„To je lehké, dědo!“
Z proslovu na generální konferenci v dubnu 2013.
„Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.“ (Jan 5:39.)
Miluji Knihu Mormonovu a svého Spasitele Ježíše Krista. Jednou jsem se své vnučky Raquel zeptal, co by řekla tomu, kdyby si dala za cíl přečíst Knihu Mormonovu. Raquel se naučila číst teprve nedávno.
„Ale dědo,“ namítla, „to je moc těžké. Je to tlustá kniha.“
Poté jsem ji požádal, aby mi přečetla jednu stránku. Měřil jsem jí čas na stopkách. Přečíst jednu stránku jí trvalo jen tři minuty.
My Knihu Mormonovu čteme ve španělštině a španělská verze Knihy Mormonovy má 642 stran. Řekl jsem jí, že přečíst celou knihu by jí trvalo 1 926 minut.
To ji asi vyděsilo ještě víc, a tak jsem toto číslo vydělil 60 minutami. Řekl jsem jí, že na přečtení celé knihy by potřebovala jen 32 hodin. Ani ne den a půl!
Na to mi řekla: „Tak to je lehké, dědo.“
Raquel, jejímu bratru Estebanovi a našim dalším vnoučatům to trvalo trochu déle, než Knihu Mormonovu přečetli. Je to proto, že když ji čteme, je třeba věnovat čas také tomu, abychom se pomodlili a přemýšleli o tom, co čteme.
I my, podobně jako Raquel a Esteban, se můžeme naučit mít rádi písma. Pak každý z nás může zvolat: „Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.“ (Žalm 119:103.)