Chcete snad prospat znovuzřízení?
Budeme-li se tomuto posvátnému dílu věnovat jen polovičatě, vystavujeme se jako jednotlivci, rodiny i jako Kristova Církev příliš velkému riziku.
Před téměř 200 lety byla vydána povídka „Rip Van Winkle“, která se okamžitě stala klasickým dílem. Hlavní postava, Rip, je muž bez ctižádosti, kterému se daří vyhýbat dvěma věcem – práci a manželce.
Jednoho dne se potuluje se svým psem po lese a narazí na skupinku zvláštně oblečených mužů, kteří popíjejí a hrají při tom hry. Poté, co se Rip napije jejich kořalky, začne být ospalý, a tak na okamžik zavře oči. Když je znovu otevře, s překvapením zjišťuje, že jeho pes je pryč, puška mu zrezivěla a on má dlouhý plnovous.
Po návratu do vesnice s překvapením shledává, že se tam všechno změnilo. Jeho manželka je po smrti, přátelé jsou pryč a portrét krále Jiřího III. v hostinci nahradil portrét člověka, kterého Rip nezná – generála George Washingtona.
Rip Van Winkle usnul na 20 let! A za tu dobu promeškal jedno z nejúžasnějších období historie své země – prospal Americkou revoluci.
V květnu 1966 použil Dr. Martin Luther King ml. tento příběh jako názorný příklad ve svém proslovu „Ne abyste prospali revoluci“.1
Dnes bych se rád chopil téhož námětu a položil otázku nám všem, kteří jsme nositeli kněžství Božího: Chcete snad prospat znovuzřízení?
Žijeme v době znovuzřízení
Někdy si myslíme, že znovuzřízení evangelia je něco, co již bylo dokončeno, co je již za námi – Joseph Smith přeložil Knihu Mormonovu, obdržel klíče kněžství a byla zorganizována Církev. Ve skutečnosti však období znovuzřízení stále trvá; žijeme v něm právě teď. Patří k němu „[vše], co Bůh zjevil, [vše], co nyní zjevuje“ a „mnohé veliké a důležité věci“, které ještě zjeví.2 Bratří, ten úžasný rozvoj v dnešní době je součástí onoho dlouho předpovídaného období příprav, které vyvrcholí velkolepým Druhým příchodem našeho Spasitele, Ježíše Krista.
Toto je jedno z nejpozoruhodnějších období světové historie! Dávní proroci toužili spatřit naši dobu.
Až se náš čas ve smrtelnosti naplní, o jaké zážitky se budeme moci podělit ohledně toho, čím jsme toto významné období, v němž jsme žili, obohatili my sami a jak jsme přispěli k rozmachu Pánova díla? Budeme moci říci, že jsme si vyhrnuli rukávy a pracovali celým srdcem, mocí, myslí a silou? Nebo budeme muset přiznat, že jsme plnili spíše roli pozorovatele?
Myslím si, že existuje spousta důvodů, proč je snadné začít být poněkud ospalý, pokud jde o budování království Božího. Rád bych zmínil tři hlavní. A vyzývám vás, abyste přitom přemítali o tom, zda se některý z nich netýká i vás. Přijdete-li na něco, v čem je možné se zdokonalit, zamyslete se prosím nad tím, co můžete udělat pro to, aby se věci změnily k lepšímu.
Sobeckost
Zaprvé – sobeckost.
Sobečtí lidé usilují o uspokojení svých zájmů a tužeb více, než o cokoli jiného. Ústřední otázkou sobeckého člověka je: „Co z toho budu mít já?“
Bratří, jsem si jist, že vidíte, jak je tento postoj v přímém rozporu s duchem, kterého musíme při budování Božího království mít.
Pokud upřednostňujeme službu sobě před službou druhým, začínáme své priority zaměřovat na dosažení vlastního uznání a potěšení.
Minulé generace zápasily s různými podobami egoismu a narcisismu, ale myslím, že my dnes nejsme ani o krok pozadu. Je to náhoda, že slovník Oxford Dictionary nedávno vyhlásil anglické slovo „selfie“ (fotografie sebe sama v zrcadle) slovem roku?3
Každý z nás přirozeně touží po uznání, a není nic špatného na tom, když se uvolníme a dobře se bavíme. Ale pokud je snaha o „[dosažení] zisku a chvály světa“4 hlavní složkou naší motivace, připravujeme se o ony vykupující a radostné zážitky, jež přicházejí tehdy, když štědře dáváme ze sebe sama ve prospěch Pánova díla.
Jak z toho ven?
Odpověď najdeme jako vždy ve slovech Krista:
„Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.
Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.“5
Ti, kteří z celého srdce obracejí svůj život ke Spasiteli a slouží Bohu a bližním, se těší z bohatých požehnání a plnosti života v takové míře, kterou sobečtí a sebestřední lidé nikdy nepoznají. Nesobecký člověk dává sám ze sebe. Může se jednat o malé dary pravé lásky, které však vyvolají mnoho dobra – úsměv, podání ruky, objetí, naslouchání, laskavé povzbudivé slovo nebo projev zájmu a starostlivosti. Všechny tyto skutky laskavosti dokáží změnit srdce i celý život. Budeme-li využívat onoho nespočtu příležitostí ke službě a projevům lásky svým bližním, včetně manželky a členů rodiny, naše schopnost milovat Boha a sloužit druhým výrazně vzroste.
Ti, kteří slouží druhým, znovuzřízení neprospí.
Závislosti
Další věcí, která může způsobit, že projdeme tímto význačným obdobím historie světa jako náměsíční, je závislost.
Závislosti často začínají nepozorovaně. Závislosti jsou drobné nitky opakovaného chování, jež se časem spletou v silný a svazující provaz. Negativní návyky se mohou proměnit v pohlcující závislosti.
Tyto svazující řetězy závislosti mohou mít mnoho podob, jako například pornografie, alkohol, sex, drogy, tabák, sázení a hazardní hry, jídlo, práce, internet nebo virtuální realita. Satan, náš společný nepřítel, má mnoho oblíbených nástrojů, jimiž nás chce okrást o náš božský potenciál naplňovat naše poslání v Pánově království.
Nebeský Otec je zarmoucen, když vidí, jak ochotně někteří Jeho ušlechtilí synové nastavují zápěstí k nasazení pout zničujících závislostí.
Bratří, jsme nositeli věčného kněžství Všemohoucího Boha. Jsme skutečně synové Nejvyššího a jsme obdařeni nepopsatelným potenciálem. Jsme stvořeni tak, abychom se svobodně vznášeli nebem. Nemáme být přikováni k zemi a sevřeni svěrací kazajkou, kterou jsme si sami vyrobili.
Jak z toho ven?
Ze všeho nejdřív si musíme uvědomit, že je mnohem snazší se závislostem bránit, než je léčit. Slovy Spasitele: „Dávám vám přikázání, abyste nestrpěli žádné z těchto věcí, aby vstoupila do srdce vašeho.“6
Před několika lety jsme měli s presidentem Thomasem S. Monsonem příležitost prohlédnout si Air Force One – úžasné letadlo, jež přepravuje presidenta Spojených států. Museli jsme projít důkladnou bezpečnostní prohlídkou, a když agenti Tajné služby prohledávali před vstupem na palubu našeho drahého proroka, musel jsem se usmívat.
Hlavní pilot mi potom nabídl, abych si sedl na sedadlo kapitána. Byl to nezapomenutelný zážitek, znovu sedět u kormidla nádherného letadla stejného typu, s jakým jsem po mnoho let sám létával. Srdce i mysl mi naplnily vzpomínky na dlouhé lety přes oceány a kontinenty. Vybavily se mi všechny ty krásné vzlety a přistání na letištích celého světa.
Téměř automaticky jsem položil ruce na čtyřpákové ovládání tahu motorů této 747. V tu chvíli jsem za sebou zaslechl milý a nezaměnitelný hlas – hlas Thomase S. Monsona.
„Dietře,“ řekl, „ani na to nemysli!“
K ničemu se nepřiznávám, ale je možné, že president Monson mi v tu chvíli četl myšlenky.
Když jsme pokoušeni udělat něco, co dělat nemáme, uposlechněme láskyplného varování blízkého člena rodiny a přátel, našeho milovaného proroka a rozhodně Spasitele.
Nejlepší obranou před závislostí je nikdy nezačít.
Ale co ti, kteří jsou již nějakou závislostí sevřeni?
Především si prosím uvědomte, že existuje naděje. Požádejte o pomoc své blízké, církevní vedoucí a školené poradce. Církev poskytuje pomoc s odvykáním závislostí prostřednictvím místních církevních vedoucích, internetu7 a v některých oblastech i skrze Rodinné služby SPD.
Vždy mějte na paměti, že se Spasitelovou pomocí se dokážete ze závislosti vymanit. Možná to bude dlouhá a obtížná cesta, ale Pán vás v tom nenechá. Miluje vás. Ježíš Kristus vytrpěl Usmíření, aby vám pomohl změnit se a aby vás vysvobodil ze zajetí hříchu.
To nejdůležitější je nepřestat to zkoušet – někdy je potřeba víc pokusů, než lidé uspějí. A tak to nevzdávejte. Neztrácejte víru. Buďte srdcem nablízku Pánu, a On vám dá moc ze spárů závislosti uniknout. On vás vysvobodí.
Drazí bratří, vždy se držte daleko od návyků, které by mohly vést k závislosti. Ti, kdo tak budou činit, budou moci zasvětit srdce, moc, mysl a sílu službě Bohu.
Takoví lidé znovuzřízení neprospí.
Soupeřící priority
Třetí překážkou, jež nám brání zapojit se naplno do tohoto díla, je mnoho soupeřících priorit, kterým čelíme. Někteří z nás jsou natolik zaneprázdnění, že si připadají jako vozík tažený tuctem zvířat, z nichž každé táhne jiným směrem. Je vynakládáno mnoho energie, ale vozík se ani nehne.
Často věnujeme největší úsilí provozování nějakého koníčku, sportu či profesních zájmů nebo řešení společenských či politických otázek. Toto všechno může být dobré a úctyhodné, ale zbývá nám čas a energie na to, co má být na samém vrcholu našich priorit?
Jak z toho ven?
I zde nám pomohou slova Spasitele:
„Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
To jest přední a veliké přikázaní.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“8
Všechno ostatní v životě má být ve srovnání s těmito dvěma velkými prioritami druhořadé.
Dokonce i ve službě v Církvi je snadné dělat dlouho věci ze setrvačnosti a postrádat přitom srdce neboli jádro učednictví.
Bratří, jako držitelé kněžství jsme se zavázali, že budeme lidmi, kteří milují Boha a bližní a jsou ochotní projevovat tuto lásku slovem i skutkem. To je samotnou podstatou toho, kdo jsme jako učedníci Ježíše Krista.
Ti, kteří žijí podle těchto zásad, znovuzřízení neprospí.
Výzva k probuzení
Apoštol Pavel napsal: „Probuď se ty, kdož spíš, a vstaň z mrtvých, a [dá světlo] tobě Kristus.“9
Drazí přátelé, vězte, že jste synové světla.
Nedovolte, aby vás přemohla sobeckost! Nedovolte, aby vás přemohly návyky, jež mohou vést k závislosti! Nedovolte, aby vás soupeřící priority ukolébaly do netečnosti nebo vás odtrhly od požehnaného učednictví a zušlechťující kněžské služby!
Budeme-li se tomuto posvátnému dílu věnovat jen polovičatě, vystavujeme se jako jednotlivci, rodiny i jako Kristova Církev příliš velkému riziku.
Být učedníkem Ježíše Krista neznamená dělat něco jen jednou za týden nebo jednou za den. Znamená to dělat něco stále a napořád.
Pánův slib daný Jeho opravdovým nositelům kněžství je natolik majestátní, že jej lze jen stěží pochopit.
Ti, kteří jsou věrní Aronovu a Melchisedechovu kněžství a zvelebují svá povolání, jsou „[posvěceni] Duchem k obnovení těla svého“. Tudíž vše, co má náš Otec, jim bude dáno.10
Svědčím o tom, že očišťující moc Usmíření Ježíše Krista a proměňující moc Ducha Svatého dokáží uzdravit a zachránit celé lidstvo. Je naší výsadou, naší posvátnou povinností a naší radostí uposlechnout Spasitelova volání a následovat Ho s ochotnou myslí a s celým úmyslem srdce. Setřesme „řetězy, jimiž [jsme] spoutáni, a [vyjděme] z mrákoty a [povstaňme] z prachu“.11
Buďme bdělí a neznavení konáním dobra, neboť klademe „základ velikého díla“,12 kterým je připravit vše na návrat Spasitele. Bratří, když přidáme světlo svého příkladu jako svědectví o nádheře a moci znovuzřízené pravdy, tak znovuzřízení neprospíme. O tom svědčím a zanechávám vám své požehnání v posvátném jménu našeho Mistra, Ježíše Krista, amen.