Požehnání chrámu
Upraveno podle proslovu proneseného na zasvěcujícím shromáždění 15. listopadu 2005 na Universitě Brighama Younga. Celý text proslovu v angličtině najdete na http://speeches.byu.edu.
Chrám je posvátná budova, svaté místo, kde se provádějí nepostradatelné spásné obřady, které nás připravují na oslavení.
Požehnání chrámového obdarování jsou pro každého z nás tak nepostradatelná, jako byl náš křest. Z tohoto důvodu se musíme připravovat, abychom mohli být čistí a hodni vstupu do chrámu Božího.
Možnost vstoupit do chrámu a přijmout tam posvátné smlouvy je jedním z největších požehnání, které můžeme ve smrtelnosti získat. Poté, co tyto smlouvy přijmeme, je naše poslušnost v jejich každodenním dodržování projevem naší víry, lásky, oddanosti a duchovního závazku ctít našeho Nebeského Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista. Naše poslušnost nás také připravuje na to, abychom s Nimi mohli žít ve věčnostech. Spásné chrámové obřady jsou ve věčném plánu štěstí nepostradatelné – jsou dokonce jeho ústředním bodem.
Nauka o chrámu
Chrám je skutečně místem, kde jste „ve světě a ne ze světa“. Když vás něco trápí a když vaši mysl a duši tíží těžká rozhodnutí, můžete své starosti vzít do chrámu a získat tam duchovní vedení.
Musíme získat svědectví, že chrám je dům Páně, a chovat to v náležité úctě. Jsme učeni, že do chrámu nemá vstoupit nic nečistého, aby se uchovávala jeho posvátnost a aby mohl být Duch vyzván k tomu, aby žehnal těm, kteří přicházejí do svatého chrámu pro obřady a smlouvy. Uctivost v chrámu je velmi důležitý prvek, který zve Ducha k tomu, aby tam přebýval každou hodinu každého dne.
Tatínek mě jako chlapce vzal do Salt Lake, přijeli jsme z Long Islandu ve státě New York, abychom se spolu mohli projít po chrámovém pozemku, abych se mohl dotknout chrámu a abychom mohli hovořit o důležitosti chrámu v mém životě. Právě při této příležitosti jsem si předsevzal, že jednoho dne se vrátím, abych mohl přijmout chrámové obřady.
Pán v průběhu historie, v každé dispensaci, přikazuje prorokům, že se mají stavět chrámy, aby Jeho lid mohl přijmout chrámové obřady. Mojžíš a Izraelité byli požehnáni přenosným chrámem, svatostánkem, kde se v rámci Mojžíšova zákona vykonávaly posvátné obřady – a kde, čas od času, Pán rozmlouval s Mojžíšem. Král Šalomoun dokončil nádherný chrám v Jeruzalémě, který byl později zničen. Poté, během Kristovy služby, se v Jeruzalémě stavěl další chrám.
Z knihy Mormonovy se dovídáme, že Nefi stavěl chrám „podle chrámu Šalomounova“ (2. Nefi 5:16). Další nefitští proroci, včetně Jákoba a krále Beniamina, učili lid u chrámu (viz Jákob 1:17; Mosiáš 1:18).
Je příznačné, že když se vzkříšený Pán v roce 34 po Kr. ukázal Nefitům, přišel k chrámu (viz 3. Nefi 11:1–11).
Prorok Joseph Smith učil: „Církev není plně organizována, ve svém náležitém pořádku, a ani nemůže být, dokud není dokončen chrám, kde je k dispozici místo pro správu obřadů kněžství.“1
Chrám Kirtland, který byl v těchto posledních dnech prvním chrámem, hrál při znovuzřízení klíčů kněžství významnou roli. Josepha Smitha, jako důsledek jeho modlitby, navštívil 3. dubna 1836 v chrámu Kirtland Ježíš Kristus (viz NaS 110). Spasitel se ukázal ve slávě a přijal chrám Kirtland jako svůj dům. Při té příležitosti se také ukázali Mojžíš, Elias a Eliáš, aby předali klíče kněžství, které drželi. Eliáš, tak jak to slíbil Malachiáš, znovuzřídil klíče pečeticí moci, takže se ve svém životě můžeme radovat z plnosti požehnání chrámu.
Naši předkové, pionýři, dokončili chrám Nauvoo a vykonávali v něm posvátné obřady. Chrám Nauvoo byl prvním chrámem, v němž se vykonávalo obdarování a pečetění, což se ukázalo jako velký zdroj síly pro pionýry, kteří museli snášet útrapy při přechodu plání do Sionu v údolí Solného jezera. Ve svatém chrámu byli obdarováni mocí. Manžel a manželka byli navzájem zpečetěni. Děti byly připečetěny k rodičům. Během cesty mnohým zemřeli členové jejich rodiny, ale oni věděli, že to pro ně neznamená konec. V chrámu byli zpečetěni pro celou věčnost. Později, skrze zjevení presidenta Brighama Younga, budovali Svatí na západě další chrámy.
Dnes máme 130 fungujících chrámů, což umožňuje věrným členům Církve po celé zemi jít do domu Páně, přijmout chrámové obřady a uzavřít s Pánem smlouvy.
Chrámové obřady
Prvořadým účelem chrámů je zajistit obřady, které jsou nezbytné pro naše oslavení v celestiálním království. Chrámové obřady nás vedou k našemu Spasiteli a dávají nám požehnání, která k nám přicházejí prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista. Chrámy jsou tou největší universitou vzdělávání, kterou člověk zná, a poskytují nám poznání a moudrost týkající se Stvoření světa. Pokyny, které dostáváme při obdarování, jsou pro nás poučením ohledně toho, jak máme zde ve smrtelnosti vést svůj život. Význam slova obdarování je „dar“. Tento obřad se skládá z řady pokynů týkajících se toho, jak máme žít, a smluv, kterými slibujeme, že budeme žít spravedlivě následováním našeho Spasitele.
Dalším důležitým obřadem je pečetění na věčnost v celestiálním manželství. Tato smlouva manželství umožňuje dětem, aby byly zpečetěny ke svým rodičům, a děti narozené ve smlouvě se stávají součástí věčné rodiny.
Nauka a smlouvy nás učí: „Cokoli zpečetíš na zemi, bude zpečetěno v nebi; a cokoli svážeš na zemi, ve jménu mém a skrze slovo mé, praví Pán, bude věčně svázáno v nebesích.“ (NaS 132:46.)
Když manželský pár klečí u oltáře, já jako pečetící jsem si vědom své role jako zástupce Páně. Vím, že to, co je zpečetěno na zemi, je doslova zpečetěno na nebi – a nikdy to nebude zrušeno, pokud ti, kteří byli zpečetěni, zůstanou věrni a vytrvají do konce.
Během let jsem sledoval mnohé manžele, kteří si dokázali uchovávat pevné a vitální manželství tím, že byli věrni smlouvám, které na sebe vzali v chrámu. Tyto úspěšné manželské páry mají několik věcí společných.
Zaprvé – oba partneři v těchto manželských párech vědí, kdo jsou – že jsou syn a dcera Boží. Stanovují si věčný cíl – žít opět s naším Nebeským Otcem a s Jeho Synem, Ježíšem Kristem. Snaží se upustit od způsobů přirozeného člověka (viz Mosiáš 3:19).
Zadruhé – znají nauku a důležitost spásných chrámových obřadů a chrámových smluv a vědí, že jsou nezbytné pro dosažení věčných cílů.
Zatřetí – rozhodli se, že budou raději získávat věčná požehnání než dočasný majetek světa.
Začtvrté – tito manželé si uvědomují, že když jsou zpečetěni na čas a celou věčnost, znamená to, že si svého věčného společníka již vybrali – dny, kdy se mohli ucházet o přízeň někoho jiného, jsou pryč! Již není důvod někoho dalšího hledat!
Zapáté – tito manželé myslí spíše jeden na druhého než na sebe. Sobeckost utlumuje duchovní vnímání. Když komunikují s Pánem v modlitbě, rostou společně a ne každý zvlášť. Rozmlouvají spolu, a tak nikdy nedovolí, aby se z malých věcí staly věci velké. Mluví zavčas o „malých bolístkách“, a celkem bez obav, že se druhý urazí. A tak nedojde k žádnému výbuchu hořkosti, i když tlak v kotli vzroste a pára začne pískat. Je mnohem lepší odpustit trochu páry předtím, než tlakový hrnec vybuchne. Jsou ochotni se omluvit a požádat o odpuštění, jestliže ublížili tomu, koho milují. Navzájem si vyjadřují lásku a sbližují se. Navzájem se pozvedají a posilují.
Chrámová požehnání
Chrám je posvátná budova, svaté místo, kde se provádějí nepostradatelné spásné obřady, které nás připravují na oslavení. Je důležité, abychom získali jistou znalost o tom, že naše příprava na vstup do svatého domu a přijetí těchto obřadů a smluv patří k těm nejdůležitějším událostem, které zažijeme ve svém smrtelném životě.
Dobrovolně jsme odešli z přítomnosti Boha Otce do této smrtelné zkušební doby, ve které máme svobodu jednání, s vědomím, že zakusíme „protiklad ve všech věcech“. (2. Nefi 2:11.) Naším cílem je vzít na sebe celé odění Boží a odolávat ohnivým šípům zlovolného se štítem víry a s mečem Ducha (viz NaS 27:15–18), vytrvat do konce a být hodni být a žít po veškerou věčnost v přítomnosti Boha Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista – dosáhnout toho, co se nazývá věčný život.
Fotografie chrámu Salt Lake, Welden C. Andersen; vpravo: fotoilustrace, John Luke
Mojžíš a Izraelité byli požehnáni přenosným chrámem, svatostánkem, kde se v rámci Mojžíšova zákona vykonávaly posvátné obřady – a kde, čas od času, Pán rozmlouval s Mojžíšem.
Ilustrace Ted Henninger