Veliké přikázání
Když podáváme ruku, abychom pomohli nejmenšímu z dětí Nebeského Otce, děláme to pro Něj.
Bratři a sestry, chtěl bych vám položit jednu velice důležitou otázku. Jaká vlastnost nás nejlépe definuje jako členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů?
Dnes bych rád pohovořil o odpovědi na tuto otázku.
V prvním století po Kristu byli členové rostoucí Církve v Korintu nadšeni evangeliem. Téměř všichni byli nedávno obráceni do Církve. Mnohé z nich k ní přilákalo kázání apoštola Pavla a dalších.
Ale Svatí v Korintu byli také svárliví. Přeli se mezi sebou. Někteří se cítili nadřazení nad druhými. Navzájem se dávali k soudu.
Když to uslyšel Pavel, pocítil zklamání a napsal jim dopis, ve kterém je prosil, aby byli jednotnější. Zodpověděl jim mnoho otázek, o které se přeli. A potom, ke konci, jim řekl, že jim chce ukázat „ještěť vyšší cestu“.1
Pamatujete se na slova, která napsal potom?
„Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl,“ řekl jim, „učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící.“2
Pavlovo poselství této nové skupině Svatých bylo prosté a přímé: na ničem z toho, co děláte, příliš nezáleží, nemáte-li pravou lásku. Můžete hovořit jazyky, mít dar proroctví, rozumět všem tajemstvím a mít veškeré poznání, ale i kdybyste měli víru hýbat horami, bez pravé lásky vám to nic neprospěje.3
„Pravá láska je čistá láska Kristova.“4 Tuto lásku ztělesňoval Spasitel a učil jí, dokonce i když byl mučen těmi, kteří jím pohrdali a nenáviděli Ho.
Při jedné příležitosti se farizeové snažili Ježíše polapit tím, že Mu položili otázku, na niž zdánlivě nelze odpovědět: „Mistře,“ zeptali se, „které jest přikázaní veliké v zákoně?“5
Farizeové o této otázce hodně diskutovali a určili více než 600 přikázání.6 Určitě si mysleli, že bylo-li jejich seřazení podle důležitosti tak obtížné pro učence, bude nemožné pro tohoto tesařova syna z Galileje.
Když ale farizeové uslyšeli Jeho odpověď, museli být znepokojeni, neboť poukazovala na jejich velikou slabost. Odpověděl:
„Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
To jest přední a veliké přikázání.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Na těch dvou přikázáních všecken zákon záleží i proroci.“7
Od onoho dne bylo toto inspirované prohlášení opakováno po mnoho pokolení. A nyní pro nás – míra naší lásky je mírou velikosti naší duše.
Písma nám říkají, že: „Jestliže kdo miluje Boha, [toho Bůh zná].“8 Jaký úžasný slib – být Jím znám. Pomyšlení, že by nás Stvořitel nebes i země mohl znát a milovat nás čistou, věčnou láskou, povznáší ducha.
Prorok Joseph poslal v roce 1840 list Dvanácti, v němž učil, že „láska je jednou z hlavních vlastností Božství, a ti, již usilují o to, aby byli syny Božími, ji mají projevovat. Člověk naplněný láskou Boží se nespokojí s tím, že žehná pouze své rodině, ale prochází celým světem a dychtí žehnat celé lidské rase“.9
Když s láskou podáváme ruku lidem kolem sebe, plníme druhou polovinu velikého přikázání „milovati… bližního svého jako sebe samého“.10
Obě přikázání jsou nezbytná, protože neseme-li si navzájem břemena, plníme zákon Kristův.11
Láska je počátek, střed a konec stezky učednictví. Osvěžuje, radí, léčí a utěšuje. Vede nás údolími temnoty i skrze závoj smrti. Nakonec nás vede ke slávě a majestátnosti věčného života.
Pro mě vždy čistou lásku Kristovu ztělesňoval prorok Joseph Smith. Mnozí se ptali, jak je možné, že si získal tolik následovníků a udržel si je. Odpověděl: „Je to proto, že vlastním zásadu lásky.“12
Vypráví se příběh o čtrnáctiletém chlapci, který přišel do Nauvoo a hledal svého bratra, který tam někde poblíž žil. Mladík dorazil v zimě bez peněz a bez přátel. Když se vyptával na svého bratra, vzali ho do velkého domu, který vypadal jako hotel. Tam se setkal s mužem, který řekl: „Pojď dál, synu, postaráme se o tebe.“
Chlapec pozvání přijal a byl uveden do domu, kde ho nasytili, zahřáli a kde dostal postel, aby se vyspal.
Druhého dne byla hrozná zima, ale chlapec se přesto připravoval ujít osm mil na místo, kde bydlel jeho bratr.
Když to pán domu uviděl, řekl mu, aby chvíli počkal. Řekl, že brzy přijede spřežení a že bude moci jet s nimi.
Když se chlapec zdráhal a namítal, že nemá peníze, muž mu řekl, aby si s tím nedělal starosti, že se o něj postarají.
Později se chlapec dozvěděl, že pánem domu nebyl nikdo jiný, než Joseph Smith, mormonský prorok. Chlapec si tento skutek pravé lásky pamatoval po zbytek života.13
V nedávném poselství pořadu pěveckého sboru Mormon Tabernacle Choir Hudba a mluvené slovo vyprávěli příběh staršího muže a ženy, kteří byli po mnoho desetiletí manželi. Protože manželka pomalu ztrácela zrak, nedokázala se o sebe již postarat tak, jak to činila po mnoho let. Manžel, aniž byl o to žádán, jí začal lakovat nehty.
„Věděl, že když si podrží nehty těsně u očí, přesně ve správném úhlu, a uvidí je, vyvolá to její úsměv. Rád ji viděl šťastnou, a tak jí lakoval nehty více než pět let, dokud nezemřela.“14
Toto je příklad čisté lásky Kristovy. Největší láska se někdy nenachází v dramatických výjevech, které učinily nesmrtelnými básníci a spisovatelé. Často jsou největšími projevy lásky prosté skutky laskavosti a péče, které poskytujeme těm, s nimiž se setkáváme na stezce života.
Pravá láska trvá věčně. Je věčně trpělivá a odpouštějící. Věří, doufá a snese vše. Je to láska, kterou k nám chová Nebeský Otec.
Všichni toužíme zakusit lásku, jako je tato. I když děláme chyby, doufáme, že druzí nás budou milovat, nehledě na naše nedostatky – dokonce i když si to nezasloužíme.
Je úžasné vědět, že nás má Nebeský Otec rád – i se všemi našimi vadami! Jeho láska je taková, že i když to sami se sebou vzdáme, On to nevzdá nikdy.
Sami sebe vidíme v pojmech včera a dnes. Nebeský Otec nás vidí v pojmu navždy. I když my bychom se mohli spokojit s málem, Nebeský Otec se s ním nespokojí, neboť nás vidí jako slavné bytosti, kterými se můžeme stát.
Evangelium Ježíše Krista je evangelium proměny. Bere nás jako pozemské muže a ženy a pročišťuje nás v muže a ženy pro věčnost.
Prostředkem tohoto pročištění je naše křesťanská láska. Neexistuje bolest, kterou by nemohla zmírnit, hořkost, kterou by nemohla odstranit, zášť, kterou by nemohla změnit. Řecký dramatik Sofoklés napsal: „Jedno slovo nás osvobozuje od veškeré tíže a bolesti života. To slovo je láska.“15
Nejdrahocennější a nejsvatější okamžiky našeho života jsou ty, které jsou naplněny duchem lásky. Čím větší je míra naší lásky, tím větší je naše radost. Konečně, rozvoj takové lásky je opravdovým měřítkem úspěchu v životě.
Milujete Pána?
Věnujte se Mu. Meditujte o Jeho slovech. Vezměte na sebe Jeho jho. Snažte se rozumět a být poslušnými, protože „toť je láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali“.16 Když milujeme Pána, poslušnost přestává být břemenem. Poslušnost se stává rozkoší. Když milujeme Pána, usilujeme méně o věci, z nichž máme prospěch my, a obracíme srdce k tomu, co požehná a pozvedne druhé.
Jak se prohlubuje naše láska k Pánu, očišťuje se naše mysl a srdce. Zažíváme „v srdci… mocnou změnu, takže již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro“.17
Bratří a sestry, když s modlitbou zvažujete, co můžete dělat, abyste prohloubili soulad a duchovnost a abyste budovali království Boží, uvažujte o své posvátné povinnosti učit druhé lásce k Pánu a k bližnímu. Toto je ústřední téma naší existence. Bez pravé lásky – neboli čisté lásky Kristovy – dosáhneme-li čehokoli jiného, na tom záleží jen málo. S ní se vše ostatní stane zářivé a živé.
Když inspirujeme a učíme druhé, aby své srdce plnili láskou, poslušnost vyvěrá zevnitř v dobrovolných skutcích sebeobětování a služby. Ano, například ti, kteří vykonávají domácí učení z povinnosti, mohou splnit svůj závazek. Ale ti, kteří konají domácí učení z pravé lásky k Pánu a svým bližním, budou k tomuto úkolu pravděpodobně přistupovat velmi odlišně.
Vraťme se k mé původní otázce: „Jaká vlastnost nás nejlépe definuje jako členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů?“ Odpovím – jsme lidé, kteří z celého srdce, duše a mysli milují Pána, a milujeme své bližní jako sebe samotné.
To je pro nás typické. Je to jako maják světu, který signalizuje, čí učedníci jsme.18
V poslední den se Spasitel nebude ptát na povahu našich povolání. Nebude se ptát na naše materiální vlastnictví nebo slávu. Bude se nás ptát, zda jsme sloužili nemocným, dávali jídlo a pití hladovým, navštěvovali uvězněné nebo pomáhali slabým.19 Když podáváme ruku, abychom pomohli nejmenšímu z dětí Nebeského Otce, děláme to pro Něj.20 Toto je podstata evangelia Ježíše Krista.
Přejeme-li si naučit se opravdu milovat, jediné, co musíme dělat, je přemýšlet o životě našeho Spasitele. Když přijímáme symboly svátosti, připomínáme si největší příklad lásky v celé historii světa. „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal.“21
Spasitelova láska k nám byla tak veliká, že způsobila „dokonce Bohu, největšímu ze všech, že… se chvěl bolestí a krvácel v každém póru“.22
Protože za nás Spasitel položil svůj život,23 máme jasnou naději, důvěru a jistotu, že až opustíme tuto světskou existenci, budeme opět žít s Ním. Skrze usmíření Ježíše Krista můžeme být očištěni od hříchu a být podílníky daru našeho Všemohoucího Otce. Potom poznáme slávu, kterou Bůh „připravil… těm, kteříž jej milují“.24
Toto je proměňující moc pravé lásky.
Když Ježíš svým učedníkům dal nové přikázání „abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás“,25 dal jim velký klíč ke štěstí v tomto životě a slávě v životě příštím.
Láska je největší přikázání ze všech – vše ostatní závisí na ní. Je středem našeho úsilí následovat žijícího Krista. Je tou vlastností, která, když ji rozvineme, nejvíce zdokonalí náš život.
Vydávám svědectví, že Bůh žije. Jeho láska je nekonečná a věčná. Dosahuje ke všem Jeho dětem. Protože nás miluje, poskytl proroky a apoštoly, aby nás vedli v naší době. Dal nám Ducha Svatého, který učí, utěšuje a inspiruje.
Dal nám svá písma. A jsem vděčný tak, že se to vymyká jakémukoli pocitu, že každému z nás dal srdce schopné zažívat čistou lásku Kristovu.
Modlím se, aby naše srdce mohlo být touto láskou naplněno a abychom mohli dosáhnout k Nebeskému Otci a k druhým s novou vizí a novou vírou. Svědčím o tom, že když tak učiníme, objevíme větší bohatost života. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.