Písma
Alma 36


Přikázání Almova jeho synu Helamanovi.

Obsaženo v kapitolách 36 a 37.

Kapitola 36

Alma svědčí Helamanovi o svém obrácení poté, co viděl anděla – Trpěl bolestmi zatracené duše; vzýval jméno Ježíšovo a potom byl zrozen z Boha – Sladká radost naplnila jeho duši – Viděl zástupy andělů chválící Boha – Mnozí obrácení okusili a viděli to, co okusil a viděl on. Kolem roku 74 př. Kr.

1 aSynu můj, nakloň ucho slovům mým; neboť ti přísahám, že nakolik budeš zachovávati přikázání Boží, bude se ti v zemi dařiti.

2 Chtěl bych, abys činil tak, jak jsem činil já, že jsem pamatoval na zajetí otců našich; neboť byli v aporobě a žádný je nemohl vysvoboditi, leda bBůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a on je zajisté v strastech jejich vysvobodil.

3 A nyní, ó synu můj Helamane, viz, ty jsi v mladosti své, a tudíž, prosím tě, abys vyslyšel slova má a učil se ode mne; neboť já vím, že každý, kdo vloží důvěru svou v Boha, bude míti ve azkouškách svých a v trápeních svých a v strastech svých oporu a bude bpozvednut posledního dne.

4 A nechtěl bych, aby sis myslel, že to avím sám ze sebe – vím to nikoli z časného, ale z duchovního, nikoli z btělesné mysli, ale od Boha.

5 Nyní viz, pravím ti, kdybych nebyl azrozen z Boha, bnebyl bych věděl o těchto věcech; ale Bůh mi ústy svého svatého anděla tyto věci oznámil, ne proto, že bych toho já byl choden;

6 Neboť já jsem obcházel se syny Mosiášovými, usiluje o azničení církve Boží; ale viz, Bůh vyslal svého svatého anděla, aby nás v oné cestě zastavil.

7 A viz, promluvil k nám jakoby hlasem hromu, a celá země se nám atřásla pod nohama; a všichni jsme padli k zemi, neboť na nás přišla bbázeň Páně.

8 Ale viz, hlas mi pravil: Povstaň. A já jsem povstal a stanul a spatřil jsem anděla.

9 A on mi pravil: I kdybys ty sám chtěl býti zničen, nesnaž se již ničiti církev Boží.

10 A stalo se, že jsem padl k zemi; a po dobu atří dnů a tří nocí jsem nemohl otevříti ústa svá, ani jsem nemohl pohnouti končetinami svými.

11 A anděl ke mně promlouval více věcí, které slyšeli bratří moji, ale já jsem je neslyšel; neboť když jsem uslyšel ona slova – I kdybys ty sám chtěl býti zničen, nesnaž se již dále ničiti církev Boží – byl jsem zasažen tak velikým strachem a úžasem, že bych snad měl býti zničen, že jsem padl k zemi a nic jsem již neslyšel.

12 Ale byl jsem trýzněn avěčnými mukami, neboť duše má byla nejvyšší měrou drásána a trýzněna všemi hříchy mými.

13 Ano, vzpomněl jsem si na všechny hříchy své a na nepravosti, pro které jsem byl atrýzněn bolestmi pekla; ano, viděl jsem, že jsem se bouřil proti svému Bohu a že jsem nezachovával svatá přikázání jeho.

14 Ano, a zavraždil jsem mnohé z dětí jeho neboli spíše jsem je svedl ke zkáze; ano, a zkrátka, nepravosti mé byly tak veliké, že sama myšlenka na příchod do přítomnosti mého Boha trýznila duši mou nevýslovnou hrůzou.

15 Ó, pomyslel jsem si, kéž bych amohl býti vypovězen a zaniknouti jak duší, tak tělem, abych nemusel býti předveden, abych stál v přítomnosti svého Boha, abych byl souzen za bskutky své.

16 A nyní, po tři dny a tři noci jsem byl trýzněn, dokonce bolestmi azatracené duše.

17 A stalo se, že jak jsem tak byl trýzněn mukami, zatímco jsem byl adrásán vzpomínkou na mnohé hříchy své, viz, vzpomněl jsem si také, že jsem slyšel otce svého prorokovati lidu ohledně příchodu jistého Ježíše Krista, Syna Božího, který usmíří hříchy světa.

18 Nyní, když se mysl moje zmocnila této myšlenky, zvolal jsem v srdci: Ó Ježíši, ty Synu Boží, buď milosrdný ke mně, kterýž jsem av žluči hořkosti a obvinut věčnými břetězy smrti.

19 A nyní viz, když jsem si toto pomyslel, nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své; ano, vzpomínka na hříchy mé mne již anedrásala.

20 A ó, jaká aradost a jaké podivuhodné světlo jsem uzřel; ano, duše má byla naplněna radostí tak nesmírnou, jakou byla bolest má!

21 Ano, pravím ti, synu můj, že nic nemohlo býti tak pronikavé a trpké, jako byly bolesti mé. Ano, a opět ti pravím, synu můj, že na druhé straně nic nemůže býti tak pronikavé a sladké, jako byla radost má.

22 Ano, zdálo se mi, že vidím, tak jako viděl náš otec aLehi, Boha sedícího na svém trůnu, obklopeného nesčetnými zástupy andělů, jak opěvují a chválí svého Boha; ano, a má duše tam toužila býti.

23 Ale viz, končetiny mé nabyly opět asíly své a já jsem stanul na nohou svých a prohlásil jsem lidem, že jsem byl bzrozen z Boha.

24 Ano, a od oné doby až do nynějška jsem bez ustání pracoval, abych mohl přiváděti duše ku pokání; abych je mohl přiváděti k tomu, aby aokusily onu nesmírnou radost, kterou jsem okusil já; aby mohly také býti zrozeny z Boha a bnaplněny Duchem Svatým.

25 Ano, a nyní viz, ó synu můj, Pán mi dává převelikou radost z ovoce práce mé;

26 Neboť pro aslovo, jež mi udělil, viz, byli mnozí zrozeni z Boha a okusili, jako jsem okusil já, a uzřeli okem v oko, jako jsem uzřel já; tudíž vědí o těchto věcech, o kterých jsem promlouval, jako vím já; a poznání, jež mám, je od Boha.

27 A měl jsem oporu ve zkouškách a v trápení všeho druhu, ano, a ve všelikých strastech; ano, Bůh mne vysvobodil z vězení a z pout a ze smrti; ano, a já vkládám důvěru svou v něho a on mne vždy avysvobodí.

28 A já vím, že mne apozvedne posledního dne, abych s ním přebýval ve bslávě; ano, a budu ho chváliti na věky, neboť on cvyvedl otce naše z Egypta a on pohltil dEgyptské v Rudém moři; a vedl je mocí svou do zaslíbené země; ano, a čas od času je vysvobozoval z poroby a ze zajetí.

29 Ano, a on také vyvedl otce naše ze země Jeruzalém; a také je čas od času až do tohoto dne vysvobozoval věčnou mocí svou z aporoby a ze zajetí; a já jsem měl zajetí jejich vždy na paměti; ano, a ty bys měl také, jako já, míti na paměti zajetí jejich.

30 Ale viz, synu můj, to není vše, neboť ty bys měl věděti, jako vím já, že anakolik budeš zachovávati přikázání Boží, bude se ti v zemi dařiti; a měl bys také věděti, že nakolik přikázání Boží zachovávati nebudeš, budeš z přítomnosti jeho odříznut. Nyní, tak je podle slova jeho.