrcující, ale když jsme požádali Ježíše Krista o pomoc, dodal nám odvahu a sílu.

Připadalo nám, že podělit se o své sebehodnocení se svým patronem a poté se vyznat biskupovi, je to nejtěžší, co jsme kdy udělali. Ale ti, kteří totéž zvládli před námi, nám pomohli pochopit důležitost tohoto kroku. Psaní sebehodnocení nám pomohlo plně si uvědomit své chyby, slabosti a hříchy. Ale jen to, že jsme si je uvědomili, nestačilo. Závislosti se daří v utajení. Tím, že jsme prošli 5. krokem, jsme toto utajení prolomili. Sestra Carole M. Stephensová učila: „Naděje a uzdravení se… neskrývají v temných propastech utajení, ale ve světle a lásce našeho Spasitele, Ježíše Krista.“ („Mistr Léčitel“, Liahona, listopad 2016, 10.) Naprostá čestnost a upřímnost nás připravuje na další kroky a umožňuje Ježíši Kristu, aby nás důkladněji uzdravoval.

President Spencer W. Kimball učil: „Pokání nemůže nikdy přijít, dokud člověk neotevře svou duši a nepřizná své skutky bez výmluv nebo rozumového zdůvodňování. … Ti, kteří se rozhodnou postavit se svému problému a změnit svůj život, možná nejprve zjistí, že cesta pokání je cestou obtížnější, ale když ochutnají jeho plody, zjistí, že je nekonečně více žádoucí.“ (The Gospel of Repentance, Ensign, Oct. 1982, 4.)

S důvěrou v Boha a s odvahou jsme se rozhodli pracovat na 5. kroku. Nebyli jsme si jisti, zda dokážeme překonat intenzivní pocit studu a obavy z odmítnutí. Někteří z nás začali vyprávět o svých zážitcích nebo vyznávat své chyby, ale podlehli strachu a museli to zkusit znovu. Modlili jsme se a prosili Boha, aby nám pomohl získat sílu, kterou jsme potřebovali. To, že jsme mluvili o svých chybách a připustili je, byl pro nás mocný zážitek. Když jsme to udělali, pociťovali jsme lásku, kterou k nám Ježíš Kristus chová, a to nám dodávalo naději, že vše se nakonec spraví.

I když nám se sepsáním sebehodnocení naši patroni pomáhali, bylo potřeba, abychom se o něj podělili s nimi nebo s jinou důvěryhodnou osobou. Druzí lidé měli na určité věci jiný náhled a pomohli nám vidět vzorce chování, které jsme my vidět nedokázali. Pomohli nám lépe porozumět našim sklonům k negativním myšlenkám a pocitům (jako je například tvrdohlavost, strach, pýcha, sebelítost, žárlivost, samolibost, hněv, zášť, chtíč atd.). Tyto myšlenky a emoce odrážely povahu našich špatných činů a byly jejich výsledkem. Avšak naši patroni v nás viděli i to dobré a pomáhali nám vidět to dobré v nás samotných.

Vyznali jsme biskupovi nebo presidentovi odbočky veškeré naše nezákonné jednání i to, co by nám bránilo mít chrámové doporučení. Pokud jsme měli pochybnosti ohledně toho, co vyznat, zeptali jsme se na to kněžských vedoucích. Součástí našeho vyznání byla snaha získat odpuštění od Ježíše Krista prostřednictvím modlitby a náležité kněžské pravomoci. Pro většinu z nás byla tato zkušenost osvobozující. Shodili jsme ze sebe těžká břemena a položili je ke Spasitelovým nohám. Pociťovali jsme pokoj, radost a lásku. Tento zážitek byl pro nás posvátný a krásný.

Akční kroky

Tento program zahrnuje konání a jednání. Náš pokrok závisí na důsledném uplatňování těchto kroků v každodenním životě. Tomuto se říká „práce na krocích“. Následující jednání nám pomáhá přicházet ke Kristu a získávat vedení a moc nutnou k tomu, abychom podnikli další krok v našem odvykání.

Podělit se o sebehodnocení ze 4. kroku se svými patronem a vyznat své hříchy Bohu a příslušným kněžským autoritám, bude-li to potřeba

Alma radil svému synu Koriantonovi, aby se „přiznal k svým chybám a k tomu zlu, které… učinil“ (Alma 39:13). Tato rada nám může posloužit jako vodítko a inspirace pro práci na 5. kroku. V rámci tohoto kroku se podělíme o své sebehodnocení ze 4. kroku s někým dalším, obvykle s patronem, který si tímto procesem již prošel a který nám může pomoci podělit se o sebehodnocení upřímně a důkladně. Pokud patrona nemáme k dispozici, s modlitbou vyberte jinou důvěryhodnou osobu − nejlépe někoho, kdo má s procesem léčení dobré zkušenosti. Vyhýbejte se všem těm, o nichž se domníváte, že by vás mohli vést nesprávným směrem, poskytnout nesprávné informace nebo mít potíže uchovat tajemství. Také doporučujeme, abyste byli opatrní, když se o své sebehodnocení dělíte s blízkými členy rodiny. Je důležité poradit se s biskupem nebo terapeutem a posoudit, kdy otevřeně mluvit o svém jednání s manželským partnerem, abychom mu ještě více neublížili.

Ježíš Kristus učil, že vyznání je nezbytnou součástí procesu pokání: „Podle toho můžete poznati, činí-li člověk pokání z hříchů svých − vizte, vyzná je.“ (Nauka a smlouvy 58:43.) Proto vyznáváme hříchy Nebeskému Otci ve jménu Ježíše Krista a usilujeme o Jeho odpuštění. Kromě toho máme závažnější přestupky vyznat biskupovi nebo presidentovi odbočky. Pokud si nejste jisti, co vyznat, naslouchejte svému svědomí a věnujte pozornost sexuálním hříchům či jinému nemorálnímu chování. Máte-li pochybnosti, vzpomeňte si na výzvu: pojďte nyní, abychom se společně zamysleli (viz Izaiáš 1:18), a proberte své otázky s kněžským vedoucím.

„I když pouze Pán může odpouštět hříchy, tito vedoucí kněžství hrají v procesu pokání zásadní úlohu. Vaše vyznání budou uchovávat jako důvěrné a během procesu pokání vám budou pomáhat. Buďte k nim naprosto čestní. Bude-li vaše vyznání jen částečné a vy se zmíníte pouze o menších chybách, nebudete schopni napravit vážnější zatajený přestupek. Čím dříve tento proces zahájíte, tím dříve najdete pokoj a radost, které přicházejí se zázrakem odpuštění.“ (Věrni víře − slovník evangelia [2004], 104.)

Vpustit do svého života pokoj

Pokání a vyznání nám do života přinášejí pokoj. Starší Quentin L. Cook popsal tento pokoj takto: „Tam, kde byl spáchán závažný přestupek, je k dosažení pokoje vyžadováno vyznání. Snad nic se nevyrovná pokoji přicházejícímu k duši sužované hříchem, která odkládá své břímě na Pána a dožaduje se požehnání Usmíření.“ („Osobní pokoj − odměna za spravedlivost“, Liahona, květen 2013, 34.)

Občas lidé na odvykacích setkáních nebo v jiných situacích opakovaně popisují své hříchy a nedostatky. I když neustále vyznávají chyby, kterých se dopustili, nikdy nenacházejí klid. Nepleťte si 5. krok s posedlou touhou stále se vracet k negativním záležitostem. Účelem 5. kroku je pravý opak. Na 5. kroku nepracujeme proto, abychom na tom, co vyznáme, dál lpěli, ale abychom se toho zbavili.

Poté, co jsme upřímně a důkladně prošli 5. krokem, jsme již nemuseli nic skrývat. Dali jsme otevřeně najevo svou touhu „[odložiti] všechny hříchy své“ (Alma 22:18), abychom mohli obdržet větší poznání Boží lásky a lásky mnohých, kterým na nás záleží.

Studium a porozumění

Následující verše z písem a citáty církevních vedoucích nám pomohou začít s naší léčbou závislosti. Můžeme je používat k přemítání, při studiu a psaní deníku. Musíme pamatovat na to, že při psaní je třeba být upřímní a konkrétní, abychom z toho získali co největší užitek.

Vyznejte se Bohu

„Já, Pán, odpouštím hříchy těm, kteří vyznávají hříchy své přede mnou a prosí o odpuštění.“ (Nauka a smlouvy 64:7.)

• Jak mi vyznání hříchů Bohu pomáhá v tom, abych v životě provedl(a) pozitivní změny? Jak mi to dodává odvahu a sílu vyznat se i někomu jinému?

Zaměřujte se na to, jak nás vidí Bůh

„Nechť žádný člověk nevydává na odiv svou spravedlivost; … spíše nechť vyznává své hříchy, a pak mu bude odpuštěno a bude přinášet více ovoce.“ (Joseph Smith, in: History, 1838−1856 [Manuscript History of the Church], volume C-1 Addenda, 46, josephsmithpapers.org.)

• Jednou z hlavních posedlostí lidí, kteří bojují se závislostí, je touha vypadat dobře v očích druhých. Jak by mi tato touha mohla bránit v tom, abych se zlepšoval(a) a přinášel(a) „více ovoce“ neboli dobrých skutků?

• Jak by se mé chování změnilo, kdybych se více zajímal(a) o to, jak mě vnímá Bůh?

Buďte upřímní

„Kdokoli se dopustí přestupku proti mně, toho budete souditi podle hříchů, jichž se dopustil; a vyzná-li hříchy své před tebou a přede mnou a bude-li činiti pokání v upřímnosti srdce svého, odpustíš mu a já mu odpustím také.“ (Mosiáš 26:29.)

Při vyznávání hříchů musíme být upřímní.

• Zamyslete se nad tím, jak zatajování části vyznání podkopává upřímnost našeho snažení. Jsem pokoušen(a) skrývat nějakou část svého sebehodnocení, a pokud ano, o jakou část jde?

• Co bych získal(a) tím, kdybych tuto část svého sebehodnocení skrýval(a)? Co bych ztratil(a)?

• Jak by mohl Ježíš Kristus požehnat mému životu, kdybych na začátku vyznal(a) to, co je nejobtížnější, a předal(a) toto břímě Jemu?

Vyznejte své hříchy hned, jakmile si je uvědomíte

„V témže roce byli přivedeni k poznání svého omylu a vyznali své chyby.“ (3. Nefi 1:25.)

• Tento verš je příkladem lidí, kteří neodkládali vyznání svých chyb, když si je uvědomili. Co získávám tím, když se vyznám z hříchů hned poté, co si je uvědomím?

• Jaké škodlivé následky by odkládání vyznání hříchů mohlo mít?

Zmírněte svůj stres a najděte klid

„Nezabýval bych se tvými zločiny a nedrásal tvou duši, kdyby to nebylo pro tvé dobro.“ (Alma 39:7.)

Někteří mohou tvrdit, že 4. a 5. krok se příliš zaměřují na to negativní a že jen přispívají ke stresu souvisejícímu s procesem léčení. V tomto verši se dozvídáme, že když si budeme vědomi svých nedostatků a když se budeme stavět se ke svým chybám čelem, při léčbě nám to pomůže.

• Jak mi 4. a 5. krok mohou pomoci zmírnit svůj stres a přinést více pokoje?

Zanechejte hříchu

„Podle toho můžete poznati, činí-li člověk pokání z hříchů svých − vizte, vyzná je a zanechá jich.“ (Nauka a smlouvy 58:43.)

• Zanechat něčeho znamená, že se toho zřekneme neboli že se toho zcela vzdáme. V jakém smyslu je vyznání hříchů projevem mé touhy zanechat starých zvyklostí?