Písma
Alma 42


Kapitola 42

Smrtelnost je zkušební dobou, která má umožniti člověku, aby činil pokání a sloužil Bohu – Pád přivodil časnou a duchovní smrt na veškeré lidstvo – Vykoupení přichází skrze pokání – Bůh sám usmiřuje hříchy světa – Milosrdenství je pro ty, kteří činí pokání – Všichni ostatní jsou poddáni Boží spravedlnosti – Milosrdenství přichází díky usmíření – Pouze skutečně kajícní jsou spaseni. Kolem roku 74 př. Kr.

1 A nyní, synu můj, cítím, že je ještě něco, co znepokojuje tvoji mysl, čemu nerozumíš – což je ohledně aspravedlnosti Boží při trestání hříšníka; neboť ty se snažíš domnívati se, že je nespravedlivé, aby byl hříšník vydán stavu bídy.

2 Nyní viz, synu můj, vysvětlím ti tuto věc. Neboť viz, poté, co Pán Bůh aposlal naše první rodiče pryč ze zahrady bEden, aby obdělávali zemi, z níž byli vzati – ano, vyvedl muže a umístil u východního konce zahrady Eden ccherubíny a plamenný meč, který se obracel na všechny strany, aby chránili dstrom života –

3 Nuže vidíme, že muž se stal jako Bůh, rozeznávaje dobré a zlé; a aby nevztáhl ruku svou a nevzal i ze stromu života a nepojedl a nežil na věky, Pán Bůh umístil cherubíny a plamenný meč, aby nepojedl z ovoce –

4 A tak vidíme, že člověku byla dána doba, aby činil pokání, ano, azkušební doba, doba, aby činil pokání a sloužil Bohu.

5 Neboť viz, kdyby Adam ihned vztáhl ruku svou a pojedl ze stromu života, žil by na věky, podle slova Božího, nemaje žádný prostor ku pokání; ano, a také slovo Boží by bylo prázdné a veliký plán spasení by byl zmařen.

6 Ale viz, člověku bylo určeno azemříti – tudíž, tak jak byli odříznuti od stromu života, měli býti odříznuti i od tváře země – a člověk se stal na věky ztraceným, ano, stali se bpadlými lidmi.

7 A nyní, tím vidíš, že naši první rodiče byli aodříznuti jak časně, tak duchovně z přítomnosti Páně; a tak vidíme, že se stali poddanými tomu, aby následovali svou vlastní bvůli.

8 Nyní viz, nebylo žádoucí, aby byl člověk uchráněn před touto časnou smrtí, neboť to by zničilo veliký aplán štěstí.

9 Tudíž, protože duše nemohla nikdy zemříti a apád přivodil na veškeré lidstvo smrt duchovní i časnou, to jest, protože bylo z přítomnosti Páně odříznuto, bylo žádoucí, aby lidstvo bylo uchráněno před touto duchovní smrtí.

10 Tudíž, protože se lidé stali od apřirozenosti btělesnými, smyslnými a ďábelskými, tento czkušební stav se pro ně stal stavem, aby se připravili; stal se stavem přípravným.

11 A nyní pamatuj, synu můj, kdyby nebylo plánu vykoupení (když ho ponecháme stranou), jakmile by zemřeli, duše jejich by byly abídné, jsouce odříznuty z přítomnosti Páně.

12 A nyní, nebylo žádného prostředku, jak uchrániti lidi před tímto padlým stavem, který člověk přivodil sám na sebe svou vlastní neposlušností;

13 Tudíž, podle spravedlnosti nemohl aplán vykoupení býti uskutečněn, jedině za podmínky, že lidé budou činiti bpokání v tomto zkušebním stavu, ano, v tomto přípravném stavu; neboť kdyby nebylo této podmínky, milosrdenství by nemohlo míti působnosti, aniž by zničilo dílo spravedlnosti. Nyní, dílo spravedlnosti nemohlo býti zničeno; kdyby tomu tak bylo, Bůh by cpřestal býti Bohem.

14 A tak vidíme, že veškeré lidstvo bylo apadlé a bylo v moci bspravedlnosti; ano, spravedlnosti Boží, jež je na věky vydala tomu, aby byli odříznuti z přítomnosti jeho.

15 A nyní, plán milosrdenství by nemohl býti uskutečněn, pokud by nebylo učiněno usmíření; tudíž Bůh sám ausmiřuje hříchy světa, aby uskutečnil plán bmilosrdenství, aby uspokojil požadavky cspravedlnosti, aby Bůh mohl býti ddokonalým, spravedlným Bohem, a také Bohem milosrdným.

16 Nyní, pokání by nemohlo přijíti k člověku, pokud by nebylo trestu, který je také avěčný, jako je život duše, a ten je připojen proti plánu štěstí, který je také tak věčný, jako život duše.

17 Nyní, jak by mohl člověk činiti pokání, kdyby anehřešil? Jak by mohl hřešiti, kdyby nebylo žádného bzákona? Jak by mohlo býti zákona, aniž by bylo trestu?

18 Nyní, trest byl připojen a spravedlný zákon, který přinesl člověku výčitky asvědomí, byl dán.

19 Nyní, kdyby nebylo dáno žádného zákona – jestliže člověk azavraždil, zemře – bál by se pak, že zemře, jestliže zavraždí?

20 A také, kdyby proti hříchu nebylo dáno žádného zákona, lidé by se nebáli hřešiti.

21 A kdyby nebylo dáno ažádného zákona a lidé by hřešili, co by zmohla spravedlnost, nebo i milosrdenství, když by na ono stvoření neměly žádný nárok?

22 Ale zákon je dán a trest je připojen a apokání je dáno; na kteréžto pokání má nárok milosrdenství; jinak má na ono stvoření nárok spravedlnost a ta vykonává zákon a zákon přivádí trest; kdyby tomu tak nebylo, díla spravedlnosti by byla zničena a Bůh by přestal býti Bohem.

23 Ale Bůh nepřestává býti Bohem a amilosrdenství má nárok na kajícné a milosrdenství přichází busmířením; a usmíření umožňuje cvzkříšení mrtvých; a vzkříšení mrtvých přivádí lidi dzpět do přítomnosti Boží; a tak jsou znovuzřízeni do přítomnosti jeho, aby byli esouzeni podle skutků svých, podle zákona a spravedlnosti.

24 Neboť viz, spravedlnost vykonává všechny požadavky své, a i milosrdenství má nárok na vše, co mu patří; a tak nikdo není spasen nežli ten, kdo je opravdu kajícný.

25 Cožpak se domníváš, že milosrdenství může oloupiti aspravedlnost? Pravím ti: Nikoli; ani v nejmenším. Kdyby tomu tak bylo, Bůh by přestal býti Bohem.

26 A tak Bůh uskutečňuje veliké a věčné azáměry své, které byly připraveny bod založení světa. A tak nastává spasení a vykoupení lidí, a také zkáza a bída jejich.

27 Tudíž, ó synu můj, akaždý, kdo chce přijíti, může přijíti a volně požíti z vod života; a kdo nechce přijíti, ten není nucen, aby přišel; ale v poslední den mu bude bnavráceno podle cskutků jeho.

28 Jestliže si přál konati azlo a jestliže za dnů svých pokání nečinil, viz, bude mu učiněno zlo podle znovuzřízení Božího.

29 A nyní, synu můj, přeji si, abys již nedovolil těmto věcem, aby tě trápily, a pouze dovol hříchům svým, aby tě trápily oním trápením, které tě sníží ku pokání.

30 Ó synu můj, přeji si, abys již nepopíral spravedlnost Boží. Nesnaž se popíráním spravedlnosti Boží kvůli hříchům svým omlouvati ani v tom nejmenším; ale dovol, aby srdce tvé plně ovládla spravedlnost Boží a milosrdenství jeho a shovívavost jeho; a dovol, aby tě to snížilo do prachu apokory.

31 A nyní, ó synu můj, jsi povolán Bohem, abys kázal slovo tomuto lidu. A nyní, synu můj, jdi cestou svou, oznamuj slovo s pravdou a s rozvahou, abys mohl přivésti duše ku pokání, aby na ně mohl míti nárok veliký plán milosrdenství. A kéž ti Bůh dá podle slov mých. Amen.