Začněte modlitbou
Hledáte odpovědi? Tito dospívající z Ottawy v Kanadě říkají, že modlitba je to místo, kde máte začít.
Když 15letá Jenni vypráví o tom, jak byla její modlitba zodpověděna, začíná s omluvou. Mrzí ji, že musí přiznat, že se pravidelně nemodlila téměř rok. V životě se jí příliš nedařilo – ve škole, s přáteli, dokonce ani v Církvi.
Jenni vypráví, jak se jednou večer chtěla podívat na nějaký film. Sklonila se, aby se podívala na filmy, které byly ve spodní polici, a zahlédla přitom fotografii svého strýce, který nedávno tragicky zemřel. Najednou tíha všech jejích starostí způsobila, že se jí chtělo plakat. „V tu chvíli jsem přesně věděla, že se musím pomodlit,“ říká Jenni. Poklekla na místě, kde byla, a modlila se.
Jenni popisuje, jak obdržela svou odpověď: „Jakmile jsem modlitbu dokončila, znala jsem odpovědi na své otázky. Cítila jsem, že všechno je opět v pořádku. Všechno se vyřeší. Všechno ohledně mého strýce je v pořádku. Uvědomila jsem si, že mám ráda školu i své přátele. Jakmile jsem dokončila modlitbu, věděla jsem, že musím chodit na shromáždění, protože je určeno mně. To se mě skutečně dotklo, a získala jsem uklidňující a hřejivý pocit. Vím, že mě Nebeský Otec miluje a že mi se vším pomůže.“
Jenni chtěla tuto modlitbu pronést již dávno, ale z nějakého důvodu nemohla. Když na to nyní jen pomyslí, přichází znovu tentýž pocit klidu a totéž ujištění, že její odpověď byla od Pána.
Jenni Holtová je z Ottawy – nádherného hlavního města Kanady, které bylo vystavěno podél lesnatých břehů řeky Ottawy. Ona a její přátelé z kůlu Ottawa Ontario si povídali s pracovníky církevních časopisů o tom, jak modlitba ovlivňuje jejich život.
Odkud přicházejí odpovědi?
Jedna z nejzajímavějších věcí, o které si dospívající z Ottawy povídali, byla to, jak jsou zodpovídány jejich modlitby. Nejprve se k tomu vyjadřuje Susan Brooková: „Pokud chcete odpověď, musíte naslouchat.“
Susan říká, že její odpovědi občas přicházejí tehdy, když čte písma. Uvádí dobrý příklad: „Jednou jsem byla opravdu unavená a byla jsem ke všem protivná. Nechtěla jsem si povídat. Vzpomínám si, že jsem četla v písmech – už ani nevím, kde to bylo – a stálo tam: ‚Buď pokorný.‘ To se mě dotklo. To byla moje odpověď.“ (Viz NaS 112:10.)
Ariana Keithová na shromáždění pozorně naslouchá. „Myslím si, že mnoho našich modliteb je zodpověděno skrze řečníky na shromáždění,“ říká. „V jednu dobu jsem si přála získat své patriarchální požehnání. Týden předtím, než jsem ho měla obdržet, přijel dokonce náš patriarcha kůlu do našeho sboru a měl proslov. Usilovně jsem se o to modlila, a když jsem ho slyšela hovořit, bylo to skvělé.“
Mackenzie Loftusová říká, že její modlitby jsou často zodpovídány skrze její rodinu. Modlila se o jedno rodinné rozhodnutí, a říká o tom: „Cítila jsem ihned Ducha, a věděla jsem, že rozhodnutí, které jsme učinili, je správné.“
Někdy odpověď doslova přijde přímo za vámi. Když se Thomas Francis se svou rodinou přistěhoval do Ottawy, potřeboval si v nové škole získat nové přátele. Modlil se o to, aby je našel. Thomas říká: „Jednoho dne za mnou přišel spolužák ze třídy a řekl: ‚Chceš jít se mnou a seznámit se s mými kamarády?‘ Od té doby jsme přátelé. To mi velmi pomohlo.“
Dawson Lybbert říká o zodpovídání modliteb něco docela důležitého: „Občas neobdržíte tu odpověď, kterou očekáváte, ale obdržíte odpověď, kterou potřebujete.“ Říká, že občas ji nelze vidět hned, ale uvidíte ji, když se ohlédnete zpět.
Někdo, s kým si můžete promluvit
Několik dospívajících říká, jak hezké je mít rodinu, která se společně modlí. Kyffin de Souzaovou obzvláště těší vědomí, že se její rodina modlí společně každý večer. „Máme jakýsi plán, podle kterého se střídáme. Cítím Ducha a vím, že když nejsem doma, tak se za mě rodina modlí, abych byla v bezpečí.“
Bénédicte Bélizaireová se ráda modlí se svými rodiči každé ráno. „Jdu do jejich pokoje a pomodlíme se,“ říká. „Mám svědectví o tom, že Duch Svatý je se mnou, a kdykoli potřebuji Jeho pomoc, požádám o ni Nebeského Otce.“
Její kamarádka Ruth Decadyová říká: „Je skutečně důležité, abychom při modlitbách věděli, že Nebeský Otec naslouchá. Existuje někdo, kdo je tam pro vás.“
Katie Cameronová má ráda pocity, které v ní modlitba vyvolává. „Když rozmlouvám s Pánem, mám pocit, jako by se mnou někdo skutečně chtěl hovořit. Vím, že Mu můžu říct cokoli.“
Modlitby pronášené za druhé
Mladí muži – zvlášť ti, kteří jsou ve věku kněze, jako jsou Ronan Filamont, Fred King a Dawson a Davin Lybbertovi – mluví o významu a o posvátné povinnosti pronášet modlitby svátosti za členy svého sboru nebo odbočky.
Dawson říká: „Když pronášíte modlitbu svátosti, přemýšlíte jasněji o jejím významu. Já mám tuto kněžskou pravomoc a cítím, že jí nemohu zneužívat.“
Fred vzpomíná na to, jak pronášel modlitbu svátosti, když byl čerstvě vysvěcen knězem: „Zpočátku to bylo těžké, a dělal jsem chyby. Jednou jsem musel několikrát začít od začátku. Ale Duch mi našeptal, že nezáleží na tom, kolikrát to budu muset zkusit; nakonec se mi to povedlo správně. Byl to hezký pocit.“
Modlitba vyžaduje přípravu
Několik dospívajících mluvilo o důležitých věcech, které musejí udělat pro to, aby se na modlitbu připravili. Matt Larson má ve svém pokoji na zdi připíchnutý verš z písem – z Nauky a smluv 78:19: „A ten, kdo přijímá všechny věci s vděčností, bude učiněn slavným; a věci této země mu budou přidány, až stonásobně, ano, a více.“ Připomíná mu to, že má být vděčný za všechno, co mu Pán dává. Ví, že je třeba, aby vděčnost byla součástí jeho modliteb.
Nick Moolenbeck říká: „Modlitba nemá žádný účinek, pokud se pouze ptám nebo pouze o něco prosím, aniž bych jí věnoval upřímné myšlenky a vložil do ní srdce a duši.“
Zázračná moc modlitby
Sierra Lybbertová vyprávěla o modlitbě skvělý příběh. Když jí byly dva roky, šlápl jí na ruku kůň. Její palec byl odtržen a několik prstů bylo rozseknutých. Její rodiče s ní spěchali od jedné nemocnice ke druhé, aby našli lékaře, který by byl ochoten provést zdánlivě nemožnou nápravu. Říká: „Jeden doktor mým rodičům řekl, že chirurg nepronesl modlitbu za to, aby byl úspěšný. Moje maminka mu řekla, že chirurg není podporován jen jednou modlitbou, ale mnoha modlitbami. Maminka zavolala do chrámu, aby přidali moje jméno na modlitební seznam.“
Dnes je Sierre 13 let a ruku má v pořádku. Palec jí funguje dobře, a ukazuje ho dalším dívkám ze svého sboru, aby ho viděly. Tento příběh vlastně nikdy neslyšely. Jediné, co na Sierrině ruce vidí, je tenká, stěží rozeznatelná jizva, která obepíná spodní část palce. Výsledek vypadá skutečně úžasně.
Sierra říká: „Vyvolává to ve mně pocity štěstí, protože vím, co pro mě může modlitba udělat. Je to v mém životě něco úžasného.“
Zdá se, že každý souhlasí s Kalem Loftusem, když říká: „Modlitba je skvělým zvykem, který si můžeme osvojit.“
Nahoře: Bridgitte Legerová, Jenni Holtová, Dawson Lybbert, Dayna Conwayová, Rebekah Wagonerová a Alexander Richer-Brule společně s dalšími mladými z kůlu Ottawa Ontario (vlevo) vědí, že od pomoci Nebeského Otce je dělí pouze modlitba.
Odshora dolů: Fred King a Ronan Filamont souhlasí s tím, že modlitba svátosti je posvátná a má být pronášena uctivě. Kyffin de Souzaová je vděčná za rodinné modlitby.
Mladí z Ottawy se v těžkých chvílích modlí o útěchu, modlí se o pomoc se školou a s přáteli a o požehnání, po kterých touží. Vědí, že Nebeský Otce zodpovídá jejich modlitby. „Občas neobdržíte tu odpověď, kterou očekáváte,“ říká Dawson Lybbert, „ale obdržíte odpověď, kterou potřebujete.“
Nahoře: Matt Larson si předtím, než se pomodlí, přečte verš z písma, který má připíchnutý na zdi, a Nick Moolenbeck říká, že modlitba vyžaduje určité úsilí.
Nahoře, zleva: Ruth Decadyová, Katya Gallantová a Bénédicte Bélizairová se shodují v tom, že požádat Nebeského Otce o to, aby seslal Ducha Svatého, je skvělý nápad. Níže: Katie Cameronová, Carolyn Albersová a Sierra Lybbertová mají rády ten pocit, který získávají, když se modlí.
Naslouchání, Michael Jarvis Nelson
Fotografie Janet Thomasová