Plurální manželství v Kirtlandu a v Nauvoo
    Footnotes
    Theme

    „Plurální manželství v Kirtlandu a v Nauvoo“, Eseje na témata z evangelia (2016)

    „Plurální manželství v Kirtlandu a v Nauvoo“, Eseje na témata z evangelia

    Plurální manželství v Kirtlandu a v Nauvoo

    Svatí posledních dnů věří, že monogamie – manželství, které spojuje jednoho muže s jednou ženou, je Pánův stálý zákon.1 V biblických dobách Pán některým jedincům ze svého lidu přikázal, aby praktikovali plurální manželství – manželství, které spojuje jednoho muže s více než jednou ženou.2 Toto přikázání obdrželo prostřednictvím Božího proroka také několik členů v počátečním období Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a byli ho poslušni.

    Poté, co Joseph Smith obdržel zjevení, v němž mu bylo přikázáno, aby praktikoval plurální manželství, oženil se s více ženami a tuto praktiku představil svým blízkým spolupracovníkům. Tato zásada byla jedním z nejproblematičtějších aspektů Znovuzřízení – pro Josepha osobně i pro ostatní členy Církve. Plurální manželství bylo zkouškou víry a vyvolávalo kontroverze a odpor. Jen několik Svatých posledních dnů zpočátku uvítalo znovuzřízení biblické praktiky, jež byla jejich vnímání zcela cizí. Mnozí však později svědčili o mocných duchovních zážitcích, jež jim pomohly překonat rozpaky a dodaly jim odvahu tuto praktiku přijmout.

    Ačkoli Pán přikázal, aby bylo v těchto posledních dnech plurální manželství zavedeno (a později zrušeno), nedal lidem přesné pokyny, jak mají být tohoto přikázání poslušni. Výrazné společenské a kulturní změny s sebou často přinášejí neporozumění a těžkosti. Vedoucí a členové Církve se s těmito výzvami potýkali, zatímco dbali příkazu praktikovat plurální manželství a pak i později, když se ho snažili ukončit poté, co president Církve Wilford Woodruff vydal roku 1890 inspirované prohlášení známé jako Manifest, jež vedlo k ukončení plurálního manželství v Církvi. Vedoucí a členové Církve se ve všech ohledech snažili řídit Boží vůlí.

    Mnoho podrobností o počátcích praktikování plurálního manželství nám není známo. Plurální manželství bylo Svatým v počátcích Církve představováno postupně a ti, kteří se do něj zapojili, byli žádáni, aby své počínání uchovávali v důvěrnosti. Nemluvili o svých zkušenostech veřejně ani je nikam nezapisovali až do doby, kdy přesídlili do Utahu a kdy církevní vedoucí praktikování plurálního manželství veřejně uznali. Historické záznamy o prvních plurálních manželstvích jsou proto skrovné – jen málo záznamů obsahuje podrobnosti a pozdější vzpomínky nejsou vždy spolehlivé. Naše znalosti ohledně tohoto tématu budou vždy doprovázet nejasnosti. Stejně jako ti, kdo byli do plurálního manželství zapojeni, i my „vidíme v zrcadle a [nejasně]“ a Pán nás žádá, abychom kráčeli s vírou.3

    Počátky plurálního manželství v Církvi

    Zjevení o plurálním manželství bylo zapsáno až roku 1843, ale z prvních veršů je patrné, že část tohoto zjevení vznikla již v době, kdy Joseph Smith v roce 1831 studoval Starý zákon. Ti, kteří Josepha dobře znali, později uvedli, že zjevení skutečně obdržel přibližně v té době.4 Zjevení, jež je zaznamenáno v Nauce a smlouvách 132, uvádí, že Joseph se modlil, aby se dozvěděl, proč Bůh ospravedlnil skutečnost, že Abraham, Izák, Jákob, Mojžíš, David a Šalomoun měli mnoho manželek. Pán odpověděl, že jim přikázal, aby začali tuto zásadu praktikovat.5

    Svatí posledních dnů věděli, že žijí v posledních dnech – v době, kterou zjevení nazývají „[dispensací] plnosti časů“.6 Na zemi měly být opět znovuzřízeny dávnověké zásady, jako jsou proroci, kněžství či chrámy. A jednou z těchto dávných zásad bylo i plurální manželství.

    Polygamie byla v mnohých kulturách a náboženstvích přípustná po celá tisíciletí, avšak v západních kulturách byla až na několik výjimek zavrhována.7 V době Josepha Smitha byla ve Spojených státech jedinou legální formou manželství monogamie. Joseph věděl, že praktikování plurálního manželství vyvolá u veřejnosti nevoli. Když toto přikázání obdržel, řekl o něm jen několika spolupracovníkům, ale jinak tuto nauku ve 30. letech 19. století nešířil.8

    Když Bůh přikáže lidem vykonat nějaký obtížný úkol, posílá někdy další posly, aby Jeho lid povzbudili k poslušnosti. V souladu s tímto vzorem řekl Joseph svým spolupracovníkům, že se mu mezi lety 1834 a 1842 třikrát zjevil anděl a přikázal mu, aby začal plurální manželství praktikovat, když se zdráhal s tím začít. Když se anděl zjevil potřetí a naposledy, třímal v ruce meč a hrozil Josephovi zničením, pokud nepodnikne potřebné kroky a nebude přikázání naplno poslušen.9

    Určité kusé záznamy dokládají, že Joseph Smith uposlechl první andělův příkaz tím, že v polovině 30. let 19. století uzavřel v Kirtlandu v Ohiu sňatek s plurální manželkou Fanny Algerovou. Několik Svatých posledních dnů, kteří žili v Kirtlandu, o několik desetiletí později vyprávělo, že se Joseph Smith s Algerovou, která bydlela a pracovala v domácnosti Smithových, oženil poté, co získal souhlas od ní i od jejích rodičů.10 O tomto manželství však není mnoho známo a nevíme ani nic o tom, jaké rozhovory ohledně Algerové probíhaly mezi Josephem a Emmou. Zdá se, že Joseph poté, co manželství s Algerovou skončilo rozchodem, odložil plurální manželství stranou až do doby, kdy se Církev přestěhovala do Nauvoo v Illinois.

    Plurální manželství a věčné manželství

    Zjevení, které učilo o plurálním manželství, bylo součástí rozsáhlejšího zjevení daného Josephu Smithovi – že manželství může trvat i po smrti a že věčné manželství je nezbytné pro to, aby se mohly Boží děti stát dědici plnosti, kterou si pro ně Bůh přeje. Již v roce 1840 učil Joseph Smith v soukromí apoštola Parleyho P. Pratta tomu, že „řád nebes“ umožní Prattovi a jeho manželce být spolu „na čas a celou věčnost“.11 Také učil tomu, že muži, jako byl Parley P. Pratt – který se po smrti první manželky znovu oženil – budou moci být se svými manželkami za řádných podmínek sezdáni (neboli zpečetěni) na věčnost.12

    Zpečetění manžela a manželky na věčnost bylo umožněno skrze znovuzřízení kněžských klíčů a obřadů. 3. dubna 1836 se Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu zjevil v chrámu Kirtland starozákonní prorok Eliáš a znovuzřídil klíče kněžství nutné k vykonávání obřadů pro žijící i pro mrtvé, včetně pečetění rodin.13 Sňatky uzavřené kněžskou pravomocí mohou spojit milované blízké na věčnost pod podmínkou spravedlivosti; naopak manželství uzavřená bez této pravomoci skončí v okamžiku smrti.14

    Manželství uzavřené skrze tuto kněžskou pravomoc znamenalo, že plození dětí a trvání rodiny bude pokračovat i na věčnosti. Zjevení Josepha Smitha ohledně manželství uvádí, že „[pokračování] semene na věky věků“ pomáhá naplňovat Boží záměry pro Jeho děti.15 Tento slib byl dán všem manželským párům, jež byly oddány kněžskou pravomocí a byly věrné svým smlouvám.

    Plurální manželství v Nauvoo

    Po většinu historie převládaly v západní civilizaci při výběru manželského partnera zájmy rodiny – z ekonomického, politického a společenského hlediska. Rodiče měli moc domluvit sňatek, nebo naopak zabránit svazku, se kterým nesouhlasili. Koncem 18. století začaly s těmito tradičními pohnutkami a zvyklostmi soupeřit zamilovanost a osobní výběr.16 V době Josepha Smitha se již mnoho párů chtělo brát z lásky, stejně jako on a Emma, kteří se vzali navzdory přání jejích rodičů.

    Motivy Svatých posledních dnů k uzavírání plurálních sňatků byly často spíše náboženského než ekonomického či milostného charakteru. Kromě touhy být poslušný byla silným motivem také naděje na život v Boží přítomnosti se členy rodiny. Ve zjevení ohledně manželství Pán slíbil těmto lidem „koruny věčných životů“ a „oslavení … ve věčných světech“.17 Muži a ženy, rodiče a děti, předkové a potomci k sobě měli být „připečetěni“ – přičemž jejich slib věrnosti by trval na věčnost, v souladu s Ježíšovým slibem, že kněžské obřady vykonané na zemi mohou být „[svázány] i na nebi“.18

    První plurální sňatek v Nauvoo proběhl, když byli v dubnu 1841 zpečetěni Louisa Beamanová a Joseph Smith.19 Joseph se oženil i s mnoha dalšími ženami a oprávnil k praktikování plurálního manželství také další Svaté posledních dnů. Nejprve plurálních manželství přibývalo pomalu. V době, kdy Joseph v červnu roku 1844 zemřel, bylo do plurálních manželství kromě něj a jeho manželek zapojeno ještě přibližně 29 mužů a 50 žen. Když Svatí v roce 1847 vstoupili do údolí Solného jezera, bylo v plurálních manželstvích již nejméně 196 mužů a 521 žen.20 Účastníci těchto prvních plurálních manželských svazků se zavázali, že budou tuto skutečnost uchovávat v důvěrnosti, ale zároveň očekávali dobu, kdy bude praktikování plurálního manželství veřejně uznáno.

    Zvěsti se však šířily. Několik mužů těchto zvěstí bezostyšně využívalo k nalákání žen, aby s nimi neoprávněně provozovaly vztah, kterému se někdy říkalo „soužití s duchovními manželkami“. Když se na to přišlo, byli tito muži z Církve odříznuti.21 Tyto zvěsti vedly členy a vedoucí k tomu, že pečlivě volenými slovy popírali a odsuzovali soužití s duchovními manželkami a polygamii, ale mlčeli o tom, co Joseph Smith a další spatřovali jako božsky ustanovené „celestiální“ plurální manželství.22 V prohlášeních bylo zdůrazňováno, že Církev nepraktikuje žádný jiný manželský zákon než monogamní, ale zároveň byla nepřímo ponechána možnost, že někteří jedinci pod vedením Božího žijícího proroka mohli uzavřít i sňatek plurální.23

    Joseph Smith a plurální manželství

    Během doby, kdy bylo praktikováno plurální manželství, rozlišovali Svatí posledních dnů mezi pečetěním na čas a na věčnost a pečetěním pouze na věčnost. Součástí pečetění na čas a na věčnost byly závazky a vztahy během tohoto života, do nichž obecně patřila možnost sexuálních vztahů. Pečetění pouze na věčnost naznačovalo vztah pouze v příštím životě.

    Důkazy naznačují, že Joseph Smith se účastnil obou typů pečetění. Přesný počet žen, se kterými byl v životě zpečetěn, není znám, protože doklady o tom jsou neúplné.24 Některé ženy, které byly k Josephu Smithovi připečetěny, později dosvědčily, že jejich manželství bylo na čas i na věčnost, zatímco jiné naznačily, že jejich vztah byl pouze na věčnost.25

    Většině žen, které byly připečetěny k Josephu Smithovi, bylo v době, kdy k pečetění došlo, mezi 20 a 40 lety. Nejstarší z nich, Fanny Youngové, bylo 56 let. Nejmladší byla Helen Mar Kimballová, dcera Josephových blízkých přátel Hebera C. a Vilate Murray Kimballových, která byla k Josephu Smithovi připečetěna několik měsíců před svými 15. narozeninami. Manželství v takovém věku, podle dnešních měřítek nevhodné, bylo v té době zákonné a některé ženy se vdávaly kolem 15. roku svého věku.26 Helen Mar Kimballová o svém připečetění k Josephovi řekla, že bylo „pouze na věčnost“, čímž naznačila, že součástí tohoto poměru nebyly sexuální vztahy.27 Po Josephově smrti se Helen znovu vdala a vystupovala jako přesvědčivá obhájkyně Josepha i plurálního manželství.28

    Joseph Smith byl po svém sňatku s Louisou Beamanovou i předtím, než se oženil s dalšími svobodnými ženami, zpečetěn i s několika ženami, které již byly vdané.29 Ani tyto ženy, ani Joseph neposkytli o těchto pečetěních mnoho informací, i když několik žen prohlásilo, že šlo jen o zpečetění na věčnost.30 Další ženy nezanechaly žádný záznam, takže není známo, zda jejich pečetění bylo na čas a na věčnost, nebo pouze na věčnost.

    Pro tuto praktiku existuje několik možných vysvětlení. Tato pečetění mohla poskytnout možnost, jak vytvořit věčné pouto neboli spojení mezi Josephovou rodinou a dalšími rodinami v Církvi.31 Tyto svazky se rozprostíraly jak vertikálně, od rodiče k dítěti, tak horizontálně, od jedné rodiny k druhé. V dnešní době taková věčná pouta vznikají, když sňatek v chrámu uzavřou lidé, kteří jsou zpečetěni i s rodinou, do níž se narodili, čímž dochází ke vzájemnému propojování rodin. Je možné, že pečetění Josepha Smitha s ženami, které byly již vdané, bylo ranou verzí spojování jedné rodiny s další. Zdá se, že v Nauvoo většina, ne-li všichni první manželé oněch žen žili během Josephova života nadále ve vlastní domácnosti se svou manželkou, a neexistuje jediný záznam o tom, že by si na tato pečetění s Josephem Smithem někdo stěžoval.32

    Vysvětlením pro tato pečetění by mohlo být také to, že se Joseph zdráhal vstoupit do plurálního manželství proto, aby nezpůsobil bolest své ženě Emmě. Možná doufal, že pečetěním s vdanými ženami vyhoví Pánovu příkazu, aniž by to od něj vyžadovalo mít s nimi normální manželský vztah.33 To by vysvětlovalo, proč podle Lorenza Snowa anděl Josepha pokáral za to, že „váhal“ ohledně plurálního manželství i poté, co ho začal praktikovat.34 Podle této interpretace se Joseph po tomto pokárání vrátil k pečetění především se svobodnými ženami.

    Další možností je to, že věrné ženy pociťovaly v době, kdy byla délka života kratší než dnes, potřebu být zpečetěny kněžskou pravomocí. Několik z těchto žen bylo provdaných buď za nemormona, či bývalého mormona; a nejedna z nich později vyjádřila nespokojenost se svým stávajícím manželstvím. Jelikož tyto ženy žily v době, kdy nebylo snadné se rozvést, věřily možná tomu, že zpečetění s Josephem Smithem jim umožní získat požehnání, jež by jinak v příštím životě neobdržely.35

    Ženy, jež se s Josephem Smithem spojily v plurálním manželství, riskovaly svou pověst a ztrátu sebeúcty, protože by byly spojovány se zásadou, která byla jejich kultuře velmi cizí a druzí ji mohli velmi snadno nesprávně chápat. „Obětovala jsem více, než kdybych dala svůj život,“ řekla Zina Huntington Jacobsová, „protože jsem již nemohla očekávat, že na mě budou lidé pohlížet jako na úctyhodnou ženu.“ Nicméně napsala: „Bádala jsem v písmech a skrze pokornou modlitbu k Nebeskému Otci jsem získala svědectví sama pro sebe.“36 Po Josephově smrti se většina žen, jež k němu byly připečetěny, přestěhovala se Svatými do Utahu, přičemž byly nadále věrnými členkami Církve a obhajovaly plurální manželství i Josepha.37

    Joseph a Emma

    Plurální manželství bylo náročné pro všechny, kterých se týkalo. Pro manželku Josepha Smitha Emmu to byla nesmírně náročná zkouška. To, jak Emma na plurální sňatky reagovala, je jen velmi málo zdokumentováno; nezanechala žádné vlastnoruční záznamy, a proto není možné její myšlenky zrekonstruovat. Joseph a Emma se navzájem velmi milovali a jeden druhého hluboce respektovali. Poté, co Joseph uzavřel plurální sňatek, vyjádřil ve svém deníku pocity ke své „milované Emmě“, kterou popisoval jako „neohroženou, pevnou a neochvějnou, neměnnou, láskyplnou Emmu“. Po Josephově smrti Emma nosila v medailonku na krku pramínek jeho vlasů.38

    Emma souhlasila, alespoň po nějaký čas, se čtyřmi plurálními sňatky Josepha Smitha v Nauvoo a všechny čtyři manželky přijala do své domácnosti. Je možné, že souhlasila i s dalšími sňatky.39 Ale pravděpodobně nevěděla o všech Josephových pečetěních.40 Emmin pohled na plurální manželství byl proměnlivý – někdy ho podporovala a jindy odsuzovala.

    V létě roku 1843 nadiktoval Joseph Smith zjevení týkající se manželství, což byl dlouhý rozsáhlý text, jenž obsahoval nádherná zaslíbení, ale zároveň i přísná varování, z nichž některá byla mířena na Emmu.41 Zjevení učilo ženy a muže, že aby mohli obdržet plnost Boží slávy, musí být poslušni Jeho zákona a příkazů.

    Zjevení o manželství vyžadovalo, aby předtím, než mohl manžel vstoupit do plurálního manželství, manželka udělila svůj souhlas.42 Nicméně ke konci onoho zjevení Pán uvedl, že pokud první manželka tento zákon – přikázání praktikovat plurální manželství – nepřijme, bude její manžel „vyňat ze zákona Sáry“, čímž je patrně myšlen požadavek, aby manžel nejprve získal souhlas první manželky, než si mohl vzít další ženy.43 Když se Emma postavila proti plurálnímu manželství, ocitl se Joseph ve svízelné situaci, kdy se musel rozhodnout mezi vůlí Boží a vůlí jeho milované Emmy. Možná že se domníval, že je kvůli Emminu odmítnutí plurálního manželství vyňat ze zákona Sáry. Její rozhodnutí nepřijmout tento zákon mu umožnilo oženit se s dalšími ženami bez jejího svolení. Kvůli Josephově předčasné smrti a Emmině rozhodnutí zůstat v Nauvoo a nevyjadřovat se k plurálnímu manželství poté, co se Církev přestěhovala na Západ, zůstalo mnoho aspektů jejich životního příběhu jen mezi nimi dvěma.

    Zkoušky a duchovní svědectví

    O několik let později v Utahu vysvětlovali členové, kteří uzavřeli plurální manželství v Nauvoo, proč se rozhodli ho praktikovat. Bůh v Knize Mormonově prohlásil, že standardem je monogamie; avšak v některých dobách svému lidu přikazoval, aby uzavíral plurální manželství, a mohl Mu tak „vzbuditi … símě“.44 Díky plurálnímu manželství se narodil vyšší počet dětí věřícím rodičům.45

    Někteří Svatí pohlíželi na plurální manželství také jako na spásný proces obětování a duchovního tříbení. Podle Helen Mar Kimballové Joseph Smith prohlásil, že „uplatňování této zásady bude tou nejtěžší zkouškou, jejímž prostřednictvím budou Svatí kdy muset vyzkoušet svou víru“. I když to byla jedna z „nejnáročnějších“ zkoušek jejího života, vydala svědectví o tom, že byla zároveň „jedním z největších požehnání“.46 Její otec, Heber C. Kimball, s tím souhlasil. „Nikdy jsem nepociťoval tolik zármutku,“ prohlásil o okamžiku, kdy se roku 1841 dozvěděl o plurálním manželství. „Mnoho dnů jsem proplakal. … Měl jsem dobrou manželku. Byl jsem spokojen.“47

    Rozhodnutí přijmout natolik obtížnou zkoušku většinou přišlo až po upřímné modlitbě a hlubokém sebezpytování. Brigham Young řekl, že když se dozvěděl o plurálním manželství, „bylo [to] poprvé v životě, kdy jsem toužil zemřít“.48 „Musel jsem se bez ustání modlit,“ řekl, „a musel jsem uplatňovat víru, a Pán mi zjevil, že je to pravda, což mě uklidnilo.“49 Heber C. Kimball nalezl útěchu až poté, co měla jeho manželka Vilate vidění, které jí dosvědčilo, že plurální manželství je správné. „Vyprávěla mi,“ vzpomínala později Vilatina dcera, „že když otci popsala ono vidění a řekla mu, že je přesvědčena a že ví, že je od Boha, nikdy neviděla šťastnějšího člověka.“50

    Lucy Walkerová vzpomínala na vnitřní zmatek, který pocítila, když ji Joseph Smith vybídl, aby se stala jeho manželkou. „Vše se proti tomu ve mně v hloubi duše vzbouřilo,“ napsala. Po několika neklidných nocích, které strávila na kolenou v modlitbě, však pocítila úlevu, když se její pokoj „naplnil svatým vlivem“, který se podobal „zářivému svitu slunce“. Řekla: „Mou duši naplnil klidný příjemný pocit pokoje, jaký jsem dosud nepocítila,“ a „celou mou bytost zaplavilo nejvyšší štěstí.“51

    Ne všichni ale měli takovéto prožitky. Někteří Svatí posledních dnů zásadu plurálního manželství zavrhli a odešli z Církve, jiní ho odmítli praktikovat, ale zůstali věrní.52 Nicméně mnoho žen a mužů nejprve pociťovalo odpor a úzkost, ale později prošli vnitřním zápasem a rozřešením a nakonec pocítili světlo a pokoj. Posvátné zážitky umožňovaly Svatým kráčet kupředu s vírou.53

    Závěr

    Je těžké představit si, jak obrovskou výzvou byl úkol zavést natolik kontroverzní zásadu, jakou je plurální manželství. Josephu Smithovi a dalším Svatým posledních dnů pomohlo tuto zásadu přijmout duchovní svědectví o její pravdivosti. Ačkoli to bylo nesmírně těžké, zavedení plurálního manželství v Nauvoo skutečně vzbudilo Bohu símě. Značný počet dnešních členů pochází z rodin věrných Svatých posledních dnů, kteří praktikovali plurální manželství.

    Členové Církve již plurální manželství nepraktikují.54 V souladu s učením Josepha Smitha Církev dovoluje, aby muž, jehož manželka zemřela, byl zpečetěn s další ženou, když se znovu ožení. Kromě toho je členům dovoleno provádět obřady v zastoupení za zesnulé muže a ženy, kteří na zemi uzavřeli více než jeden sňatek, a zpečetit je se všemi jejich manželskými partnery, s nimiž byli právoplatně oddáni. Povaha těchto vztahů v příštím životě není přesně známa a o podobě mnohých rodinných vztahů se rozhodne až v životě, který přijde. Svatí posledních dnů jsou vybízeni k tomu, aby důvěřovali moudrému Nebeskému Otci, který své děti miluje a dělá vše pro jejich růst a spasení.55