Má výsada sloužit
Než se otevřou dveře brazilského chrámu Recife pro další den vykonávání spásných obřadů, sedmdesátiletá María José de Araújo vstává, aby se připravila na další den nesobecké služby.
Aby se María dostala do chrámu, musí jet hodinu a půl čtyřmi různými autobusy ze svého domova v Cabo de Santo Agostinho, což je na jihu Recife a na severovýchodním pobřeží Brazílie. Ale než odejde z domu, připravuje jídlo a další potřebné věci pro slepou sestřenici, o kterou se doma stará.
„María je dobrým příkladem služby druhým,“ říká Cleto P. Oliveira, chrámový správce záznamů. „Od prosince 2000, kdy byl tento chrám zasvěcen, zde dobrovolně sloužila každý den, kdy byl chrám otevřen. Přichází sem dokonce i o svátcích.“
María pracuje každý týden od 7.00 do 15.00 od úterý do pátku v chrámové jídelně – umývá zde nádobí a připravuje saláty. Pracovala by déle, říká, ale kvůli tomu, že jí cesta domů autobusem trvá tak dlouho, musí odejít tak, aby se dostala domů před setměním.
Bratr Oliveira, říká, že María nemusí chodit do chrámu každý den, ale je si vědom toho, že kdyby ji měl nahradit, potřeboval by na to dva lidi. A pak dodává: „Ona se jen směje a říká, že zasvětila svůj život Pánu.“
Pro Maríu je každodenní služba v chrámu velkou výsadou.
„Můj Otec v nebi mi žehná dobrým zdravím, a mým cílem je sem chodit každý den i nadále, dokud mi to zdraví dovolí,“ říká. „Dala jsem slib, že zasvětím své talenty a schopnosti službě Pánu. Když po službě v chrámu přijedu domů, nemám pocit, že jsem unavená. Pán mi takto žehná.“
Když předtím María sloužila šest let ve svém sboru ve středisku rodinné historie, vyhledávala svou rodovou linii. Potom se často v sobotu ráno, než šla pracovat do chrámové jídelny, věnovala chrámové zástupné práci pro ženy ze čtyř generací svých předků. Také nechala udělat tuto práci z těchto čtyř generací pro muže.
Když María začala bádat na své rodinné historii, měla pocit, že ten úkol je nad její síly – zvláště když nebyla schopna určit jména dvou praprarodičů. Ale jedné noci jí byla jejich celá jména zjevena ve snu. Nejprve si nebyla jistá, zda jsou tato jména správná, ale když hledala v záznamech své maminky, tato jména našla a byla schopna doplnit ve své rodové linii místa, kde měla mezeru. Věří, že tento sen přišel jako požehnání za její snahu sloužit Pánu a Jeho dětem.
„Chrám je můj život,“ říká María. „Lidé, kteří do chrámu nechodí, se připravují o velkou příležitost a požehnání. Když sloužíme v chrámu, pochopíme skutečný význam chrámu a jeho moc.“
„Lidé, kteří do chrámu nechodí, se připravují o velkou příležitost a požehnání,“ říká María José de Araújo.
María José de Araújo, která dobrovolně slouží každý den v brazilském chrámu Recife, je „dobrým příkladem služby druhým,“ říká chrámový správce záznamů Cleto P. Oliveira, který je na snímku vpravo s Maríou.
Foto Michael R. Morris, pokud není uvedeno jinak; foto chrámu Recife Brazílie R. Val Johnson