Patriarcha kůlu
Pán má o patriarchy, kteří v Církvi zastávají jedinečné postavení, zvláštní zájem.
Před padesáti osmi lety jsem zaklepal na dveře J. Rolanda Sandstroma, patriarchy Kalifornského kůlu Santa Ana, s doporučením od svého biskupa, abych obdržel patriarchální požehnání. Nikdy jsme se nesetkali a dalších čtrnáct let jsme se neměli setkat opět. Znovu jsme se potkali po 15 letech. Tentokrát jsem mu, jako jeden z Dvanácti, udělil požehnání já, den předtím, než zemřel.
Požehnání mi bylo doručeno poštou do mých kasáren na letecké základně, kde jsem sloužil. Tehdy jsem nevěděl to, co vím nyní, že patriarcha má prorocký pohled, že jeho požehnání bude pro mne více než jenom vodítkem. Bylo mi štítem a ochranou.
Zjevení uvádí, že „je povinností Dvanácti, aby ve všech velkých okrscích Církve vysvětili evangelisty, jak se jim to zjevením projeví“.1
Prorok Joseph Smith řekl: „Evangelista je patriarcha… Kdykoli je na zemi zřízena Kristova Církev, má být patriarcha ku prospěchu potomstva Svatých, stejně jako tomu bylo s Jákobem, který dával patriarchální požehnání svým synům.“2
Písma hovoří o třech druzích patriarchů: otcové rodin3, proročtí vůdcové v dávných dobách a patriarcha kůlu, vysvěcovaný úřad v Melchisedechově kněžství.4
Otec je patriarchou pro svou rodinu a může a měl by svým dětem udělovat otcovská požehnání.
Ještě před několika lety byl každý patriarcha kůlu povoláván a vysvěcován členem Kvora dvanácti apoštolů. Když se počet kůlů zvýšil, byla tato zodpovědnost delegována presidentům kůlů.
Stejně jako další úřady v Melchisedechově kněžství – starší, vysocí kněží, sedmdesátníci a apoštolové – je i patriarcha kůlu spíše vysvěcován než ustanovován.
President kůlu předkládá jméno Kvoru dvanácti apoštolů. Každé jméno je pečlivě a s modlitbou zváženo. Když je patriarcha schválen, je mu vyslovena podpora na konferenci kůlu a potom je vysvěcen. Potom, s prorockým pohledem, bude pronášet požehnání na hlavu těch, kteří k němu přijdou s doporučením od biskupa svého sboru.
Existuje publikace Informace a doporučení pro patriarchy. Ta poučuje presidenty kůlů a patriarchy o tomto posvátném úřadu. O této publikaci mnoho let hovořilo První předsednictvo a Kvorum Dvanácti. Pokaždé, když byla revidována, se ztenčila. Jeden starší bratr řekl: „Bratří, nesmíme příliš zasahovat mezi Pána a jeho patriarchy.“
Nyní každého presidenta kůlu a každého patriarchu žádáme, aby si tento krátký dokument znovu přečetl. Přečtěte si ho vícekrát.
Patriarchové nedělají požehnáním reklamu. Členové mají o požehnání usilovat, když se k tomu cítí inspirováni. Není stanoven žádný věk, kdy člověk může obdržet patriarchální požehnání. Biskup zajišťuje, že člen má dostatečný věk a je dostatečně vyspělý, aby významu a důležitosti požehnání porozuměl.
Patriarchální požehnání je zaznamenáno a přepsáno někým, kdo je pověřen presidentem kůlu. Toto požehnání se stává velmi osobním pokladem.
S výjimkou nejbližších členů rodiny nemáme druhým dovolit, aby naše požehnání četli, ani nemáme prosit druhé, aby ho vykládali. Ani patriarcha nebo biskup ho nemohou nebo nemají vykládat.
Když Dvanáct povolávalo a vysvěcovalo patriarchy, dělili jsme se o zážitky. Poznali jsme, že Pán má o patriarchy, kteří v Církvi zastávají jedinečné postavení, zvláštní zájem.
Vzpomínám si na konferenci kůlu, jehož patriarcha byl velmi starý. I když jeho vysvěcení zůstávalo v platnosti, nastal čas, aby byl uvolněn z udílení požehnání.
President kůlu doporučil muže s velkými zkušenostmi vedoucího. Avšak já jsem neměl pocit, že má být patriarchou.
Věděl jsem, že První předsednictvo presidentům kůlů řeklo: „To, že muž se ctí zastával předsedající úřad a dosáhl vhodného věku není důvod, proč by se měl nebo neměl stát dobrým patriarchou… [Má to být někdo, kdo] v [sobě] rozvinul ducha patriarchů, ve skutečnosti právě toto má být [jeho] hlavní charakteristikou, [muž] moudrosti vlastnící dar i ducha požehnání.“5
Když mělo začít večerní shromáždění, přišel do půli uličky starší muž a protože nemohl najít místo, vrátil se do zadní části kaple. Nebyl tak dobře oblečený jako většina ostatních a zřejmě strávil mnoho času venku.
Zašeptal jsem k presidentovi kůlu: „Kdo je ten muž?“
Vycítil, co mám na mysli, a řekl: „Nemyslím si, že by mohl být naším patriarchou. Žije na samém konci odlehlého sboru a nikdy nezastával žádné vedoucí místo v biskupstvu nebo ve vysoké radě.“
Byl vyzván, aby pronesl úvodní modlitbu a vyslovil pouze několik slov, když, jak tomu u zjevení bývá, přišlo ono potvrzení: „Toto je patriarcha.“
Jak si vzpomínám, měl šest synů a jednu dceru. Nejmladší tehdy sloužil na misii, stejně jako dříve jeho starší bratři, kteří byli ženatí a žili roztroušeni po celé zemi, a všichni věrně sloužili v Církvi.
„Co vaše dcera?“ zeptal jsem se.
„No,“ řekl, „už jste se s ní setkal. Je manželkou rádce v předsednictvu kůlu.“
Pomyslel jsem si: „Patriarcha, tento muž je vskutku patriarcha!“
Před všeobecným zasedáním jsem se v hale setkal se starým patriarchou a řekl jsem: „Dnes vám dáme nějakého pomocníka.“
Odpověděl: „Moc vám děkuji! Velice, velice to ocením.“
Řekl jsem: „Dovolte mi, abych vám pověděl jméno nového patriarchy, potom vy, já a president kůlu budeme jedinými, kteří to vědí.“
Když jsem vyslovil to jméno, byl překvapen a řekl: „Není to zajímavé?, Viděl jsme ho mezi lidmi, jak přichází do budovy, a v duchu jsem si řekl: ,Nebyl by úžasným patriarchou?’“ To bylo inspirující potvrzení od starého patriarchy.
V celé Církvi ani na celém světě není nic, co by se tomuto úřadu vyrovnalo.
Presidenti kůlů musejí patriarchům věnovat velmi pečlivou, zvláštní a bdělou péči. Má sedět na pódiu a má být uvítán.
Při pravidelných příležitostech, třeba dvakrát ročně, máte mít s patriarchou pohovor a máte si přečíst některá jeho požehnání. Připomínejte mu, že každé požehnání má být pro člena individuální a zvláštní. President kůlu nesmí pravidelné čtení požehnání zanedbávat.
Kdysi jsem vysvětil patriarchu, kterého tato zodpovědnost přemohla. Po několik měsíců se nemohl dostat k tomu, aby udělil požehnání. Nakonec požádal svého presidenta kůlu, zda by mu mohl napsat odstavec jako vzorový úvod ke všem patriarchálním požehnáním. President kůlu souhlasil.
Později mi řekl toto: „Když si ke mně pro požehnání přišel první mladý muž, byl jsem klidný, protože jsem se tento připravený úvod naučil nazpaměť. Vložil jsem mu ruce na hlavu a nepoužil jsem z něho ani slovo. Toho dne jsem se naučil, čí tato požehnání jsou. Nejsou to moje požehnání, ale jsou diktována Duchem.“
Bylo řečeno, že patriarchální požehnání je „,[odstavec] z knihy vašich možností.’ Budeme-li své patriarchální požehnání číst, uvidíme, co nám duch proroctví ukazuje o tom, čím se každý z nás může stát“6.
Nezbytnou součástí patriarchálního požehnání je prohlášení rodové linie. Pečlivým studiem písem se patriarcha důvěrně seznamuje s patriarchálním řádem. Poznává osud kmenů Izraele.
Bratří učí: „Při udělování požehnání může patriarcha prohlásit naši rodovou linii – to jest, že jsme z Izraele a tudíž z rodiny Abrahama a z konkrétního Jákobova kmene. Ve velké většině případů jsou Svatí posledních dnů z kmene Efraimova, kmene, kterému bylo svěřeno vůdcovství v díle posledních dnů. Nezáleží na tom, zda je tato linie pokrevní nebo adoptivní (Drahocenná perla, Abraham 2:10). Toto je velmi důležité, neboť právě pouze prostřednictvím Abrahamovy linie mají být naplněna mocná požehnání Páně Jeho dětem na zemi (Genesis 12:2, 3; Drahocenná perla, Abraham 2:11).
Potom patriarcha hledí do budoucnosti a vypočítává požehnání a zaslíbení, některá jedinečná, jiná všeobecná, na která má osoba příslušné rodové linie… nárok, a skrze svou pravomoc je na ni pečetí, aby skrze její věrnost mohla být navěky její.“7
Protože v každém z nás proudí krev mnoha linií, může být prohlášeno, že dva členové jedné rodiny jsou z různých kmenů Izraele.
Patriarcha může udělit patriarchální požehnání svým dětem, vnoučatům a pravnoučatům, která za ním přijdou s doporučením od svého biskupa.
Když dostáváme žádosti o výjimku pro někoho, kdo chce obdržet požehnání od strýčka nebo nějakého oblíbeného rodinného přítele, vyzýváme je, aby se řídili řádem a své požehnání obdrželi od patriarchy ve vlastním kůlu.
V okrscích v misiích nebo v kůlech, kde není žádný patriarcha, mohou členové obdržet doporučení od svého biskupa nebo presidenta odbočky pro patriarchu v přilehlém kůlu.
Člen může mít příležitostně pocit, že jeho požehnání nesplňuje jeho očekávání. Ale jak půjde čas, uvědomí si moc zjevení, která v něm je.
Občas si někteří budou dělat starosti, protože se sliby učiněné v patriarchálním požehnání ještě nenaplnily. Například požehnání může naznačovat, že se člen ožení, a oni nenacházejí partnera. To neznamená, že se požehnání nesplní. Je dobré vědět, že věci se dějí v Pánově vlastním příhodném čase, ne vždy v našem. Věci věčné podstaty nemají žádné hranice. Od předsmrtelné existence k naší existenci za závojem smrti, náš život je věčný život.
Okolnosti, jako například pokročilý věk a nemoc, odstěhování se z kůlu nebo povolání ke službě na misii, mohou vyžadovat, aby president kůlu doporučil Kvoru dvanácti apoštolů, aby byl patriarcha se ctí uvolněn z aktivní služby.
President Harold B. Lee vyprávěl o povolání patriarchy. Spolu s presidentem kůlu ho šli navštívit k němu domů. Byl se svými syny celý den venku na farmě sociální péče a byl unavený, vyčerpaný a celý špinavý.
President Lee řekl: „Ještě více jsem ho vyčerpal, když jsem mu řekl, proč jsem přišel – že má být povolán jako patriarcha onoho kůlu.“
Po ranním zasedání konference, kde muž vydal pozoruhodné svědectví, odešli do kanceláře v suterénu.
Manželka presidenta kůlu byla při tom a presidentovi Lee napsala: „Když jste přistoupil a vložil ruce na [jeho] hlavu, v duchu jsem si pomyslela, že je to člověk, se kterým se stýkáme. Chodili jsme s ním na výlety, tančit… Součástí jeho nynější zodpovědnosti bude prohlašovat v tomto požehnání rodovou linii, ze které každý vzešel. Nestudoval starobylé jazyky – jak ji pozná?
… Přistoupil jste a vložil jste ruce na jeho hlavu a za vámi se objevilo světlo a procházelo přímo skrze vás do něho. V duchu jsem si myslela: ,Není to podivná náhoda, že sluneční světlo zazářilo právě v tomto okamžiku?’ A potom jsem si uvědomila, že tam nejsou [okna] ani sluneční světlo. Byla jsem svědkem odpovědi na svou otázku… Ono světlo přišlo odněkud za bratrem Leem a prošlo skrze něho do tohoto patriarchy. Tehdy jsem poznala, kam bude chodit pro onu informaci – skrze zjevení od Všemohoucího Boha.“8
A tak tomu musí být. Kdykoli je vysvěcován patriarcha nebo kdykoli pronáší požehnání, je přítomno ono světlo, i když nemusí být vidět. Zplnomocňuje patriarchu k prohlášení rodové linie a k udělení prorockého požehnání, bez ohledu na to, že on sám může být mužem úplně obyčejných schopností.
Nedovolte, aby úřad patriarchy kůlu byl zanedbáván nebo ignorován. Je nezbytný pro duchovní sílu kůlu.
Nyní pravím presidentům kůlů: bděte nad prací patriarchy svého kůlu. Udržujte si ho nablízku. Provádějte s ním pohovory a pročítejte výběry z jeho požehnání.
A patriarchům chci říci – byli jste vyvoleni jako jen málokdo. Musíte žít tak, abyste skrze duchovní inspiraci mohli dávat prorocká a inspirovaná požehnání. Buďte příkladným patriarchou ve vlastní rodině. Žijte tak, abyste byli hodni Ducha. A zakuste radost ze svého povolání.
Patriarcha, který mě nikdy předtím neviděl, mi dal slib, který platí i pro každého z nás. Řekl mi: „Postav se tváří k slunečnímu svitu pravdy a stíny omylu, nevíry, pochybnosti a skleslosti padnou za tebe.“9 Mnohokrát jsem z četby onoho patriarchálního požehnání, které mi udělil inspirovaný služebník Páně, získal sílu.
Vydávám svědectví, že toto je svatý úřad, posvátný úřad, požehnání pro tuto Církev, že to je příklad požehnání, která Pán ustanovil ve své Církvi pro požehnání každého z nás. A vydávám svědectví o Něm ve jménu Ježíše Krista, amen.