„Plurální manželství a rodiny v počátečním období státu Utah“, Eseje na témata z evangelia (2016)

„Plurální manželství a rodiny v počátečním období státu Utah“, Eseje na témata z evangelia

Plurální manželství a rodiny v počátečním období státu Utah

Bible a Kniha Mormonova učí tomu, že Božím standardem je manželství jednoho muže a jedné ženy, vyjma konkrétních období, kdy Bůh přikázal něco jiného.¹

V souladu se zjevením daným Josephu Smithovi bylo mezi členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů na začátku 40. let 19. století zřízeno praktikování plurálního manželství – manželství jednoho muže a dvou či více žen. Poté, po více než půl století, někteří Svatí posledních dnů plurální manželství praktikovali. Držitelem klíčů opravňujících k uzavírání plurálních sňatků byl pouze president Církve.² V roce 1890 Pán inspiroval presidenta Církve, Wilforda Woodruffa, aby vydal prohlášení, jež vedlo k ukončení praktikování plurálního manželství v Církvi. V tomto prohlášení, jež je známo jako Manifest, vyjádřil president Woodruff úmysl řídit se zákony Spojených států, jež plurální manželství zakazovaly, a využít svého vlivu k přesvědčení členů Církve, aby činili totéž.³

Po vydání Manifestu byla v Církvi od řečnických pultů i v tištěných materiálech hlásána a prosazována monogamie. Výjimečně bylo uzavřeno několik nových plurálních sňatků mezi lety 1890 a 1904, obzvláště v Mexiku a v Kanadě – tedy na místech, kde neplatily zákony Spojených států; a malé množství jich bylo během těchto let uzavřeno také ve Spojených státech.⁴ V roce 1904 Církev vznik nových plurálních manželství přísně zakázala.⁵ V dnešní době se člověk, který praktikuje plurální manželství, nemůže stát členem Církve ani jím zůstat.

Tato esej se zaměřuje zejména na plurální manželství praktikované Svatými posledních dnů mezi lety 1847 až 1890, po jejich odchodu na Západ Spojených států a před vydáním Manifestu.

Svatí posledních dnů nerozumějí všem záměrům, kvůli nimž Bůh skrze své proroky praktikování plurálního manželství v 19. století zavedl. V Knize Mormonově se uvádí jeden z důvodů, proč toto Bůh nařizuje: aby se zvýšil počet dětí narozených ve smlouvě evangelia, a mohlo se tak „vzbuditi … símě [Pánu]“ (Jákob 2:30). V důsledku plurálních manželství se v rodinách věrných Svatých posledních dnů skutečně rodily velké počty dětí.⁶ Tato praktika rovněž v mnoha jiných ohledech utvářela mormonské společenství v 19. století – manželství bylo dostupné prakticky pro každého, kdo po něm toužil; majetková nerovnost přepočítaná na osobu se snížila, protože ekonomicky znevýhodněné ženy se vdávaly do finančně stabilnějších domácností;⁷ a počet etnicky smíšených manželství vzrostl, což pomáhalo sjednotit různorodou přistěhovaleckou populaci.⁸ Plurální manželství také mezi Svatými posledních dnů pomáhalo vytvářet a posilovat pocit soudržnosti a skupinového ztotožnění. Členové Církve na sebe začali pohlížet jako na „zvláštní lid“,⁹ který je smluvně zavázán plnit Boží příkazy navzdory protivenství zvnějšku a je ochoten být kvůli svým zásadám i vyloučen ze společnosti.¹⁰

Pro tyto rané Svaté posledních dnů bylo plurální manželství náboženskou zásadou, jež vyžadovala osobní oběti. Záznamy, jež po sobě zanechali muži a ženy, kteří plurální manželství praktikovali, dokládají, že procházeli mnoha těžkostmi a nesnázemi – například zažívali finanční problémy či mezilidské spory a některé manželky toužily po trvalé společnosti svého manžela.¹¹ Psali v nich však také o lásce a radosti, kterou mnozí ve své rodině pociťovali. Věřili, že se v dané době jedná o přikázání Boží a že poslušnost tohoto přikázání přinese velká požehnání jim i jejich potomstvu, a to jak na zemi, tak životě, který přijde. Ačkoli v mnohých plurálních manželstvích bylo mnoho lásky, něhy a vznešených citů, byla tato praktika založena spíše na náboženském přesvědčení než na zamilovanosti.¹² Vedoucí Církve učili, že partneři v plurálním manželství se mají snažit vypěstovat si vůči všem zúčastněným velkorysého ducha nesobeckosti a čistou lásku Kristovu.

Během let, kdy se o plurálním manželství učilo veřejně, se od všech Svatých posledních dnů očekávalo, že tuto zásadu přijmou jako zjevení od Boha.¹³ Neočekávalo se však, že podle ní budou žít všichni. Tato forma manželství ani nemohla být všeobecně rozšířená kvůli poměru mezi počtem mužů a žen.¹⁴ Církevní vedoucí pohlíželi na plurální manželství jako na všeobecně platné přikázání pro Církev, ačkoli připouštěli, že jednotlivci, kteří do takového manželství nevstoupí, si mohou přesto před Bohem zachovat svou způsobilost.¹⁵ Ženy si mohly svobodně vybírat svého manželského partnera a rozhodnout se, zda vstoupí do polygamního, či monogamního svazku, nebo zda se vůbec vdají.¹⁶ Někteří muži vstoupili do polygamního manželství, protože je k tomu vyzvali církevní vedoucí, zatímco jiní tento proces zahájili vlastním rozhodnutím; všichni ale museli před vstupem do plurálního manželství obdržet souhlas od vedoucích Církve.¹⁷

V průběhu času se život v plurálních manželstvích měnil. V podstatě všichni ti, kteří praktikovali plurální manželství v počátečních letech, museli překonat vlastní předsudky a přizpůsobit se životu v polygamní rodině. Navíc skutečnost, že tito lidé byli v polovině 19. století pionýry, kteří měli osídlit polovyprahlou oblast, byla pro rodiny, jež se učily žít podle zásady plurálního manželství, další náročnou výzvou. To, kde tyto rodiny žily – zda v Salt Lake City s mnoha společenskými a kulturními příležitostmi, nebo ve venkovských odlehlých oblastech, kde bylo takových příležitostí mnohem méně – mělo značný vliv na to, jak jejich život v plurálním manželství vypadal. Život v plurálních manželstvích proto nelze zevšeobecňovat a nedopouštět se při tom nepřesností.

Určité společné znaky však rozpoznat lze, a tyto znaky vyvracejí některé mýty. Ačkoli někteří vedoucí měli velké polygamní rodiny, dvě třetiny polygamních mužů měly najednou jen dvě manželky.¹⁸ Církevní vedoucí si uvědomovali, že plurální manželství může být zvlášť obtížné pro ženy. Ženy, které byly v manželském svazku nešťastné, měly proto možnost se nechat rozvést a opětné uzavření manželství bylo rovněž snadno dostupné.¹⁹ V prvním desetiletí po usídlení v Utahu se ženy vdávaly v poměrně mladém věku (v šestnácti či sedmnácti letech, výjimečně i dříve), což bylo tehdy u žen žijících v pohraničních oblastech obvyklé.²⁰ Stejně jako tomu bylo na jiných místech, tak jak společnost dozrávala, ženy se postupně vdávaly ve vyšším věku. Vdané byly téměř všechny ženy a vysoké procento mužů bylo ženatých. Dokonce se zdá, že v té době bylo v Utahu vyšší procento ženatých mužů než kdekoli jinde ve Spojených státech. Přibližně polovina lidí žijících v Utažském teritoriu v roce 1857 se po nějakou část svého života nacházela v polygamní rodině jako manžel, manželka či dítě.²¹ V roce 1870 žilo v polygamních domácnostech 25 až 30 procent obyvatel; a zdá se, že v průběhu následujících dvaceti let jejich počet klesal.²²

Koncem 19. století se život v plurálním manželství již výrazně lišil od předchozích desetiletí. Na začátku roku 1862 přijala vláda Spojených států zákony proti praktikování plurálního manželství. Odpůrci Církve vedli proti praktikování plurálního manželství kampaň, v níž tvrdili, že se snaží chránit mormonské ženy a americkou civilizaci. Mnoho žen Svatých posledních dnů naproti tomu plurální manželství veřejně obhajovalo a prohlašovalo, že se do něj zapojují zcela dobrovolně.²³

Poté, co Nejvyšší soud Spojených států v roce 1879 shledal, že zákony zakazující polygamii jsou v souladu s ústavou, začali federální úředníci v 80. letech 19. století polygamní manžele a manželky stíhat.²⁴ Svatí posledních dnů byli přesvědčeni, že tyto zákony jsou nespravedlivé, a proto projevovali občanskou neposlušnost tím, že praktikovali plurální manželství dál a snažili se vyhýbat uvěznění. Když byli odsouzeni, zaplatili pokutu a podrobili se pobytu v žaláři. Plurální manželky se často ve snaze pomoci svému manželovi vyhnout se trestnímu stíhání přestěhovaly do jiné domácnosti nebo se skrývaly pod smyšleným jménem, obzvláště když byly těhotné nebo krátce po porodu.²⁵

Když v roce 1890 Manifest presidenta Woodruffa zrušil příkaz praktikovat plurální manželství, vzniklo v mormonském společenství silné a oddané jádro členů, tvořené převážně přistěhovalci z Evropy a z východní části Spojených států. Avšak demografické složení celosvětového členstva Církve se začalo měnit. Od 90. let 19. století byli noví členové, kteří byli obráceni mimo území Spojených států, žádáni, aby budovali Církev spíše ve své zemi, než aby se stěhovali do Utahu. V následujících desetiletích se Svatí posledních dnů stěhovali z Velké pánve do jiných oblastí, kde hledali nové příležitosti. Členové žijící mimo větší komunitu Svatých posledních dnů nebyli nikdy povzbuzováni k uzavírání plurálních sňatků. Zejména v nově utvořených kongregacích mimo území Utahu se jedním z nejdůležitějších bodů náboženského uctívání a vzdělávání staly monogamní rodiny. Zatímco se Církev rozrůstala a šířila i mimo západní část Spojených států, byla monogamní, pevně spjatá rodina pro členy, kteří se stále častěji stěhovali a žili na různých místech po světě, tou nejvhodnější formou.

Pro mnohé, kteří praktikovali plurální manželství, představoval tento typ manželství velkou oběť. Navzdory těžkostem, jež někteří zakoušeli, je věrnost těch, kteří plurální manželství praktikovali, pro Církev dodnes v mnoha ohledech přínosem. Skrze rodové linie těchto Svatých žijících v 19. století vzešlo mnoho Svatých posledních dnů, kteří byli věrni svým smlouvám evangelia jako spravedlivé matky a otcové; jako oddaní učedníci Ježíše Krista; jako věrní členové, vedoucí a misionáři Církve. Ačkoliv členové dnešní Církve mají zakázáno plurální manželství praktikovat, novodobí Svatí posledních dnů těmto pionýrům, kteří toho kvůli své víře, rodině a společenství tolik obětovali, vzdávají čest a chovají je v úctě.