Podivuhodný základ naší víry
Děkuji Bohu za Jeho nádherný dar svědectví, pravomoci a nauky související s touto znovuzřízenou Církví Ježíše Krista.
Moji drazí bratři a sestry, usiluji o Pánovu inspiraci, když se k vám obracím. Nikdy se nedokáži zcela vyrovnat s tou ohromnou zodpovědností, kterou mám, když mluvím k Svatým posledních dnů. Jsem vděčný za vaši laskavost a shovívavost. Stále se modlím, abych byl hoden důvěry lidu.
Nedávno jsem se vrátil z velmi dlouhé cesty. Byla únavná, ale bylo krásné být mezi Svatými. Kdyby to bylo možné, přenechal bych všechny každodenní administrativní záležitosti Církve jiným a svůj čas bych trávil mezi naším lidem a navštěvoval bych jak ty, kteří jsou v malých odbočkách, tak ty, kteří jsou ve velkých kůlech. Rád bych se setkával se Svatými, ať jsou kdekoli. Mám pocit, že každý člen této Církve si zaslouží návštěvu. Je mi líto, že kvůli fyzickému omezení si již nemohu potřást rukou s každým. Mohu se však s radostí v srdci podívat všem do očí a projevit jim svou lásku a zanechat požehnání.
Příležitost k této poslední cestě poskytlo znovuzasvěcení chrámu Freiberg v Německu a zasvěcení chrámu Haag v Nizozemí. Měl jsem příležitost zasvětit chrám Freiberg před 17 lety. Byla to poněkud skromná budova postavená v tehdejší Německé demokratické republice, ve východní zóně rozděleného Německa. Jeho postavení bylo doslovným zázrakem. President Monson, Hans Ringger a další získali přízeň vládních představitelů východního Německa a oni k tomu dali svolení.
Během těchto let sloužil chrám podivuhodně dobře. Neblaze proslulá zeď je již pryč. Naši lidé mohou do Freibergu cestovat snadněji. Budova se za ta léta opotřebovala a již nedostačovala.
Chrám jsme rozšířili a nyní je mnohem krásnější a mnohem lépe slouží. Uspořádali jsme jen jedno zasvěcovací zasedání. Svatí se sjeli z velké dálky. Ve velké místnosti, kde jsme seděli, jsme mohli pohlédnout do tváří mnoha vytříbených a pevných a nádherných Svatých posledních dnů, kteří si po celé tyto roky za slunečního svitu i ve stínu, pod útiskem vlády i nyní, v dokonalé svobodě, uchovali víru, sloužili Pánu a čněli neoblomně jako velikáni. Je mi tak líto, že jsem tyto hrdinské bratry a sestry nemohl obejmout a nemohl jsem jim říci, jak moc je mám rád. Pokud mě nyní slyší, doufám, že pocítí mou lásku a že mi prominou, že jsem je musel tak rychle opustit.
Odtamtud jsme letěli do Francie, kde jsme vyřizovali církevní záležitosti. Poté jsme letěli do Rotterdamu a auty jsme dojeli do Haagu. Pro starého muže je poněkud náročné provádět práci ve třech národech v jednom dni.
Následujícího dne jsme zasvětili chrám Haag v Nizozemí. Uspořádali jsme čtyři zasedání. Byl to dojemný a krásný zážitek.
Tento chrám je krásná stavba v dobré oblasti. Jsem tak vděčný za Dům Páně, který bude sloužit Svatým z Nizozemí, Belgie a některých částí Francie. Do této části Evropy zavítali první misionáři dokonce už v roce 1861. K Církvi se přidaly tisíce lidí. Většina jich emigrovala do Států. Nyní tam ale máme nádhernou základnu drahocenných a věrných Svatých posledních dnů, kteří si zaslouží mít ve svém středu Dům Páně.
Rozhodl jsem se, že když už budeme v této části světa, navštívíme i další oblasti. Proto jsme poté odletěli do Kyjeva na Ukrajině. Tam jsem byl před 21 lety. Ve vzduchu zde nově cítíte svobodu. Setkání s více než 3000 ukrajinských Svatých bylo inspirující. Lidé se shromáždili z blízka i z daleka, často za cenu velkého nepohodlí a velkých výdajů.
Jedna rodina si nemohla dovolit přivézt všechny své členy. Rodiče zůstali doma a vyslali své děti, aby ony měly příležitost setkat se s námi.
Odtamtud jsme jeli do Moskvy v Rusku. I tam jsem byl před 21 lety, i zde je vidět změna. Je to jako elektrický proud. Nemůžete to vidět. Ale cítíte to. I zde jsme měli nádherné setkání a také jsme si mohli promluvit s významnými vládními představiteli, stejně jako na Ukrajině.
Jak neocenitelná a drahocenná byla výsada setkat se s těmito nádhernými Svatými, kteří se shromáždili jeden „z města, a dva z čeledi“ do zástupu Sionu, aby naplnili proroctví Jeremiáše (viz Jeremiáš 3:14). Nemají jednoduchý život. Jejich břemeno je těžké. Ale jejich víra je pevná a jejich svědectví pulsuje.
V těchto vzdálených místech, která jsou většině členů Církve neznámá, hoří plamen evangelia jasně a osvětluje cestu tisícům.
Poté jsme letěli na Island. Je to krásné místo s krásnými lidmi. Zde jsme vedli velmi dlouhý rozhovor s presidentem tohoto národa, velmi významným a schopným mužem, který již navštívil Utah a hovoří o našich lidech velmi ušlechtile.
I zde jsme se setkali se Svatými. Pohled do jejich tváří, když zcela zaplnili náš sborový dům v Reykjavíku, byl tak inspirující!
Na všech těchto místech a při všech těchto příležitostech hovořit k tolika lidem zaměstnávala mou mysl neustále jedna věc – jak podivuhodné je toto dílo, jak je nanejvýš podivuhodné! Slova naší velkolepé náboženské písně, kterou sbor právě zazpíval, se mi neustále vracela na mysl:
Jak pevný to základ pro víru vaši dán,
ve slovech věčných, jež dal svému lidu Pán!
(„Jak pevný to základ“, Zpěvník náboženských písní a písně pro děti, 7.)
Rozumíme my, Svatí posledních dnů, skutečně síle svého postavení a vážíme si ho? Mezi náboženstvími světa je jedinečné a nádherné.
Je tato Církev vzdělávací institucí? Ano. Neustále a donekonečna učíme, učíme a učíme v mnoha rozmanitých situacích. Je to společenská organizace? Vskutku je. Je to velká rodina přátel, kteří se vzájemně stýkají a těší se jeden z druhého. Je to společnost poskytující vzájemnou pomoc? Ano. Má pozoruhodný program pro dosahování soběstačnosti a poskytování pomoci těm, kteří trpí nouzí. Je tímto vším a mnohým dalším. Ale kromě toho je to Církev a království Boží založené a řízené naším Věčným Otcem a Jeho Milovaným Synem, vzkříšeným Pánem Ježíšem Kristem, aby požehnalo všem, kteří přijdou do jeho ovčince.
Zcela jednoznačně prohlašujeme, že se Bůh Otec a Jeho Syn, Pán Ježíš Kristus, osobně zjevili chlapci Josephu Smithovi.
Když jsem poskytoval rozhovor v programu 60 Minutes, Mike Wallace se mě zeptal, zda tomu skutečně věřím. Odpověděl jsem: „Ano. V tom spočívá ten zázrak.“
Tak o tom skutečně smýšlím. Veškerá naše síla spočívá v pravosti tohoto vidění. Buď se to stalo, nebo se to nestalo. Pokud se to nestalo, pak je toto dílo podvod. Pokud se to stalo, pak je toto dílo tím nejdůležitějším a nejnádhernějším dílem pod nebesy.
Zamyslete se nad tím, moji bratří a sestry. Po staletí byla nebesa zapečetěna. Dobří muži a ženy, a nebylo jich málo – byli to opravdu skvělí a nádherní lidé, se snažili opravit, posílit a zdokonalit svůj systém uctívání a základní body své nauky. Vzdávám jim čest a vážím si jich. Tento svět je mnohem lepší díky jejich odvážným skutkům! A ač věřím, že jejich dílo bylo inspirováno, nebylo mu požehnáno tím, že by se otevřela nebesa, že by se zjevilo Božství.
Poté, v roce 1820, došlo k onomu slavnému zjevení v odpověď na modlitbu chlapce, který si v rodinné Bibli přečetl slova Jakubova: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.“ (Jakub 1:5.)
V této jedinečné a nádherné události spočívá pravost této Církve.
Veškeré zaznamenané dějiny náboženství neobsahují nic, co by se s tím mohlo porovnat. Nový zákon hovoří o křtu Ježíše, během kterého byl slyšet Boží hlas a kdy Duch Svatý sestoupil v podobě holubice. Na hoře Proměnění spatřili Petr, Jakub a Jan Pána, jak se před nimi proměnil. Slyšeli hlas Otce, ale neviděli Ho.
Proč Otec a Syn přišli k chlapci, k pouhému mladíkovi? Přišli mimo jiné proto, aby uvedli tu největší dispenzaci evangelia všech dob, kdy všechny předchozí dispenzace budou shromážděny a uvedeny v jedno.
Může kdokoli pochybovat o tom, že doba, ve které žijeme, je tou nejúžasnější dobou v historii světa? Jsme svědky podivuhodného rozkvětu vědy, léčebných postupů, komunikačních technologií a dopravy, který v celé historii lidstva nemá obdoby. Je proto opodstatněné domnívat se, že bychom měli být také svědky rozkvětu duchovní znalosti jako nezbytné součásti této nesrovnatelné renesance světla a pochopení?
Nástrojem tohoto Božího díla byl chlapec, jehož mysl nebyla zatížena lidskými filozofiemi. Byla to čistá mysl nevyškolená v tradicích své doby.
Snadno porozumíme tomu, proč lidé tomuto příběhu nevěří. Téměř přesahuje naše chápání. A přesto je to tak zřejmé. Ti, kteří jsou obeznámeni se Starým zákonem, připouštějí, že se Jehova zjevoval prorokům, kteří žili v oněch poměrně jednoduchých dobách. Copak mohou s čistým svědomím popřít, že by v dnešním velmi složitém období historie světa bylo zapotřebí, aby se zjevil Bůh nebes a Jeho vzkříšený Syn?
Svědčíme o těchto pozoruhodných věcech – o tom, že přišli, oba, o tom, že je Joseph spatřil v Jejich skvoucí slávě, o tom, že k němu mluvili a že on slyšel Jejich slova a zaznamenal je.
Znal jsem tak zvaného intelektuála, který prohlásil, že je Církev lapena ve své historii. Odpověděl jsem, že bez této historie bychom neměli nic. Pravdivost této jedinečné, ojedinělé a pozoruhodné události je ústředním podkladem naší víry.
Toto slavné vidění však bylo pouhým počátkem řady nebeských projevů, které tvoří ranou historii tohoto díla.
Jako kdyby toto vidění dostatečně nepotvrdilo, že Vykupitel lidstva je osobní a skutečný, následovala další událost, kterou bylo vynesení Knihy Mormon na světlo. To je něco, čeho se mohl člověk dotknout, co mohl „potěžkat“, chcete-li. Mohl si ji přečíst. Mohl se na ni dotázat v modlitbě, neboť obsahovala slib, že Duch Svatý potvrdí její pravdivost, bude-li o toto svědectví usilováno modlitbou.
Tato pozoruhodná kniha je svědectvím o živoucí skutečnosti Syna Božího. Bible prohlašuje, že „v ústech dvou neb tří svědků [má státi] každé slovo” (Matouš18:16). Bible, zákon starého světa, je jedním svědkem. Kniha Mormon, zákon světa nového, je svědkem dalším.
Nechápu, proč křesťanský svět tuto knihu nepřijímá. Domníval bych se, že budou hledat něco – a vše – co bez pochyb potvrdí skutečnost a božskost Spasitele světa.
Následovalo znovuzřízení kněžství – nejprve kněžství Aronova z rukou Jana Křtitele, který v Jordánu pokřtil Ježíše.
Pak přišli Petr, Jakub a Jan, apoštolové Pána, kteří v naší době předali to, co získali z rukou Mistra, jemuž kráčeli po boku, samotné „klíče království nebeského“ s pravomocí svázat v nebi cokoli, co by svázali na zemi (viz Matouš 16:19).
Poté následovalo udělení dalších klíčů kněžství z rukou Mojžíše, Eliase a Eliáše.
Přemýšlejte o tom, moji bratři a sestry. Přemýšlejte o tom, jak podivuhodné to je.
Toto je znovuzřízená Církev Ježíše Krista. My jsme Svatí posledních dnů. Svědčíme o tom, že se nebesa otevřela, že opona byla roztažena a že Bůh promluvil a že se zjevil sám Ježíš Kristus a poté byla udělena božská pravomoc.
Ježíš Kristus je úhelným kamenem tohoto díla, které je vybudováno „na základ apoštolský a prorocký“ (Efezským 2:20).
Toto podivuhodné znovuzřízení z nás má učinit lid, který je tolerantní, který je vstřícný k bližnímu, který si váží druhých a je k nim laskavý. Nemůžeme se vychloubat. Nemůžeme být pyšní. Můžeme být vděční, a musíme takoví být. Můžeme být pokorní, a máme takoví být.
Máme rádi ty, kteří patří k jiným církvím. Spolupracujeme s nimi na dobrých projektech. Chováme k nim úctu. Nikdy ale nesmíme zapomenout na své kořeny. Tyto kořeny jsou hluboce zakořeněny v půdě, kterou představuje otevření této konečné dispenzace, dispenzace plnosti časů.
Bylo tak inspirující pohledět do tváří mužů a žen po celém světě, kteří si v srdci uchovávají pevné přesvědčení o pravdivosti tohoto základu!
Jakmile dojde na božskou pravomoc, dostaneme se k shrnutí a k podstatě celé záležitosti.
Děkuji Bohu za Jeho nádherný dar svědectví, pravomoci a nauky související s touto znovuzřízenou Církví Ježíše Krista.
Toto musí být naším velkým a jedinečným poselstvím světu. Nepředáváme ho s vychloubáním. Svědčíme v pokoře, ale s vážností a naprostou upřímností. Vyzýváme všechny, celou zemi, aby naslouchali tomuto příběhu a aby si jeho pravdivost ověřili. Kéž Bůh žehná nám, kteří věříme v Jeho božské projevy, a pomáhá nám předávat znalost o těchto velkolepých a podivuhodných událostech všem, kteří budou naslouchat. Těmto lidem v duchu lásky pravíme: Vezměte všechno dobro a pravdu, které jste získali z jakéhokoli zdroje, a přijďte a vizte, zda k tomu nemůžeme něco přidat. Tuto výzvu dávám všem mužům a ženám, ať jsou kdekoli, a slavnostně dosvědčuji, že toto dílo je pravé, neboť mi jeho pravdivost potvrdila moc Ducha Svatého. Ve jménu Ježíše Krista, amen.