Než se sejdeme zas
Nacházejte naději v budoucnosti
Autor žije v Arizoně v USA.
Tentýž vítr, který nás bičuje a hrozí nám zničením, zasévá i seménka změny a růstu.
Bylo to 12. září 2001. S manželkou jsme chodili sem a tam po chodbě nemocnice v Tucsonu v Arizoně v USA, zatímco plynuly hodiny plné obav, kdy jsme čekali, až se nám narodí syn. Naše televize a všechny televize v budově nás bombardovaly výjevy z New Yorku předešlého dne – záběry dvou věží, které kdysi spoluvytvářely panorama onoho města a které se rozpadly v hromadu sutin a prach. Tyto záběry, vysílané po mnoho hodin, v nás zanechávaly pocity zoufalství. Zdálo se, že to je ta nejhorší chvíle, kdy můžeme přivést dítě na svět – na svět, jenž nám připadal tak temný a hrozivý.
Náš maličký syn se narodil druhý den brzy ráno. S děťátkem v náručí jsem uvažoval o oné zkáze z minulých dnů, která mi připomínala požár v Yellowstonském národním parku v roce 1988. Plameny tehdy sežehly bezmála 324 000 hektarů lesa. Zdálo se, že park je zcela zničen. Záběry ve zpravodajství ukazovaly jen spálenou zem a hustý černý dým na obloze. Žádné lidské úsilí nemohlo v krátké době navrátit to, co bylo ztraceno. Zdálo se, že ani neúnavné obnovování a síla přírody nemají šanci proti ničivé síle ohně.
Přesto se příštího jara stal tichý zázrak – ze zuhelnatělé země začaly vyrážet malé rostlinky a květiny. Postupně ze země vyrůstaly další a další květiny a keře a stromy. Znovuzrození parku bylo pomalé a plné maličkých, nádherných detailů, ale jak šel čas, byly vidět pozoruhodné výsledky.
Ve chvílích strachu, jenž nás spaluje jako yellowstonský oheň, kdy naše víra a naděje dosáhne svých hranic, musíme pamatovat na to, že pod sebou máme ještě jeden tichý, neochvějný základ, mnohem mocnější než jakékoli zlo, s nímž se setkáme. Helaman vysvětluje, že tento základ je skála našeho Vykupitele, kterým je Kristus, Syn Boží. Pokud se upneme na Něj, pak „až ďábel vyšle mocné větry své, ano, šípy své ve vichřici, ano, až vás bude tlouci všechno krupobití jeho a mocná bouře jeho, to [nebude míti] nad vámi žádné moci k tomu, aby vás to stáhlo do propasti bídy a nekonečné bědy pro onu skálu, na níž jste postaveni, která je jistým základem, základem, stavějí-li lidé na něm, nemohou padnouti“. (Helaman 5:12.)
Když čelíme zuřivým silám zla a pokušením světa, můžeme mít dojem, že převyšují a přemáhají onen malý a jednoduchý vliv evangelia. Můžeme pociťovat pochybnosti a zoufalství, zatímco marně čekáme, až se napraví křivdy, zmírní bolest a vyřeší otázky. Ten samý vítr, který nás bičuje, však zasévá i seménka změny a růstu, a nesmírná moc evangelia tiše pracuje pod povrchem pozemské existence a připravuje tisíce malých semének naděje a života.