Písma
Alma 26


Kapitola 26

Ammon jásá v Pánu – Věrní jsou Pánem posilováni a je jim dáno poznání – Vírou mohou lidé přivésti tisíce duší ku pokání – Bůh má veškerou moc a obsáhne všechny věci. Kolem roku 90–77 př. Kr.

1 A nyní, toto jsou slova Ammonova k jeho bratřím, která praví toto: Bratři moji a bratří moji, vizte, pravím vám, jaký veliký důvod máme radovati se; neboť mohli jsme se snad domnívati, když jsme vyšli ze země Zarahemla, že Bůh nám dá tak veliká požehnání?

2 A nyní, ptám se, jaká veliká požehnání na nás vložil? Můžete to vypověděti?

3 Vizte, odpovím za vás; vždyť naši bratří Lamanité byli v temnotě, ano, dokonce v nejtemnější propasti, ale vizte, kolik jich je přivedeno k tomu, aby uviděli podivuhodné světlo Boží! A to je ono požehnání, jež na nás bylo vloženo, že jsme byli učiněni nástrojem v rukou Božích, abychom uskutečnili toto veliké dílo.

4 Vizte, tisíce se jich radují a byly přivedeny do stáda Božího.

5 Vizte, pole bylo zralé a vy jste požehnáni, neboť jste se rozmáchli srpem a žali jste v síle své, ano, po celý den jste pracovali; a vizte množství snopů svých! A budou shromážděny v obilnicích, takže nepřijdou nazmar.

6 Ano, posledního dne nebudou pobity bouří; ano, ani nebudou rozmetány vichřicí; ale až bouře přijde, budou shromážděny na svém místě, takže k nim bouře nepronikne; ano, ani nebudou hnány prudkými větry tam, kamkoli je nepřítel chce nésti.

7 Ale vizte, jsou v rukou Pána žně a jsou jeho; a on je pozvedne posledního dne.

8 Velebeno buď jméno našeho Boha; pějme k chvále jeho, ano, vzdejme díky svatému jménu jeho, neboť on koná spravedlivost na věky.

9 Neboť kdybychom nebyli přišli ze země Zarahemla, tito naši vroucně milovaní bratří, kteří nás tak vroucně milují, by stále ještě byli trýzněni nenávistí vůči nám, ano, a také by byli Bohu cizinci.

10 A stalo se, že když Ammon pravil tato slova, jeho bratr Aron ho pokáral řka: Ammone, obávám se, že ses nechal radostí unésti k vychloubání.

11 Ale Ammon mu pravil: Nevychloubám se svou vlastní silou ani svou vlastní moudrostí; ale viz, radost má je úplná, ano, srdce mé přetéká radostí a já se budu radovati ze svého Boha.

12 Ano, já vím, že nejsem nic; co do síly své jsem slabý; tudíž se nebudu vychloubati sám sebou, ale budu se vychloubati svým Bohem, neboť v síle jeho mohu činiti všechny věci; ano, vizte, mnohé mocné zázraky jsme vykonali v této zemi, začež budeme chváliti jméno jeho na věky.

13 Vizte, kolik tisíc našich bratří oprostil od bolestí pekla; a oni jsou vedeni k tomu, aby opěvovali vykupující lásku, a to díky moci slova jeho, jež je v nás, tudíž nemáme veliký důvod radovati se?

14 Ano, máme důvod chváliti ho na věky, neboť on jest Bůh Nejvyšší a uvolnil bratří naše z řetězů pekla.

15 Ano, byli obklopeni věčnou temnotou a zkázou; ale vizte, on je přivedl do věčného světla svého, ano, do věčného spasení, a jsou obklopeni nesmírnou štědrostí lásky jeho; ano, a my jsme byli při konání tohoto velikého a podivuhodného díla nástrojem v rukou jeho.

16 Tudíž, jásejme, ano, budeme jásati v Pánu; ano, budeme se radovati, neboť naše radost je úplná; ano, budeme chváliti svého Boha na věky. Vizte, kdo může přespříliš jásati v Pánu? Ano, kdo toho může říci přespříliš o veliké moci jeho a o milosrdenství jeho a o shovívavosti jeho k dětem lidským? Vizte, pravím vám, nemohu říci ani nejmenší část toho, co cítím.

17 Kdo se mohl domnívati, že by Bůh náš byl tak milosrdný, že by nás vytrhl ze strašného, hříšného a zkaženého stavu našeho?

18 Vizte, my jsme chodili dokonce ve hněvu s mocnými hrozbami, abychom zničili církev jeho.

19 Ó pak, proč nás nevydal strašlivé zkáze, ano, proč na nás nenechal padnouti meč spravedlnosti své a neodsoudil nás k věčnému zoufalství?

20 Ó, duše má jako by při té myšlence prchala. Vizte, on na nás neuplatnil spravedlnost svou, ale ve velikém milosrdenství svém nás přenesl přes onu věčnou propast smrti a bídy až ke spasení duše naší.

21 A nyní vizte, bratří moji, který přirozený člověk zná tyto věci? Pravím vám, není nikoho, kdo zná tyto věci, leda kajícní.

22 Ano, ten, kdo činí pokání a prokazuje víru a přináší dobré skutky a modlí se neustále bez ustání – takovému je dáno znáti tajemství Boží; ano, takovému bude dáno, aby zjevoval věci, jež nikdy nebyly zjeveny; ano, a takovému bude dáno, aby přivedl tisíce duší ku pokání, tak jako bylo dáno nám, abychom přivedli tyto bratří své ku pokání.

23 Nyní, pamatujete si, bratří moji, že jsme pravili svým bratřím v zemi Zarahemla: Jdeme do země Nefi kázati svým bratřím Lamanitům, a oni se nám posměšně smáli?

24 Neboť, pravili nám: Vy se domníváte, že můžete přivésti Lamanity k poznání pravdy? Domníváte se, že můžete Lamanity přesvědčiti o nesprávnosti tradic jejich otců, když jsou takovým tvrdošíjným lidem; jejichž srdce se těší z prolévání krve; jejichž dny byly prožívány v nejhrubších nepravostech; jejichž cesty byly od počátku cestami přestupníka? Nyní, bratří moji, vy si pamatujete, že takováto byla jejich řeč.

25 A nadto pravili: Pozvedněme proti nim zbraně, abychom v zemi zničili je i jejich nepravost, aby nás nepřemohli a nezničili nás.

26 Ale vizte, milovaní bratří moji, nepřišli jsme do pustiny se záměrem své bratří ničiti, ale se záměrem, abychom mohli spasiti několik málo z jejich duší.

27 Nyní, když naše srdce bylo skleslé a my jsme byli hotovi vrátiti se nazpět, vizte, Pán nás utěšil a pravil: Jděte mezi bratří své Lamanity a snášejte s trpělivostí strasti své, a já vám dám úspěch.

28 A nyní vizte, přišli jsme a byli jsme mezi nimi; a byli jsme trpěliví v utrpení svém a vytrpěli jsme všechna strádání; ano, putovali jsme od domu k domu, spoléhajíce na milosrdenství světa – nejen na milosrdenství světa, ale na milosrdenství Boží.

29 A vstupovali jsme do domů jejich a učili jsme je, a učili jsme je na ulicích jejich; ano, a učili jsme je na pahorcích jejich; a také jsme vstupovali do chrámů jejich a synagog jejich a učili jsme je; a byli jsme vyvrhováni a zesměšňováni a popliváváni a biti do tváře; a byli jsme kamenováni a zajímáni a svazováni silnými provazy a uvrhováni do vězení; a skrze moc a moudrost Boží jsme byli opět vysvobozováni.

30 A vytrpěli jsme všeliké strasti a to vše proto, abychom snad mohli býti prostředkem ke spasení nějaké duše; a domnívali jsme se, že radost naše bude úplná, jestliže budeme moci býti prostředkem ke spasení některých.

31 Nyní vizte, můžeme pohlédnouti a spatřiti plody práce své; a je jich málo? Pravím vám: Nikoli, je jich mnoho; ano, my můžeme dosvědčiti upřímnost jejich skrze lásku jejich k bratřím jejich a také k nám.

32 Neboť vizte, raději by obětovali svůj život, nežli by dokonce vzali život nepříteli svému; a pro lásku k bratřím svým pohřbili své válečné zbraně hluboko do země.

33 A nyní vizte, pravím vám, bylo v celé této zemi někdy tak veliké lásky? Vizte, pravím vám: Nikoli, nebylo, dokonce ani mezi Nefity.

34 Neboť vizte, ti by pozvedli zbraně proti bratřím svým; nestrpěli by, aby byli zabiti. Ale vizte, kolik z nich položilo život svůj; a my víme, že odešli k svému Bohu, pro svou lásku a pro svou nenávist k hříchu.

35 Nyní, což nemáme důvod k radosti? Ano, pravím vám, nikdy nebyli lidé, kteří by měli tak veliký důvod k radosti jako my, od počátku světa; ano, a radost má je unesena až k vychloubání v mém Bohu; neboť on má veškerou moc, veškerou moudrost a veškeré porozumění; on obsáhne všechny věci a je milosrdnou Bytostí až ke spasení těch, kteří budou činiti pokání a věřiti ve jméno jeho.

36 Nyní, je-li toto vychloubání, pak se takto budu vychloubati; neboť toto je život můj a světlo mé, radost má a spasení mé a vykoupení mé z věčné bědy. Ano, velebeno je jméno Boha mého, který pamatuje na tento lid, který je větví stromu Izraele, která se ztratila z kmene svého v cizí zemi; ano, pravím, požehnáno budiž jméno Boha mého, který pamatuje na nás, tuláky v cizí zemi.

37 Nyní, bratří moji, vidíme, že Bůh pamatuje na každý lid, ať je v kterékoli zemi; ano, on počítá lid svůj a nitro milosrdenství jeho je nad celou zemí. Nyní, toto je radost má a veliké díkůvzdání mé; ano, a budu vzdávati díky svému Bohu na věky. Amen.