Mužům v kněžství
Vy, muži, kteří jste nositeli tohoto vzácného kněžství, připoutejte ho ke své vlastní duši. Buďte způsobilí v každém okamžiku a za všech okolností.
Nuže, moji milovaní bratří, hovořím s touhou být vám nápomocen. Modlím se, aby mne vedl Duch Páně.
Nemusím vám říkat, že jsme se stali velmi velkou a spletitou Církví. Náš program je tak rozsáhlý a náš dosah je tak značný, že je obtížné to pochopit. Jsme Církví s neplacenými vedoucími. To je pozoruhodná a úžasná věc. Takto to musí navždy zůstat. Církev se nesmí nikdy vydat cestou k početnému placenému duchovenstvu. Víme však, že na našich biskupech a presidentech kůlů a rovněž některých dalších spočívá velká administrativní zátěž. Vědomí této skutečnosti vedlo Předsednictvo a Dvanáct k tomu, aby uskutečnili několik schůzek, z nichž některé byly dlouhé a zajímavé, na kterých jsme v podstatě rozebrali Církev a pak ji zase složili dohromady. Naším cílem bylo zjistit, zda možná neexistují nějaké programy, bez kterých bychom se mohli obejít. Když jsme je však analyzovali, nenašli jsme toho moc, co bychom mohli vynechat. Vynechat jeden program je jako vzdát se jednoho ze svých dětí. Nemáte to srdce, abyste tak učinili. Rád bych vás však ujistil, že víme o břemenech, která nesete, a o času, který věnujete. Na tomto kněžském shromáždění bych rád zmínil několik bodů, o kterých jsme diskutovali. Myslím, že si všimnete, že jsme učinili jistý pokrok, ačkoli může být nepatrný.
Budu mluvit o několika různých bodech.
Zaprvé jsme se rozhodli, že s účinností od 1. listopadu zůstanou chrámová doporučení platná po dobu dvou let, namísto jednoho roku. To by mělo zkrátit čas, který musejí biskupové a presidenti kůlů a jejich rádci strávit při pohovorech pro chrámová doporučení. Samozřejmě, že pokud přestane být nositel doporučení kdykoli hoden jít do chrámu, pak bude zodpovědností biskupa nebo presidenta kůlu, aby doporučení danému jedinci odebral.
Ze zkušeností však vyplývá, že takových případů je velmi málo. A tak bude tento program fungovat takto, bratří. Počínaje prvním listopadem, nehledě na datu napsaném na doporučení, bude jeho platnost prodloužena o jeden rok. Doporučení pak budou obnovována každé dva roky, namísto nynějšího jednoho roku. Doufáme, že to přinese užitek. Jsme přesvědčeni, že ano.
Další bod.
Starší Ballard k vám mluvil ohledně misionářů. Rád bych potvrdil, co řekl. Doufám, že naši mladí muži a naše mladé ženy se chopí výzvy, kterou přednesl. Musíme zvýšit laťku týkající se způsobilosti a kvalifikace těch, kteří jdou do světa jako vyslanci Pána Ježíše Krista.
V současnosti máme v Církvi zajímavý zvyk. Odjíždějící misionáři mají slavnostní rozloučení. V některých sborech se z toho stal problém. Kvůli odcházejícím a navracejícím se misionářům je většina shromáždění svátosti věnována slavnostním rozloučením a přivítáním.
Nikdo jiný v Církvi nemá slavnostní rozloučení, když začíná vykonávat určitou službu. Nikdy jsme nepořádali mimořádná shromáždění s rozloučením pro nově povolaného biskupa, pro presidenta kůlu, pro presidentku Pomocného sdružení, pro generální autoritu, nebo pro kohokoli jiného, kdo mě napadá. Proč máme pořádat slavnostní rozloučení pro misionáře?
První předsednictvo a Dvanáct dospělo po nanejvýš pečlivé úvaze spojené s modlitbou k rozhodnutí, že stávající program slavnostního rozloučení pro misionáře má být upraven.
Odjíždějící misionář dostane příležitost promluvit 15 či 20 minut na shromáždění svátosti. Rodiče a sourozenci však k tomu vyzváni nebudou. Může se stát, že během téhož shromáždění promluví dva nebo více odjíždějících misionářů. Toto shromáždění bude zcela v rukou biskupa a nebude připravováno danou rodinou. Nebudou se konat mimořádná hudební vystoupení ani nic podobného.
Víme, že toto bude pro mnohé rodiny velkým zklamáním. V minulosti se rozloučení zúčastňovali matky a otcové, bratři a sestry a přátelé. Žádáme vás, abyste toto rozhodnutí přijali. Tam, kde bylo slavnostní rozloučení již naplánováno, může proběhnout. Avšak nic z toho, co se tradičně konalo, nemá být plánováno na příště. Jsme přesvědčeni, že když se zváží všechny aspekty dané situace, je to moudré rozhodnutí. Přijměte jej, prosím, moji drazí bratří. Vznáším tuto prosbu také k sestrám, zvláště k matkám.
Rovněž doufáme, že ustane konání nákladných veřejných slavností po shromáždění svátosti, na kterých daný misionář hovoří. Členové rodiny se možná budou chtít sejít. Proti tomu nemáme žádné námitky. Žádáme však, aby se nekonaly žádné veřejné recepce, na které jsou zvány velké počty lidí.
Misionářská služba je natolik úžasná zkušenost, že s sebou přináší své vlastní bohaté odměny. A když se misionář vrací ke své rodině a do svého sboru, může opět dostat příležitost promluvit na shromáždění svátosti.
Další bod.
Dovolte mi, abych vám podal stručnou zprávu o Stálém vzdělávacím fondu, který byl založen před půldruhým rokem na dubnové konferenci. Tento program jde nyní kupředu mocnými kroky. Máme solidní finanční základnu, do které přispěli věrní Svatí posledních dnů. Doufáme, že brzy bude přicházet více prostředků, díky kterým bude možné vyjít vstříc většímu počtu těch, již si pomoc zaslouží.
V současnosti se vzdělává asi 5000 mužů a žen, z nichž většina jsou mladí lidé, kteří by jinak asi neměli tuto příležitost. Zamyslete se nad důsledky této skutečnosti. Těmto věrným Svatým posledních dnů je nabídnut žebřík, po němž se mohou dostat ze stavu chudoby, ve které oni a jejich předkové žili. Jejich schopnost výdělku značně vzrůstá. Jejich moc vést druhé se zvětšuje. Stanou se z nich solidní muži a ženy, členové Církve, kteří budou uskutečňovat její program dříve nepředstavitelným způsobem.
Dám vám jeden příklad. První mladá žena, která dostala půjčku, nyní dokončila jeden rok školení a zažádala o prostředky pro poslední rok školení. Studuje, aby se stala zubní asistentkou.
Dříve pracovala v restauraci, kde si vydělávala 130 dolarů měsíčně. Předpokládá se, že až dokončí školení, začne po krátké době vydělávat 650 dolarů měsíčně – což je okamžitý nárůst o 500 procent. Během let se to pak bude zvyšovat.
Jak úžasné věci dokáže pár dolarů, když jsou vhodně použity! Nuže, znásobte její zkušenost pěti tisíci. Když nad tím přemýšlíte, je to nanejvýš úžasná věc. Studenti získávají vzdělání, aby se z nich stali řemeslníci, systémoví analytici, administrativní poradci, technici, správci informačních systémů, zdravotní sestry, nemocniční pracovníci, počítačoví programátoři, počítačoví inženýři, módní návrháři, účetní, elektrotechnici, učitelé angličtiny, pekaři, hoteliéři a grafici, mám-li zmínit jen některé.
Možnosti jsou nekonečné a to, co se děje, je vskutku úžasné a zázračné.
Další bod, který bych rád zmínil, je rodinný domácí večer. Obáváme se, že tento velmi důležitý program se v příliš mnoha oblastech zvolna vytrácí. Bratří, neexistuje nic důležitějšího než vaše rodina. To je vám jasné. Tento program započal v roce 1915, před 87 lety, když president Joseph F. Smith naléhal na Svaté posledních dnů, aby si vyčlenili jeden večer v týdnu, který bude věnován pouze rodině. Měl to být čas pro výuku, četbu písem, rozvíjení talentů, diskusi o rodinných záležitostech. Neměl to být čas na návštěvu sportovních utkání nebo čehokoli tomu podobného. Samozřejmě, pokud takováto rodinná akce příležitostně proběhne, může to tak být. Avšak ve stále rostoucím zběsilém shonu našeho života je velmi důležité, aby si otcové a matky sedli spolu se svými dětmi, společně se modlili, poučovali je o cestách Páně, radili se o rodinných problémech a nechali děti předvést jejich talenty. Jsem přesvědčen, že tento program vznikl díky zjevením od Pána v odpověď na potřebu vzešlou mezi rodinami Církve.
Pokud existovala nějaká potřeba před 87 lety, dnes je tato potřeba rozhodně mnohem větší.
Rozhodlo se, že této rodinné činnosti se věnuje pondělní večer. V oblastech, kde je větší počet členů Církve, zaměstnanci škol a jiní respektovali tento program a na onen večer akce neplánovali.
Nyní se objevuje narůstající tendence plánovat na pondělní večer další akce. Zdvořile žádáme zaměstnance našich státních škol a jiné, aby nás nechali tento jeden večer v týdnu pokračovat v tomto důležitém a tradičním programu. Žádáme je, aby neplánovali akce, které budou vyžadovat, aby na nich děti trávily čas během pondělních večerů. Jsme si jisti, že pochopí, že je nanejvýš důležité, aby rodiny měly příležitost být alespoň jednou týdně spolu, aniž by došlo ke kolizi jejich závazků. Budeme vskutku vděčni, pokud s námi budou v této záležitosti spolupracovat. A naléháme tím nejmocnějším možným způsobem na otce a matky, aby nanejvýš závažně pohlíželi na tuto příležitost a výzvu učinit pondělní večer časem, který bude pro rodinu posvátný.
Obdržel jsem nemálo pozvánek k účasti na společenských pondělních setkáních, která se týkala té či oné věci. Pokaždé jsem tyto pozvánky odmítl s poděkováním, ale s vysvětlením, že mám pondělí vyhrazené jako dobu pro rodinný domácí večer. Upřímně doufám, že každý z vás učiní totéž.
Další bod.
Bratří, rád bych opět zdůraznil důležitost soběstačnosti na straně každého jednotlivého člena a rodiny v Církvi.
Nikdo z nás neví, kdy může vypuknout katastrofa. Každého z nás může postihnout nemoc, úraz, nezaměstnanost.
Máme úžasný program sociální péče s vybavením pro takové věci, jako jsou například zásobárny obilí v různých oblastech. Je důležité, že toto děláme. Avšak nejlepším místem pro určitou zásobu potravin, společně s malými finančními úsporami, je náš domov. Tím nejlepším programem sociální péče je náš vlastní program sociální péče. Pět nebo šest plechovek s pšenicí doma je lepší než pytel pšenice v obilnici sociální péče.
Nepředpovídám žádnou blížící se katastrofu. Doufám, že žádná nenastane. V životě se však máme řídit prozíravostí. Každý, kdo vlastní dům, si uvědomuje potřebu pojistit ho proti požáru. Doufáme a modlíme se, aby nikdy žádný požár nevypukl. Přesto však platíme pojištění, které pokryje tuto katastrofu, pokud by měla nastat.
Totéž máme dělat i ve vztahu k péči o rodinu.
Můžeme začít velmi skromně. Můžeme začít se zásobou potravin na jeden týden a postupně ji rozšiřovat na měsíc a pak na tři měsíce. Mluvím nyní o potravinách, které mají pokrýt základní potřeby. Jak všichni víte, tato rada není nová. Obávám se však, že mnozí se domnívají, že dlouhodobá zásoba potravin je tak dalece nad jejich možnosti, že nevyvíjejí naprosto žádnou snahu.
Začněte s málem, bratří, a krok za krokem postupujte k rozumnému cíli. Pravidelně spořte malou částku peněz a budete překvapeni, jak narůstá.
Zbavte se dluhu a setřeste ze sebe strašlivé područí, které dluh přináší.
Často slyšíme o druhých hypotékách. Nyní jsem byl informován, že existují třetí hypotéky.
Ukázněte se ve věci utrácení, ve věci vypůjčování, v praktikách, které vedou k bankrotu a k trápení, které je s tím spojeno.
A nakonec bych se bratří rád stručně vrátil k záležitosti, o které jsem již mluvil dříve a o které na tomto shromáždění mluvili starší Ballard a president Monson. Doufám, že nebudou proti, když se znovu pokusím zdůraznit, co řekli. Mám na mysli morální kázeň členů Církve.
Příliš mnoho lidí se chytá do pasti nemorálnosti a veškerého onoho hořkého ovoce, které to přináší. Chlapcům, kteří jsou dnes večer zde – mladým mužům – si přeji říci tím nejdůraznějším způsobem, jakého jsem schopen – držte se stranou od morální nepravosti. Vy víte, co je správné a co špatné. Nemůžete brát neznalost jako omluvu za nepřijatelné chování.
Jak si vůbec můžete myslet, že se můžete zaplést do nemorálních praktik a pak nastoupit do misionářského pole jako zástupci Pána Ježíše Krista? Myslíte, že můžete být hodni vstoupit do domu Páně a tam uzavřít sňatek na čas a věčnost, když se oddáváte podobným praktikám?
Naléhavě vás prosím, moji drazí mladí přátelé, abyste se vyvarovali takového chování. Nebude to snadné. Bude to vyžadovat sebekázeň. Síly, proti kterým stojíte, jsou mocné a lákavé. Jsou to síly chytrého protivníka. Potřebujete posilu, která plyne z modlitby.
Držte se stranou od erotických materiálů na internetu. Může vás to jedině stáhnout dolů. Může to vést k vašemu zničení.
Nikdy nezapomínejte na skutečnost, že jste nositeli kněžství Božího. Když Jan Křtitel udílel Aronovo kněžství Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu, prohlásil, že toto kněžství „chová klíče služby andělů, evangelia pokání a křtu pohroužením na odpuštění hříchů“. (NaS 13.)
Přejete si službu andělů?
Tato služba s sebou přinese jedinečné odměny. Žijte ve svém životě podle vysokých měřítek a Bůh vám bude žehnat a bude o vás pečovat a „povede [vás] za ruku a [vaše] modlitby vyslyší“. (NaS 112:10.)
K vám, dospělým mužům, vznáším tutéž prosbu a totéž varování. Drobné začátky vedou k velkým tragédiím. Zabýváme se jimi neustále. Mezi námi je tolik zármutku, nelibosti, rozčarování a rozvodů.
Dovolte, abych se opět zmínil o záležitosti, kterou jsem se doširoka zabýval v minulosti. Mám na mysli zlo a opovrženíhodný hřích spojený s týráním a zneužíváním dětí.
Nemůžeme to tolerovat. Nebudeme to tolerovat. Kdokoli, kdo týrá či zneužívá dítě, může očekávat církevní disciplinární řízení, jakož i možný právní postih.
Týrání a zneužívání dětí je urážkou Boha. Ježíš hovořil o kráse a nevinnosti dětí. Komukoli, kdo má sklony, které by mohly vést k týrání či zneužívání dětí, říkám tím nejdůraznějším způsobem, jakého jsem schopen, aby se ukáznil. Vyhledejte pomoc dříve, než ublížíte dítěti a přivodíte na sebe zkázu.
Vy, muži, kteří jste nositeli tohoto vzácného kněžství, připoutejte ho ke své vlastní duši. Buďte způsobilí v každém okamžiku a za všech okolností.
Budete-li tak činit, budete prožívat „pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum“. (Filipenským 4:7.)
Kéž vám Bůh žehná, moji drazí bratří v kněžství, mladí i staří. Otcové, buďte příkladem pro své děti. Chlapci, hledejte u svých otců moudrost a vedení a porozumění.
Jak velká jsou zaslíbení Páně pro ty, kteří kráčejí ve víře! Zanechávám vám své požehnání, svou lásku a své svědectví. Jak veliká a úžasná síla ve věci dobra je v tomto kněžství, pokud jsme sjednoceni a postupujeme kupředu v jednotě! Kéž nám Pán žehná, abychom tak činili, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.