Následujte proroka
Ze zasvěcujícího shromáždění Církevního vzdělávacího systému, které se konalo 5. května 2013 na Univerzitě Brighama Younga-Idaho. Celý text proslovu najdete zde: lds.org/broadcasts.
Budeme-li následovat presidenta Monsona a budeme-li se snažit být více takovými, jako je on, budeme nevyhnutelně věrnějšími následovníky Pána Ježíše Krista.
Před několika lety, těsně před generální konferencí, učil president Thomas S. Monson jedné úžasné zásadě. Učil shromážděné generální autority, které přijely do Salt Lake City v Utahu, přičemž mnohé z nich přijely z celého světa, kde sloužily v předsednictvech území. Přijeli jsme, abychom byli společně učeni Prvním předsednictvem a Dvanácti apoštoly.
Když mělo shromáždění pomalu začít, vypadalo to, že všichni jsou již přítomni, kromě presidenta Monsona. Několik minut před začátkem shromáždění jsme si přestali navzájem povídat, posadili jsme se a v uctivosti jsme naslouchali preludiu. Očekávali jsme, že prorok dorazí každým okamžikem.
Trpělivě jsme čekali, devátá hodina odbila a čas běžel dál. Jeden bratr vyšel dveřmi ven – aby se podíval, zda není potřeba s něčím pomoci. Když se vrátil zpět, řekl nám, že „president Monson přijde za chvilku“.
Asi o 15 minut později vstoupil president Monson do místnosti. Z úcty k němu jsme při jeho příchodu povstali. Měli jsme radost, že dorazil, a byli jsme rádi, že je v pořádku. Nepozorovali jsme žádnou očividnou příčinu toho, proč přišel pozdě.
President Monson se rovnou postavil k řečnickému pultu a řekl: „Bratří, omlouvám se, že jsem přišel pozdě, ale dnes ráno mě potřebovala manželka.“
Pocítil jsem hluboký obdiv a pokoru. Nedokázal jsem na tato slova přestat myslet.
Bylo to velmi důležité shromáždění. Byly na něm přítomny všechny generální autority Církve, ale president Monson nám dal všem příklad. Potřebovala ho manželka, a on věnoval veškerý nutný čas k tomu, aby se o ni postaral. [Bylo to úžasné kázání.] Z toho, co bylo ten den řečeno, si již nic dalšího nepamatuji, jen ono kázání: „Potřebovala mě manželka.“
Následujme příklad proroka
Rád bych navrhl pět způsobů, jak můžeme následovat příklad presidenta Monsona.
1. Můžeme být pozitivní a můžeme být veselí.
V Drahocenné perle Prorok Joseph Smith popisuje svou „přirozeně veselou [povahu]“. (Joseph Smith–Životopis 1:28.) Slovo „veselý“ se hodí i na presidenta Monsona.
Při jedné příležitosti president Monson řekl: „Můžeme se … rozhodnout, že zaujmeme pozitivní postoj. Nemůžeme změnit směr větru, ale můžeme přestavit plachty. Jinými slovy, můžeme se rozhodnout, že budeme veselí a pozitivní bez ohledu na to, co nám přijde do cesty.“1
Jednou jsem čekal před zasedací místností Prvního předsednictva. Byl jsem pozván na schůzku, kde se projednávaly záležitosti týkající se chrámů. V tichosti jsem seděl venku, sám. Domníval jsem se, že První předsednictvo již schůzku zahájilo a že mě za několik minut pozvou dál, abych se k nim přidal.
Jak jsem tam seděl, uslyšel jsem, jak jde kdosi po chodbě a píská si. Pomyslel jsem si: „Tady někdo nezná pravidla slušného chování. Je nepatřičné procházet se kolem kanceláře presidenta Církve a pískat si přitom.“
Za okamžik se onen pískálek objevil – byl to president Monson. Byl veselý a byl pozitivně naladěn. Srdečně mě pozdravil a řekl: „Myslím, že bychom mohli za pár minut začít.“
I s tíhou celé Církve, kterou nese na svých bedrech, je president Monson příkladem veselého člověka a vždy má pozitivní přístup. My bychom měli být taky takoví.
2. Můžeme být laskaví a láskyplní vůči dětem.
Ježíš mluvil často o dětech. Jeho prorok, president Monson, také často mluví o dětech. Obzvlášť při zasvěceních chrámu vídám, jakou lásku k dětem chová a jak nás svým příkladem učí, jak se k nim máme chovat. Při každém zasvěcení chrámu se zaměřuje na děti. Rád je zapojuje do slavnostního položení úhelného kamene a vždy několik z nich požádá, aby přidaly k úhelnému kameni trochu malty, aby mohly mít podíl na symbolickém dokončení chrámu. Dělá to zábavnou formou. Dělá to tak, aby to pro ně byl nezapomenutelný zážitek. Vždy se na ně usmívá. Povzbuzuje je a chválí je. Je krásné to pozorovat.
Mezi jeho vřelé pozdravy občas patří plácnutí zdviženou rukou, zahýbání ušima nebo povzbuzení k tomu, aby sloužily na misii a měly svatbu v chrámu.
Před několika lety měl president Monson zasvětit na své narozeniny chrám Oquirrh Mountain v Utahu. Když dorazil k chrámu a přišel k hlavním dveřím, shromáždila se kolem něj skupina mladých lidí. Očividně věděli, že má president Monson narozeniny, protože mu začali zpívat: „Hodně štěstí, zdraví…“ Zastavil se a na tváři měl veliký úsměv. Dokonce začal i mávat rukama, jako by je při zpěvu vedl. Na konci ještě dodali: „A spoustu dalších narozenin!“ Řekl mi: „Tahle část se mi líbí nejvíc.“
Děti a mladí lidé Církve ho mají rádi a velmi dobře vědí, že on má rád je!
3. Můžeme se řídit nabádáními Ducha.
Oddanost presidenta Monsona Pánu a jeho odhodlání řídit se nabádáními Ducha krásně vyjádřil sám prorok těmito slovy: „Ty nejkrásnější zážitky, které v životě znám, jsou ty, kdy obdržíte nějaké nabádání a zachováte se podle něho, abyste později zjistili, že to bylo naplnění něčích modliteb nebo něčích potřeb. A já chci, aby Pán vždy věděl, že pokud potřebuje něco zařídit, Tom Monson to pro Něj udělá.“2
Toto je vzor, kterým bychom se měli všichni dobrovolně řídit.
4. Můžeme mít rádi chrám.
President Monson se do historie Církve zapíše jako jeden z velikých stavitelů chrámů. Od února 2008, kdy se stal presidentem Církve, pokračuje v onom velikém díle budování chrámů. Za dobu oněch šesti let v povolání presidenta Církve oznámil president Monson stavbu 33 nových chrámů.
President Monson řekl: „Kéž každý z nás žije způsobile, s čistýma rukama a čistým srdcem, aby se chrám mohl dotknout našeho života a naší rodiny.“3
Také nám dal tento úžasný slib: „Pokud milujeme chrám, dotýkáme se chrámu a navštěvujeme chrám, náš život bude odrážet naši víru. Pokud přicházíme do těchto svatých domů Božích a připomínáme si smlouvy, které zde uzavíráme, budeme schopni zvládnout jakoukoli zkoušku a překonat každé pokušení.“4
Řiďme se vzorem, který nám dává náš prorok tím, jak moc má rád chrám.
5. Můžeme být laskaví, pozorní a láskyplní.
President Monson je úžasný příklad toho, jak mít rád druhé. Celou jeho službu charakterizují návštěvy v domovech, vkládání rukou na hlavu a udílení požehnání, neočekávané telefonáty útěchy a povzbuzení, posílání dopisů povzbuzení, chvály a uznání, návštěvy v nemocnicích a pečovatelských domovech a nacházení času na účast na pohřbech a posledních rozloučeních, a to i navzdory jeho nabitému programu.
Tak jako to dělal Spasitel, i Thomas Monson chodí a koná dobro (viz Skutkové 10:38) a žehná druhým a má je rád, jako by to byla hnací síla jeho života.
Pozoruhodný příklad laskavosti presidenta Monsona se udál v roce 2012. Když se blížilo dokončení nádherného chrámu Brigham City v Utahu, sešel jsem se s Prvním předsednictvem, abychom prodiskutovali plány zasvěcení tohoto chrámu. Město Brigham City je vzdáleno jen hodinu severně od Salt Lake City, takže by nebyl problém, aby na zasvěcení přijel president Monson.
Místo toho ale president Monson řekl: „Brigham City je rodné město presidenta Boyda K. Packera, velikého apoštola, který po mnoho let sedával po mém boku v Dvanácti. Chci, aby měl on tu čest a požehnání zasvětit chrám ve svém rodném městě. Zůstanu doma a pověřím presidenta Packera, aby chrám Brigham City zasvětil on. Chci, aby to byl jeho velký den.“
Pro presidenta Packera a sestru Packerovou, která také vyrůstala v Brigham City, to byl nádherný den. Toto laskavé a šlechetné gesto presidenta Monsona vůči tomuto drahému apoštolovi na mě velice zapůsobilo. My všichni můžeme být také takoví. Můžeme se dělit s druhými, být laskaví a myslet více na lidi kolem sebe
Vzor proroka
President Monson nás učí oné cestě, jak máme žít, prostřednictvím úžasných a inspirujících proslovů na generální konferenci. Učí nás svým pozoruhodným a nádherným osobním příkladem tomu, jak být následovníkem Ježíše Krista. Pán nám vskutku poskytuje ve všem vzor a jedním ze vzorů, o jejichž následování se máme snažit, je vzor našeho milovaného proroka.
Svědčím o tom, že v nebi je Bůh, který nás zná a miluje. Dal nám proroka – aby nás vedl, učil a provázel těmito posledními dny. Věřím, že Pán od nás očekává, že budeme mít proroka rádi, budeme ho podporovat a budeme se řídit jeho příkladem.
To, že mohu žít v době, kdy je Pánovým prorokem Thomas S. Monson, považuji za veliké požehnání. Budeme-li ho následovat a budeme-li se snažit být více takovými, jako je on, budeme nevyhnutelně věrnějšími následovníky Pána Ježíše Krista.