Vydávání svědectví

Maria Kanevaová, Blagoevgrad, Bulharsko

„Půjdu první,“ říká každou první neděli v měsíci Irinka. Rukama pevně svírá židli a oči má plné nadšení, když v sobě sbírá veškerou odvahu. Irince je teprve devět let, ale zdá se, že je ze všech osmi členů, kteří chodí do její odbočky v Bulharsku pravidelně, tou nejstatečnější.

Než Irinka vstane, obvykle čeká, nebude-li chtít někdo jiný vydat své svědectví jako první. Všichni na ni pokradmu hledí a čekají, až půjde dopředu. Nakonec jde Irinka se širokým úsměvem k řečnickému pultu. President odbočky jí podá stoličku, na kterou si stoupne, aby viděla na členy. Irinka, jediné dítě Primárek, se rozhlédne po malém shromáždění a začne mluvit.

Nezdá se, že by byla nervózní z toho, jak se na ni všichni dívají. Členové naslouchají jejímu milému hlasu. Když hovoří o Kristu, o písmech a o pravdivosti Církve, ovlivňuje tím svědectví všech ostatních.

Když se posadí, je všude ticho a zdá se, že se Duch dotkl srdcí ostatních. Potom se postaví jeden z členů, aby vydal své svědectví, a po něm další a další …