Pravá láska: Rodina za rodinou, domov za domovem
Jako ženy smlouvy … můžeme změnit obraz světa, rodinu za rodinou, domov za domovem, svou pravou láskou, drobnými a prostými skutky čisté lásky.
Před několika lety jsem měla možnost navštívit s manželem východní Berlín v Německu. Velké kusy zbytků kdysi nechvalně proslavené zdi, která rozdělovala obyvatele tohoto města, se povalovaly po okolí – ponechány zde jako pomník vítězství svobody nad poddanstvím. Na jednom zbytku zdi byla velkými kostrbatými červenými písmeny napsána tato slova: „Mnoho nepatrných lidí, kteří na mnoha nepatrných místech dělají mnoho nepatrných věcí, může změnit obraz světa.“ Podle mne tato věta hovoří o tom, jak může každá z nás – jako žena smlouvy – něčeho dosáhnout tím, že vykročí kupředu a nabídne srdce a ruce Pánu tím, že bude pozvedat a milovat druhé.
Nezáleží na tom, zda jsme nově obrácené do Církve, nebo celoživotní členky; svobodné, vdané, rozvedené, nebo ovdovělé; jsme-li bohaté, chudé, vzdělané nebo nevzdělané; zda žijeme v moderním velkoměstě nebo ve vesničce schované uprostřed džungle. Jako ženy smlouvy jsme se zasvětily Kristově věci svým křtem a chrámovými smlouvami. Můžeme změnit obraz světa, rodinu za rodinou, domov za domovem, svou pravou láskou, drobnými a prostými skutky čisté lásky.
Pravá láska, Spasitelova čistá láska, je tím „nejvyšším, nejvznešenějším, nejsilnějším druhem lásky“,1 o niž se modlíme k Otci „z celé síly svého srdce“.2 Starší Dallin H. Oaks nás učí, že pravá láska „není skutkem, ale stavem neboli povahou bytosti, [kterou se stáváme]“.3 Naše každodenní skutky pravé lásky jsou zapsané „ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách [našeho] srdce“.4 Krok za krokem nám tyto láskyplné skutky mění naši povahu, tříbí náš charakter a nakonec nás učiní ženami, které směle a odhodlaně řeknou Pánu: „Zde jsem, pošli mne.“
Spasitel, jako náš příklad, nám svými skutky ukázal, co znamená pravá láska. Kromě toho, že sloužil zástupům, prokázal Ježíš hloubku své lásky a starosti ve vztahu ke své rodině. Dokonce i když trpěl hroznými bolestmi na kříži, myslel na svou matku a její potřeby:
Stála „pak u kříže Ježíšova matka jeho…
Tedy Ježíš uzřev matku, a učedlníka tu stojícího, kteréhož miloval, řekl matce své: Ženo, aj, syn tvůj.
Potom řekl učedlníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji učedlník ten k sobě.“5
Je dojemné, jak tyto verše zobrazují hloubku Janovy oddanosti vůči Marii, když se zde praví, že „přijal ji učedlník ten k sobě“. Věřím, že nejdůležitější skutky pravé lásky jsou svou povahou malé a prosté, svými důsledky věčné a dějí se uvnitř našich domovů.
Když se každodenně trpělivě a s láskou snažíme vypořádávat s rozmrzelými kojenci, s problémy adolescentů, nepříjemnými spolubydlícími, méně aktivními manželi, nebo zestárlými, zdravotně postiženými rodiči, můžeme se samy sebe ptát: „Má to, co dělám, skutečně nějaký význam? Záleží na tom, má to nějaký smysl?“ Drahé sestry, na tom, co děláte pro své rodiny, záleží! Tak velice na tom záleží! Každodenně se každá z nás opakovaně poučujeme, že pravá láska, Spasitelova čistá láska, nikdy nepomíjí. Tolik sester z Pomocného sdružení dělá tolik dobra, když slouží ve svých rodinách. Těmto věrným ženám se nedostává chvály světa – ani ji nevyhledávají – ale „nad některými zajisté [soucit mají], rozeznání v tom majíce“.6
Kdo jsou tyto ženy, které mění svět? V Nauvoo naše sestry v počátcích Pomocného sdružení uprostřed úporné chudoby otevřely své srdce a uvítaly ve svých domovech mnohé nově obrácené, kteří proudili do města. Dělily se o své jídlo, své oblečení, a především, sdílely svou víru ve vykupitelskou lásku Spasitele.
V naší době je ženou smlouvy, která mění svět, sestra Knellová. Tato více než osmdesátiletá vdova má 47letého syna, který je od narození tělesně i duševně postižen. Před několika lety se tato drahá sestra rozhodla, že udělá něco nepředstavitelného – že naučí svého syna Keitha číst. Umět číst bylo jeho největším přáním, ale lékaři tvrdili, že Keith se nikdy číst nenaučí. S vírou ve svém srdci a s touhou žehnat životu svého syna tato pokorná vdova svému synovi řekla: „Vím, že ti Nebeský Otec požehná, abys mohl přečíst Knihu Mormon.“
Sestra Knellová napsala toto: „Pro Keitha to byla úmorná dřina a pro mne to také nebylo snadné. Na začátku jsme měli několik špatných dnů, protože jsem se rozčílila. Je to zdlouhavé úsilí – slovo za slovem. Každé ráno si sednu k jeho posteli. Na každé slovo ukazuji tužkou, aby se neztratil. Po sedmi dlouhých letech a jednom měsíci Keith nakonec přečetl celou Knihu Mormon.“ Jeho matka říká: „Když slyším, jak přečte celý verš bez pomoci, mám pocit, který nelze slovy popsat.“ Dále svědčí: „Vím, že zázraky se dějí, pokud důvěřujeme Pánu.“7
Na celém světě, v Africe, Asii, Tichomoří, Severní i Jižní Americe a Evropě láskyplné ženy, společně se svou rodinou, také mění obraz své komunity. Na malém ostrově Trinidad sestra Ramoutarová, velmi vytížená presidentka Pomocného sdružení v odbočce, se svou rodinou pomáhá dětem ze sousedství. Ramoutarovi žijí ve vesnici, která je „zamořena drogami“ a kde jsou mnozí rodiče a dospělí závislí na alkoholu nebo jsou překupníky drog. Děti jsou vystaveny velkému nebezpečí a často jsou ponechány bez dozoru. Mnohé z nich ani nechodí do školy.
Každý čtvrteční večer se na 30 dětí ve věku od 3 do 19 let sejde na kryté verandě u Ramoutarových a dychtivě se účastní skupiny nazývané „Naše jedna velká šťastná rodina“. Součástí těchto večerů jsou modlitby, církevní písně a další veselé písně a vyprávění o dobrých skutcích, které děti vykonaly během týdne. Někdy přijdou lékaři, policisté, učitelé nebo naši misionáři a vyučují užitečné lekce, jako například šest B od presidenta Gordona B. Hinckleyho. Ramoutarovi tak svými malými a prostými skutky pravé lásky zachraňují děti. Když ve své „jedné velké šťastné rodině“ vyučovali evangeliu, někteří vstoupili do Církve.
Milované sestry z Pomocného sdružení, vím, že bez ohledu na to, kde žijeme, ať jsme v jakékoli situaci, můžeme, jakožto ženy smlouvy, sjednoceny ve spravedlivosti, změnit obraz světa. Dosvědčuji, stejně jako Alma, že „veliká věc se stane prostřednictvím věcí malých a jednoduchých“.8 V našich domovech hlásají tyto malé a jednoduché věci – každodenní skutky pravé lásky – naše přesvědčení: „Zde jsem, pošli mne.“
Vydávám své svědectví, že největší skutek pravé lásky v čase i vší věčnosti byla smírná oběť Ježíše Krista. Ochotně položil svůj život, aby usmířil mé i vaše hříchy. Vyjadřuji svou oddanost Jeho dílu a své odhodlání sloužit Mu vždy, kdykoli mne povolá, ve jménu Ježíše Krista, amen.