Jste všechny seslány z nebe
Vaše role sester je v Pánově díle výjimečná a jedinečná. Jste živitelky a pečovatelky.
Mé milované sestry, vaše přítomnost je přemáhající a já se jí cítím pokořen. Jsme vděčni za to, že je s námi president Hinckley a president Monson. Zpěv pěveckého sboru nás velmi povznesl. Modlitba sestry Sainzové byla výzvou k tomu, aby s námi přebývalo Božství. Inspirovaná poselství sestry Bonnie Parkinové, sestry Kathleen Hughesové a sestry Anne Pingreeové byla mimořádná. President Hinckley, president Monson a já jsme se podíleli na ustanovení a požehnání těchto tří sester jako generálního předsednictva Pomocného sdružení. Jejich inspirovaným pověřením je vést tuto velkou organizaci sester pod vedením kněžství. Požehnání, která byla pronesena těmto třem sestrám kolektivně i jednotlivě, měla hluboký význam. Když president Hinckley ustanovoval sestru Parkinovou, připomněl sestrám, že „prorok Joseph Smith stanovil, že dílem Pomocného sdružení je pomáhat druhým, pečovat o potřeby chudých, potřebných, ztrápených a zarmoucených, a žehnat ženám“.
Naše dnešní téma zní: „Pane, zde jsem, pošli mne.“ Když k vám, sestry, dnes večer promlouvám, toto hluboce prosté prohlášení se velmi hodí, neboť mnohé z vás tak dobře prokazují tuto ochotu vykročit vpřed a sloužit. Jste všechny seslány z nebe. Jste krásnou ozdobou lidské rasy. Vaše role sester je v Pánově díle výjimečná a jedinečná. Jste živitelky a pečovatelky, které, jak řekl prorok Joseph Smith, mají „city naplněné pravou láskou a shovívavostí“.1
Nedostává se mi slov, abych vyjádřil svou úctu, vděčnost a obdiv k vám, úžasným sestrám. Ženy jakéhokoli věku v této Církvi jsou obdařeny božským, jedinečně ženským darem milosti. Cítíme se pokořeni vašimi skutky víry, oddanosti, poslušnosti a láskyplné služby a vaším příkladem spravedlivosti. Tato Církev by nemohla naplnit své určení bez oddaných, věrných žen, které svou spravedlivostí Církev nesmírně posilují. V průběhu let sestry v Církvi čelily těžkostem, které byly stejně velké, jako jsou dnes vaše. Vaše těžkosti se liší od těžkostí vaší matky, babičky a prababičky, jsou však velmi skutečné.
Mám radost, že příležitostí pro ženy v Církvi a ve světě je stále více. Doufáme, že obohatíte tyto stále větší příležitosti tím, že je obdaříte svým vytříbeným ženským dotykem. Tyto příležitosti jsou vskutku neomezené. Když prorok Joseph založil tuto organizaci, „odemkl klíčem dveře k zrovnoprávnění žen“ a „odemkl je celému světu“.2 Od doby, kdy tímto klíčem v roce 1842 otočil, se světu a ženám dostalo více poznání než v celé světové historii.
V průběhu let se toto velké sdružení pro ženy vyvíjelo skrze inspiraci, avšak základ díla Pomocného sdružení se nezměnil. Prorok Joseph Smith velmi výstižně shrnul, že vaše dílo není „pouze ulehčit chudým, ale spasit duše“.3
Domnívám se, že čtyři velké přetrvávající koncepce tohoto sdružení jsou tyto:
Zaprvé je to božsky zřízené sesterství.
Zadruhé je to místo vzdělávání.
Zatřetí je to organizace, jejímiž základními stanovami je služba druhým. Její moto zní: „Pravá láska nepomíjí.“
Začtvrté je to místo, kde se mohou ženy sdružovat a kde mohou zakládat věčná přátelství.4
Jsem rád, že vy, mladší sestry, máte příležitost zapojit se do Pomocného sdružení, když vám je 18 let. Členství v této živoucí organizaci vám přinese velký užitek. Když se se sestrami ochotně zapojíte do soucitné služby a poskytování péče, váš život bude požehnán. Studijní osnovy Pomocného sdružení jsou zaměřeny na základní nauku a poskytnou vám příležitost ke studiu evangelia a posílení vaší duchovnosti. Tyto studijní osnovy jsou důležité pro celé lidstvo, nejen pro manželky a matky. Všechny sestry, včetně vás, mladších sester, potřebují, „aby bylo na ně pamatováno a aby byl[y] živen[y] dobrým slovem Božím“.5 Nauka vás posílí a pomůže vám rozvíjet duchovnost nezbytnou k překonání životních těžkostí.
Jedna mladá dáma, která je mou velmi dobrou přítelkyní, poznamenala toto: „Je mi 18 let a jsem nejmladší členkou Pomocného sdružení v našem sboru. Ráda chodím do Pomocného sdružení s maminkou a s babičkou, protože je pěkné trávit s nimi čas jako s přítelkyněmi. Ráda poslouchám, když maminka mluví se svými přítelkyněmi, protože mi to dává možnost poznat sestry jejího věku. Několik paní mě vždy s oblibou obejme a zeptá se mě, kde pracuji a co budu dělat v létě. Vždy díky nim cítím, že jsem pro ně důležitá a výjimečná. Tím, že se stýkám s babičkami a prababičkami v mém sboru, jsem si našla nová a jedinečná přátelství, která obohatila a požehnala můj život. Také se mi líbí lekce, které starší sestry učí. Žily na různých místech a jejich osobní zkušenosti mi poskytly lepší náhled na to, jak se vyrovnat s životními těžkostmi a problémy. Příběhy z vlastního života, které vyprávějí, jsou zajímavé a pomáhají mi dobře porozumět lekci. Přišla jsem na to, že Pomocné sdružení je opravdu pro všechny ženy, nehledě na jejich věk.“6
Bez ohledu na to, v jaké situaci se vy, sestry, nacházíte, váš vliv může mít úžasný dalekosáhlý dopad. Myslím, že některé z vás máte sklon podceňovat svou ohromnou schopnost žehnat život druhých. Většinou to není vyhlašováno veřejně na pódiu, ale děje se tak díky vašemu spravedlivému příkladu a nespočetným vlídným skutkům lásky a laskavosti, které jsou tak ochotně projevovány, často na individuální bázi.
Důkazy o Pánově zvláštní starosti o vdovy se hojně vyskytují v písmech. Samozřejmě, že tato starost se týká i všech osamocených matek. Tolik se toho od nich vyžaduje! Musejí pro rodinu zaopatřit potravu a oblečení a další nezbytné potřeby. Také musejí vychovávat své děti s mimořádnou mírou lásky a péče.
Nedávno jsem dostal dopis od syna jedné sestry, která je v podobné situaci, a odcituji z něj jeden odstavec: „Když jsme byli malí, maminka mohla být na plný úvazek v domácnosti. Chtěla takto zůstat doma, ale asi před 28 lety, kdy měla čtyři děti ve věku 5 až 14 let, byla nucena přijmout zaměstnání mimo domov, aby se o nás mohla postarat jako osamocený rodič, kterým se náhle stala. I když víme, že toto není ideální situace pro výchovu rodiny, maminka se i nadále pilně snažila vychovávat nás v evangeliu a postarat se o všechny rodinné povinnosti, zatímco pracovala na plný úvazek, aby nás zabezpečila finančně. Až nyní, již jako rodič, který má to požehnání, že jeho manželka je doma a stará se o naše děti, jsem začal chápat rozměr maminčiny situace a nesnází spojených s péčí o nás v oné době. Bylo to těžké a vyčerpávající a přál bych si, abych jí její situaci tehdy více ulehčil. Budu navždy vděčný za její oběť, když nám dávala příklad tím, že nás učila, jak máme pracovat a jak máme žít. Moudrost skrytou v prohlášení o rodině považuji za zvlášť pravdivou díky zkušenostem, které jsme jako rodina prožili.“7
Mnoho věrných, spravedlivých sester nemělo možnost se vdát, přesto však vždy byly podstatnou a nezbytnou součástí tohoto posvátného díla. Tyto úžasné ženy mají nesporný vliv jako andělé milosrdenství, kterými jsou pro rodiče, sestry, bratry, neteře a synovce, stejně jako i pro další členy rodiny a přátele. V Církvi je bezpočet příležitostí milovat a vychovávat. Svobodné sestry, které možná mají více času, slouží naprosto skvěle.
Sestra Margaret Andersonová z Centerville ze státu Utah je úžasným příkladem svobodné sestry, která žije příkladným a naplněným životem ve službě druhým. Mnoho let láskyplně pečovala o svou zestárlou matku, tetu a postiženou sestru. Jako učitelka v základní škole vedla a ovlivnila stovky dětí. Nyní je v důchodu a i nadále pracuje každý týden jako dobrovolnice a pomáhá dětem učit se číst. Její skutky služby jsou zvláštním požehnáním pro členy jejího sboru. Jedna mladá dáma poznamenala: „Když jsem byla malá, Margaret mi každý rok dělala narozeninový dort. Polevu dortu vždy ozdobila činností, které jsem se uplynulý rok věnovala, jako například tancem či hraním kopané.“ Ani jeden misionář neopustil Margaretin sbor, aniž by od ní dostal zdobenou koženou peněženku. Je cenným zdrojem jako vzdělaná studentka evangelia, zvláště v Pomocném sdružení. Pro své sousedy a přátele ochotně vyřizovala jejich pochůzky a vozila je do chrámu. Margaret je vlídná hostitelka. Vyrábí výtečné cukrovinky a maluje krásné obrazy, o které se ráda dělí s druhými. Vskutku žehná životu bezpočtu lidí.
Proroci Páně opakovaně slibují, že spravedlivým svobodným sestrám v Církvi nebude odepřeno žádné požehnání, pokud se bez vlastního zavinění v tomto životě neprovdají a nebudou zpečetěni ke způsobilému nositeli kněžství. Z tohoto požehnání se budou moci těšit na věky v příštím světě. „Když občas toužíte po přijetí a náklonnosti, která náleží rodinnému životu na zemi, buďte si prosím vědomy toho, že náš Otec na nebi ví o vašem trápení a že vám jednoho dne požehná tak, že to nebudete ani moci vyjádřit.“8
Po zasvěcení velkolepého nového chrámu v Nauvoo jsme letěli domů se sestrou Parkinovou, sestrou Hughesovou, sestrou Pingreeovou a s jejich skvělými manžely. Zeptal jsem se sester, zda byly v obchodě z červených cihel v Nauvoo, kde prorok Joseph 17. března 1842 založil Pomocné sdružení v přítomnosti pouhých 20 členek. Sestra Parkinová odpověděla, že tam byly.
Když jsem k nim promlouval, silně jsem si uvědomil, že všechny sestry kdekoli na světě mohou zdědit požehnání Páně určené ženám a čerpat z nich užitek. Prorok Joseph Smith řekl: „Nyní vám předávám klíč ve jménu Božím… Poznání a inteligence od nynějška poplyne.“9 Toto požehnání poznání a inteligence se dostává všem spravedlivým ženám v Církvi, nehledě na jejich rasu či národnost a bez ohledu na to, zda jsou v Církvi nové, či zda jsou potomky jedné z prvních 20 členek z Nauvoo v roce 1842. Tato požehnání plynou k těm sestrám, které ochotně vykonávají práci andělů.
Nedávno jsem slyšel staršího Dietera Uchtdorfa pronést toto hlubokomyslné prohlášení: „Nikdo z mé rodové linie nepochází z Nauvoo. Nemohu vysledovat svou linii předků až k pionýrům. Avšak podobně jako většina členů Církve po celém světě mohu celým svým srdcem hluboce soucítit se Svatými z Nauvoo a s jejich putováním do Sionu. Díky pokračujícímu úsilí razit si vlastní náboženskou cestu do Sionu ,čistých v srdci‘ pociťuji blízkost k pionýrům z 19. století. Jsou to moji duchovní předkové, stejně jako pro každého jednotlivého člena Církve, bez ohledu na národnost, jazyk či kulturu. Nezaložili pouze bezpečné místo na západě, ale také duchovní základy pro budování království ve všech národech světa.“
Nyní pár slov k vám, sestry, které jste vdané. Vy, sestry, velmi významným způsobem vytváříte z našich domovů útočiště pokoje a štěstí v nepokojném světě. Spravedlivý manžel je nositelem kněžství, kteréžto kněžství je vládnoucí autoritou v domově. On však není kněžstvím; je nositelem kněžství.10 Jeho manželka s ním sdílí požehnání kněžství. Není nijak povýšen nad božské postavení své manželky. President Gordon B. Hinckley na všeobecném kněžském shromáždění v dubnu prohlásil: „V manželském vztahu není ani podřazenosti, ani nadřazenosti. Žena nekráčí před mužem, ani muž nekráčí před ženou. Kráčejí bok po boku jako syn a dcera Boží na své věčné cestě.“
Dále pokračoval: „Jsem si jist, že až budeme stát před soudnou stolicí Boží, bude se jen málo hovořit o tom, kolik bohatství jsme v životě nashromáždili, nebo o tom, jakých poct jsme snad dosáhli. Budou nám však položeny podrobné otázky týkající se našich rodinných vztahů. A jsem přesvědčen, že pouze ti, již prošli životem s láskou, respektem a úctou ke své společnici a ke svým dětem, uslyší od našeho věčného soudce slova: ,To dobře, služebníče dobrý a věrný… Vejdiž v radost pána svého.‘“11
Manželky, které podporují svého manžela v biskupstvu, předsednictvu kůlu a jiných kněžských povoláních, jsou pro Církev velkým požehnáním. Slouží v skrytu a v tichosti, avšak efektivně, a zabezpečují rodinu a domov, zatímco jejich manžel slouží Svatým. Řekl jsem „v tichosti“. Slyšel jsem, jak někdo řekl, že některé ženy mají rádi silného, tichého muže – myslí si totiž, že je poslouchá!
Nikdo neví lépe než já, jakou posilou může být manželka, která vás podporuje. Od doby našeho sňatku mě moje Ruth podporovala a povzbuzovala v mnoha povoláních, která jsem v období téměř 60 let měl. Nemohl bych sloužit ani jediný den bez její láskyplné podpory. Jsem jí za to nanejvýš vděčný a hluboce ji miluji.
Vdova po jednom z mých misionářských společníků, sestra Effie Dean Bowman Richová, má plno práce se svou rodinou a ve dvou zaměstnáních. Kromě toho je matkou, babičkou a prababičkou v početné rodině. Když před určitou dobou zápasila s tím, jak se zhostit všech těchto rolí, řekla: „To, co potřebuji, je manželka!“ Měla tím samozřejmě na mysli, že potřebovala podporu od někoho, kdo by se postaral o nespočetné maličkosti, které spravedlivá, starostlivá manželka tak dobře zvládá.
Sestry, ať jste v jakékoli situaci, všechny potřebujete mít ve své lampě olej. To znamená být připraveny. Všichni si pamatujeme podobenství o deseti pannách, které byly pozvány na svatební večeři. Pět bylo moudrých a s olejem v lampě byly připraveny setkat se s ženichem; dalších pět moudrých nebylo. Všech deset dalo do pořádku své lampy, ale pět z nich si s sebou nevzalo dost oleje a olej jim došel. My všichni potřebujeme, aby nás světlo z naší lampy provedlo temnotou. Všichni se chceme setkat s ženichem a zúčastnit se svatební hostiny.
Před několika lety president Spencer W. Kimball objasnil tuto tragédii spočívající v nepřipravenosti. Řekl, že oněch pět bláhových panen v podobenství „bylo učeno. Byly po celý život varovány.“ Ve dne se zdály být moudré i bláhové panny podobné, avšak „v té nejtemnější hodině, kdy to nejméně očekávaly, přišel ženich“. Oněch pět, jejichž lampy vyhořely, spěchalo sehnat potřebný olej, ale když dorazilo k síni, kde se hostina konala, dveře byly zavřeny. Bylo příliš pozdě.
President Kimball vysvětlil, že „bláhové panny požádaly ty druhé, aby se s nimi podělily o olej, avšak o duchovní připravenost se nelze podělit v okamžiku. Moudré panny museli jít, jinak by ženich nebyl přivítán. Potřebovaly olej pro sebe; nemohly zachránit bláhové panny.“
„V [tomto] podobenství,“ pokračoval, „lze olej koupit na trhu. V našem životě se olej připravenosti shromažďuje po kapkách skrze spravedlivý život. Účast na shromážděních svátosti přidává během let po kapkách olej do naší lampy. Půst, rodinná modlitba, domácí učení, ovládání tělesných choutek, kázání evangelia, studium písem – každý skutek oddanosti a poslušnosti je kapkou, která se ukládá do naší zásoby. Laskavé skutky, placení obětí a desátků, cudné myšlenky a skutky, manželství na věčnost ve smlouvě – toto také významně přispívá k oleji, kterým můžeme uprostřed noci naplnit naši vyhořelou lampu.“12
Sestry, je důležité, abyste měly olej ve své lampě, abyste, až řeknete Pánu: „Zde jsem, pošli mne“, byly připravené a způsobilé k tomu, abyste byly poslány. Jsme všichni sesláni z nebe, avšak to, čeho jsme schopni v Pánově díle dosáhnout, závisí do značné míry na naší ochotě a schopnosti.
Mé svědectví, založené na 59 letech rodinného života, se týká toho, že účast mé Ruth v Pomocném sdružení vnesla do našeho domova obohacenou duchovnost a soulad. Tato božsky inspirovaná organizace nejen požehnala její život, ale také život každého člena naší rodiny. Účast v Pomocném sdružení vám pomůže doplnit olej do vaší lampy. Může vám poskytnout velkou stabilitu a vitalitu, kterou budete potřebovat při zdolávání životních bouří i na své cestě smrtelností.
Na první tiskové konferenci uspořádané poté, co byl president Hinckley vysvěcen a ustanoven presidentem Církve, kdosi požádal presidenta, aby něco řekl ohledně těžké situace matek, které musejí pracovat a přitom také udržet v rovnováze mnohé potřeby svého domova a rodiny. President Hinckley odpověděl: „Snažte se, jak nejlépe dovedete, a pamatujte na to, že tím největším přínosem, který dáváte tomuto světu, jsou děti, které jste přivedly do tohoto světa a za jejichž výchovu a péči jste zodpovědny.“13 Totéž opakuji dnes večer. Snažte se, jak nejlépe dovedete, pomáhat nám všem dosáhnout výše a být lepšími. Používejte své vrozené duchovní dary k tomu, abyste žehnaly. Pomozte nám potlačit zhoubné světské vlivy v našem životě, v našem domově a v Církvi.
Kéž se vám splní Nefiovo zaslíbení: „A byli vyzbrojeni spravedlností a mocí Boží ve veliké nádheře.“14 Chtěl bych vydat svědectví o požehnáních, která vstoupila do mého života díky lásce mé manželky Ruth, mé matky, která měla ducha Kristova, svatých prababiček, našich dcer a vnuček a mnohých dalších spravedlivých žen. To činím ve jménu Ježíše Krista, amen.