1 A nyní, král Beniamin, ustav promlouvati k lidu, považoval za žádoucí, aby ^azapsal jména všech těch, kteří vstoupili do smlouvy s Bohem, že budou zachovávati přikázání jeho.

2 A stalo se, že nebylo jediné duše, ledaže to byly malé děti, která by nevstoupila do smlouvy a nevzala by na sebe jméno Kristovo.

3 A opět, stalo se, že když král Beniamin učinil konec všem těmto věcem a vysvětil svého syna ^aMosiáše, aby byl vládcem a králem nad svým lidem, a dal mu veškeré pokyny týkající se království a také ^bustanovil kněze, aby ^cučili lid, aby tak mohl slyšeti a znáti přikázání Boží, a aby ho podněcovali k rozpomínání se na ^dpřísahu, kterou učinil, rozpustil zástup a lidé se navrátili, každý se svou rodinou, do svého domu.

4 A ^aMosiáš počal vládnouti na místě svého otce. A počal vládnouti ve třicátém roce svého věku, což je celkem okolo čtyř set a sedmdesáti šesti let od ^bdoby, kdy Lehi opustil Jeruzalém.

5 A král Beniamin žil tři troky a zemřel.

6 A stalo se, že král Mosiáš kráčel po cestách Páně a dodržoval soudy jeho a ustanovení jeho a zachovával přikázání jeho ve všech věcech, jež mu přikázal.

7 A král Mosiáš vedl svůj lid k tomu, aby obdělával půdu. A on sám také obdělával půdu, aby se ^anestal přítěží svému lidu a aby činil podle toho, co činil jeho otec ve všech věcech. A mezi veškerým jeho lidem nebylo žádných svárů po dobu tří let.