Jsou mormoni křesťané?
    Footnotes
    Theme

    Jsou mormoni křesťané?

    Členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se jednoznačně považují za křesťany. Uctívají Boha Věčného Otce ve jménu Ježíše Krista. Když byla Josephu Smithovi položena otázka, čemu Svatí posledních dnů věří, zmínil jako ústřední postavu Krista: „Základními zásadami našeho náboženství jsou svědectví apoštolů a proroků ohledně Ježíše Krista, ‚že On zemřel, byl pohřben, opět vstal třetího dne a vystoupil na nebesa‘; a vše ostatní, co se týká našeho náboženství, jsou pouhé přídavky.“1 Novodobí členové Kvora Dvanácti apoštolů toto svědectví potvrdili těmito slovy: „Ježíš je žijící Kristus, nesmrtelný Syn Boží. … Jeho cesta je cestou, která vede ke štěstí v tomto životě a k věčnému životu ve světě příštím.“2

    V posledních desetiletích však někteří lidé tvrdí, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů není církví křesťanskou. Nejčastěji zmiňované důvody znějí následovně:

    1. Svatí posledních dnů nepřijímají vyznání víry (kréda), konfese a prohlášení křesťanské věrouky z postnovozákonní doby.

    2. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů nemá svůj původ v historické linii tradičního křesťanství. To znamená, že Svatí posledních dnů nejsou římští katolíci, východní pravoslavní křesťané ani protestanti.

    3. Svatí posledních dnů nevěří tomu, že písma sestávají pouze z Bible svaté, ale mají rozšířený kánon písem, který zahrnuje navíc Knihu Mormonovu, Nauku a smlouvy a Drahocennou perlu.

    Každé z těchto tvrzení je rozebráno níže.

    Svatí posledních dnů nepřijímají vyznání víry (kréda) křesťanské věrouky z postnovozákonní doby

    Badatelé již dlouho přiznávají, že pohled na Boha, který zastávali prvotní křesťané, se v průběhu staletí dramaticky měnil. Pohled prvotních křesťanů na Boha byl osobnější, antropomorfičtější a méně abstraktní než ty, které později vznikaly z vyznání víry sepsaných v průběhu dalších několika staletí. Základní ideologický posun, který započal ve 2. století po Kr., po ztrátě apoštolské pravomoci, vyplynul z myšlenkového prolnutí křesťanské nauky s řeckou filosofií.3

    Svatí posledních dnů se domnívají, že sloučení prvotní křesťanské teologie s řeckou filosofií bylo vážnou chybou. Mezi naukami, které se v tomto procesu vytratily, je na předním místě nauka týkající se povahy Božstva. Pravda o povaze Boha Otce, Jeho Syna Ježíše Krista a Ducha Svatého byla znovuzřízena prostřednictvím Proroka Josepha Smitha. V důsledku toho Svatí posledních dnů zastávají názor, že Bůh Otec je bytost s tělem, což je přesvědčení, jež je v souladu s vlastnostmi, které Bohu připisovali mnozí prvotní křesťané.4 Toto přesvědčení Svatých posledních dnů se liší od vyznání víry z postnovozákonní doby.

    Nehledě na tyto naukové rozdíly, které existují mezi Svatými posledních dnů a členy jiných křesťanských církví, se role, které Svatí posledních dnů členům Božstva připisují, s názory ostatních z křesťanského světa do značné míry shodují. Svatí posledních dnů věří, že Bůh je všemohoucí, vševědoucí a naplněný bezvýhradnou láskou, a modlí se k Němu ve jménu Ježíše Krista. Uznávají Otce jako nejvyšší objekt svého uctívání, Syna jako svého Pána a Vykupitele a Svatého Ducha jako Otcova a Synova posla a zjevovatele. Stručně řečeno, Svatí posledních dnů nepřijímají vyznání víry z postnovozákonní doby, ale přesto se při každodenních skutcích náboženské oddanosti hluboce spoléhají na každého člena Božstva podobně, jako to činili prvotní křesťané.

    Svatí posledních dnů věří ve znovuzřízené křesťanství

    Další předpoklad zaznívající v rámci tvrzení, že Svatí posledních dnů nejsou křesťané, se týká toho, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů nemá svůj původ v historické linii tradičního křesťanství – Svatí posledních dnů nejsou římští katolíci, východní pravoslavní křesťané ani protestanti. Svatí posledních dnů věří, že skrze službu andělů Josephu Smithovi byla vrácena neboli přinesena zpět na zemi kněžská pravomoc jednat ve jménu Božím. Toto je „znovuzřízená“, nikoli „reformovaná“ Církev Ježíše Krista. Víra Svatých posledních dnů ve znovuzřízené křesťanství pomáhá vysvětlit, proč tolik Svatých posledních dnů od 30. let 19. století až do dnešní doby konvertovalo z jiných křesťanských denominací. Tito konvertité nepovažovali a nepovažují sami sebe za někoho, kdo křesťanské společenství opouští; jsou zkrátka vděčni za to, že se dozvěděli o znovuzřízené Církvi Ježíše Krista a stali se její součástí, a věří, že tato Církev nabízí plnost Pánova evangelia, že je to ucelenější a plnohodnotnější křesťanská Církev – a to po stránce duchovní, organizační i naukové.

    Členové církví, které se řídí historickými vyznáními víry (krédy), se často mylně domnívají, že všichni křesťané se vždy shodovali a musí shodovat na historicky neměnném a jednolitém souboru náboženského přesvědčení. Jak ale mnozí badatelé uznávají, křesťané se v průběhu staletí razantně rozcházeli prakticky v každé záležitosti týkající se teologie či praxe, což vedlo k vytvoření mnoha křesťanských denominací.5 Ačkoli se nauka Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů liší od nauky mnohých křesťanských církví, které se řídí historickými vyznáními víry, je v souladu s prvotním křesťanstvím. Ten, kdo upřímně miluje, uctívá a následuje Krista, má mít svobodné právo na své chápání nauky tak, jak mu velí vlastní svědomí, aniž by byl označován za nekřesťana.

    Svatí posledních dnů věří v otevřený kánon

    Třetí tvrzení uváděné jako odůvodnění toho, že Svatí posledních dnů nejsou křesťané, se týká jejich víry v otevřený kánon písem. Podle těch, kteří tento argument používají, být křesťanem znamená souhlasit se zásadou sola scriptura neboli výlučnosti Bible. Avšak tvrdit, že Bible je jediným a posledním slovem Božím, konkrétněji posledním sepsaným slovem Božím, znamená tvrdit něco nad rámec toho, co o sobě tvrdí Bible samotná. Nikde v Bibli se nepíše, že všechna zjevení od Boha budou sepsána do jedné knihy, která bude na věky uzavřena, a že nelze obdržet žádné další zjevení ve formě písem.6

    A co více, ne všechny křesťanské církve jsou si jisty tím, že křesťanství musí být definováno na základě toho, zda vyznává uzavřený kánon písem.7 Po pravdě řečeno se zdá, že argument pro vyloučení těch, kteří nejsou zastánci uzavřeného kánonu, se selektivně používá k tomu, aby Svatí posledních dnů nebyli považováni za křesťany. Žádná odnož křesťanství se při rozhodování ohledně nauky a při uplatňování biblických zásad neomezuje výhradně na biblický text. Například římští katolíci se při hledání odpovědí na své otázky obracejí k církevní tradici a na magisterium (čímž jsou míněny učitelské autority, včetně papeže a koncilů). Protestanti, zvláště evangelických vyznání, se obracejí na lingvisty a znalce písem a také k církevním koncilům a vyznáním víry z postnovozákonní doby. Pro mnohé křesťany jsou tyto koncily a vyznání víry právě tak kanonické jako samotná Bible. Svatí posledních dnů se při stanovování nauky a pro porozumění biblickému textu obracejí na žijící proroky a k dalším knihám písem – ke Knize Mormonově, Nauce a smlouvám a Drahocenné perle.

    Kniha Mormonova společně se Starým i Novým zákonem vydává jednoznačné svědectví o Ježíši Kristu. V jedné její pasáži se píše, že Kniha Mormonova „utvrdí pravdu“ Bible „a oznámí všem pokolením, jazykům a lidem, že Beránek Boží je Syn Věčného Otce a Spasitel světa; a že všichni lidé musejí přijíti k němu, jinak nemohou býti spaseni“.8 Ve více než šesti tisících verších Knihy Mormonovy jsou o Ježíši Kristu téměř čtyři tisíce zmínek a je nazýván více než stovkou různých jmen: „Jehova“, „Immanuel“, „Svatý Mesiáš“, „Beránek Boží“, „Vykupitel Izraele“ atd.9 Kniha Mormonova je vskutku „další svědectví o Ježíši Kristu“, jak se píše na její titulní straně.

    Závěr

    Obrácení po celém světě dál vstupují do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů zčásti kvůli její naukové a duchovní jedinečnosti. Tato jedinečnost vyplývá z poznání znovuzřízeného na tuto zemi a z moci Ducha Svatého přítomného v Církvi díky znovuzřízení kněžské pravomoci, klíčů, obřadů a plnosti evangelia Ježíše Krista. Ovoce znovuzřízeného evangelia je v životě věrných členů Církve zcela zjevné.

    Ačkoli členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nemají v úmyslu se v čemkoli zpronevěřit tomu, čím je znovuzřízená Církev Ježíše Krista jedinečná, přejí si spolupracovat s ostatními křesťany – a s lidmi jakéhokoli náboženství – ve snaze upozorňovat na mnohé morální a rodinné problémy, kterým společnost čelí, a tyto problémy řešit. Diskuse na křesťanská témata je díky tomu, co mohou nabídnout Svatí posledních dnů, bohatší. Není žádný důvod k tomu, aby se křesťanské církve vzájemně ignorovaly či zavrhovaly. Nikdy dříve nebylo tolik zapotřebí jednoty a soudržnosti, pokud jde o hlásání božskosti a učení Ježíše Krista.