Jestliže bude oko vaše upřeno na slávu mou
Katherine Nelsonová žije v Utahu ve Spojených státech. Heidi McConkieová žije v Delaware ve Spojených státech.
Jak nám může umírněný život, pokud jde o řeč, chování a vzhled, pomoci vyzařovat světlo a oslavovat Boha?
Při předsmrtelné Radě v nebi, kdy se Ježíš Kristus nabídl, že bude naším Spasitelem, řekl Otci: „Staň se vůle tvá a sláva buď tvou na věky.“ (Mojžíš 4:2.)
Pán nám vždy dával příklad v oslavování Otce. Během své služby ve smrtelnosti Spasitel nikdy nepoutal pozornost k sobě, ale spíše své následovníky odkazoval na Otce, když učil: „Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, kterýž mne poslal.“ (Jan 12:44.) Svými postoji, slovy a skutky nás Spasitel učil důležitosti umírněnosti.
Mladí dospělí, které v tomto článku citujeme, přemítají ve svém oddaném následování Spasitele nad vnitřními a vnějšími projevy umírněnosti a dělí se o to, jak jejich oddanost v oslavování Boha utváří jejich charakter a řídí jejich skutky.
Oslavujte Boha a vyzařujte světlo
Snáze zjistíme, jak umírněnost oslavuje Boha, když porozumíme tomu, co umírněnost ve skutečnosti je: V brožurce Věrni víře se dočítáme: „Umírněnost je postoj pokory a slušnosti v oblékání, v upravenosti, ve způsobu vyjadřování a v chování. Jste-li umírnění, nepřitahujete na sebe nepatřičnou pozornost. Místo toho se snažíte ‚[oslavovat] … Boha tělem svým i duchem svým‘ (1. Korintským 6:20; viz také verš 19).“1
Když se naučíme projevovat umírněnost tak, jak ji projevoval Spasitel, přivítáme ve svém životě Ducha a naplní se slib, že „jestliže bude oko [naše] upřeno na slávu [Boží], celé tělo [naše] bude naplněno světlem“. (NaS 88:67.) Zatímco budete číst, jak umírněnost chápou jiní mladí dospělí, mohli byste zvážit, jak byste pomocí změn vedoucích k zintenzivnění svého vnitřního odhodlání a vnějších projevů umírněnosti mohli zvýšit hladinu svého duchovního světla.
Buďte umírnění v řeči a v chování
„Vaše slova a činy mohou mít významný vliv na vás i na druhé. Vyznačujte se čistou, pozitivní a povznášející řečí a skutky, jež přinášejí těm, kteří jsou kolem vás, štěstí. Vaše úsilí o umírněnost ve slově a v činech povede k tomu, že získáte větší míru vedení a útěchy od Ducha Svatého.“2
Darja Sergejevna Švydková z Volgogradu v Rusku vysvětluje, že v řeči jsme umírnění tehdy, když s druhými jednáme s úctou a „jemným hlasem klidně vyjadřujeme své myšlenky, aniž bychom používali hrubých či nevhodných slov“. Umírněná řeč je prosta pomluv, škádlení, výsměchu a sarkasmu. Nikdy druhé neponižuje, ani nezveličuje něčí ego; jednoduše projevuje laskavost vůči všem dětem Nebeského Otce a uznává jejich božskost.
Naše řeč má rovněž vyjadřovat úctu k Božstvu: „Vyvarujte se nečisté a oplzlé řeči a nedbalému a neuctivému používání jména Páně, což je ve světě tak běžné. … Neuctivá povaha takového jazyka … omezuje [naši] schopnost přijmout tiché nabádání Ducha Svatého.“3
Stejně jako neslušná řeč, pomluvy a výsměch mohou poškodit vztahy s druhými, umírněná řeč rozvíjí hlubší oddanost Bohu a, jak vysvětluje Kelly Prue z Utahu, „prohlubuje naši schopnost vytvářet si pozitivní vztahy s druhými. Naše umírněná řeč pomáhá ostatním vydávat ze sebe to nejlepší.“
Umírněnost v řeči a umírněnost v chování jdou spolu ruku v ruce. „Být umírněný v řeči a v chování je důležité, protože to ukazuje, kdo jste a zač stojíte,“ říká Mike Olsen z Utahu. Lidé si všimnou, když slova a skutky nejsou ve vzájemném souladu. Naši řeč, která pozvedá druhé a oslavuje Boha, mají doprovázet příslušné skutky. Pomocí skutků služby a laskavosti prokazujeme, že náš závazek pozvedat druhé a ctít Boha má hlubší základ než pouhá slova. Náš příklad ve slovech i skutcích může mít pozitivní vliv.
„Opravdu si cením umírněnosti v chování i v řeči,“ říká Carrie Carlsonová z Colorada ve Spojených státech. „Na někom, kdo je pokorný a nedělá všechno jen proto, aby získal pozornost, je cosi velmi nádherného. Ti, kteří mluví umírněně, se stávají mocnými nádobami Páně.“
Buďte umírnění v oblékání a ve vzhledu
„Umírněnost [v oblékání] pomáhá odhalit to nejlepší, co v nás je, tím, že nám pomáhá zaměřovat se na duchovno spíše než na přirozeného člověka,“ tvrdí Paul Cave z Utahu. Tím, že se oblékáme umírněně neboli cudně, povzbuzujeme druhé k tomu, aby nás poznali a vážili si nás kvůli naší osobnosti a vlastnostem spíše než kvůli tomu, jak vypadáme.
To, jak se oblékáme, nejenže naznačuje druhým, jak se k nám mají chovat, ale rovněž to má vliv na to, jak vnímáme sebe sama a jak se k sobě chováme. „Z evangelia se dozvídáme, že naše tělo je darem od Boha,“ říká Luis Da Cruz mladší z Brazílie. „Naše tělo nám pomáhá činit pokrok a stávat se takovými, jako je náš Otec. Z tohoto důvodu je důležité, abychom se oblékali cudně. Tím, že tak činíme, ukazujeme Bohu i ostatním, že máme k tomuto daru a k druhým lidem úctu.“4
Carrie vysvětluje: „Záměrem necudného oblečení je vykreslit tělo jako fyzický předmět, který je vzdálen od ducha s osobností a charakterem. Cudnost, i když mě někdy stojí více peněz a rozhodně více času, mi pomohla uvědomit si, že moje tělo je nádobou pro drahocennou duši s božskými možnostmi a určením, která byla zplozena a vychovávána Nebeskými rodiči. Zaslouží si mnohem více péče a úcty, než by mu dal svět.“
V brožurce Věrni víře se píše: „Kromě toho, že se budete vyhýbat [necudnému oblečení], máte se také vyvarovat extrémům v oblékání, ve vzhledu a v účesu. Pečlivě se oblékejte, dbejte o svůj zevnějšek a o způsoby chování, buďte vždy upravení a čistí, vyvarujte se nedbalého vzezření a nepatřičné neformálnosti.“5 Způsobem, jakým se oblékáme a prezentujeme, vyjadřujeme úctu k Bohu, k sobě a k druhým.
Zavažte se, že budete důslední
Zatímco se snažíme dodržovat měřítka evangelia týkající se umírněnosti, prokazujeme svůj závazek skrze důslednost – skrze to, že se držíme přikázání Páně vždy, a nejen tehdy, kdy je to pro nás výhodné.
Opravdový závazek je vždy zakořeněn v zásadách evangelia. Anthony Roberts z Utahu vysvětluje: „Umírněnost je stav mysli, touha denně kráčet v porozumění evangeliu a plánu spasení.“ Když se skutečně ponoříme do evangelia, naše obrácení se může prohlubovat a zvyšovat naši touhu žít podle jeho zásad.
Porozumění naší božské podstatě
Budeme-li se důsledně držet umírněnosti, pomůže nám to porozumět našemu prvorozenství a vážit si ho; a znalost naší božské podstaty nás může inspirovat k tomu, abychom byli ještě umírněnější. Raffaella Ferrini z Florencie v Itálii říká: „Umírněnost žehná mému životu, protože mi pomáhá pociťovat, že jsem výjimečná dcera svého Nebeského Otce, a tato znalost na oplátku způsobuje, že chci být umírněná.“
Necháme-li svět, aby určoval, kdo jsme, může to poškodit naši sebeúctu. Julianna Auna z Utahu hovoří o své zkušenosti: „Než jsem získala svědectví o zásadě umírněnosti, žila jsem na nešťastném a duchovně nebezpečném místě. Když jsem nechala svět, aby určoval, kdo jsem, deprimovalo mě to a duchovně ochromovalo, protože posedlost světa časnými, fyzickými věcmi je krutá a neúprosná. Když jsem se jednoho dne rozhodla přestat poslouchat svět a namísto toho připustit, aby to, kdo jsem, určoval můj vztah k Bohu, stal se můj život snazším, svobodnějším a šťastnějším.“ Když budeme usilovat o uznání svého Nebeského Otce, místo abychom usilovali o uznání světa, nalezneme v životě více radosti a naše motivace k tomu, abychom byli umírněnými, poroste.
Žijte umírněně
„Umírněnost se projevuje ve všem, co děláme: v řeči, ve vnějším vzhledu, v chování, a dokonce i v místech, která navštěvujeme,“ říká Galina Viktorovna Savčuková z Novosibirska v Rusku. Umírněný život je těsně spojen s naší oddaností evangeliu a s naším vztahem k Bohu.
Opravdová umírněnost v sobě spojuje jak chování, tak přístup. Budeme-li pracovat na tom, abychom zlepšili buď své chování, anebo svůj způsob uvažování, zlepšení jednoho nám pomůže zlepšit i to druhé. Umírněnost v chování a vzhledu nám však neumožní získat plnost požehnání pramenící z umírněného života, pokud si zároveň nevytvoříme celoživotní závazek. A pokud se budeme považovat za umírněné lidi, aniž by se umírněnost odrážela v našich skutcích, pak se jedná o sebeklam.6
Pokud ve spojitosti s umírněností hovoříme o tom, že naše oko je upřeno na slávu Boží, znamená to, že jsme navenek i uvnitř oddaní myšlence umírněného života. Stejně jako musí být oko upřeno na Boha, musí i náš vnější vzhled a skutky být v souladu se zásadami umírněnosti. Pokud se pouze díváme směrem k Bohu, neznamená to, že je naše oko upřeno na Jeho slávu; musíme se na Něj soustředit. Podobně i umírněné oblečení a upravenost musí být doprovázeny vizí věčných zásad.
Směřujeme-li svůj zrak k Bohu, bude pro nás snazší soustředit na Něj svou vizi. Stejně tak, když je naše vize soustředěna na Boha, i náš zrak se bude přirozeně upírat Jeho směrem.
Když se budeme snažit vést umírněný život, pocítíme, jak v našem životě narůstá vliv Ducha. Starší Robert D. Hales z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Umírněnost je zásadní pro to, zda jsme hodni Ducha. Být umírněným znamená být pokorným, a jsme-li pokorní, přivoláváme Ducha, aby byl s námi.“7 Povede-li Duch naše myšlenky a skutky, naše oko bude upřeno na slávu Boží a budeme naplněni světlem.