Čiňte si nárok na nesmírně veliká a drahocenná zaslíbení
Pán nám dává hojná zaslíbení a potvrzuje, že se od těchto zaslíbení neodchýlí.
Přináším vám lásku a pozdravy od věrných Svatých v jižním Pacifiku.
První zásadou evangelia je víra v Pána Ježíše Krista. Patří k ní i víra v Jeho božské narození a v nebeský původ a víra v to, že pod vedením svého Otce stvořil zemi a všechno, co na ní přebývá. (Viz Jan 1:10; Mosiáš 3:8.) Středem naší víry v Krista je ujištění, že skrze Jeho smírnou oběť naše hříchy, i kdyby byly jako šarlat, zbělejí jako sníh (viz Izaiáš 1:18).
K víře v Krista patří poznání, že po svém ukřižování vstal z hrobu a že Jeho vzkříšení umožňuje všem lidem opět žít. (Viz 1. Korintským 15:21–23.) Víra v Krista je přesvědčení, že se On a Jeho Nebeský Otec zjevili mladému muži Josephu Smithovi a že tak připravili cestu pro znovuzřízení všech věcí v dispensaci plnosti časů. Ježíš Kristus je hlavou Církve, která nese Jeho svaté jméno.
Víra v Pána Ježíše Krista je patrná, když věříme Jeho učení a činíme si nárok na Jeho nesmírně „veliká … a [drahocenná] zaslíbení“ a „skrze ně [Božské přirozenosti] účastni učiněni“ jsme. (2. Petrova 1:4.) Jeho proroci hlásají nespočetná zaslíbení, a Pán nás ujišťuje: „Slovo mé nepomine, ale všechna budou splněna, ať pravena mým vlastním hlasem nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“ (NaS 1:38.)
V těchto posledních dnech Pán zjevil, že „když získáme jakékoli požehnání od Boha, je to skrze poslušnost onoho zákona, na němž je založeno“. (NaS 130:21.) Pán nám dává hojná zaslíbení a potvrzuje, že se od těchto zaslíbení neodchýlí, neboť řekl: „Já, Pán, jsem zavázán, když činíte to, co říkám; ale když nečiníte to, co říkám, nemáte žádného zaslíbení.“ (NaS 82:10.)
Nesmírně veliká a drahocenná zaslíbení
Mezi nesčetná nesmírně veliká a drahocenná zaslíbení patří odpuštění našich hříchů, když je vyznáme a zanecháme jich. (Viz NaS 58:43 a také NaS 1:32.) Otevření průduchů nebeských je zaslíbení, na něž si činí nárok ti, kteří platí věrný desátek (viz Malachiáš 3:10), a „veliké poklady poznání“ naleznou ti, kteří dodržují Slovo moudrosti (NaS 89:19).
Zaslíbení pro ty, kteří světí sabat, spočívá v tom, že se stanou neposkvrněnými od světa (viz NaS 59:9; Exodus 31:13). Božské vedení a inspirace je slíbena těm, kteří „[hodují] na slovech Kristových“ (2. Nefi 32:3), a těm, kteří „[vztahují] všechna písma“ na sebe (1. Nefi 19:23).
Pán také slíbil, že „o cokoli, co je správné, budete prositi Otce ve jménu mém věříce, že obdržíte, vizte, bude vám dáno“. (3. Nefi 18:20.) Je nám slíbeno, že Duch Svatý bude naším stálým společníkem, pokud „ctnost [bude zdobit] myšlenky [naše] neustále“. (Viz NaS 121:45–46.) Můžeme si činit nárok na duchovně osvobozující zaslíbení týkající se půstu, jež rozváže pouta bezbožnosti, sejme z nás těžká břemena a rozbije všeliké jho. (Viz Izaiáš 58:6.)
Ti, kteří jsou zpečetěni ve svatých chrámech a kteří věrně dodržují své smlouvy, obdrží Boží slávu, která „bude plností a pokračováním semene na věky věků“. (NaS 132:19.)
Někdy, kvůli své pozemské netrpělivosti, můžeme ztratit ze zřetele Pánova drahocenná zaslíbení a můžeme se domnívat, že naše poslušnost s naplněním těchto zaslíbení nesouvisí. Pán prohlásil:
„Kdo bych byl, praví Pán, kdybych sliboval, a neplnil?
Já přikazuji, a lidé neposlouchají; odvolávám, a oni nedostávají požehnání.
Potom praví v srdci svém: Toto není dílo Páně, neboť sliby jeho nejsou splněny. Ale běda takovým, neboť odměna jejich číhá dole, a ne shůry.“ (NaS 58:31–33.)
Zaslíbení, která vidíme v dálce
Důležitou součástí víry je trpělivost, strpení a vytrvání do konce. Apoštol Pavel vypráví o víře, kterou měli Abel, Enoch, Noé, Abraham a Sára, a uzavírá to slovy: „Podlé víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale [v dálce] je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi.“ (Viz Židům 11:4–13.) Tito věrní Svatí věděli, že pozemský život je cesta, a ne jejich konečný cíl.
Když bylo Abramovi 75 let, Pán mu slíbil: „Učiním tě v národ veliký“ – to vše v době, kdy se Sarai dosud neměli žádné děti (Genesis 12:2). A bylo mu 86 let, když mu Saraina služebná Agar „porodila… Izmaele“. (Genesis 16:16.)
A Pán změnil Abramovo jméno na Abrahama a Saraino jméno na Sáru, a když mu bylo téměř sto let a jí 90, bylo jim slíbeno, že Sára porodí syna, který se bude jmenovat Izák. (Viz Genesis 17:17, 19.) V jejich nevíře jim Pán položil otázku: „Zdaliž je něco příliš těžkého pro Hospodina?“ (Viz Genesis 18:14.) A „počala a porodila Sára Abrahamovi syna v [jeho pokročilém věku]“ (Genesis 21:2) a Pán slíbil: „Rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském.“ (Genesis 22:17.)
Mladý Izák dospěl v muže, a když mu bylo 40 let, oženil se s Rebekou. „I modlil se Izák pokorně Hospodinu za manželku svou; nebo byla neplodná. A uslyšel jej Hospodin; a tak počala Rebeka manželka jeho“ a porodila dvojčata, syny Ezaua a Jákoba, když bylo jejich otci 60 let. (Viz Genesis 25:20–26.)
Když Jákob dospěl a dosáhl příslušného věku, jeho rodiče ho poslali k Lábanově rodině, kde se setkal s dvěma dcerami Lábana – Líou a Ráchel. Jákob řekl Lábanovi: „Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší… Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, [pro lásku k ní].“ (Genesis 29:18, 20.)
Jistě si vzpomínáte, že Lában mladého Jákoba podvedl tím, že mu dal za ženu nejprve Líu a teprve pak Ráchel. „Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné.“ (Genesis 29:31.) A Lía porodila Rubena, pak Simeona a potom Lévího a Judu. Ráchel zůstala zatím bez dětí. (Viz Genesis 29:32–35.)
Jednoho dne Ráchel s prohlubující se závistí a beznadějí po Jákobovi výbušně žádala: „Dej mi [děti]; pakli nedáš, umru.“ (Genesis 30:1.) Lía pak porodila dva další syny a jednu dceru.
Pán s naplněním slibů nemešká
Apoštol Petr svědčil o tom, že „Pán [nemešká] s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává), ale shovívá nám“. (2. Petrova 3:9.) V této době, kdy vám za jednu hodinu vyčistí oblečení a za jednu minutu připraví rychlé občerstvení, se občas může zdát, jako by milující Nebeský Otec někam založil naše drahocenná zaslíbení nebo je odložil nebo je vyplnil pod jiným jménem. Takové pocity měla i Ráchel.
Ale čas ubíhal a my přicházíme k šesti slovům, která v písmu svatém patří k těm nejkrásnějším: „A rozpomenuv se Bůh na Ráchel.“ (Genesis 30:22.) A ona byla požehnána tím, že se jí narodil Jozef a později Beniamin. Na zemi dnes žijí miliony lidí, kteří jsou potomky Jozefa a kteří přijali Abrahamovo zaslíbení, že skrze jejich úsilí „budou všechny rodiny země požehnány, a to požehnáními evangelia, která jsou požehnáními spasení, a to života věčného“. (Abraham 2:11.)
I když se nebeská zaslíbení občas zdají být vzdálená, modlím se o to, aby se každý z nás těchto nesmírně velikých a drahocenných zaslíbení chopil a nikdy se jich nevzdával. A tak jako se Bůh rozpomenul na Ráchel, rozpomene se i na vás. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.