Písma
4. Nefi 1


Čtvrtý Nefi

Kniha Nefiho
který je synem Nefiovým – jednoho z učedníků Ježíše Krista

Zpráva o lidu Nefiovu, podle jeho záznamu.

Kapitola 1

Nefité i Lamanité jsou všichni obráceni k Pánu – Mají všechny věci společné, činí zázraky a v zemi se jim daří – Po dvou staletích vyvstávají rozkoly, zlo, falešné církve a pronásledování – Po třech stech letech jsou jak Nefité, tak Lamanité zlovolní – Ammaron ukrývá posvátné záznamy. Kolem roku 35–321 po Kr.

1 A stalo se, že třicátý a čtvrtý rok uplynul a také třicátý a pátý, a vizte, učedníci Ježíšovi vytvořili církev Kristovu ve všech zemích okolo. A tolik, kolik jich k nim přišlo a opravdově činilo pokání ze svých hříchů, bylo pokřtěno ve jménu Ježíšově; a ti také obdrželi Ducha Svatého.

2 A stalo se v třicátém a šestém roce, že všichni lidé na celé tváři země byli obráceni k Pánu, jak Nefité, tak Lamanité, a nebylo mezi nimi žádných svárů a sporů a každý člověk jednal s druhým spravedlivě.

3 A měli avšechny věci mezi sebou společné; tudíž nebylo bohatých a chudých, porobených a svobodných, ale všichni byli učiněni svobodnými a podílníky nebeského daru.

4 A stalo se, že také třicátý a sedmý rok uplynul a v zemi nadále přetrvával mír.

5 A učedníci Ježíšovi vykonávali veliká a podivuhodná díla, natolik, že auzdravovali nemocné a křísili mrtvé a způsobovali, že chromí chodili a slepí obdrželi zrak svůj a hluší slyšeli; a všeliké bzázraky vykonávali mezi dětmi lidskými; a nečinili zázraky skrze nic, leda ve jménu Ježíšově.

6 A tak třicátý a osmý rok uplynul a také třicátý a devátý a čtyřicátý a první a čtyřicátý a druhý, ano, až čtyřicet a devět let uplynulo a také padesátý a první a padesátý a druhý; ano, a až i padesát a devět let uplynulo.

7 A Pán je v zemi nesmírně obdařoval; ano, natolik, že vystavěli města opět tam, kde byla města spálena.

8 Ano, dokonce ono veliké aměsto Zarahemla dali, aby bylo opět postaveno.

9 Ale bylo mnoho měst, která se apotopila, a na jejich místo přišly vody; tudíž tato města nemohla býti obnovena.

10 A nyní, vizte, stalo se, že lid Nefiův sílil a převelice rychle se množil a stal se nesmírně akrásným a rozkošným lidem.

11 A ženili se a vdávaly a byli požehnáni podle množství příslibů, které jim Pán dal.

12 A již nekráčeli podle aúkonů a obřadů bzákona Mojžíšova; ale kráčeli podle přikázání, která obdrželi od svého Pána a svého Boha, pokračujíce v cpůstu a v modlitbě a v častých shromážděních, aby se jak modlili, tak aby slyšeli slovo Páně.

13 A stalo se, že v celé zemi nebylo sváru mezi veškerým lidem; ale mocné zázraky byly vykonávány mezi učedníky Ježíšovými.

14 A stalo se, že sedmdesátý a první rok uplynul a také sedmdesátý a druhý rok, ano, a zkrátka, až sedmdesátý a devátý rok uplynul; ano, dokonce sto let uplynulo a učedníci Ježíšovi, které on vyvolil, všichni odešli do aráje Božího, až na ony btři, kteří měli zůstati; a na jejich místo byli cvysvěceni jiní dučedníci; a i mnozí z onoho pokolení zemřeli.

15 A stalo se, že v zemi nebylo ažádného sváru pro lásku Boží, která přebývala v srdci lidí.

16 A nebylo ažádné závisti ani rozbrojů ani nepokojů ani smilstva ani lží ani vraždění ani žádného druhu bnestoudnosti; a zajisté nemohlo býti cšťastnějšího lidu mezi všemi lidmi, kteří byli stvořeni rukou Boží.

17 Nebylo žádných lupičů ani vražedníků, nebyli ani Lamanité ani žádní jiní -ité; ale byli ajedno, děti Kristovy a dědici království Božího.

18 A jak byli požehnáni! Neboť Pán jim žehnal ve všem jejich počínání; ano, dokonce byli požehnáni a obdarováváni, dokud neuplynulo sto a deset let; a první pokolení od Krista zemřelo, a v celé zemi nebylo žádného sváru.

19 A stalo se, že Nefi, který vedl tento poslední záznam (a vedl ho na adeskách Nefiových), zemřel a jeho syn Amos jej vedl na jeho místě; a také jej vedl na deskách Nefiových.

20 A vedl jej osmdesát a čtyři roky, a v zemi byl stále mír, až na malou část lidu, která se vzbouřila proti církvi a vzala na sebe jméno Lamanitů; tudíž v zemi opět počali býti Lamanité.

21 A stalo se, že zemřel i Amos (a bylo to sto a devadesát a čtyři roky od příchodu Krista) a jeho syn Amos vedl záznam na jeho místě; a on jej také vedl na deskách Nefiových; a byl také zapsán v knize Nefiově, což je tato kniha.

22 A stalo se, že dvě stě let uplynulo; a celé druhé pokolení, až na několik málo, zemřelo.

23 A nyní já, Mormon, bych chtěl, abyste věděli, že lid se rozmnožil natolik, že byl rozeset po celé tváři země a že nesmírně zbohatl, pro své obdarovávání v Kristu.

24 A nyní, v tomto dvoustém a prvním roce počali býti mezi nimi ti, kteří byli povýšeni v apýše tak, že nosili drahocenný oděv a všeliké krásné perly a krásné věci světa.

25 A od oné doby nadále již neměli svůj majetek a své jmění mezi sebou aspolečné.

26 A počali se rozdělovati do tříd; a počali si pro sebe budovati acírkve, aby dosahovali bzisku, a počali popírati pravou církev Kristovu.

27 A stalo se, že když dvě stě a deset let uplynulo, bylo mnoho církví v zemi; ano, bylo mnoho církví, které tvrdily, že znají Krista, leč apopíraly většinu jeho evangelia, natolik, že přijímaly všelikou zlovolnost a udělovaly to, co je posvátné, tomu, komu to bylo bzakázáno pro nehodnost.

28 A tato acírkev se rozrůstala pro nepravost a pro moc Satanovu, který získával vládu nad jejich srdcem.

29 A opět, byla tam jiná církev, která popírala Krista; a ti apronásledovali pravou církev Kristovu pro jejich pokoru a jejich víru v Krista; a pohrdali jimi pro mnohé zázraky, které byly mezi nimi vykonány.

30 Tudíž uplatňovali moc a pravomoc nad učedníky Ježíšovými, kteří zůstali s nimi, a uvrhovali je do avězení; ale mocí slova Božího, jež v nich byla, vězení pukala vedví, a oni šli činíce mezi nimi mocné zázraky.

31 Nicméně, i přes všechny tyto zázraky lidé zatvrzovali srdce své a snažili se je zabíti, stejně jako Židé v Jeruzalémě se snažili zabíti Ježíše, podle slova jeho.

32 A uvrhli je do apecí bohnivých, a oni vyšli a nic se jim nestalo.

33 A také je vrhali do adoupat divé zvěře, a oni si s divou zvěří hráli, stejně jako dítě s beránkem; a vyšli z zprostředku jejího a nic se jim nestalo.

34 Nicméně, lidé zatvrzovali srdce své, neboť byli vedeni mnohými kněžími a falešnými proroky k tomu, aby budovali mnohé církve a aby činili všelikou nepravost. A abili lid Ježíšův; ale lid Ježíšův je nebil na oplátku. A tak rok od roku upadali do nevíry a do zlovolnosti, až uplynulo dvě stě a třicet let.

35 A nyní, stalo se v tomto roce, ano, v roce dvoustém a třicátém a prvním, že nastal veliký rozkol mezi lidem.

36 A stalo se, že v tomto roce povstali lidé, kteří se nazývali Nefité, a byli to praví věřící v Krista; a mezi nimi byli ti, které Lamanité nazývali: Jákobité a Jozefité a Zoramité;

37 Tudíž praví věřící v Krista a praví uctívatelé Kristovi (mezi nimiž byli oni atři učedníci Ježíšovi, kteří měli zůstati) se nazývali Nefité a Jákobité a Jozefité a Zoramité.

38 A stalo se, že ti, kteří zavrhovali evangelium, se nazývali Lamanité a Lemuelité a Izmaelité; a ti neupadali do nevíry tak, jako jejich otcové od počátku upadali, ale záměrně se abouřili proti evangeliu Kristovu; a učili své děti, že nemají věřiti.

39 A bylo to pro zlovolnost a ohavnost jejich otců, stejně jako tomu bylo na počátku. A byly aučeny, aby nenáviděly děti Boží, stejně jako byli Lamanité učeni, aby nenáviděli děti Nefiovy, od počátku.

40 A stalo se, že dvě stě a čtyřicet a čtyři léta uplynula a takovéto byly záležitosti lidu. A zlovolnější část lidu sílila a stala se mnohem početnější, nežli byl lid Boží.

41 A stále pokračovali v tom, že pro sebe budovali církve a zdobili je všelikými drahocennými věcmi. A tak uplynulo dvě stě a padesát let a také dvě stě a šedesát let.

42 A stalo se, že zlovolná část lidu opět počala budovati tajné přísahy a aspolčení Gadiantonova.

43 A také lid, který se nazýval lidem Nefiovým, počal býti pyšný v srdci svém pro své nesmírné bohatství a stal se marnivým, podobně jako jejich bratří Lamanité.

44 A od této doby se učedníci počali rmoutiti pro ahříchy světa.

45 A stalo se, že když tři sta let uplynulo, lid Nefiův, stejně jako Lamanité, se stal nesmírně zlovolným, jeden jako druhý.

46 A stalo se, že lupiči Gadiantonovi se rozšířili po celé tváři země; a nebylo žádných, kteří by byli spravedliví, kromě učedníků Ježíšových. A zlata a stříbra si ukládali v hojnosti a obchodovali ve všelikých obchodech.

47 A stalo se, že poté, co uplynulo tři sta a pět let (a lidé stále setrvávali v zlovolnosti), Amos zemřel; a jeho bratr Ammaron vedl záznam na jeho místě.

48 A stalo se, že když tři sta a dvacet let uplynulo, Ammaron, jsa nutkán Duchem Svatým, ukryl azáznamy, které byly posvátné – ano, vpravdě všechny posvátné záznamy, které byly předávány z pokolení na pokolení a které byly posvátné – až do třístého a dvacátého roku od příchodu Krista.

49 A ukryl je Pánu, aby mohly podle proroctví a příslibů Páně opět apřijíti ke zbytku domu Jákobova. A tak končí záznam Ammaronův.