Učení Josepha Smitha o kněžství, chrámu a ženách
    Footnotes
    Theme

    Učení Josepha Smitha o kněžství, chrámu a ženách

    Ženy i muži mají v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů mnoho příležitostí ke službě jak v místních kongregacích, tak na celocírkevní úrovni. Ženy Svatých posledních dnů mimo jiné pronášejí kázání na nedělních shromážděních a na generálních konferencích Církve; hlásají evangelium na misii na plný úvazek; vykonávají a provádějí svaté obřady v chrámech Církve; a vedou organizace, které poskytují duchovní službu rodinám, dalším ženám, mladým ženám a dětem. Zapojují se do kněžských rad na místních i generálních úrovních. Profesionální pedagožky učí historii a teologii Svatých posledních dnů na církevních univerzitách a v církevních vzdělávacích programech pro mládež. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že do kněžských úřadů jsou vysvěcováni pouze muži, objevují se otázky ohledně postavení žen v Církvi. Tato esej poskytuje pro tyto důležité otázky odpovídající historický kontext a vysvětluje, čemu ohledně žen a kněžské pravomoci učil Joseph Smith.

    Znovuzřízení kněžské pravomoci prostřednictvím Proroka Josepha Smitha je základní naukou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Joseph Smith v počátcích svého působení obdržel kněžskou pravomoc od nebeských poslů a s touto pravomocí zorganizoval Církev, předal kněžství dalším mužům a vysvětil je do určitých úřadů v kněžství.1 Toutéž pravomocí Joseph Smith zorganizoval jako součást církevní struktury Pomocné sdružení, díky němuž byla formálně definována a zplnomocněna důležitá stránka duchovní služby žen. Toto vše se uskutečnilo v rámci přípravy Svatých na účast na chrámových obřadech, s nimiž byli obeznámeni nedlouho po založení Pomocného sdružení. Vize, která byla Josephu Smithovi zjevena, byla v době jeho smrti pevně ustanovena: ženy a muži mohou ve svatých chrámech přijímat a vykonávat posvátné kněžské obřady, které jim pomohou připravit se na to, aby jednoho dne vstoupili do Boží přítomnosti.

    Jak kněžství chápali první Svatí posledních dnů

    Ke znovuzřízení kněžské pravomoci došlo ve Spojených státech v době intenzivního náboženského rozruchu. Tento rozruch byl do určité míry poháněn otázkami ohledně božské pravomoci – kdo ji vlastní, jak ji lze získat a zda je nezbytná.2 V počátcích 19. století většina křesťanů věřila, že pravomoc jednat v Božím jménu přetrvává na zemi od doby Ježíšova působení ve smrtelnosti. Joseph Smith učil, že kněžství Ježíše Krista bylo po smrti dávných apoštolů ztraceno a bylo nově znovuzřízeno prostřednictvím služby andělů. Přesto mnozí Svatí posledních dnů zpočátku chápali pojem kněžství do značné míry tak, jak bylo v tehdejší době běžné. Ve 30. letech 19. století bylo v Americe slovo kněžství definováno jako „kněžský úřad či hodnost“ a „mužský řád, jehož členové jsou ustanoveni pro posvátné funkce“, čímž se kněžství ztotožňovalo s náboženským úřadem a s muži, kteří byli jeho držiteli.3 Prvotní Svatí posledních dnů na kněžství rovněž nahlíželi převážně z hlediska vysvěcení k církevnímu úřadu a pravomoci kázat a vykonávat náboženské obřady.4 Podobně jako tomu bylo v tehdejší době ve většině ostatních křesťanských denominacích, pouze muži z řad Svatých posledních dnů zastávali kněžské úřady, sloužili na oficiální misii pro hlásání evangelia a vykonávali obřady jako například křest či žehnání svátosti večeře Páně.

    Na rozdíl od mnohých jiných církví Svatí posledních dnů poskytovali vysvěcení ke kněžství všeobecně i laickým členům – podle pokynů získaných skrze zjevení. Časem pak byla založena rozsáhlá struktura kněžských úřadů a kvor. Již od počátku byla tato struktura řízena zjevením pod vedením kněžských vedoucích, kteří jsou držiteli takzvaných „klíčů“.5 Klíče Melchisedechova kněžství, dané skrze božské posly Josephu Smithovi a později předané i dalším, udělovaly „právo předsednictví“, právo „[říditi] duchovní věci“ a „právo úřadovati ve všech úřadech v církvi“.6

    Porozumění Svatých posledních dnů povaze kněžství a klíčů se prohlubovalo díky zjevením, která Joseph Smith obdržel. Zjevení z roku 1832 vysvětlilo, že větší neboli Melchisedechovo kněžství drží „klíč poznání Boha“ a že v obřadech tohoto kněžství „se projevuje moc božskosti“. Josephu Smithovi bylo podobně jako Mojžíšovi nařízeno „lid svůj posvětiti, aby mohli spatřiti tvář Boží“.7 V roce 1836 předali andělští poslové Josephu Smithovi klíče kněžství, které členům Církve umožnily obdržet chrámové obřady.8 Ve zjevení z roku 1841 Pán Svatým přikázal, aby v Nauvoo ve státě Illinois postavili chrám, kde zamýšlel zjevit svému lidu „všechny věci týkající se tohoto domu a kněžství jeho“.9 Vrcholné obřady kněžství se měly nacházet v chrámu a měly pomáhat připravovat muže a ženy na vstup do Boží přítomnosti.

    Již v prvních letech Církve se ženy Svatých posledních dnů, podobně jako ženy v jiných organizacích, do činností své nové náboženské komunity aktivně zapojovaly. Schvalovaly různá rozhodnutí hlasováním na konferencích;10 zařizovaly interiér chrámu svými rukodělnými výrobky; uctívaly Boha po boku mužů na shromážděních a v pěveckých sborech; dělily se o evangelium s příbuznými a bližními; pořádaly setkání ve svých domovech a používaly duchovní dary v soukromí i na veřejnosti.11 Jedno z počátečních zjevení dalo ženám oprávnění k tomu, aby vysvětlovaly písma a nabádaly Církev.12 Přesto však Svatí posledních dnů, podobně jako většina ostatních křesťanů v oné době, v počátečních letech Církve vyhrazovali veřejná kázání a vedoucí povolání pouze mužům.13

    Joseph Smith a Pomocné sdružení v Nauvoo

    Další zjevení přijatá v Nauvoo poskytla ženám nové příležitosti podílet se na činnostech v Církvi a rozšířila porozumění Svatých posledních dnů věčné podstatě vztahu mezi muži a ženami. Významným krokem v tomto vývoji bylo zorganizování Pomocného sdružení žen v Nauvoo, k němuž došlo 17. března 1842.14 Skupina mormonských žen si přála poskytovat charitativní podporu mužům pracujícím na stavbě chrámu, a tak plánovala založit dobročinné sdružení, jak bylo v oné době běžné.15 Když svůj úmysl přednesly Josephu Smithovi, pocítil inspiraci vytvořit něco, co bude rozměry tradičního sdružení přesahovat. Sarah Granger Kimballová, zakládající členka Pomocného sdružení, později vzpomínala, že Prorok jim řekl, že má pro ně „něco lepšího“ a že zorganizuje ženy „v řádu kněžství podle vzoru Církve“.16

    Ženy svou novou organizaci pojmenovaly „Pomocné sdružení“. Tato organizace se lišila od ostatních ženských sdružení tehdejší doby, protože ji ustanovil prorok, který na základě kněžské pravomoci předal ženám pravomoc, posvátné zodpovědnosti a oficiální funkce uvnitř církevní struktury, nikoli mimo ni. Jak na ustavujícím setkání poznamenal apoštol John Taylor, ženy byly zorganizovány „podle zákona nebe“.17

    Joseph Smith ženy pověřil, aby „pomáhaly chudým“ a „zachraňovaly duše“.18 Uvedl, že jmenování jeho manželky Emmy Hale Smithové presidentkou Pomocného sdružení bylo naplněním zjevení, které jí bylo adresováno o dvanáct let dříve a v němž byla nazvána „vyvolenou paní“.19 Rovněž členkám Sdružení řekl: „Nyní vám předávám klíč ve jménu Božím a toto Sdružení se bude radovat a poznání a inteligence budou od nynějška plynout shůry.“20

    Sarah Kingsley Clevelandová, rádkyně Emmy Smithové, vyjádřila vnímání božského zplnomocnění z pohledu žen těmito slovy: „Máme v úmyslu jednat ve jménu Páně.“21 Emma Smithová vyzvala každou členku Sdružení, aby „dychtivě usilovala o konání dobra“, a prohlásila, že společně vykonají „něco mimořádného“. Očekávala „mimořádné příležitosti a naléhavé výzvy“.22

    Na tom, čemu Joseph Smith učil ženy Pomocného sdružení, mohou být pro členy dnešní Církve neobvyklé dva aspekty. Zaprvé je to jeho používání slov spojených s kněžstvím. Joseph při organizování Pomocného sdružení mluvil o „vysvěcování“ žen a řekl, že úřednice v Pomocném sdružení budou „Sdružení předsedat“.23 Také prohlásil: „Nyní vám předávám klíč ve jménu Božím.“24

    Tato vyjádření naznačují, že Joseph Smith ženám v Pomocném sdružení delegoval kněžskou pravomoc.25 Jeho slovům lze ale lépe porozumět v historickém kontextu. V průběhu 19. století používali Svatí posledních dnů slovo klíče při různých příležitostech, když mluvili o pravomoci, o poznání nebo o chrámových obřadech.26 Mormoni někdy rovněž používali slovo vysvětit v širším slova smyslu – často jako vzájemně zaměnitelné se slovem ustanovit, a ne vždy ve vztahu ke kněžskému úřadu.27 V těchto bodech je význam Josephových slov objasněn tím, jak on sám jednal – ani Joseph Smith, ani nikdo, kdo jednal v jeho zastoupení, ani žádný z jeho nástupců nepředali ženám Aronovo či Melchisedechovo kněžství ani nevysvěcovali ženy do kněžských úřadů.

    V pozdějších letech byla slova jako vysvěceníklíče definována přesněji, když president John Taylor, který byl Josephem Smithem pověřen „vysvětit a ustanovit“ Emmu Smithovou a její rádkyně, v roce 1880 vysvětlil, že „toto tehdy provedené vysvěcení neznamenalo předání kněžství oněm sestrám“.28 Ženy ale obdržely pravomoc předsedat v ženské organizaci a pověřovat podle potřeby další úřednice, aby vedly tuto organizaci podle vzoru kněžství, včetně toho, že ji vedla presidentka s rádkyněmi.29 V době, kdy president Taylor pronesl tato slova, byly již také založeny organizace pro mladé ženy a pro děti, které rovněž vedly ženy. I tyto organizace měly předsednictva, která jednala na základě delegované kněžské pravomoci.

    Druhý aspekt toho, čemu Joseph Smith učil Pomocné sdružení, a který může být v dnešní době neobvyklý, je jeho souhlas s tím, aby se ženy podílely na udílení požehnání pro uzdravení. „Pokud jde o vkládání rukou žen,“ uvádí se v zápisu ze setkání Pomocného sdružení v Nauvoo, Joseph řekl, že „není hříchem, aby tak činil kdokoli, kdo má víru“, a nabádal druhé: „Pokud mají sestry víru uzdravovat nemocné, nechť všichni drží jazyk za zuby a nechť to tak pokračuje.“30 Některé ženy vykonávaly takováto požehnání již od počátečních dnů Církve. V oné době Svatí posledních dnů chápali dar uzdravování především ve smyslu novozákonního učení, že se jedná o jeden z darů Ducha, který je dostupný věřícím skrze víru. Joseph Smith učil, že dar uzdravování je znamením, které bude následovat „všechny ty, kteří věří, ať již muže či ženy“.31

    Během 19. století ženy často žehnaly nemocným skrze modlitbu víry a mnohé ženy obdržely kněžské požehnání, v němž jim bylo slíbeno, že budou mít dar uzdravování.32 „Byla jsem svědkem mnoha projevů moci a požehnání Božího skrze žehnání od sester,“ svědčila Elizabeth Ann Smith Whitneyová, které podle jejích vlastních slov Joseph Smith požehnal, aby mohla tento dar používat.33 Eliza R. Snowová, generální presidentka Pomocného sdružení, v roce 1883 ohledně těchto požehnání pro uzdravení vysvětlila: „Ženy mohou žehnat ve jménu JEŽÍŠE, ale nikoli skrze moc kněžství.“34

    Podíl žen na vykonávání požehnání pro uzdravení na počátku 20. století postupně slábl, neboť vedoucí Církve učili, že je vhodnější řídit se novozákonním pokynem požádat o to starší.35 President Církve Heber J. Grant v roce 1926 prohlásil, že První předsednictvo „nepodporuje povolávání sester k účasti na žehnání nemocným, neboť písma nám říkají, abychom požádali starší, kteří mají kněžství Boží a mají moc a pravomoc žehnat nemocným ve jménu Ježíše Krista“.36 V současné době se v církevní Příručce 2: Správa Církve uvádí, že „žehnat nemocným nebo sužovaným mohou pouze nositelé Melchisedechova kněžství“.37

    Kněžství a chrám

    Joseph Smith řekl, že záměrem jeho pokynů daných Pomocnému sdružení bylo připravit ženy na to, aby mohly „získat výsady, požehnání a dary kněžství“. Toho mělo být dosaženo prostřednictvím chrámových obřadů.38 Tyto nové obřady učily o povaze Boha, o účelu života, o významu věčného života a o charakteru vztahu člověka k božskosti. Přiváděly muže a ženy do smluvního vztahu s Bohem.

    To, čemu Joseph Smith učil ohledně chrámových obřadů, poskytuje další kontext pro to, čemu ohledně kněžství učil Pomocné sdružení. Joseph mluvil o založení „království kněží“.39 Podobná slova použil již dříve, když mluvil o vztahu všech Svatých k chrámu.40 Toto „království kněží“ mělo sestávat z mužů a žen, kteří uzavřeli chrámové smlouvy.

    Joseph Smith v posledních dvou letech svého života představil chrámové obřady a smlouvy skupině věrných mužů a žen. V květnu 1842 vykonal první chrámová obdarování – obřad, při němž účastníci uzavřeli posvátné smlouvy a obdrželi ponaučení týkající se Božího plánu spasení.41 Joseph Smith začal pečetit (neboli oddávat na věčnost) manžele a manželky a na konci září 1843 zapojil do obřadu obdarování i ženy. Učil muže a ženy tomu, že přijetím chrámových obřadů, z nichž vrcholným obřadem je obřad pečetění, vstupují do „řádu kněžství“.42 Do doby své smrti předal tyto obřady několika desítkám mužů a žen, kteří se často scházeli k modlitbě a k účasti na chrámových obřadech, zatímco čekali na dokončení chrámu Nauvoo, k němuž došlo v prosinci 1845.

    Chrámové obřady byly kněžské obřady, avšak nesloužily k udílení církevního úřadu mužům či ženám. Tyto obřady naplnily Pánovo zaslíbení, že Jeho lid – ženy a muži – bude obdarován „mocí z výsosti“.43 Tato kněžská moc se projevovala v životě jednotlivců rozmanitými způsoby a byla dostupná dospělým členům bez ohledu na jejich manželský stav. Obdarování otevřelo průduchy osobního zjevení ženám i mužům. Poskytlo jim větší míru „víry a poznání“ a „pomoci od Ducha Páně“ – a tato moc posilovala Svaté během následných útrap, kterým čelili, když putovali více než 2 000 kilometrů přes nevlídnou pustinu a usadili se v údolí Solného jezera.44 Obdarované Svaté posledních dnů to připravilo na to, aby vyšli „ozbrojeni [Boží] mocí“ a „mohli nésti nesmírně veliké a slavné zvěsti … do končin země“.45 Skrze obřady chrámu se moc božskosti v jejich životě skutečně projevovala.46

    Svatí posledních dnů během období, kdy žili v Nauvoo, dospěli k poznání, že všichni lidé jsou děti nebeských rodičů a že konečným určením věrných mužů a žen je stát se takovými jako oni.47 Toto učení bylo doprovázeno dalším zjevením o věčné podstatě a účelu manželství. Joseph Smith své spolupracovníky učil tomu, že manželství uzavřená a posvěcená – neboli „zpečetěná“ – příslušnou pravomocí v chrámu, přetrvají až do věčností.48

    Tato zjevení a obřady přinesly nové porozumění vzájemně provázaného vztahu mezi ženami a muži. Jak řekl biskup Newel K. Whitney krátce poté, co obdržel své obdarování: „Bez žen by na zemi nemohlo být vše znovuzřízeno. Aby mohlo být znovuzřízeno kněžství, je zapotřebí všech.“49 Mary Isabella Horneová, členka Pomocného sdružení v Nauvoo, později vyjádřila svou radost z toho, že mohou být „spolupracovnicemi svých bratří při budování království Božího“. „Při všech obřadech přijímaných v domě Páně,“ řekla, „stojí žena po boku muže, jak v případě žijících, tak mrtvých, což ukazuje, že muž není bez ženy, ani žena bez muže v Pánu.“50

    Kněžská moc udílená v chrámu Nauvoo – a potažmo i v dnešních chrámech – přesahuje hranice tohoto života, neboť chrámové obřady umožňují Božím dětem dosáhnout oslavení.51 Joseph Smith učil, že obřady chrámu vytvoří mezi všemi členy lidské rodiny „stmelující článek“, který postupně spojí jednu rodinu po druhé a bude se rozprostírat do minulosti i budoucnosti.52

    Když jsou muž a žena zpečetěni v chrámu, vstupují společně skrze smlouvu do řádu kněžství.53 Jsou-li svým smlouvám věrni, obdrží čest, nesmrtelnost a věčný život, „oslavení a sláv[u] ve všech věcech“ a plnost a pokračování „semene na věky věků“.54 Někteří nemají možnost uzavřít sňatek v tomto životě a mnozí se potýkají se zpřetrhanými rodinnými vztahy. Vzhledem k tomu, že Bůh je spravedlný, bude mít každé dítě Boží příležitost buď v tomto životě, nebo v tom příštím, přijmout evangelium a obdržet všechna slíbená požehnání (včetně věčného manželství) pod podmínkou věrnosti.55

    Ženy a kněžství v dnešní době

    V určitých ohledech zůstává již od dob Josepha Smitha vztah mezi ženami Svatých posledních dnů a kněžstvím pozoruhodně neměnný. Podobně jako v prvních dnech Církve jsou muži vysvěcováni do kněžských úřadů a jak ženy, tak muži jsou vyzýváni, aby v osobním životě zakoušeli moc a požehnání plynoucí z kněžství.56 Muži a ženy dál vykonávají posvátné obřady v chrámech, podobně jako to činili v době Josepha Smitha. Joseph učil tomu, že muži a ženy mohou dosáhnout nejvyššího stupně celestiální slávy jedině tím, že společně vstoupí do řádu kněžství skrze chrámový pečeticí obřad. Takto to chápou Svatí posledních dnů i v dnešní době.

    Kněžskou pravomoc, kterou ženy Svatých posledních dnů používají v chrámu i jinde, si lidé mimo Církev do značné míry neuvědomují, a někdy ji nesprávně chápou či přehlížejí i ti, kteří v Církvi jsou. Svatí posledních dnů a další lidé si často mylně spojují kněžství jen s náboženským úřadem a s muži, kteří ho zastávají, což zastiňuje širší pojetí kněžství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

    Od doby Josepha Smitha proroci Církve, skrze klíče kněžství, přizpůsobují různé struktury a programy ve světě, v němž mají mnohé ženy větší příležitosti k uplatnění v akademické, politické i ekonomické oblasti.57 Dnes ženy Svatých posledních dnů vedou v Církvi tři organizace: Pomocné sdružení, Mladé ženy a Primárky. Pronášejí kázání a modlí se v kongregacích, zastávají řadu funkcí, v nichž mohou vést a sloužit, zapojují se do kněžských rad na místních i generálních úrovních a hlásají evangelium na plný úvazek na misiích po celém světě. V těchto i dalších ohledech ženy používají kněžskou pravomoc, i když nejsou vysvěceny do žádného kněžského úřadu.58 Takováto služba a vedoucí povolání by v mnohých jiných církvích vyžadovaly, aby k tomu byly ženy vysvěceny.

    Kněžství žehná životu Božích dětí nespočetnými způsoby. Kněžství definuje, uschopňuje, zušlechťuje a vytváří řád. V církevních povoláních, v chrámových obřadech, v rodinných vztazích i v nenápadné osobní duchovní službě kráčejí ženy a muži Svatých posledních dnů s kněžskou mocí a pravomocí. Tento vzájemně propojený vztah mezi muži a ženami při uskutečňování Božího díla skrze Jeho moc zastává v evangeliu Ježíše Krista znovuzřízeném skrze Proroka Josepha Smitha ústřední roli.