2014
Muži a ženy v díle Páně
Duben 2014


Muži a ženy v  díle Páně

Upraveno z proslovu proneseného 20. srpna 2013 na zasvěcujícím shromáždění na Univerzitě Brighama Younga. Celý text v angličtině najdete na stránkách speeches.byu.edu.

Obrázek
Starší M. Russell Ballard

Ve velikém plánu našeho Nebeského Otce, jehož součástí je i kněžství, mají muži a ženy odlišné, ale stejně hodnotné role.

Obrázek
Woman talking to a group of Church members sitting around a table.

Jsem přesvědčen, že je zapotřebí, aby ženy i muži porozuměli určitým pravdám ohledně zcela zásadní role, kterou ženy zaujímají při posilování a budování království Božího na zemi. V mnoha ohledech jsou ženy srdcem této Církve. A tak bych chtěl s pomocí Páně vzdát hold věrným ženám a dívkám Církve. Milé sestry, ať žijete na světě kdekoli, vězte prosím, že k vám členové Prvního předsednictva a Dvanácti apoštolů chovají velkou lásku a vkládají ve vás velkou důvěru.

Dovolte mi začít připomínkou toho, co zde na zemi děláme.

Jsme milovaní duchovní synové a dcery našeho Nebeského Otce. Žili jsme s Ním v předsmrtelném světě. Nebeský Otec, aby naplnil poslání „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“ (Mojžíš 1:39), připravil plán, který má Jeho dětem pomoci dosáhnout jejich nejvyššího potenciálu. Plán našeho Otce vyžadoval, aby člověk padl a aby byl na určitý čas od Boha odloučen tím, že se narodí do smrtelnosti, získá tělo a vstoupí do období prověřování a zkoušek. Jeho plán poskytuje Spasitele, který vykupuje lidstvo od Pádu. Usmíření našeho Pána Ježíše Krista nám umožňuje, abychom se skrze obřady evangelia a posvátné smlouvy vrátili do Boží přítomnosti. Vzhledem k tomu, že žijeme ve smrtelném prostředí plném nebezpečí a rušivých vlivů, Nebeský Otec a Jeho Syn věděli, že budeme potřebovat přístup k moci, která je větší než ta naše. Věděli, že budeme potřebovat přístup k Jejich moci. Evangelium a nauka Kristova poskytují všem těm, kteří to přijmou, moc dosáhnout věčného života a schopnost nacházet radost během cesty životem.

Existují lidé, kteří zpochybňují postavení, které ženy v Božím plánu a v Církvi zaujímají. Tolikrát jsem odpovídal na otázky představitelů národních i mezinárodních sdělovacích prostředků, že vám mohu s jistotou říci, že většina novinářů, s nimiž jsem jednal, má ohledně tohoto tématu určité předsudky. V průběhu let mi mnozí z nich kladli otázky, které naznačovaly, že ženy jsou v Církvi považovány za druhořadé členy. Nic nemůže být vzdálenější pravdě.

Dovolte mi uvést pět základních bodů, o kterých můžete ve spojitosti s tímto důležitým tématem přemítat.

1. Bůh má plán, aby nám pomohl dosáhnout věčného života

Nebeský Otec stvořil ženy i muže, kteří jsou Jeho duchovními dcerami a syny. To znamená, že pohlaví je věčné. Má plán, jehož záměrem je pomoci všem těm, kteří se rozhodnou následovat Otce i Jeho Syna, Ježíše Krista, dosáhnout svého určení jakožto dědiců věčného života.

Pokud je Jejich hlavním cílem naše konečné oslavení a pokud jsou vševědoucí a dokonalí, což víme, že jsou, pak vědí nejlépe, jak nás připravovat, učit a vést, abychom měli největší naději tohoto oslavení dosáhnout.

Téměř každý má ve své rodině nebo mezi přáteli někoho, kdo zápolí s různými obtížnými společenskými otázkami. Snaha polemizovat o těchto otázkách obvykle k žádnému řešení nevede a ve skutečnosti může vyvolávat rozepře. Určité otázky týkající se postoje Církve k citlivým záležitostem lze jen stěží zodpovědět ke spokojenosti všech. Když se ale Pána v modlitbě usilovně dotazujeme, jak máme přistupovat k těmto situacím a co máme dělat, přichází toto vnuknutí: „Věříš v Ježíše Krista a následuješ Ho – i Jeho Otce?“ Jsem přesvědčen, že téměř každý člen Církve se v té či oné chvíli zamýšlí nad tím, zda dělá vše, o co je žádán. Pokud ale opravdu věříme v Pána, přichází ujištění: „Věřím v Ježíše Krista a jsem ochoten udělat cokoli, co potřebuje, abych udělal.“ A tak kráčíme kupředu. Jak mocná jsou slova: „Věřím v Ježíše Krista“!

Naše svědectví, klid v mysli i pocit spokojenosti začíná ochotou věřit, že náš Otec v nebi vskutku ví, co je nejlepší.

2. Církev je řízena klíči kněžství

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je Pánovou Církví a Jeho Církev je řízena kněžskou pravomocí a klíči kněžství. „Klíče kněžství jsou pravomoc, kterou Bůh předává vedoucím kněžství, aby vedli, spravovali a řídili používání Jeho kněžství na zemi.“1

Ti, kteří mají klíče kněžství, ať již jde o jáhna, který má klíče pro své kvorum, o biskupa, který má klíče pro svůj sbor, nebo o presidenta Církve, který drží všechny klíče kněžství, doslova umožňují všem, kteří věrně slouží pod jejich vedením, aby kněžskou pravomoc používali a měli přístup ke kněžské moci.

Všichni muži a všechny ženy slouží pod vedením těch, kteří mají klíče. Tímto způsobem Pán řídí svou Církev.

Dovolte mi zopakovat to, co jsem řekl na dubnové konferenci v roce 2013: „Ve velikém plánu našeho Nebeského Otce, jehož součástí je i kněžství, mají muži jedinečnou zodpovědnost toto kněžství používat, ačkoli oni sami kněžství nepředstavují. Muži a ženy mají odlišné, ale stejně hodnotné role. Tak jako žena nemůže počít dítě bez muže, muž nemůže plně používat moc kněžství k založení věčné rodiny bez ženy. … Z věčného hlediska se na moci plození i na moci kněžství spolupodílejí manžel s manželkou.“2

Proč jsou ke kněžským úřadům vysvěcováni muži a ne ženy? President Gordon B. Hinckley (1910–2008) vysvětlil, že nikoli člověk, ale Pán „stanovil, že v Jeho Církvi mají být nositeli kněžství muži“ a že Pán obdařil ženy „schopnostmi, které završují a doplňují tuto velikou a podivuhodnou organizaci Církve a království Božího.“ …3 Pán koneckonců nezjevil, proč zorganizoval svou Církev tak, jak ji zorganizoval.

Nezapomínejme na to, že přibližně polovinu veškeré výuky, která v Církvi probíhá, zajišťují sestry. Značná část vedení je také zajišťována našimi sestrami. Mnoho různých příležitostí ke službě a mnoho různých činností plánují a vedou ženy. Rady žen a jejich účast v radách sboru a kůlu i v generálních radách v církevním ústředí poskytují potřebné postřehy, moudrost a vyváženost.

Aby jakékoli církevní úsilí na sebe přivolalo plná požehnání nebes, je zapotřebí jak mužů, kteří respektují ženy a jejich specifické duchovní dary, tak žen, které respektují klíče kněžství, které muži mají.

3. Muži a ženy jsou rovnocenně důležití

Muži a ženy jsou v očích Božích i v očích Církve rovnocenní, ale rovnocennost neznamená, že jsou stejní. Zodpovědnosti a božské dary mužů a žen se liší ve své podstatě, ale nikoli ve významu nebo účinku. Nauka naší Církve pokládá ženy za rovnocenné mužům, ale zároveň uznává, že ženy se od mužů liší. Bůh nepovažuje žádné pohlaví za lepší nebo důležitější než to druhé. President Hinckley ženám řekl: „Náš Věčný Otec … neměl nikdy v úmyslu, abyste byly něčím menším než vrcholnou slávou Jeho stvoření“.4

Muži a ženy mají odlišné dary, odlišné silné stránky a odlišné náhledy na věc a dispozice. To je jeden z hlavních důvodů, proč se navzájem potřebujeme. Je zapotřebí muže a ženy, aby bylo možné založit rodinu, a jsou zapotřebí muži a ženy, aby bylo možné vykonat dílo Páně. Když manžel a manželka společně pracují ve spravedlivosti, vzájemně se doplňují. Dbejme na to, abychom se nesnažili pozměňovat plán Nebeského Otce a účel našeho života.

4. Všichni jsou požehnáni kněžskou mocí

Když muži a ženy vstupují do chrámu, jsou všichni obdarováni toutéž mocí – mocí kněžství. I když je pravomoc kněžství řízena prostřednictvím klíčů kněžství a klíče kněžství drží jen způsobilí muži, moc a požehnání kněžství jsou dostupná všem Božím dětem.

Náš Otec v nebi se svou mocí zachází štědře. Všichni muži a všechny ženy mají přístup k této moci, která nám v životě pomáhá. Všichni ti, kdo uzavřeli s Pánem posvátné smlouvy a tyto smlouvy dodržují, mají nárok na to, aby obdrželi osobní zjevení, bylo jim požehnáno službou andělů, byli ve spojení s Bohem, obdrželi plnost evangelia a nakonec se po boku Ježíše Krista stali dědici všeho, co Otec má.

5. Je třeba, abychom znali nauku a vydávali o ní svědectví

Obrázek
A Sunday school class of teenagers. One of the youth is in front talking to the class while the teacher is standing to the side.

Potřebujeme, aby ženy v Církvi znaly nauku Kristovu a vydávaly svědectví o Znovuzřízení všemi možnými způsoby. V historii světa nikdy nebylo složitějšího období. Satan a jeho přívrženci zdokonalují zbraně svého arzenálu již celá tisíciletí a jsou zkušení v ničení víry a důvěry v Boha a v Pána Ježíše Krista mezi lidmi.

Každý z nás – muži, ženy, mladí dospělí, mládež i chlapci a dívky – má za úkol bránit, hájit a zvěstovat Pána a Jeho Církev po celé zemi. Potřebujeme více oněch zřetelných a vlivných hlasů žen a jejich víry. Potřebujeme, abyste se naučily nauce a abyste rozuměly tomu, čemu věříme, abyste tak mohly vydávat svědectví o pravdivosti všech věcí – ať již tato svědectví pronášíte kolem táboráku na táboře Mladých žen, na svědeckém shromáždění, na blogu nebo na Facebooku. Jedině vy můžete světu ukázat, jak ženy Boží, které uzavřely smlouvy, vypadají a čemu věří.

Sestry, sféra vašeho vlivu je jedinečná – je to sféra, kterou muži nemohou napodobit. Nikdo nedokáže hájit našeho Spasitele s větší přesvědčivostí či mocí než vy, dcery Boží – vy, které máte tak velkou vnitřní sílu a tak velké přesvědčení. Síla hlasu obrácené ženy je nezměřitelná a Církev váš hlas nyní potřebuje více než kdykoli předtím.

Zanechávám vám své svědectví, že se nacházíme v době, kdy musíme být jednotní. Musíme stát při sobě – muži a ženy, mladí muži a mladé ženy, chlapci a dívky. Musíme stát za plánem našeho Nebeského Otce. Musíme Ho hájit. Lidé Ho totiž odsouvají stranou. Nemůžeme, jakožto členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, stát nečinně a dopouštět, aby se to dělo dál, aniž bychom byli natolik odvážní, že pozvedneme svůj hlas.

Kéž vám Bůh žehná, abyste měli odvahu studovat a poznávat jednoduché pravdy evangelia a poté je sdílet, kdykoli k tomu budete mít příležitost.

Odkazy

  1. Handbook 2: Administering the Church (2010), 2.1.1.

  2. M. Russell Ballard, „Toto je dílo mé a sláva má“, Liahona, květen 2013, 19.

  3. Gordon B. Hinckley, „Women of the Church“, Ensign, Nov. 1996, 70.

  4. Gordon B. Hinckley, „Stand Strong Against the Wiles of the World“, Ensign, Nov. 1995, 98.