Návštěvnické oddělení Církve buduje mosty
Když se Norman D. a Luana Shumwayovi, ředitelé návštěvnického oddělení Církve v Salt Lake City, setkali s jistým význačným křesťanským duchovním ze středozápadu Spojených států, řekl jim, že přesně neví, proč sem zavítal. Bratr a sestra Shumwayovi se rozhodli vzít ho na prohlídku Humanitárního střediska Svatých posledních dnů a náměstí Sociální péče, aby mu pomohli to zjistit.
„Během více než dvou hodin, které jsme s ním strávili,“ vzpomíná bratr Shumway, „znovu a znovu prohlašoval ,nemožné‘, ,neuvěřitelné‘, ,úžasné‘. A neustále říkal: ,Je toho tolik, co se můžeme učit ohledně toho, jak být následovníky Krista.‘“
Od buddhistických mnichů přes profesionální vojáky až ke státním úředníkům, stovky představitelů ze světa obchodu, politiky a náboženství navštíví každoročně ústředí Církve v Salt Lake City. Zde je uvítají ředitelé návštěvnického oddělení Církve a učí je o církevní historii a nauce na takových místech, jako je například Chrámové náměstí, Knihovna rodinné historie, Humanitární středisko, náměstí Sociální péče, Muzeum církevní historie a umění a Konferenční centrum.
„Máme za to, že těmto hostům můžeme ukázat, co Církev dělá, a ani toho nemusíme moc vysvětlovat,“ říká bratr Shumway. První předsednictvo dalo Lowellovi a Tamaře Snowovým, bývalým ředitelům návštěvnického oddělení Církve, podobné pokyny: „Nemluvte příliš. Nechejte Církev, ať mluví sama za sebe.“
A ona skutečně mluví. Na náměstí Sociální péče hosté procházejí budovami a vybavením pro sociální péči a vidí základní body víry Církve v akci. „Jako členové Církve jsme smlouvou zavázáni pečovat o chudé a potřebné,“ vysvětluje Mel Gardner, manažer zásobárny pro biskupy, jež se nachází na náměstí Sociální péče. „Avšak vše, co děláme, má za cíl pěstovat soběstačnost. Lidé, kteří obdrží pomoc, mohou na oplátku pozvednout druhé smysluplnou službou.“
Bratr Gardner provádí hosty obchodem s potravinami, ve kterém nejsou pokladny, a kde ti, kteří mají nouzi a kteří byli doporučeni svým biskupem, obdrží potraviny. „Říkáme, že zde máme ty nejlepší potraviny, které nelze koupit za peníze,“ vtipkuje.
Na hosty často učiní velký dojem velké množství dobrovolníků z místních kůlů, kteří pracují v zásobárně, pekařství, konzervárně, mlékárně a v hospodárných obchodech společnosti Deseret Industries. Zarámovaný citát od proroka Josepha Smitha vysvětluje, proč Církví prostupuje tento duch dobrovolnictví: „Člověk naplněný láskou Boží se nespokojí s tím, že žehná pouze své rodině, ale prochází celým světem a dychtí žehnat celé lidské rase.“ (History of the Church, 4:227.)
„V tom to všechno spočívá“ – žehnání a služba, říká bratr Gardner na konci prohlídky, kdy jsou hosté pozváni na kakao a čedar z produkce mlékárny Deseret Dairy.
Humanitární středisko Svatých posledních dnů, které stojí poblíž, dokládá mezinárodní rozsah církevních projektů sociální péče. „Jsme následovníci Krista a ve všem, co děláme, se snažíme být příkladem toho, čemu On učil,“ vysvětluje starší Jerry Brown, misionář na plný úvazek a věkem senior, když provádí hosty skladovými prostorami, které jsou až ke stropu naplněny balíky s oblečením, botami, zdravotnickými potřebami a vzdělávacími pomůckami, jež čekají na odvoz. Někdy hosté potkávají praktikanty, kteří se účastní zaškolovacího programu v Humanitárním středisku a na náměstí Sociální péče – tento program zahrnuje školení v oblasti získávání zaměstnání a jazykovou průpravu.
„Je uspokojující vidět, jak každý týden odcházejí zásilky se základním oblečením, zdravotním vybavením a dalšími materiály a směřují do národů země, které je potřebují,“ říká William D. Reynolds, manažer Humanitárního střediska. „Je však stejně uspokojující vidět radost v očích praktikantů, kteří tím, že se učí a používají pracovní dovednosti, se stávají soběstačnějšími.“
Na Chrámovém náměstí sestry misionářky sdílejí základní body poselství evangelia. Hosty Církve mohou obvykle provádět sestry misionářky, které hovoří jejich rodným jazykem, a často se stává, že výběr průvodkyň je inspirovaný. Sestra Shumwayová vzpomíná na moment, kdy se jeden host pochybovačně zeptal, co si domorodí Američané myslí o Knize Mormon. Sestra misionářka, která prohlídku vedla, odvětila: „Já pocházím částečně z kmene Černonožců a Šošonů.“ A pak se podělila o lásku, kterou chová ke Knize Mormon.
Když tým sáňkařů z Monaka dorazil v roce 2002 na zimní olympijské hry do Salt Lake City, měli jedno přání – navštívit Knihovnu rodinné historie. V této knihovně se hosté dozvídají, co to znamená, že „rodiny mohou být spolu navždy“. „Věříme, že můžeme být se svou rodinou na věčnost, a k tomu patří zjišťování totožnosti těchto lidí, se kterými tam můžeme být,“ vysvětluje Elaine Hasletonová, vedoucí oddělení veřejných záležitostí knihovny.
Hosté často začnou pociťovat nadšení ohledně práce na rodinné historii, když vidí stovky návštěvníků bádajících v genealogických záznamech, které zaplňují čtyři patra budovy. Během jedné nezapomenutelné návštěvy byly jistému hostu, jenž měl předky z východní Evropy a který měl pouze vlažný zájem o rodinnou historii, ukázány lodní soupisy cestujících a imigrační záznamy jeho předků. „O dvě a půl hodiny později,“ vzpomíná sestra Shumwayová, „jsme mu řekli, že musíme odejít, a on na to: ,V pořádku, jděte. Já zůstávám.‘“
Hosté nakonec odcházejí a odnášejí si trvalé dojmy. „Hosté obvykle odjíždějí ze Salt Lake a říkají: ,Přijel jsem, aniž bych co věděl o Církvi, ale našel jsem vřelost, přátelství, lásku a péči,‘“ říká bratr Snow. A to je to, dodává bratr Shumway, „o co se v prvé řadě snažíme – vytvářet mosty porozumění mezi světem a Církví.“