Ošklivé káčátko nebo vznešená labuť? Je to na vás!
Vzpomínám si, že když jsem byl malý, maminka mi čítávala příběh „Ošklivé káčátko“ od Hanse Christiana Andersena. Vzpomínka na tento příběh a jeho mravní ponaučení se mnou zůstávají dodnes. Možná je to proto, že jsem byl stydlivý a že jsem měl pocit, že nezapadám mezi své vrstevníky.
Ve verzi, kterou si pamatuji já, čeká matka kachna trpělivě na to, až se jí z vajec vylíhnou malá káčátka. Zanedlouho se k radosti matky kachny vylíhnou chmýřovitá žlutá káčátka. Z jednoho poněkud většího vejce se však stále ještě káčátko nevylíhlo. Matka a její káčátka vyčkávají a dávají pozor. Když nakonec toto vejce praskne, žlutá káčátka si všimnou, že tento nový člen rodiny vypadá odlišně. Shromáždí se kolem něho a své matce a svému otci prohlásí: „On není jako my. Je ošklivý.“ Nechají ho samotného v hnízdě a odplují pryč. Ošklivé káčátko odejde od hnízda a snaží se skrýt. Všechno, s čím se setkává, je negativní a skličující. Častokrát si říkává: „Každý mě nenávidí, protože jsem ošklivé.“
Pak se v jeho životě stal zázrak. Uvidí druhé, kteří vypadají a jednají stejně jako on! Spřátelí se s nimi, načež ho vezmou za svou matkou a prosí: „Mami, mami, našli jsme malého bratříčka! Může s námi zůstat napořád?“ Nádherná, půvabná labutí matka obejme ošklivé káčátko svým bílým křídlem a jemným hlasem mu říká: „Ty nejsi vůbec žádné káčátko! Ty jsi malá labuť, a jednoho dne budeš králem rybníka.“
Jako dítě jsem tento příběh rád poslouchal. Netušil jsem, že ponaučení, která jsem z něho získal, mi budou pomáhat během mých obtížných let dospívání. Byl jsem pokřtěn za člena Církve, když mi bylo osm let, ale moje rodina se pozvolna stala méně aktivní.
V městečku v Idahu, kde jsem vyrůstal, bylo kino, ve kterém každou sobotu promítali odpolední představení. Vždycky jsem na ně chodil se dvěma nebo třemi kamarády. Nejdříve se promítal krátký film ze světa sportu a po něm další o současných událostech. Hlavním filmem byl většinou akční western.
Jednou během přestávky přivezli pracovníci kina 10rychlostní jízdní kolo. Bylo červené, bylo nádherné a mělo být darováno návštěvníkovi v hledišti, který vlastnil výherní lístek! Moc jsem si to kolo přál!
Hlasatel sáhl do krabice a vytáhl lístek. Když přečetl číslo na lístku, zjistil jsem, že onen výherní lístek mám já. Nicméně já jsem se ani nehnul, ani jsem nic neříkal. Byl jsem příliš stydlivý a rozpačitý. Neměl jsem dostatek sebedůvěry k tomu, abych se postavil a dal všem najevo, že onen výherní lístek mám já. Hlasatel oznámil výherní číslo ještě dvakrát a pokaždé jsem držel lístek schovaný, aby ho nikdo neviděl. Nakonec přečetl hlasatel jiné číslo. Stalo se, že nové číslo měl náhodou jeden z kamarádů, se kterými jsem do kina přišel. Vyskočil, zajásal a běžel si na podium pro své kolo. To kolo mohlo být moje!
Když jsem se v tu sobotu vracel z kina domů, přemýšlel jsem o příběhu o ošklivém káčátku. Cítil jsem se hodně jako ta malá labuť. Měl jsem pocit, že se potuluji lesíkem a snažím se skrýt a že mě nikdo nemá rád. Neuvědomoval jsem si, kdo jsem a čím se mohu stát. Když jsem dorazil domů, bylo mi jasné, že se něco musí změnit. Vzpomínám si, že jsem si řekl: „Je načase, abych dospěl. Toto se mi již nikdy nestane.“
Začal jsem objevovat, že jsou kolem mě ti, kteří mě mají rádi a kterým na mně záleží. Moje biskupstvo ve sboru o mě projevovalo zájem, stejně jako to činil můj president kůlu, který bydlel na konci naší ulice. Učili mě evangeliu. Vydávali svědectví o skutečnosti Spasitele a o Jeho drahocenném Usmíření a o tom, co pro mě Usmíření může vykonat. Opakovaně mi předčítali příběh o Josephu Smithovi a jeho vidění v Posvátném háji. Díky těmto zážitkům jsem si osvojil úžasný zvyk – číst si každý týden v knize Joseph Smith-Životopis. Když to činím, vím, že budu mít sílu k tomu, abych překonal každou překážku, která bude přede mě v daném týdnu postavena.
Když jsem v oné životní fázi někoho naléhavě potřeboval, Nebeský Otec mi požehnal. On věděl, kdo jsem, a tak poslal své služebníky, aby to pomohli zjistit i mně samotnému. Vzali mě kolem ramen a skrze své skutky mi dávali najevo, že vůbec nejsem ošklivé káčátko, a že když zůstanu způsobilý a když budu dodržovat přikázání Boží, budu se moci stát „králem rybníka“. Požehnání z Usmíření a jeho pochopení mi začaly dodávat sílu a sebedůvěru.
Když jsem dosáhl 16 let, povzbuzovali mě tito dobří muži k tomu, abych přijal patriarchální požehnání. Poté, co jsem obdržel doporučení, jsem sedl na své staré kolo a jel jsem několik mil k patriarchovi domů. Ještě jednou mi vysvětlil, co to patriarchální požehnání je a jak požehná můj život. Vložil mi ruce na hlavu. Po této události můj život již nikdy nebyl takový jako dřív.
Přijal jsem povolání na misii do Skotska, kde jsem získal úžasné zkušenosti. Několik týdnů po svém návratu domů jsem na církevním shromáždění potkal svou budoucí manželku. Chodili jsme spolu a požádal jsem ji o ruku. Byli jsme oddáni v chrámu Salt Lake.
Jedna věta v mém patriarchálním požehnání říká, že mi bude umožněno žít ve smrtelnosti s andělem. V době, kdy mi patriarcha dával toto požehnání, jsem ani nevěděl, kdo anděl je, natož abych rozuměl významu oněch slov. Když jsem onen den, kdy jsme byli s manželkou zpečetěni, vycházel z chrámu, pochopil jsem jejich význam. Ona je světlem mého života. Díky ní mi bylo umožněno žít v prostředí naplněném světlem. Přináší radost a štěstí našim 8 dětem, 25 vnoučatům a 2 pravnoučatům. Všechny moje děti ji velebí. Vzdávám Bohu díky za požehnání evangelia a za věčná požehnání smluv a obřadů svatého chrámu.
Satan chce, abychom věřili tomu, že jsme ošklivá káčátka, která nemají žádnou šanci stát se takovými, jakými jsou náš Nebeský Otec a Jeho svatý Syn. Vydávám svědectví, že Bůh miluje každého z nás zvláštním způsobem. Jak často říkával starší Neal A. Maxwell (1926–2004) z Kvora Dvanácti apoštolů: „Boží vliv, kterým formuje každého z nás, můžeme pociťovat v maličkostech svého života.“1 Jsme Jeho dětmi. Poznal jsem, že když dodržujeme přikázání evangelia, můžeme se povznést nad své současné prostředí a stát se „králi a královnami rybníka“.
Vím i něco jiného. Vím, kdo jste a odkud jste přišli. Zjevení nám připomínají naši věrnost v předsmrtelném životě (viz Zjevení 12:7–11; NaS 138:56; Abraham 3:22–23). Když budeme své svědectví upínat na onu velikou pravdu, bude každý den pro každého z nás úžasným požehnáním.
Zůstávejte na Pánově straně. Pokud se může postarat o ostýchavého a stydlivého chlapce, jako jsem byl já, postará se o i vás – dnes i v budoucnu. Jste vyvoleným synem či vyvolenou dcerou Boží. Rozhodněte se, že budete žít v souladu s božským potenciálem, který ve vás spočívá.
Jste vyvoleným synem či vyvolenou dcerou Boží. Rozhodněte se, že budete žít v souladu s božským potenciálem, který ve vás spočívá.
Nízké sebevědomí?
Přemýšlejte o tomto: Jste dítě Boží. S Jeho pomocí můžete dosáhnout svého ohromného potenciálu. (Viz Římanům 8:16–17.)
Pracovníci kina přivezli 10rychlostní jízdní kolo. Bylo červené, bylo nádherné a mělo být darováno. Moc jsem si ono kolo přál!
Zjistil jsem, že onen výherní lístek mám já. Nicméně já jsem se ani nehnul, ani jsem nic neříkal. Byl jsem příliš stydlivý a rozpačitý.
Požehnání z Usmíření a jeho pochopení mi začaly dodávat sílu a sebedůvěru.
Ilustrace Jerry Harston, pokud není uvedeno jinak; fotografie křídel © Getty Images; fotografie ptáků, Graham Ford, © Getty Images
Detail obrazu Kristus v Getsemanech, Heinrich Hofmann, laskavě poskytla společnost C. Harrison Conroy Co.