„Kapitola 5: Svoboda jednání: dar volby“, Učení presidentů Církve: Thomas S. Monson (2020)

„Kapitola 5“, Učení presidentů Církve: Thomas S. Monson

Kapitola 5

Svoboda jednání: dar volby

„Všechna naše rozhodnutí mají své důsledky, přičemž některá mají jen málo společného – nebo vůbec nic – s naším věčným spasením, a jiná s ním mají společné naprosto všechno.“

Ze života Thomase S. Monsona

„Jsem velmi vděčný milujícímu Nebeskému Otci za Jeho dar svobody jednání neboli práva se rozhodovat,“ uvedl president Monson.¹ Kromě mnohých nauk ohledně toho, jak svobodu jednání používat moudře, se podělil i o tento příběh ze svého života:

„V mysli se vracím k jednomu dni z doby, kdy se blížily moje osmnácté narozeniny. Všechny nás naplňoval velký strach. Stále probíhala 2. světová válka a každý mladý muž věděl, že se musí rozhodnout. Mnoho možností na výběr nebylo – buď se mohl rozhodnout, že půjde k armádě, nebo se mohl rozhodnout, že půjde k námořnictvu. Narukoval jsem do námořnictva.

V náborové kanceláři nás, mladých mužů, stálo čtyřicet čtyři. Nikdy nezapomenu na vrchní poddůstojníky, kteří nám přišli dát na vybranou. Řekli: ‚Nyní, mladí muži, musíte učinit důležité rozhodnutí. Na jedné straně můžete být moudří a rozhodnout se, že se přidáte k profesionálnímu námořnictvu. Můžete narukovat na čtyři roky. Dostanete ten nejlepší výcvik. Budete mít veškeré příležitosti, protože námořnictvo na vás bude pohlížet jako na své vlastní. Pokud se rozhodnete, že se touto cestou nevydáte, můžete vstoupit do zálohy námořnictva. Námořnictvo nemá v této fázi o zálohy námořnictva velký zájem. Nedostanete žádný výcvik. Budete vysláni do služby na moři. Nikdo neví, jak by mohla vypadat vaše budoucnost.‘

Pak nás požádali, abychom se podepsali na tečkovanou čáru. Obrátil jsem se na otce a řekl jsem: ‚Co mám dělat, tati?‘

Hlasem přidušeným rozrušením odpověděl: ‚O námořnictvu nic nevím.‘ To bylo stanovisko každého otce, který tam toho dne byl.

Čtyřicet dva z těch čtyřiceti čtyř narukovalo k profesionálnímu námořnictvu na čtyři roky. Čtyřicátý třetí nevyhověl požadavkům profesionálního námořnictva na fyzickou kondici, a tak musel narukovat k zálohám.

A pak přišli ke mně; a přiznám se vám, že jsem vyslal k nebi modlitbu s upřímnou nadějí, že ji Pán zodpoví. A to také udělal. Ta myšlenka byla tak jasná, jako kdybych uslyšel hlas: ‚Zeptej se těch vrchních poddůstojníků, co si vybrali oni.‘

A tak jsem se každého z těch ostřílených poddůstojníků zeptal: ‚Rozhodl jste se pro profesionální námořnictvo, nebo pro zálohy?‘

Každý z nich si vybral zálohy.

Otočil jsem se a řekl: ‚S ohledem na veškerou moudrost a zkušenosti, které máte, si přeji být po vašem boku.‘

Rozhodl jsem se pro rezervy, což znamenalo, že jsem narukoval na celou dobu trvání války a šest měsíců navrch. Válka skončila a do roka jsem byl se ctí propuštěn ze služby. Mohl jsem pokračovat ve studiu. Měl jsem výsadu sloužit v mnoha církevních funkcích. Kdo ví, jaký jiný směr by můj život možná nabral, kdybych onen okamžik nevyužil k tomu, abych Nebeského Otce požádal o radu a vedení ohledně toho, co by se některým mohlo jevit jako bezvýznamné rozhodnutí!“ ²

Tom Monson sloužil v letech 1945 až 1946 v záloze námořnictva Spojených států.

Učení Thomase S. Monsona

Když jsme přišli na zemi, přinesli jsme si s sebou dar svobody jednání.

Víme, že jsme měli svobodu jednání předtím, než byl tento svět, a že se nám ji Lucifer snažil vzít. Neměl žádnou důvěru v zásadu svobody jednání ani v nás, a prosazoval vynucené spasení. Tvrdil, že podle jeho [alternativy Otcova plánu] nebude nikdo ztracen, ale zdá se, že si neuvědomoval – nebo ho to možná nezajímalo – že kdybychom se jeho [alternativou] řídili, tak by kromě toho nikdo nebyl o nic moudřejší, o nic silnější, o nic soucitnější, ani o nic vděčnější.³

Když jsme přišli na zemi, přinesli jsme si od Boha veliký dar – svobodu jednání. Máme výsadu rozhodovat se mnoha tisíci způsoby sami za sebe. Zde se učíme prostřednictvím náročného učitele – osobní zkušenosti. Rozlišujeme mezi dobrem a zlem. Uvědomujeme si rozdíl mezi hořkým a sladkým. Učíme se, že rozhodnutí určují náš osud.⁴

Než jsme přišli na zemi, dal nám Nebeský Otec veliký dar svobody jednání.

Na samém počátku [Nebeský Otec] poté, co Adamovi ukázal stromy v zahradě, z nichž měl mít možnost volně jíst, obrátil Adamovu pozornost k jednomu stromu a sdělil mu, že ovoce tohoto stromu jíst nemá. A pak dodal: „Nicméně, můžeš se sám rozhodnouti, neboť to je ti dáno.“ [Mojžíš 3:17.]⁵

Prorok Lehi nám říká: „Pročež, lidé jsou svobodni podle těla; a vše je jim dáno, co je člověku nezbytné. A jsou svobodni, aby si zvolili svobodu a věčný život skrze velikého Prostředníka všech lidí, nebo aby si zvolili zajetí a smrt podle zajetí a moci ďáblovy; neboť ten se snaží, aby všichni lidé byli bídní jako on sám.“ [2. Nefi 2:27.] … Ať se ocitneme v jakékoli situaci, budeme mít vždy právo se rozhodnout.⁶

Náš Spasitel nás vybízí, abychom se řídili Jeho příkladem.

Jsem si jist, že jsme svého Otce opouštěli s nesmírnou touhou se k Němu vrátit, abychom mohli získat oslavení, které pro nás naplánoval a které jsme si my sami tolik přáli. I když je na nás, abychom našli a následovali cestu, která nás dovede zpět k našemu Otci v nebi, Otec nás sem neposlal bez pokynů a vedení. Dal nám naproti tomu potřebné nástroje a bude nás podporovat, zatímco budeme usilovat o Jeho pomoc a snažit se ze všech sil vytrvat do konce a získat věčný život.

Abychom mohli získat vedení, máme ve svatých písmech k dispozici slova Boha a Jeho Syna. Máme rady a učení Božích proroků. Co je však nejdůležitější, byl nám dán dokonalý příklad, který můžeme následovat – a to samotný příklad našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista – a bylo nám řečeno, abychom se tímto příkladem řídili. Sám Spasitel řekl: … „Skutky, jež jste mne viděli činiti, máte činiti také.“ [3. Nefi 27:21.] A položil nám otázku: „Jakými lidmi máte býti?“ A poté odpověděl: „Vpravdě pravím vám, dokonce jako já jsem.“ [3. Nefi 27:27.] …

Když budeme vzhlížet k Ježíši jako ke svému Příkladu a když budeme kráčet v Jeho stopách, budeme se moci bezpečně vrátit k Nebeskému Otci a žít s Ním na věky. … Abychom mohli kráčet tudy, kudy kráčel Ježíš, nemusíme kráčet po pobřeží Galileje nebo mezi judskými pahorky. Každý z nás může kráčet po cestě, po níž kráčel On, když se Ho s Jeho slovy, která nám budou znít v uších, s Jeho Duchem, který nám bude naplňovat srdce, a s Jeho učením, které nás v životě povede, rozhodneme při svém putování smrtelností následovat.⁷

Obraťte se v srdci a nasměrujte své myšlenky k Tomu, kdo prohlásil: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život.“ [Jan 14:6.] Jeho slovo je spolehlivým kompasem, jehož prostřednictvím lze bezpečně vytyčit správný směr napříč bouřemi života. Učil víře, lásce, pravé lásce a naději. Mluvil o oddanosti, odvaze, příkladu a věrnosti. Jeho život odrážel jeho učení.

Petrovi, Filipovi a Matoušovi řekl: „Poď, následuj mne.“ Jeho povzbudivý hlas opakuje tutéž výzvu i vám: „Pojď, následuj mne.“ Pokud tak budete činit, nestanete se obětí lstivosti zlého ani nástrah pokušení.⁸

Každý z nás se nyní může rozhodnout zůstat na cestě, která vede k věčnému životu.

Jednou před lety po cestě domů… jsem si všiml tří stopařů. Každý z nich držel podomácku vyrobenou ceduli, na které stálo, kam si přeje jet. Na jedné z nich stálo „Los Angeles“, zatímco na druhé bylo napsáno „Boise“. Nicméně až ta třetí nejenže upoutala mou pozornost, ale také mě přiměla přemítat a hloubat o jejím poselství. Stopař na lepenkovou ceduli, kterou držel ve vzduchu, nenapsal ani Los Angeles, Kalifornie, ani Boise, Idaho. Stálo tam jen jedno prosté slovo: „Kamkoli.“

Byl tu člověk, který se spokojí s cestou kterýmkoli směrem, v závislosti na chvilkovém rozmaru řidiče, který zastaví, aby ho zdarma svezl. Jak vysokou cenu je zapotřebí za takové svezení zaplatit! Žádný plán. Žádný záměr. Žádný cíl. Cesta kamkoli je cestou nikam; a cesta nikam vede k obětovaným snům, promarněným příležitostem a nenaplněnému životu. …

Vy i já máme dar od Boha, jímž je možnost vybrat si směr, kterým se vydáme. … Každý z nás si musí položit tyto otázky: Kam jdu? Jak se tam chci dostat? A co je mým božským určením?⁹

Říká se, že brána historie se otáčí na malých závěsech, a tak je tomu i se životem lidí. Naše volby určují náš osud.

Dávný prorok Jozue prohlásil: „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili…; jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“ [Jozue 24:15.]¹⁰

Nemůžeme být neutrální; neexistuje něco uprostřed. Pán to ví; i Lucifer to ví. Dokud budeme žít na této zemi, Lucifer a jeho zástupy se nikdy nevzdají naděje na získání naší duše. …

Obklopují nás – a občas i bombardují – různá poselství protivníka. Poslechněte si některá; bez pochyby vám budou povědomá: „Pro jednou se nic nestane.“ „Nedělej si starosti; nikdo se to nedozví.“ „Můžeš přestat kouřit, pít nebo brát drogy, kdykoli se ti zachce.“ „Dělá to každý, takže to nemůže být tak špatné.“ Seznam lží je nekonečný.

Ačkoli se na své cestě setkáme s rozcestími a odbočkami, jednoduše si nemůžeme dovolit ten luxus a vydat se oklikou, ze které se nemusíme nikdy vrátit. Lucifer, onen vychytralý krysař, hraje svou rytmickou melodii a odvádí nic netušící lidi z bezpečí zvolené cesty, pryč od rad milujících rodičů, pryč z bezpečí Božího učení. …

Ve 2. Nefim o něm čteme: „A jiné upokojí a ukolébá je do tělesného bezpečí.“ [2. Nefi 28:21.] „Jiné odlákává lichocením a říká jim, že není žádného pekla, … až je polapí hroznými řetězy svými.“ [2. Nefi 28:22.] „A tak ďábel klame duši jejich a svádí je opatrně dolů do pekla.“ [2. Nefi 28:21.]

Když před námi stojí důležité rozhodnutí, jak se rozhodneme? Podlehneme slibu momentálního potěšení? Svým choutkám a žádostem? Nátlaku vrstevníků?

Nebuďme tak nerozhodní jako Alenka v klasickém díle Lewise Carrolla Alenka v říši divů. Asi si pamatujete, že Alenka přichází na křižovatku dvou cest, z nichž každá vede dál, ale opačným směrem. Objeví se před ní kočka Šklíba a Alenka se jí ptá: „Kterou cestou se mám vydat?“

Kočka odpovídá: „To záleží na tom, kam chceš jít. Pokud nevíš, kam chceš jít, tak nezáleží na tom, kterou cestou se dáš.“ [Upraveno z: Lewis Carroll, Alice’s Adventures in Wonderland (1898), 89.]

Na rozdíl od Alenky my všichni víme, kam chceme jít, a na tom, kterou cestou se vydáme, opravdu záleží, neboť výběrem cesty si vybíráme i cíl. …

Naléhavě vás prosím, abyste se rozhodli právě zde a právě nyní, že se neodchýlíte od cesty, která vede k našemu cíli – k věčnému životu s naším Otcem v nebi. Na této přímé a pravdivé cestě se nacházejí další cíle: misionářská služba, chrámový sňatek, aktivita v Církvi, studium písem, modlitba, chrámová práce. Existuje bezpočet hodnotných cílů, kterých máme během svého putování životem dosáhnout. Je zapotřebí, abychom se zavázali, že jich dosáhneme.¹¹

Budeme muset mít velkou odvahu, máme-li zůstat věrnými a opravdovými uprostřed těchto stále sílících tlaků a zákeřných vlivů, jež nás obklopují a jež překrucují pravdu, ničí vše, co je dobré a slušné, a snaží se nám místo toho podstrkávat lidské filosofie tohoto světa. Pokud by přikázání napsali lidé, pak by jejich změna prostřednictvím libovůle nebo legislativního či jakéhokoli jiného postupu byla výsadním právem lidí. Přikázání nám však dal Bůh. Se svou svobodou jednání je můžeme přehlížet. Nemůžeme je však změnit, stejně jako nemůžeme změnit důsledky, jež vyplývají z toho, když přikázání neposloucháme nebo je porušujeme.

„Naléhavě vás prosím, abyste se… [neodchylovali] od cesty, která vede k našemu cíli – k věčnému životu s naším Otcem v nebi.“

Kéž si uvědomíme, že největšího štěstí v tomto životě dosáhneme tehdy, když se budeme řídit Božími přikázáními a když budeme poslušni Božích zákonů! Mám moc rád slova ve 32. kapitole Izaiáše, verš 17: „[Dílem spravedlivosti bude pokoj; a důsledkem spravedlivosti bude utišení a bezpečí na věky.]“ Takový pokoj a takové bezpečí se mohou dostavit jedině prostřednictvím spravedlivosti.¹²

Kéž se i nadále rozhodujeme pro to, co je sice těžší, ale správné, namísto toho, co je snazší, ale nesprávné. Až budeme uvažovat o rozhodnutích, která v životě každý den činíme – zda se rozhodnout tak, či onak – pokud se rozhodneme pro Krista, rozhodneme se správně.¹³

Když učiníme pokání ze svých hříchů, Pán nám odpustí.

Všechna naše rozhodnutí mají své důsledky, přičemž některá mají jen málo společného – nebo vůbec nic – s naším věčným spasením, a jiná s ním mají společné naprosto všechno.

To, zda si na sebe vezmete tričko zelené, nebo modré, není z dlouhodobého hlediska vůbec důležité. Pokud se ale rozhodnete stisknout na svém počítači klávesu, která vás zavede k pornografii, může to ovlivnit celý váš život. Představovalo by to krok, jímž byste právě sešli z přímé a bezpečné cesty. Pokud na vás kamarád naléhá, abyste se napili alkoholu nebo abyste si zkusili vzít drogy, a pokud tomuto nátlaku podlehnete, vydáte se oklikou, z níž se možná již nevrátíte. … [Všichni] jsme náchylní k pokušení. Kéž upíráme svůj zrak, srdce i odhodlání k onomu cíli, který je věčný a který stojí za jakoukoli cenu, kterou budeme muset zaplatit, nehledě na oběť, kterou budeme muset přinést, abychom tohoto cíle dosáhli.

Žádné pokušení, žádný nátlak ani žádné vábení nás nemohou přemoci, pokud to sami nedopustíme. … Apoštol Pavel nás ujišťuje: „Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.“ [1. Korintským 10:13.]

Každý z nás se někdy rozhodl nesprávně. Pokud jsme tato rozhodnutí ještě nenapravili, ujišťuji vás, že existuje způsob, jak to udělat. Tento proces se nazývá pokání. Naléhavě vás prosím, abyste napravili své chyby. Náš Spasitel zemřel, aby poskytl tento požehnaný dar vám i mně. I když je to cesta obtížná, zaslíbení je skutečné: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí.“ [Izaiáš 1:18.] „A já, Pán, již na ně nevzpomínám.“ [Nauka a smlouvy 58:42.] Neriskujte svůj věčný život. Pokud jste zhřešili, čím dříve se začnete vracet, tím dříve najdete nádherný pokoj a radost, které přicházejí díky zázraku odpuštění.¹⁴

Jedním z největších darů, které nám Bůh dává, je radost z dalšího pokusu, protože žádné selhání nemusí nikdy být konečné.¹⁵

Odměna v podobě věčného života vyžaduje moudrá rozhodnutí a odvážné, neustálé úsilí.

Náš Nebeský Otec obdařil každého z nás mocí přemýšlet, vyvozovat závěry a rozhodovat se. S takovou mocí se sebekázeň stává nutností.

Zodpovědností každého z nás je činit rozhodnutí. Možná se ptáte: „Jsou rozhodnutí opravdu tak důležitá?“ Říkám vám, že rozhodnutí určují náš osud. Nemůžete činit věčná rozhodnutí bez věčných následků.

Dovolte, abych vám poskytl jednoduchý návod, podle kterého můžete poměřovat rozhodnutí, před kterými stojíte. Je snadné si ho zapamatovat: „Nemůže to být správné, když uděláte něco špatného; a nemůže to být špatné, když uděláte něco správného.“ …

Správně myslet, správně se rozhodovat a správně jednat vyžaduje odvahu, protože tato cesta bude jen zřídkakdy – pokud vůbec někdy – cestou nejsnazší.¹⁶

Jste vznešeného rodu. Vaším cílem je věčný život v království našeho Otce. Tohoto cíle nelze dosáhnout jedním vznešeným pokusem, jeho dosažení je spíše výsledkem celoživotní spravedlivosti, řady moudrých rozhodnutí, ba i neustálé odhodlanosti. Jako v případě čehokoli, co za to stojí, i odměna věčného života vyžaduje úsilí.

Písma mluví jasně:

„Hleďtež…, abyste činili, jakž přikázal vám Hospodin Bůh váš; neuchylujte se na pravo ani na levo.

Po vší té cestě, kterouž vám přikázal Hospodin Bůh váš, choditi budete.“ [Deuteronomium 5:32–33.]¹⁷

Kéž víme, kam směřujeme, kéž jsme ochotni vynakládat neustálé úsilí potřebné k tomu, abychom se tam dostali, kéž se vyhneme veškerým oklikám a kéž jsme ochotni zaplatit cenu víry a odhodlání, která je často velmi vysoká, abychom dokázali vyhrát svůj životní závod.

Kéž můžeme na konci své cesty smrtelností zopakovat slova apoštola Pavla: „Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval.“ [2. Timoteovi 4:7.] Učiníme-li tak, obdržíme „korunu spravedlivosti“, která nepomíjí, a dostane se nám pochvaly našeho Věčného soudce: „To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.“ [Matouš 25:21.]

Poté bude naše cesta u konce. Nepovede vstříc mlhavému „kamkoli“, ale do našeho nebeského domova – a to k věčnému životu v celestiálním království Božím. ^18.

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Proč je nutné, abychom měli ve smrtelnosti svobodu jednání? (Viz oddíl 1.) Čemu jste se prostřednictvím uplatňování své svobody jednání naučili?
President Monson zdůraznil, že Nebeský Otec nám poskytuje pomoc, abychom svobodu jednání uplatňovali moudře (viz oddíl 2). Jaké „nástroje“ nám Nebeský Otec dává, aby nám pomohl? Jak vám tyto nástroje pomohly učinit správná rozhodnutí? Jak vám Spasitelův příklad pomohl uplatnit svobodu jednání moudře?
President Monson učil, že „nemůžeme být neutrální; neexistuje něco uprostřed“ (oddíl 3). Proč si protivník přeje, abychom byli neutrální? Jak například nás pokouší k tomu, abychom své svobody jednání zneužívali? Jak můžeme rozpoznávat jeho poselství a odolávat jim?
Projděte si v oddíle 4 učení presidenta Monsona o pokání. Jak vám pokání přineslo „pokoj a radost“? Kdy jste byli svědky toho, že „jedním z největších darů, které nám Bůh dává, je radost z dalšího pokusu“?
President Monson často učil, že „rozhodnutí určují náš osud“ (oddíl 5). Jaké rady, jež nám budou pomáhat činit rozhodnutí, která nás povedou k věčnému životu, nám dává? Jak se můžeme zlepšovat ve svém odhodlání důsledně činit správná rozhodnutí?

Související verše z písem

Jozue 24:15; 2. Nefi 2:14–16, 26; 31:17–20; Helaman 14:30–31; Nauka a smlouvy 58:26–28; 101:78; Mojžíš 4:1–4

Pomůcka k výuce

„Lidé s větší pravděpodobností učiní ve svém životě smysluplné změny tehdy, když zdrojem těchto změn bude uplatnění jejich vlastní svobody jednání. Když budete ty, které učíte, vyzývat, aby jednali, ujistěte se, že berete na jejich svobodu jednání ohled.“ (Učte tak, jak učil Spasitel [2016], 35.)