2014
Mojžíš
Duben 2014


Starozákonní proroci

Mojžíš

„Mojžíš byl natolik veliký, že i sám Kristus je popisován jako prorok, jenž se podobá tomuto starověkému vůdci zástupů Izraele.“1 – Starší Bruce R. McConkie (1915–1985) z Kvora Dvanácti apoštolů

Narodil jsem se v Egyptě v době, kdy byl můj lid, Izraelité, v zajetí. Faraon ze strachu před vzrůstajícím počtem izraelitských otroků nařídil, aby byli všichni Izraelité mužského pohlaví zabiti hned poté, co přijdou na svět. Má matka, aby mě ochránila, mě tři měsíce po mém narození schovávala, než mě v košíku umístila do rákosí rostoucího podél Nilu. Tam mě objevila faraonova dcera a vychovala mě jako svého syna.2

Když jsem vyrostl, opustil jsem Egypt a žil jsem v zemi Madian. Tam se mi dostalo přízně Jetra, pastýře a kněze, a oženil jsem se s jeho dcerou Zeforou. Od Jetra jsem obdržel Melchisedechovo kněžství.3

Jednoho dne, když jsem se staral o Jetrova stáda, se mi v hořícím keři zjevil Pán a povolal mě, abych vysvobodil děti Izraele z otroctví.4

Vrátil jsem se do Egypta a řekl jsem faraonovi, aby Pánův lid propustil, ale on místo toho způsobil, že jejich břemena byla ještě těžší. Pán na Egyptské seslal řadu ran, ale faraon se v srdci zatvrdil a stále odmítal Izraelity propustit. Poslední ranou byl ničící anděl, který zabil prvorozené syny ve všech egyptských rodinách. Izraelité byli před tímto ničícím andělem ochráněni tak, že zárubně svých dveří pomazali krví neposkvrněného beránka a zůstali uvnitř. Skrze mě Pán zavedl svátek přesnic jakožto obřad, který měl Izraelitům pomoci rozpomenout se každý rok na tento zázrak.5

Poslední rána zapříčinila, že faraon polevil a Izraelity propustil. Faraon se však později v srdci zatvrdil a za odcházejícími Izraelity vyslal svou armádu. Pán mi požehnal mocí rozdělit Rudé moře, a tak jsme unikli suchou nohou, zatímco faraonovu armádu moře zaplavilo.6

Pán nás pak vedl přes poušť, ve dne ukryt v oblaku a v noci jako v sloupu ohně. Živil nás vodou, manou a křepelkami.7

Vylezl jsem na horu Sinai, kde jsem setrval 40 dní a od Pána jsem obdržel Desatero přikázání. Když jsem se z hory vrátil, Izraelité se zatím odvrátili od Boha a ukuli si zlaté tele, aby ho mohli uctívat. Už nebyli hodni přijmout zákon, který mi Bůh dal, a tak jsem rozbil desky, na nichž byl zapsán. Vrátil jsem se na horu, kde mi Bůh dal nižší zákon, který nese mé jméno – zákon Mojžíšův.8

Na poušti mi Pán zjevil plán, jak mám postavit svatostánek neboli přenosný chrám. Svatostánek jsme nosili na cestách s sebou, abychom v něm mohli uctívat Boha. V tomto svatostánku lidé přijímali obřady a já jsem mluvíval s Pánem „tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým“.9 Pán mi rovněž ukázal, jak vyrobit archu úmluvy, posvátnou relikvii, která byla uložena v nejsvětější části svatostánku – ve Svatyni svatých.10

Když Pán seslal „ohnivé hady“, aby Izraelity ukáznil, přikázal mi, abych udělal hada z mosazi a pozvedl ho vysoko na tyči, aby ti, koho hadi uštkli, na něj mohli pohlédnout a být uzdraveni. Avšak kvůli své pýše a jednoduchosti úkolu na něj mnozí nepohlédli, a proto zahynuli.11

Pán dal, aby Izraelité bloudili pustinou po dobu 40 let, než je nechal vstoupit do země zaslíbené.12 Já jsem do ní nevstoupil, ale byl jsem „vzat duchem“ k Pánu.13