Neuhašujte Ducha, který oživuje vnitřního člověka

Starší Keith K. Hilbig

Sedmdesátník

Když zveme Ducha Svatého, aby naplnil naši mysl světlem a poznáním, „oživuje nás“, to jest osvěcuje a oživuje vnitřního muže či ženu.

Obrázek

V 1. Tessalonicenským v 5. kapitole Pavel nabádá členy, aby jednali tak, jak se sluší na Svaté. Dále vyjmenovává vhodné vlastnosti a chování. V 19. verši Pavel radí těmito dvěma prostými slovy: „Ducha neuhašujte.“

Je zajímavé, že asi 500 let předtím, než psal Pavel, se Jákob, prorok Knihy Mormonovy, snažil učit evangeliu Ježíše Krista vzdorovitý lid. Směle se jich takto tázal: „Budete odmítati slova proroků; a budete… popírati dobré slovo Kristovo… a dar Ducha Svatého a potlačovati Svatého Ducha?“¹

V naší době, tak mnoho století po Pavlovi i Jákobovi, si i my musíme dávat pozor, abychom se ve svém životě Duchu nepříčili, abychom ho nepřehlíželi nebo neuhášeli.

Svůdné výzvy světa se pokoušejí odvrátit naši pozornost od těsné a úzké cesty. Protivník pracuje, aby otupil naši citlivost vůči vnuknutím Ducha, ať se jedná o dospívající, mladé dospělé nebo o zralé muže či ženy. Úloha Ducha, Ducha Svatého, je nezbytná v každém období našeho smrtelného života.

Otec od počátku každému ze svých duchovních synů a dcer sliboval, že skrze usmíření a vzkříšení Jeho Milovaného Syna se můžeme všichni navrátit do Boží přítomnosti a zdědit požehnání věčného života v nejvyšším stupni celestiálního království.

Každý z nás věděl, že pouť k oslavení bude dlouhá, namáhavá a že někdy budeme osamělí, ale také jsme věděli, že nebudeme putovat sami. Nebeský Otec poskytuje všem, kteří splňují předpoklady víry, pokání a křtu, společníka a průvodce, Ducha Svatého.

Cesta k věčnému životu nevede po rovině. Spíše vede do svahu, a vždy vede vpřed a vzhůru. A tak se pro dosažení našeho cíle vyžaduje neustále narůstající duchovní porozumění a energie. Protože Satanovo zhoubné nepřátelství pokračuje, je absolutně nezbytné neustálé osvěcující vedení Duchem Svatým. Neodvažujeme se příčit Svatému Duchu, přehlížet ho nebo uhášet jeho vnuknutí. Přesto, pokud jde o to, jak využíváme vnuknutí a požehnání, která přicházejí od Svatého Ducha, často „zdaleka nevyužíváme své výsady“.²

V Drahocenné perle Mojžíš zaznamenal, že Adam poté, co byl pokřtěn a přijal Ducha Svatého, „stal se obživeným ve vnitřním člověku“.³

Když zveme Ducha Svatého, aby naplnil naši mysl světlem a poznáním, „oživuje nás“, to jest osvěcuje a oživuje vnitřního muže či ženu.⁴ V důsledku toho zaznamenáváme pozoruhodnou změnu ve své duši. Cítíme se posilněni, naplněni pokojem a radostí. Máme duchovní energii a nadšení, což obojí obohacuje naše přirozené schopnosti. Dokážeme toho udělat více, než bychom zvládli jen vlastními silami. Prahneme po tom, abychom se stali svatějším člověkem.

Přejete si znát cenu, která musí být zaplacena za výsady, které jsou nabídnuty poté, co jsme přijali Ducha Svatého? Touto cenou není předem daná nebo pevně stanovená částka; přesněji řečeno, každý si ji stanovuje sám.

Stanovíte-li si svou platbu, kterou je vaše osobní úsilí, příliš nízko, možná nebudete schopni využít vše, co může Duch nabídnout. Můžete dokonce Ducha uhasit! Stanovíte-li si však svůj osobní příspěvek vysoko, sklidíte od Ducha hojnou úrodu. Platba, o které se zmiňuji, samozřejmě není v penězích; je to však větší oddanost v osobním duchovním úsilí a jednání a větší zapojení do nich.

Úroveň svého současného osobního příspěvku stanovujeme tak, že přezkoumáme svá současná rozhodnutí a priority například těmito otázkami:

Trávím více času sportem nebo návštěvou shromáždění a církevními povoláními?
Když mám volný den, rozhodnu se navštívit chrám nebo nákupní centrum?
Uchyluji se raději k počítačovým hrám nebo k surfování po internetu než k poskytování smysluplné služby druhým v rodině a v obci?
Čtu pravidelně noviny, ale číst písma každý den je obtížné?

Mohli byste si zformulovat další otázky, které odhalí, zda jsou správná vaše současná rozhodnutí a priority.

Nehledě na úroveň duchovního vývoje, kterou každý z nás v současnosti má, vždy v našem dosahu existuje úroveň vyšší. Čas je nesmírně drahocenný. Byli byste ochotni investovat více času do věcí věčnosti, abyste si zasloužili trvalé společenství Ducha Svatého a měli větší prospěch z Jeho vlivu?

Zní-li vaše odpověď ano, úvodní obětí v této snaze o hlubší duchovnost je zesílená touha obdržet větší inspiraci a stát se svatějšími. Když nám tyto touhy naplní srdce, budeme dychtivě zvyšovat cenu, kterou platíme za nebeskou pomoc.

Když se důsledněji ponoříme do slov Krista a proroků, bude to naším dalším příspěvkem v tomto úsilí. Když posílíme své studijní úsilí, stejně tak vzroste i vliv Ducha Svatého v našem životě. Bádejme v písmech s tužkou v ruce, zaznamenávejme si své nové postřehy a duchovní vnuknutí. Potom se snažme uplatňovat to, čemu jsme se naučili, ve svém osobním životě. Duch bude oživovat naše vnitřní já; nové porozumění bude přicházet předpis za předpisem.

Abychom zajistili, že neuhášíme Ducha, ale že Ho spíše zveme do své přítomnosti, musíme podniknout další krok. Často a vroucně se modleme. V Nauce a smlouvách je zaznamenán Spasitelův starostlivý a veliký slib.

„Přibližte se mi, a já se přiblížím vám;“
„Hledejte mne pilně, a naleznete mne.“
„Proste, a obdržíte.“
„Klepejte, a bude vám otevřeno.“
„O cokoli budete prositi Otce ve jménu mém, co je nutné pro vás, bude vám dáno.“⁵

Bratři a sestry, povšimněte si pořadí. Ke Spasiteli se přibližujeme, když s přesností zachováváme Jeho přikázání. Naléhavě prosíme Otce ve jménu Krista. Potom, skrze vnuknutí Ducha Svatého, obdržíme božské vedení a jasné porozumění.

Když se postíme, když obnovujeme své smlouvy během svátosti a když navštěvujeme chrám, prohlubujeme svůj kontakt s Duchem. V těchto situacích se může Duch Svatý projevit velmi silně.

Chrám je úžasné prostředí pro hledání osobního zjevení. Když ho navštěvujeme tak často, jak můžeme, a když pozorně nasloucháme a přemítáme o slavných slibech a nadějích týkajících se věčnosti, odcházíme s prohloubeným pochopením plánu, který pro nás náš Nebeský Otec má. Duch Svatý rozšiřuje naše vidění a dovoluje této věčné perspektivě, aby ovlivňovala rozhodnutí, která v každodenním životě činíme.

Vynaložíme-li toto úsilí a neuhášíme-li Ducha, naše vnitřní já je oživováno. Když vytrváme, čeká nás věčný život. A tak se neodvažujeme uhášet Ducha skrze neposlušnost nebo tím, že na Něj nedbáme. Spíše žijme Duchem⁶ a obohacujme posvátnou a zásadní roli Ducha Svatého ve svém osobním životě. Svědčím o tom, že když budeme skutečně usilovat o Ducha, budeme mít větší prospěch z klidného, ale nepostradatelného působení Ducha Svatého. Ve jménu Ježíše Krista, amen.